Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Tajemství létajícícho mnicha Cypriána

cypri1

Možná je to jen pověst - ale nejspíš ne: řeholník Cyprián zvaný též Létající mnich z Červeného kláštera v Pieninách je skutečná historická postava a významný učenec slovenské minulosti. Jak už jeho přezdívka naznačuje, nejde tak úplně vyloučit, že byl prvním průkopníkem letectví na území dnešního Slovenska - a dokonce možná průkopníkem přinejmenším zčásti úspěšným. Tak to aspoň tvrdí pověsti a nejasně naznačují dobové záznamy. Názory na to, zda skutečně sestrojil létající stroj a úspěšně se na něm vznesl, se ale rozcházejí.

 

Turisté, kteří míří do Pieninského národného parku, Červený klášter minou jen málokdy, protože jde o jednu z nejvýznamnějších historických a architektonických památek tohoto malebného kraje. Okolo roku 1320 ho založil kartuziánský řád poté, co v Pieninách dostal darem obec Lechnicu. Odlehlé místo v horách pro ně bylo jako stvořené, protože kartuziáni - na rozdíl od mnoha jiných mnišských řádů - opravdu dodržovali tvrdou řeholi a odříkavý způsob života. Hlavní náplní jejich činnosti bylo přepisování knih, což byla v časech před vynálezem knihtisku záslužná aktivita, bez níž by civilizace patrně rychle klesla do barbarství. Později však začal klášter upadat, mniši jej opouštěli a roku 1563 ho Ferdinand I. zrušil.

Ani to ale nebyl konec jeho historie - z hlediska našeho příběhu o mnichu Cypriánovi mělo to nejdůležitější teprve přijít. Roku 1711 nitranský biskup objekt věnoval kamaldulským mnichům, kteří podobně jako kartuziáni provozovali tvrdou askezi. Na rozdíl od nich se ale věnovali také zemědělství, chovu včel a přírodnímu léčitelství. Tak zde roku 1754 vznikla lékárna, která se proslavila v širokém okolí. Největšího věhlasu dosáhla pod vedením bratra Cypriána - ano, toho, který se kromě bylinkářství ve volném čase zřejmě věnoval také aviatice.

 

 

Pověst nebo skutečnost?

Pokud klášter při toulkách po Pieninách navštívíte, nejspíš z úst průvodců uslyšíte pověst o mnichu Cypriánovi, který tu provozoval alchymii, léčil své spolubratry a toužil se vznést k nebesům jako pták. Roku 1753 si prý  proto podle vzoru ptáků postavil okřídlený stroj, za pomoci ďábla jej dovlekl na vrchol Troch korún a tam se odlepil od země. Odtud prý doletěl až k Mořskému oku.

cypri0

 

obr: Pověstí o létajících mniších je v Evropě víc - v klášterech, které byli středisky vzdělanosti,  se mimo jiné shromažďovali i učenci a myslitelé. Létat měl také Eilmer z Malmesbury

 

 

Dál se zkazky o Cypriánově osudu rozcházejí. Podle jedněch ho ještě za letu hrom srazil k zemi, protože člověku létat nepřísluší. Podle druhých opovážlivce až dodatečně potrestali církevní otcové doživotním žalářem nebo dokonce upálením.

Nejmírnější verze tohoto příběhu tvrdí, že jej nadřízení pouze za trest přeložili do jiného kláštera kdesi v rovinaté krajině, aby jej horské vrcholky nepokoušely k dalším rouhavým leteckým pokusům. Na příkaz nitranského biskupa byl upálen na hranici pouze jeho stroj - stalo se tak prý veřejně na náměstí v nedalekém městečku Sišská Belá.

Není přitom bez zajímavosti, že právě poslední z těchto verzí má jako jediná oporu i v historických dokumentech. Levočský historik Elemir Koszhegy zmiňuje archivní listinu pocházející z období okolo roku 1760, v níž jakýsi profesor z Rimavské Soboty latinsky podává následující svědectví: "Byl jsem ve Spišské Belé na náměstí, když tam z příkazu nitranského arcibiskupa Ladislava Mattyasovszkého z Markušoviec spálili čertův povoz. Tento přístroj zhotovil jistý mnich Cyprián z lechnického kláštera, který podle červených kamenů, z nichž je postavený, bývá také nazýván Červeným klášterem. Na spálení přístroje se přišlo podívat velké množství lidu, včetně ctihodných kanovníků Spišské Kapituly. Mnich Cyprián si čertovský přístroj připnul k tělu na vrchu Tří Korun a s jeho pomocí doletěl až k Mořskému oku. Biskup ale nebyl při upálení přítomen. Neměli jsme možnost vidět ani mnicha Cypriána, protože ho odvedli na místo, kde už nikdy neuvidí hory a nebude uváděn v pokušení, aby znovu létal."

 

 

Rekonstrukce letové trasy

Opravdu je možné, aby někdo v 18. století úspěšně létal?

Než na otázku odpovíme, pokusme se nejdřív zrekonstruovat hypotetickou dráhu letu bratra Cypriána. Vrchol Troch korún je se svojí nadmořskou výškou 982 metrů výraznou dominantou kraje a jeho nejvyšším bodem. Nabízí nezapomenutelné výhledy do krajiny - a jaksi mimochodem tak může posloužit i jako startovní bod k poměrně dlouhému klouzavému letu, jak to dělávají amatérští letci na rogalových křídlech.

cypri3

 

obr: Pieniny, Tři koriny, z jejichž vrcholu měl Cyprián podle pověsti startovat. Pro dnešního rogalistu ideální terén, pro první let nezkušeného vynálezce ale sebevražda

 

 

Cyprián tedy nemusel stavět skutečné letadlo s vlastním pohonem; úplně by stačilo jednoduché zařízení na způsob závěsného kluzáku či padáku, což - jak ještě uvidíme - v jeho době nebylo tak docela nemožné a ojedinělé. A k tomu samozřejmě musel mít i dost odvahy, protože bez patřičného výcviku vzlétnout do neznámého terénu bez znalosti vzdušného proudění v horách na bezmotorovém a jistě nepříliš ovladatelném stroji by mu dnes žádný letecký instruktor nepovolil. Nicméně, teoreticky je pokus o takový let i v jeho době možný a ani úspěch (alespoň částečný, tj. pilot přežil) nelze tak docela vyloučit.

Další otázkou je, zda se mu skutečně mohlo podařit doletět až k Mořskému oku. To se nachází od vrcholu Troch korún ve vzdálenosti přibližně 40 kilometrů - a ještě ke všemu v nadmořské výšce 1395 metrů! Cyprián by tedy musel letět hodně do kopce. To sice špičkoví piloti dnešních větroňů i závěsních kluzáků při využití stoupavých vzdušných proudů umí, navíc právě podmínky v horách jsou pro rekordní plachtařské výkony využívány nejčastěji, sotva to ale mohl dokázat při svém prvním letu mnich na nedokonalém stroji.

 

- - - - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Text je ukázkou z knihy Putování po největších záhadách Slovenska, kterou vydalo nakladatelství XYZ ve slovenském jazyce. V české knižní distribuci nebyla, lze ji ale objednat u slovenských internetových knihkupectví

 

- - - - - - - - - - - - - - 

 

Jinými slovy: Cyprián se možná o nějaký let vzduchem opravdu pokusil, rozhodně však ne po uvedené trase. Ostatně spouštět se hned na první pokus do propasti pod horským štítem by se rovnalo sebevraždě - a Cyprián svůj letecký pokus zřejmě přežil.

Nechybí proto ani názor, že ve skutečnosti byl letecký pokus ctihodného mnicha ještě mnohem skromnější: možná, že na základě pozorování pouze sestrojoval modely, které ho měly postupně dovést až ke stavbě skutečného stroje. Jenže představa, jak ctihodní otcové na náměstí veřejně jako dílo ďábla upalují létající hračku, je trochu legrační. Škoda, že archivní listina vzpomínaná Elemirem Koszhegym se víc věnuje tomu, kdo všechno autodafé přihlížel, než tomu, co vlastně bylo předmětem exekuce. Inu, jiná doba měla poněkud jiné priority.

 

 

Léčitel a alchymista

Není nejmenší pochyb o tom, že mnich Cyprián je skutečná historická postava. Doklady o tom jsou ke spatření nejen v Červeném klášteře, ale i na dalších místech. Především pak v Slovenském národním muzeu v Bratislavě, kde se nachází jeho rozsáhlý herbář výmluvně nadepsaný jeho jménem - mimochodem nejstarší dílo svého druhu, které se na území Slovenska zachovalo: je datovaný letopočtem 1766.

cypri2

 

obr: Červený klášter, v němž Cyprián prokazatelně působil jako lékárník, botanik a alchymista

 

 

Ukazuje, že autor byl velmi vzdělaný muž, který ovládal řadu jazyků, včetně latiny, řečtiny, němčiny, polštiny a samozřejmě i slovenštiny. Nejde totiž o pouhou sbírku rostlin, jichž je tu shromážděno dvě stě sedmdesát dva exemplářů; Cyprián dílo doplnil i několika desítkami stran německy psaného textu, který obsahuje pozoruhodně svěží a neortodoxní názory na tehdejší lékařskou vědu. Jsou tu například uvedeny příznaky mnoha chorob, příklady diagnóz i metody léčení, ale i to, čemu moderní medicína říká kazuistika - popisy konkrétních případů a průběhu nemoci.

Alchymistické značky, jimiž je text vyšperkován, svědčí o tom, že se skutečně věnoval i "hermetickým vědám". Je to o to podivuhodnější, že Cypriánův řád asketických poustevníků vědeckou a studijní činnost nedovoloval. Ještě méně pak podporoval alchymii a hermetické vědy, které byly často považovány za dílo ďáblovo. Navzdory tomu se ale považuje za prokázané, že v Červeném klášteře už před Cypriánem působili alchymisté Martin Kasperborovič a Ondrej Smoczký (viz kapitola ALCHYMISTÉ).

Ví se také, že Cypriána jeho spolubratři považovali nejen za dobrého lékaře, kuchaře a zručného člověka, který dokázal vyrábět svíce a zrcadla, za všeuměla, který do jejich kláštera přišel s velmi dobrým vzděláním. Právě proto mu tady říkali Tausendkunstler - člověk, který ovládá tisícero umění. Bezpečně je také známé datum, ve kterém složil v Nitře na Zoboru složil slib řeholníka kamaldulském řádu (13. září 1753) a přijal řeholní jméno Cyprián. Do Červeného kláštera, který tomuto řádu patřil, přišel roku 1756. Jako letopočet smrti se nejčastěji uvádí 1775. O jeho životě před tím však historikové mnoho nevědí.

Teprve v minulém století se podařilo badatelům zjistit jeho pravděpodobnou identitu. Mnich Cyprián se původně jmenoval František Ignác Jäschke (podle jiných pramenů Jaisge, Jaige nebo Jaissge) a narodil se 28. července 1724 v polském Slezsku, v obci Polkovice. Jeho otec byl ve Wroclawi krejčovským mistrem. Má se za to, že vzdělání získal nejen ve Wroclavi, ale i Brně a především v Itálii, což je - jak ještě uvidíme - z hlediska našeho pátrání po jeho létajícím stroji možná důležitější, než se na první pohled zdá.

 

 

Letadlo na hranici inkvizice

Spojit úspěšného léčitele, milovníka přírodních věd i alchymie s ďáblem není pro lidovou obrazotvornost nic těžkého. Cypriána však v Červeném klášteře předcházelo několik jiných mnichů s podobnými zálibami, žádný z nich však nevstoupil do legend. Pokud někdo skutečné historické postavě připsal pokusy o sestrojení letadla, pak k tomu nejspíš měl nějaký konkrétní důvod - tím spíš, že kamalduliáni nepatřily zrovna k těm řádům, které by tolerovaly badatelskou činnost vybočující z rámce běžného léčitelství. Je proto velmi pravděpodobné, že v pověsti o létajícím stroji na Slovensku 18. století se musí ukrývat alespoň zrnko pravdy.

cypri4

Možná však je jí víc, než by so mohlo zdát - bohužel jediným historickým dokladem je již zmíněná zpráva levočského historika Eleméra Koszeghyho. Svědectví bezprostředního účastníka "upálení" letadla vypadá působivě, má to však jeden háček: jde vlastně jen o jakousi zprávu o zprávě, tedy svědectví z druhé ruky. Ještě ke všemu se originál, o němž Koszegy mluví, mezitím ztratil.

 

obr: Jedna z mnoha pozdějších ilustrací pokoušejících se zrekonstruovat podobu prvních závěsných kluzáků odvážných mnichů

 

 

Stejně tak se neví mnoho o tom, co po údajné exekuci postihlo samotného Cypriána. Koszegyho zmínka o tom, že exekuci nebyl přítomen ani arcibiskup, ani Cyprián, je zajímavá, ale umožňuje celou řadu výkladů: zařídit, aby odsouzený "už nikdy neviděl hory" se dá všelijak. Většina pramenů se shoduje v tom, že mnich musel opustit Červený klášter a zemřel ve vězení někdy roku 1774 nebo 1775. Nechybí ale ani názor, že jej nechala usmrtit přímo inkvizice, zatímco podle lidové legendy natruc svým představeným sestrojil ještě jeden létací stroj, vrhl se s ním z vysoké skály - a od té doby jej nikdo neviděl. Záleží už jen na postoji vyprávějícího k vědeckotechnickému pokroku, jestli to vyloží jako odlet k samotnému Bohu, či nedobrovolný únos do pekla.

Zjistit pravdu je dnes skoro nemožné. Cypriánův řád byl podobně jako mnoho jiných zrušen roku 1782 během reforem císaře Josefa II., který považoval tato společenstva za neužitečné příživníky. Klášterní archiv a knihovna byly odvezeny do Pešti a tam se z větší části ztratily. Navždy tak zřejmě zmizely i doklady o tom, jak to bylo s létajícím strojem bratra Cypriána. Ani to ale nezabránilo štábu slovenských filmařů vedených režisérkou Marianou Čengel Solčanskou natočit pozoruhodný dlouhometrážní hraný film Lietajúci Cyprián.

 

 

Ve stopách mistra Leonarda?

Představa, že by někdo mohl v 18. století úspěšně létat, nebo alespoň plachtit vzduchem, vypadá na první pohled kuriózně. Ve skutečnosti ale mnohé nasvědčuje tomu, že o napodobení ptáků usilovali odvážní jedinci už dřív na mnoha místech Evropy nezávisle na sobě. Není přitom bez zajímavosti, že se mezi nimi často nacházeli právě řádoví bratři, tedy, vlastně Cypriánovi kolegové. Pokusů sestrojit něco na způsob klusáku totiž nebylo málo nejen v raném novověku, kdy žil Cyprián, ale dokonce ani ve středověku a v antické době. Je velmi pravděpodobné, že především během studií v Itálii mohl pozdější mnich na zmínky o nich narazit.

cypri8

Tak například antický autor Vitruvius ve svém velmi známém a všeobecně uznávaném díle Deset knih o architektuře zmiňuje mechanickou holubici, kterou sestrojil architekt Archytas ve 4. století př. n. l.

 

obr. Jiná představa o aviatických pokusech řeholníků. Vyděšený výraz mnicha je oprávněný - tohle by skoro určitě nedopadlo dobře... 

 

 

Antickou vzdělanost převzali Arabové a další pokusy o létání následovaly v cordobském kalifátu. Roku 875 si tu vzdělaný Maur Abbas ibn Firnas sestrojil kluzák, vytáhl jej na vrchol kopce a úspěšně s ním letěl.

Dalším takovým raným letcem v Evropě mohl být anglický mnich Eilmer z Malmesbury na počátku 11. století. Na rozdíl od Cypriána byl členem benediktinského řádu, který neprovozoval tak přísnou askezi a navíc často podporoval nebo alespoň toleroval vědeckou práci. Eilmer údajně se svým kluzákem skočil z věže malmesburského opatství a uletěl asi 200 metrů. Při přistání se sice zranil, ale přežil.

Známé - a z hlediska Cypriánova pokusu asi nejvýznamnější - jsou ale především snahy renesančního génia Leonarda da Vinci sestrojit letadlo, vrtulník a padák. Z jeho zápisků vyplývá, že už roku 1505 byl pevně rozhodnut stát se prvním letcem historie. Problému letu se věnoval nejvíce mezi léty 1483 až 1505.


cypri5

 

obr: V přibližně stejné době jako Cyprián měl létat i český švec Vít Fučík. Také v jeho případě jsou popisy létajícího stroje mlhavé.

 

 

Z tohoto období se zachovaly desítky Leonardových skic celých letounů i jejich technických detailů. Nechybí ani poznámka o zkouškách modelů. Ale nejen to. Historickou skutečností je zápis jistého Girolama Cardana, podle kterého "Leonardo da Vinci se pokusil vzlétnout, ale dopadl špatně". Někteří badatelé soudí, že Leonardův letoun (či spíše kluzák) tajně vyzkoušel jeho žák Tommaso Masini. Chvilku údajně plachtil, a pak se zřítil do hlubiny.

Pokud nelžou zprávy o tom, že Cyprián studoval v Itálii, pak je při jeho zvídavosti téměř nemožné, aby se tu nesetkal s Leonardovým odkazem. Zda narazil i na jeho plány letadel, to už je pouze věcí fantazie, kterou nelze doložit.

Není přitom bez zajímavosti, že do Cypriánovy doby spadá česká legenda o Vítu Fučíkovi, který v 60. letech 18. století údajně podnikal úspěčné letecké pokusy u Vodňan v jižních Čechách. I v tomto případě se jednalo o prokazatelně historickou osobnost, zachovala se i vyprávění popisující některé detaily jeho letounu.

Existují také doklady o tom, že Fučík - stejně jako Cyprián - měl problémy s vrchností, kvůli jakémusi blíže nespecifikovanému kacířství. Z tohoto vyšetřování pochází záhadná zmínka o tom, že obviněný se provinil nějakým blíže nespecifikovaným "uctíváním Svaté Koruny". Může to nějak souviset se jménom hory, z níž údajně startoval Cyprián? Ani komisi, kterou na "místo činu" vyslalo ve 20. letech minulého století Ministerstvo obrany tehdejší ČSR však nenašla nezpochybnitelný důkaz, že Fučík opravdu létal. Cypriánem tedy má s Vítem Fučíkem překvapivě mnoho společného.

 

Jan A. Novák

cyprix

obr: Zprávy o starších Leonardových leteckých pokusech jsou mnohem přesnější. Je možné, že vzdělaný mnich se inspiroval právě jimi

cypri9

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack