Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Po stopách slovenských draků

    Zatímco Transylvánie je proslulá svými upíry, Slovensko by mohli stejně dobře proslavit jeho draci. Objevují se tu nadprůměrně často nejen v pohádkách, mýtech a lidových pověstech, ale kupodivu i v dílech vážených vědců 17. a 18. století. Co je příčinou toho, že právě zde víra v létajícího tvora chrlícího oheň zapustila tak hluboké kořeny? 

 

    "V Tatrách bylo takové zemětřesení, že se velká skála, ba vlastně vrch zřítil a rozbil na balvany. Mnohé další vrchy to též porušilo a vzniklo i nové jezero. Zjevil se i živý šarkan. Seděl v opuštěném štrbském kostele, kde ho bylo po několik dní vídati. Nikdo se ale neopovážil k němu přiblížit a nakonec zahynul."

    Tak popisuje dílo zvané Spišská kronika zjevení draka pod Tatrami. Napsal ji levočský městský kronikář Gaspar Hain a záznam se týká katastrofy, která se odehrála 6. srpna 1662. Historka je zajímavá nejen jako připomenutí toho, že před velkými pohyby zemské kůry nejsme tak zcela uchránění ani v naší jinak tektonicky poměrné klidné části Evropy. Vyvolává současně i otazníky nad tím, co si lidé v ještě poměrně nedávné minulosti představovali pod pojmem "drak".

 

obr.: O existenci draků nepochybovala v té době ani vědecká literatura

 

   Obluda, která se zřejmě mnoha svědkům zjevila v den zemětřesení, několik dní přebývala v kostele a nakonec pošla z hladu, odolává jakémukoliv racionálnímu výkladu. Není to ani ohlas na nález pravěkých kostí, ani symbol souboje dobra a zla - jak bývají draci ve starých pověstech nejčastěji vysvětlováni. Je to jen a jen stručné svědectví o tom, že ve Štrbě nějaký čas pobýval živý a nefalšovaný drak...

    Nestvůry dobré, moudré i zlé

    Draci v pohádkách a lidových pověstech jsou hojní kdekoliv ve střední Evropě a Slovensko je v tomto ohledu na jednom z nejpřednějších míst. Tak třeba pod dnešní Demänovskou dolinou měla šestihlavá příšera střežit obrovský poklad. Kromě toho také terorizovala okolí, takže se ji vypravil zabít statečný jinoch Demian. Usmrtil netvora velkým balvanem svrženým ze svahu. Vděční obyvatelé pak po něm nazvali celou dolinu.

    V Tematíně u Trenčína prý drak navštěvoval tamní hrad Bezovec. Když to jeho obyvatele omrzelo, chytili ho do pasti. Monstrum údajně vážilo půl tuny, takže jeho zdechlinu muselo odvléci pryč celé volské spřežení.

    Podobných bájí existuje celá řada a také místopisných označení týkajících se draků není málo: obec Šarkan (Nové Zámky), Dračí hrádek, Dračí studna... Jsou odrazem skutečnosti, že před mnoha staletími o existenci draků nikdo nepochyboval.

    Staré zprávy o dracích jsou rozšířené po celém světě, od Japonska a Číny, přes Středomoří a další části Evropy až po vyspělé kultury Střední a Jižní Ameriky. Téměř vždy popisují cosi na způsob obrovského plaza. Velmi často bývá okřídlený, létá a chrlí oheň - naproti tomu větší počet hlav, s nimiž se museli potýkat pohádkoví princové, se vyskytuje téměř výhradně jen v Evropě.

   Rozdílný je také výklad povahy a podstaty draka u různých kultur. V Asii většinou nosí štěstí a představuje moudrost, i v Americe okřídlený had Quetcalcoatl byl dobrý a učil lidi mnoha dovednostem. V Evropě naopak straní spíš zlu. I tady však pod povrchem doutnala představa, že jde o bytost jakýmsi tajemným způsobem spojenou s poklady vědění. Alchymistický drak roboros v podobě hada zakousnutého do vlastního ocasu byl symbolem nekonečnosti vesmíru a koloběhu přírodních proměn - v pravém slova smyslu podstaty kamene mudrců a elixíru věčného mládí. Tyto poklady vědění pak možná v profánní zlidovělé podobě degenerovaly na poklady zlata a drahokamů střežené vícehlavými obludami.

    Dinosaurus, krokodýl nebo létající stroj?

    Nechybí ale ani odvážnější výklady. V mnoha pověstech se popisy draků nápadně podobají dnešním reaktivním letadlům. Nejenže drak často sloužil čarodějům jako rychlý a spolehlivý dopravní prostředek (nebeským vozem taženým draky disponovala i Medea z řecké báje o Argonautech), ale vyznačoval se i kovovým leskem a běžně za sebou na obloze zanechával také kouřovou nebo ohnivou stopu.

    Přívrženci archeoastronautiky nebo existence různých vyspělých civilizací v bájných dracích proto vidí ohlasy na spatření skutečných létajících strojů. Málo pravděpodobná domněnka však v sobě přece jen může mít jakési reálné jádro: v 15. století jeden zvídavý Číňan zahynul při pokusu vznést se na papírovém draku poháněném baterií raket spalujících střelný prach.

 

obr: Drak je součástí alchymistické symboliky

 

   Ve starých dokumentech lze ostatně těžko rozlišit mezi mýtickými draky a technickými výtvory - asijské armády starověku a středověku nejednou používaly rakety, montgolfiéry či papírové draky k zastrašení protivníků. Ti v nich mnohdy viděli skutečné pohádkové příšery sloužící nelítostným bojovníkům. Tyto hordy se přitom nejednou ocitli v těsné blízkosti Slovenska nebo přímo na jeho území, takže četný výskyt draků ve zdejších bájích může mít i tento původ.

    Kryptozoologové - hledači lochnesky, dinosaurů a dalších tvorů, kteří podle oficiální vědy už dávno vyhynuli - zase soudí, že dračí báje mohou být ohlasem na skutečná setkání s posledními zbytky pravěkých ještěrů, kteří ještě přežívají nebo v době geologicky nedávné přežívali v podzemí. Upozorňují na to, že mýty o dracích se vyskytují jen v oblastech s určitými klimatickými podmínkami. Zcela například chybí v suchých zemích nebo mezi národy obývajícími pouště. Tvrdí proto, že se týkají konkrétního a zcela reálného tvora vyžadujícího určité životní podmínky.

Není ostatně vyloučeno, že tím tvorem je krokodýl. Řecký dějepisec Herodotos napsal, že Egypťané uctívají draky žijící ve vodě a dokonce je zdobí zlatem. Mumie krokodýlů ověšené šperky pocházející z faraonské říše na Nilu skutečně existují.

    Poselství z dávné minulosti

    Zatím však stále převládá domněnka, že báje o dracích vznikly především díky nálezům kostí dávno vyhynulých zvířat. Pěkný doklad o tom ostatně pochází i ze Slovenska.

"Podle vyprávění pastýřů je v Karpatech jeskyně až po okraj plná kostí," napsal Johan Paterson Hain (1615 až 1675) pruský lékař a vědec, který pracoval v Kežmarku, Levoči a Prešově.     "Věřím, že bestie sem chodí umírat, když jsou unavené chorobou... Říká se, že někdy se skrývá, jindy za nocí vychází...Vypráví se tu také, že jistý Ital přišel k jeskyni, magickými obřady draka vylákal a pak na něm odlétl."

    Ve vyprávění se zřetelně mísí reálné prvky (nálezy fosilií v podzemních prostorách) s dávnou vírou v okřídlené šupinaté příšery. Ale co svědectví Spišské kroniky o drakovi živořícím ve štrbském kostele?

    Zpráva Gaspara Haina naštěstí není jediná, která mluví o zemětřesení z 6. srpna 1662. Další se nacházejí ve starých dokumentech z polské strany Tater a i ony se zmiňují o drakovi. Jsou však mnohem méně konkrétní - podle nich se při pohromě vznášel nad vrcholky hroutících se hor, když jimi zmítaly podzemní síly. Nelze si proto nevzpomenout na záhadná světla v atmosféře, která často vídají svědkové zemětřesení i v současnosti. Vědci reálnost tohoto jevu většinou připouštějí, přestože přesné vysvětlení zatím neznají.

    Zatím je tedy kolem mýtů a zpráv o dracích mnoho nejasného. Jisté je jen to, že jde o jakýsi velmi starý symbol, kterému pozdější doby přiřkly mnoho různých významů.

 

Psáno pro slovenské Hospodárske noviny

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Extensions: from JoomlaShack