SERIÁL: Císař čarodějů (4)
- Kategorie: Historie
- Vytvořeno 2. 7. 2012 6:28
Vyjmenovat všechny slavné mágy, astrology, lékaře, alchymisty a další učence, které na svůj pražský dvůr přilákal císař Rudolf II., nejde, protože by se z článku stal jen seznam jmen. Vzpomeňme proto v závěru tohoto miniseriálu jen některých - i za cenu, že jiné nespravedlivě opomeneme. A pietně si tak připomeňme, že bývaly časy, kdy Praha představovala centrum světové učenosti…
Dnes je těžké si to představit, ale díky Rudolfovi se hlavní město českého království nakrátko stalo něčím na způsob dnešního New Yorku: intelektuálním středem světa. Skoro každý, kdo tehdy ve vědě, umění nebo magii něco představoval, v Praze dlouhodobě působil, nebo jí prošel - nebo po císařově pozvání aspoň toužil. Tuto společnost přitom nejde dělit na vědce a šarlatány, tím méně pak na astronomy, astrology, alchymisty, lékaře, léčitele, okultisty a přírodovědce. Většinou totiž každý z nich byl tím vším, nebo aspoň mnohým z toho najednou. V éře Rudolfa II. se sice rodilo moderní vědecké myšlení, tehdejší myšlenkový svět byl ale úplně jiný než náš.
Podvodníci a rváči
Divákům oblíbeného filmu Císařův pekař asi utkvěl v paměti malý tlustý alchymista Alessandro Scotta, podvodník skutečného jména Honza Skoták v podání herce Františka Černého, který vyráběl zlato ze švestek - a tak vznikla slivovice. To je samozřejmě oblíbená vulgarizace alchymie nastavená tak, aby ladila vkusu řadového diváka a ideologické poptávce časů socialistického realismu. Má ale pravdivé jádro: alchymista Hieronimus Alessandro Scotta opravdu existoval.
Dá se tak soudit alespoň podle existence tímto jménem podepsaného alchymistického spisu Speculum Alchemiae věnovaného přímo Rudolfovi II. Patrně byl italského původu a údajně uměl měnit měď ve zlato. O jeho přítomnosti na pražském dvoře se ale historici přou, protože existují pouze zmínky z druhé ruky.
obr: Michael Szendivogius (Sendivoj)
Nechybí dokonce ani hypotéza, že žádný Hieronymus Scotta neexistoval, ale že to byl jakýsi pseudonym mnohem známějšího alchymisty Edwarda Kellyho, který pocházel ze Skotska.
Prokazatelně však na Rudolfově dvoře působil jiný tehdy slavný alchymista, Michael Szendivogius (Michal Sendivoj). Pocházel z Polska, získal všestranné přírodovědecké vzdělání, byl autorem velmi úspěšných alchymistických spisů a nepochybně se dobře vyznal v metalurgii i mndoha dalších z dnešního pohledu seriózních oborech. Do Prahy přišel roku 1593 a císaři předvedl úspěšnou přeměnu stříbrné mince ve zlatou. Jak to udělal, nevíme, jisté ale je, že navzdory tomuto "umění" stále tonul v dluzích. Měl prchlivou povahu, byl obviněn z vraždy a Prahu musel tajně opustit.
Od padáku k ponorce
Významným "vědeckým" poradcem Rudolfa II. naopak po celou svou kariéru byl český učenec Tadeáš Hájek z Hájku (1525-1600). Byl nejen alchymista, ale i lékař, botanik a astronom - právě on přiměl Rudolfa, aby do Prahy pozval Tychona Braheho. Měl zajímavý vztah k astrologii: zatímco v češtině psal astrologické příručky, v latinském jazyce ji vášnivě odsuzoval. Zřejmě už tehdy v kulturní budoucnost Čechů moc nevěřil...
obr: Tadeáš Hájek z Hájku
Dnes nezaslouženě málo doceněným učencem na pražském dvoře byl také šibenický rodák Faust Vrančič (1551-1617), který tu v letech 1579 až 1594 vykonával funkci císařova tajemníka. Duchovní atmosféra Prahy jej ovlivnila natolik, že se začal přírodními vědami zabývat hlouběji. Proslavilo jej zejména jeho dílo Machinae Novae, které v mnoha ohledech předběhlo svou dobu: popisuje v něm například padák, plynovou turbinu, využití síly přílivu a podobné věci. Tvrdí se o něm dokonce, že svůj padák osobně vyzkoušel.
Do dějin vědy a techniky se zapsal i další člen Rudolfova pražského "think tanku" Cornelius Drebbel (1572-1633). Na Rudolfově dvoře v Praze působil v letech 1610-1612. Vedle proslulých vědců, jako byl Tycho Brahe či Johannes Kepler tu příliš nevynikl, a nezapsal se do pražských dějin ani ve stylu proslulých šarlatánů formátu Edwarda Kellyho. Čím přesně se v Praze zabýval, není příliš známo, zdá se však, že rozhodně nezahálel. Když po císařově smrti přesídlil do Anglie, překvapil svět první prokazatelně fungující ponorkou. Vše také nasvědčuje tomu, že objevil kyslík a jeho význam pro dýchání - a že tento objev ve svém ponorném člunu zužitkoval.
Konec zlatého věku
Málo se ví, že Prahou se tehdy mihl i filosof Giordano Bruno (1548-1600) v širší veřejnosti známá především díky své smrti na hranici. Lidé se obvykle domnívají, že církev jej poslala na smrt kvůli tvrzení, že Země obíhá kolem Slunce, ale není to tak docela pravda. Bruno mířil mnohem dál než Koperník a Kepler: tvrdil, že ani Slunce není středem vesmíru, ale jen jednou z mnoha hvězd - a Země jednou z mnoha obydlených planet.
Kromě toho se zabýval magií a okultismem, což bylo u dominikánského mnicha obzvlášť na pováženou. Ještě ke všemu rád vyhledával konflikty, takže nikde nevydržel moc dlouho. Do Prahy jej Rudolf pozval roku 1588, aby tu přednášel na univerzitě. I odtud ale Bruno rychle zmizel - vstříc svému neblahému osudu. Ledacos ovšem naznačuje, že o smrt na hranici cílevědomě usiloval, protože teprve ta měla dát jeho učení patřičnou váhu. Nemýlil se.
- - - - - - - - - - -
UPOZORNĚNÍ:
Podrobněji se můžete s působením Rudolfa II a jeho příbuzných i s dalšími záhadami naší země seznámit v knize Tajemné Česko,kterou vydalo nakladatelství XYZ. Pokud ji nenajdete u Vašeho knihkupce, lze ji objednat zde.
- - - - - - - - - - -
Zlatý věk Prahy byl krátký. Katolíci začínali měřit síly s protestanty, Turci stáli u bran Evropy. Ještě ke všemu mezi bigotně katolickými Habsburky té doby byl Rudolf bílou vranou: už jeho současníci jej podezírali z bezvěrectví. Roku 1608 jej příbuzní donutili vzdát se většiny moci, o poslední zbytky přišel abdikací roku 1611. Svou daň si vybralo i dědičné "šílenství", patrně schizofrenie.
Jeden z nejpodivnějších - a nejpodivuhodnějších - panovníků naší země zemřel 20. ledna 1612. V pozůstalosti císaře, který se zadlužoval, aby měl na vědu a umění a který prahl po kameni mudrců, pozůstalí našli přes tunu zlata a více než tři tuny stříbra.
Jan A. Novák
