Novákoviny

Klíčovým a svým způsobem i jakýmsi definitivním proroctvím pro křesťany je biblická kniha Zjevení (Apokalypsa). Je to mimořádně temný a poněkud chaotický text, který zejména zpočátku působí dojmem, že jeho jurodivý autor si jen vyřizuje účty s představiteli některých církevních obcí jeho doby. Odborníci konstatují, že jde o nejobtížnější a nejkontroverznější knihu Nového zákona, což přeloženo do řeči běžných smrtelníků znamená, že je téměř nesrozumitelná. A u toho bychom mohli i zůstat a se svatým Janem se na tomto místě rozloučit, kdyby...

"A třetí anděl zatroubil i spadla s nebe hvězda velká, hořící jako pochodeň a padla na třetí díl řek a do studní vod. Té hvězdy bylo jméno Pelyněk. I obrátil se třetí díl vod v pelyněk a mnoho lidí zemřelo od těch vod, neb byly zhořkly."

Na tom by pořád ještě nebylo nic divného - dokud si neuvědomíme, že jiné jméno pro pelyněk (mimochodem rostliny, které lidé odedávna přikládali magickou moc) je černobyl a že Černobyl se jmenuje jaderná elektrárna, která už má s Apokalypsou ledacos společného. A že spad z radioaktivního mraku kroužícího po explozi roku 1986 nad Evropou opravdu otrávil nejen vody, ale i půdu a zemědělské produkty.

Když v proroctví starém téměř dvě tisíciletí čtete jméno havarovaného jaderného reaktoru, tak z toho asi leckomu přeběhne mráz po zádech. A může to být i důvodem, proč se o knihu Zjevení zajímat trochu podrobněji.

Nenašlo by se tam ještě nějaké další splněné proroctví? Nebo dokonce proroctví, která na své naplnění ještě čekají?

Hlas velký jako trouby…

Autor Zjevení, který v něm sám sebe označuje jménem Jan, tvrdí, že vidění na něj přišlo během jeho pobytu na egejském ostrově Patmos. To je místo, kam císař Dioklecián vykázal evangelistu Jana (autora čtvrtého Evangelia Nového zákona), jednoho z Ježíšových bezprostředních žáků, proto se často soudí, že jde jednu a tutéž osobu.

Jenže styl obou knih je velmi odlišný, nedá se proto vyloučit, že narážka na evangelistu a "učedníka, kterého Kristus nejvíc miloval" představovala spíš něco jako marketingový tah mající dodat váhu textu méně známého autora. Autora, který ve skutečnosti zdaleka nedosahoval věhlasu uctívaného apoštola Jana.

Šoubyznys je zkrátka šoubyznys - od Bible až po po Hollywood. Což nemám ze své hlavy, protože tento názor zastávali někteří učenci už ve starověku. Proto někteří historikové raději autora Zjevení označují jménem Jan z Patmu nebo Jan Teolog - aniž bychom ovšem o jeho osobě měli nějaké spolehlivé informace.

obr: Působivá ilustrace ke zjevení av. Jana od předního francouzského kreslíře Gustava Dorého z 19. století

"Byl jsem u vytržení ducha v den Páně a uslyšel jsem za sebou hlas velký jako trouby," začíná dramatické líčení vize, která vzrušuje lidstvo už téměř dva tisíce let. Když se Jan obrátil, uviděl sedm svícnů a mezi nimi bytost, která sice byla "podobna Synu člověka", nicméně člověka..., no, posuďte sami: "Hlava jeho pak a vlasové bílí jako bílá vlna, jako sníh a oči jeho jako plamen ohně. Nohy pak jeho podobné mosazi v peci hořící a hlas jeho jako hlas vod mnohých... A z úst jeho z obou stran meč ostrý vycházel a tvář jeho jak slunce když jasně svítí."

Umíte si pod tím něco představit? Popravdě řečeno, já moc ne, ale umělci zdobící ve středověku balkánské kláštery projevili větší obrazotvornost. Na jejich freskách tak - věřte nebo ne - vznikla věc, která ze všeho nejvíc připomíná přistávací modul kosmické lodi...

V dalších odstavcích si Jan zřejmě vyřizuje účty se svými bratry ve víře, takže je můžeme směle vynechat, protože se nás už dávno netýkají. Zajímavé to začne být až od čtvrté kapitoly, kdy Jan spatří trůn plující na nebesích (jeho popis je zjevně inspirovaný starozákonním Ezechielovým viděním, v němž někteří lovci záhad vidí setkání s mimozemskou technologií) a na něm samotného Boha obklopeného čtyřiceti poradci - přičemž je zřejmé, že to není táž bytost, kterou nám Jan popsal před chvílí.

Pak nastaly nějaké kompetenční tahanice o knihu, kterou měl Bůh při ruce a těch vás tady taky ušetřím, protože důležité je, že nakonec se jim ji otevřít přece jen podařilo. A jejím obsahem teprve začíná vlastní proroctví.

Lepší nevědět

Když z toho, co následovalo, odfiltrujeme básnickou metaforu, která je pro dnešního čtenáře přece jen trochu silná káva, pak ze všeho nejdřív uvidíme koně ilustrující věci příští. Ti první zřetelně znázorňují válečné běsnění, drahotu a hlad - což ovšem mnoho jasnovidného bystrozraku nevyžaduje, protože takové věci byly, jsou a budou. Konkrétnější to je po rozlomení šesté pečeti knihy.

- - - - - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Text je ukázkou z knihy Okno do budoucnosti, kterou si podle podmínek uvedených zde můžete objednat na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

- - - - - - - - - - - - - - - 

"Aj a země třesení veliké stalo se, a slunce zčernalo jako pytel žíněný a měsíc všecken byl jako krev. A hvězdy nebeské na zem padaly. A králové... a všicky skryli se v jeskyních a v skálí hor."

Tedy scénář jak pro některý z oblíbených filmů o srážce Země s asteroidem. Jan bohužel neříká kdy se to odehraje, o to přesnější ale je ve vypočítávání osob, které Hospodin při té příležitosti spasí. Mezi námi, není jich moc, takže se netlačte, protože na řadu se stejně nedostanete. Možná si poněkud demotivující účinek své matematiky uvědomil i prorok Jan, a tak na závěr k přesným číslům ještě připočetl "zástup veliký všech národů". Takže číslo zase neznáme, zato naděje nám přece jen nějaká zůstala.

Po otevření sedmé pečeti je to nejdřív trochu nejasné: "Stalo se mlčení na nebi jako za půl hodiny." Moc o tom ale nemudrujte, protože to nejlepší následuje hned potom: zase zemětřesení, krupobití, oheň padající s nebe a smíšený s krví, také již zmíněný Černobyl, ale ještě ke všemu zničení "třetiny slunce, měsíce a hvězd, takže třetina dne nesvítila a též podobné i v noci".

obr: Tak si předstsavoval Apokalypsu ilustrátor Bible v časech baroka

A pak zase padají hvězdy: "Hvězda s nebe spadla na zem a dán jest jí klíč od studnice propasti... I vyšel dým z té studnice jako dým z peci velké, i zatmělo se slunce i povětří od dýmu té studnice."

Schválně si někdy přečtěte něco o tom, jak by vypadala srážka s opravdu velkým asteroidem, nebo kometou - proražení zemské kůry, rozbouřená sopečná činnost nevídaných rozměrů, prach v atmosféře a zastínění slunce, jev zvaný jaderná zima... Jan říká prakticky totéž, jen trochu archaickými slovy.

Ale ani to ještě není konec všech hrůz, ty následující jsou ale z trochu jiného soudku. "Způsob těch kobylek byl podobný koňům připraveným k boji a na hlavách byly jako koruny podobné zlatu a tváře jejich byly lidské..."

Nebo: "A viděl jsem koně a ti, kteříž seděli na nich, měli pancíře ohnivé a hyacintové a ze síry. A hlavy těch koní byly jak hlavy lvové a z úst jejich vycházel oheň... Moc jejich jest v ocasech jejich, ocasové jejich zajisté jsou podobni hadům, maje hlavy jež škodí...

Jsou to mutanti? Bojové stroje? Bitevní roboti? Mimozemšťané? Nebo jen bujná fantazie či chorobné přeludy? Lepší nevědět...

A nebo: "...vylil koflík svůj na zemi a vyvrhli se vředové škodliví a zlí na lidech... Zatím druhý anděl vylil koflík svůj na moře a učiněno jesta jako krev umrlého a všeliká duše živá v moři umřela..." Stav životního prostředí týraného průmyslovými jedy snad ani nejde popsat lépe.

Jestli si myslíte, že tím se Janova zásoba katastrof vyčerpala, pak jste na velkém omylu: ještě se ani pořádně nerozpovídal. Ale konce cizích příběhů se neprozrazují - a pro naše potřeby i tohle stačí. Zbytek si můžete přečíst v Bibli, konec konců, je to kniha, na které stojí naše euroamerická civilizace.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments