Vychází moje nová kniha: ZÁHADY BIBLE

Kategorie: Záhady

Vytvořeno 4. 2. 2013 7:47

Na knižní trh právě přichází moje nová kniha Záhady Bible, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Kromě 320 stran textu o jednom z největších tajemství minulosti (možná i přítomnosti a budoucnosti) obsahuje také černobílé a barevné ilustrace, doslovné citáty nejspornějších míst Bible, literární odkazy a další informace. Tady přinášíme ukázku z úvodu publikace, její obsah a několik obrázků z tištěného vydání.

01. Přes propast věků

Motto:

Sláva boží jest skrývati věci, ale sláva králů věci zpytovati

Bible, Přísloví, 25-2

- -

Hodně lidí kapitolku označovanou jako Úvod v knihách zásadně nečte - a často dělá dobře, protože autor tu obvykle vykládá, o čem kniha bude, což ale čtenář většinou tak nějak tuší, protože jinak by si ji asi nepořídil. Nebo se tu vysvětluje, proč byla kniha napsána, což je ovšem úplně zbytečné, protože na tuhle otázku existuje jediná správná odpověď: aby byla čtena. A pokud čtena není, tak je úplně jedno, co si o tom autor povídá v úvodu.

Já jsem se proto tentokrát rozhodl na to jít netradičně a do tohoto podivného útvaru odložit záležitost, která sice možná na první pohled nevypadá nijak senzačně a lze ji přeskočit, která však odpovídá na jednu zásadní otázku, jíž si asi přemýšlivější čtenář v průběhu dalšího čtení tak jako tak položí. A která by v knize týkající se Bible neměla chybět.

Totiž na otázku, co to vlastně doopravdy Bible je.

Docela upřímně přiznávám, že těch pár odstavců úvodu, které teď následují, není tak zábavných a napínavých jako zbytek knihy, v níž se pokusíme rozšifrovat neuvěřitelná dobrodružství hrdinů nejúspěšnějšího a nejpodivnějšího příběhu všech dob. Pokud se na toho necítíte, klidně úvod přeskočte. Možná, že pocítíte potřebu se k tomuto krátkému vysvětlení o autorech, podstatě, vzniku a členění Bible vrátit až nad dalšími kapitolami naší knihy - až ve vás fantastické skutečnosti vzbudí zájem i o okolnosti, za nichž byly zaznamenány. Věřím, že pak už toto stručné vysvětlení nebude vyhlížet tak stroze.

Bible je totiž něco úplně jiného, než si většina lidí myslí - mnohé křesťany nevyjímaje. Tím víc to ovšem platí pro podstatnou část příslušníků národa, kterému bezmála půlstoletí vtloukali do hlavy, že je to souhrn tmářských bludů a nástroj feudálů nebo buržoazní reakce pro ovládání nevědomých mas.

Takže: Co je to Bible?

- -

bibl3 Bible je - kromě jiného - nejúspěšnější bestseller všech dob. Žádné jiné dílo nebylo vytištěno (nebo ve starší době ručně opsáno) v tolika exemplářích a přeloženo do tolika jazyků. Počet vytvořených exemplářů jde do miliard (odhady se pohybují mezi 2, 5 až 6 miliardami), počet jazyků, do nichž byla přeložena za dobu své existence, se odhaduje na bezmála dva a půl tisíce. Roční prodeje se pohybují okolo 25 milionů výtisků. Ne nárazově, jak to u běžných bestsellerů bývá, ale trvale, rok za rokem. Už jen to je možné považovat za jeden z biblických zázraků; přinejmenším z hlediska nakladatelů a knihkupců docela určitě.

Je to zázrak o to větší, že Bible představuje dost obtížné čtení. Dost možná, že ani hodně lidí jinak se právem považujících za dobré křesťany ji nikdy nepřečetlo celou. Někteří odvážnější teologové a reformátoři vidí důvod v jazykovém i sémantickém stárnutí textu a usilují o nové modernizované překlady - jenže tímto způsobem se v nich současně snadno může stírat skutečný původní význam. Což se zřejmě opravdu stává.

A tak se musíme na mnoha místech spokojit jen s konstatováním, že Bible popisuje realitu, která je nám nesmírně vzdálená. A co je horší: která byla v mnoha případech vzdálená už těm, kdo ji poprvé zachytili psaným slovem. Často vypráví příběhy, které byly tak podivné, že dávní lidé považovali za nutné je zaznamenat na věky - a současně za tak podivné, že se ani nepokoušeli jim porozumět. Pouze vydali svědectví o něčem, co zjevně přesahovalo jejich myšlenkový obzor, ať už to bylo cokoliv.

Z toho je třeba při jakémkoliv pokusu o výklad Bible vycházet - bez ohledu na to, zda si myslíme, že její text diktoval sám Bůh, nebo se domníváme, že jde jen o více či méně přesný zápis jakýchsi mýtů a historických dějů přefiltrovaných generacemi vypravěčů. A když už jsme o toho: v této knize rozhodně nehodláme řešit otázku, který z těchto dvou přístupů je správný. Z jednoduchého důvodu: autor to neví.

Další potíž spočívá v tom, že Bible není jediná kniha. Dokonce to nejsou ani dvě knihy (Starý zákon a Nový zákon), jak si mnozí myslí. Je to velmi nesourodý soubor několika desítek textů (různé církve do ní zahrnují různý počet textů), útržkovitě popisujících děje, které se odehrály v rozmezí několika tisíciletí. Ale nejen to: také textů, které v podobně nepředstavitelném časovém rozpětí několika tisíciletí i vznikaly. Představte si některý dnešní besteseller, který kolektiv autorů psal jako štafetu; první začal pisátkem na pergamen v časech, kdy Brutus s kamarády zamordovali božského Caesara a poslední jej ťukal do počítače, zatímco nad hlavou mu létala Mezinárodní kosmická stanice...

Z toho je zřejmé, že Bible dokonce není ani něco jako moderní sborník. Svým způsobem je to spíš celá knihovna, přestože i tohle přirovnání pochopitelně není úplně přesné.

Tím víc je pro nás důležité, že navzdory své nesourodosti obsahuje přehledný systém členění na jednotlivé knihy, kapitoly a očíslované odstavce, díky němuž se v ní dá docela dobře orientovat. Budeme proto takto označené odkazy používat i v této knize, aby si případný zájemce mohl má tvrzení ověřit přímo u zdroje a zaujmout vlastní stanovisko. Ne vždy je to zcela spolehlivé (u některých vydání se číslování tu a tam drobně liší), jiná možnost ale není. V této knize většinou používám a cituji vydání Bible z roku 1921, které vychází z Bible kralické vydané roku 1613. Současně jsem ale přihlížel i k modernímu vydání z roku 2011, jehož jazyk je o poznání srozumitelnější.

- -

bibl2 Pro toho, kdo chce záhady popisované v této knize pochopit hlouběji, má zásadní význam informace o tom, jak a kdy Bible vznikala - opět nezávisle na tom, zda ji zjevil Bůh, či zda jde o lidský výtvor.

Už jsme zmínili, že křesťanskou Bibli tvoří dvojice souborů knih. První, rozsáhlejší, se nazývá Starý zákon a tvoří ji 46 knih (v některých vydáních 45 knih) předkřesťanského původu, které sepsali příslušníci židovského národa i víry. Druhá část, která je mladší, se nazývá Nový zákon a obsahuje 27 knih. I tyto texty ovšem sepsali výhradně Židé, tentokrát už ovšem křesťanského vyznání.

Velká většina knih Starého zákona byla původně napsána hebrejsky a 39 z nich tvoří bibli židovského náboženství. Starý zákon vznikal velmi dlouho, nejstarší knihy pocházejí ze začátku 1. tisíciletí př. n. l, obsahují však texty (zejména předpisy a písně) ještě daleko starší, které předtím existovaly samostatně a předávaly se ústním podáním. Ve vztahu k tomu, co budeme tvrdit v dalších kapitolách této knihy, je to velmi důležité: starozákonní texty popisují události s obrovským časovým odstupem a žádný z těch, kdo je zapisoval, nebyl jejich očitým svědkem.

Za dobu, která byla pro vznik Starého zákona rozhodující, vědci považují historický úsek, kdy Židé pobývali v babylónském zajetí po dobytí Jeruzaléma králem Nabukadnezarem (597- 538 př. n. l.). V dalších staletích pak byla provedena konečná úprava těchto textů. K definitivnímu "uzavření redakční práce" na Starém zákoně došlo ale zřejmě až v 1. století našeho letopočtu.

Kromě této hebrejské podoby Starého zákona vznikl v posledních stoletích před počátkem letopočtu i jeho překlad do řečtiny. Důvod spočíval v tom, že Židé se tehdy nacházeli ve sféře vlivu helénských panovníků nad východním Středomořím a v kosmopolitní společnosti, kde řečtina hrála přibližně stejnou roli, jako dnes angličtina. Řecká verze navíc byla obohacena i o další knihy - a z ní vycházely i Bible nejstarších křesťanů. Teprve reformované církve a některé moderní překlady se vrátily k původnímu židovskému Starému zákonu.

Nový zákon sice vznikal jen o málo později, na rozdíl od Starého zákona však zachycuje popisovaný děj s mnohem menším časovým odstupem. Jeho jádrem jsou knihy líčící život Ježíše Krista (evangelia) a několik málo dalších. Písemnou podobu v řeckém jazyce dostaly zřejmě na přelomu 1. a 2. století našeho letopočtu. Ale ještě další dvě století pak probíhaly spory o to, které z nich budou zahrnuty do konečné podoby křesťanské Bible.

Kromě knih, které tvoří součást Bible, existují i další knihy podobného původu a popisující stejné události, přesto však z různých důvodů do Bible nezařazené. Těm se říká apokryfy a týkají se jak Starého zákona, tak i Nového zákona. Budeme se s nimi v našem vyprávění setkávat často, protože nabízejí nový a často rozšiřující úhel pohledu na podivné události popisované Biblí.

Na výběrech knih do konečné podoby Bible je pozoruhodné mimo jiné i to, že není těžké v nich najít vzájemné rozpory - a že je museli vidět už "redaktoři", kteří výběr před necelými dvěma tisíciletími prováděli. Je možné v tom vidět poselství příštím věkům: "My jsme jen zaznamenali - a přiznáváme, že tomu moc nerozumíme. Necháváme na vás, abyste o tom přemýšleli a případně si udělali názor."

Což rádi činíme, vzdávajíc tak přes propast věků hold jejich moudrosti.

- -

buh1 Bible je ovšem i dnes dost citlivé téma; v jednom z nejateističtějších národů Evropy možná ještě víc než kde jinde. Není divu - po desetiletích vlády materialistické ideologie jsou mnozí zdejší křesťané vnímavější na křivdy a mnozí zdejší ateisté naopak militantnější než bývá ve vyspělém západním světě zvykem. Ze své novinářské praxe už vím, že jedno a totéž tvrzení týkající se křesťanství (obvykle zcela nevinné a neutrální) mi v Česku u prvních vynese obvinění z neznabožství a rouhání, zatímco druzí mě pro totéž označí za církevního tmáře a reakčního přisluhovače kléru. Zástupce obou táborů bych chtěl předem uklidnit: nejde mi o to dělat z ateistů věřící nebo z nevěřících křesťany. Tohle není kniha o Bohu ani o víře - a už vůbec ne kniha, která chce základ biblického poselství dokazovat nebo vyvracet.

Chce jen ukázat, že vznik Bible provázely okolnosti ještě mnohem podivnější, než byli ochotni připustit její příznivci i její odpůrci. Ani jedněm ani druhým to nejspíš nebude bránit, aby si tyto skutečnosti nevyložili po svém.

Budiž jim to přáno.

- -

Nicméně vím, že ani toto konstatování některé příslušníky těchto táborů neuspokojí a budou chtít vědět, z jaké pozice autor k ožehavému tématu přistupoval. Je asi poctivé jim odpovědět: jsem pokřtěný - a pak vychovaný v ateistickém duchu socialistickým školstvím a Pionýrem, aniž by rodiče měli odvahu se do toho moc plést. Teprve později jsem přišel na to, že kořeny naší kultury jsou nejen antické (což mi stále připadá určující), ale i židovsko-křesťanské (což je významné z jiných důvodů). A že kdykoliv se spojení s nimi přeruší, máme tendenci směřovat k barbarství a krutosti.

Kromě toho jsem zažil a poznal příliš mnoho podivného, než abych si mohl myslel, že náš svět je jen bezduchý stroj, který se sestavil pro nic za nic sám od sebe, tedy něco na způsob nešťastné náhody. Což mi ovšem nebrání vidět i nelogičnosti a záporné stránky křesťanství. Koneckonců, každé náboženství je jen lidský výtvor, marná snaha přiblížit se pochopení něčeho, co je pro omezený lidský rozum v principu nepochopitelné. Bible je jeden z výrazů této skutečnosti.

Americký novinář Francis P. Church napsal: "Všechen lidský duch je malý, ať náleží dospělému, nebo dítěti. Ve vesmíru se ztrácí jako maličký hmyz. Takový mravenčí rozum nepostačuje, abychom postihli celou pravdu."