Novákoviny

Podstatnou část svého vzdělání získal Rudolf II. v Madridu, kam byl společně se svým bratrem Arnoštem odeslán z Vídně roku 1563. Cesta tam se ovšem trochu protáhla, protože zřejmě plnila i funkci jakéhosi poznávacího zájezdu po západním Středomoří. Do Madridu oba mladí šlechtici dorazili v létě následujícího roku, aby se do Vídně vrátili až po sedmi letech. Mezi tím ale získali vzdělání, které v tehdejší době představovalo vrchol, jehož bylo možné dosáhnout, a jaké by jim mohli závidět i mnozí dnešní absolventi vysokých škol.

 

Předešlý díl seriálu

Dokonalá znalost latiny byla samozřejmostí, k tomu přistupovala výuka němčiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny, nechyběla filosofie, starověké dějiny, antická mytologie, astrologie, astronomie, matematika, geometrie, alchymie. Tělesnou výchovu nahrazovala jízda na koni a lukostřelba, nesměla chybět diplomacie a dvorní etiketa.

Ale nejen to. Vznešení studenti měli k dispozici knihovnu v nedalekém klášteře Escorial. Ta obsahovala desítky tisíc svazků, vzácné antické a arabské spisy nevyjímaje - včetně těch, které jsou dnes už považovány za ztracené. Ponechme obrazotvornosti, co všechno tu mohl Rudolf číst a co ho inspirovalo k jeho pozdějším tajuplným zájmům. Ostatně i seriozní badatelé soudí, že zálibou v alchymii se nakazil právě tady. Nebylo by divu: antická vzdělanost se do Evropy dostávala prostřednictvím arabských překladů a jejich obsahem byla i alchymie. Přitom na Pyrenejském ostrově teprve nedávno dobytém od od Maurů tehdy bylo k těmto spisům nejblíž.

 

 

Tajné vědění Escorialu

Právě alchymie Rudolfa přitahovala nejvíc - jenže co je to vlastně alcymie? V dnešních představách jde o jakousi nehotovou předpubertální chemii, kdy potrhlým badatelům z křivulí místo elixíru života vytéká leštidlo na podlahu. Jenže skutečný původ tohoto podivuhodného fenoménu se ztrácí v neznámé minulosti a jeho počáteční nezkreslený obsah je hádankou.

 

obr: Escorial

 

 

Ve skutečnosti je dnes rozšířená představa alchymie jen parodií na alchymii skutečnou, protože opravdový zasvěcenci měli (a dodnes mají) jazyk zavřený na tisíc zámků. A že v Escorialu se na toto téma dalo najít ledacos zajímavého. Věděl tedy Rudolf v tomto ohledu víc než my dnes? Nelze to vyloučit.

V každém případě byl budoucí císař velmi dobrým studentem. Ale i stejně dobrým a citlivým pozorovatelem. Mnozí historikové se domnívají, že právě v imperiálním Španělsku žijícím z bohatství vyrabovaných zámořských říší získal odpor k mocenským hrátkám, dvorské okázalosti a náboženskému fanatismu. Přinejmenším v tomoto ohledu daleko překročil myšlení své doby, což bylo u člena panovnického rodu nepochybně ještě obtížnější, než u příslušníků jiných společenských skupin.

 

- - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

 Podrobněji se můžete s působením Rudolfa II a jeho příbuzných i s dalšími záhadami naší země seznámit v knize Tajemné Česko,kterou vydalo nakladatelství XYZ. Pokud ji nenajdete u Vašeho knihkupce, lze ji objednat zde.

- - - - - - - - - - -

 

Českým králem byl Rudolf korunován 22. září 1557 ve svatovítské katedrále. To co pak následovalo, bylo hvězdnou hodinou českého království na jevišti světových kulturních dějin, jakou se už nikdy nepodařilo zopakovat. Do Prahy, která se stala ostrovem tolerance v nábožensky neklidné době, se začali sjíždět přední diplomaté, umělci - a také vědci a alchymisté. Zdaleka ne bez výběru: procházeli tu přísnými zkouškami, které eliminovaly podvodníky a nedouky. Učence po příjezdu testoval především Tadeáš Hájek z Hájku (1525-1600), vynikající renesanční lékař, astronom, alchymista - a mimo jiné také znalec piva, který o tomto moku napsal poučený spis.

Sám císař ostatně byl v tomto ohledu znalec. A navíc znalec mimořádně inteligentní a bystrý. Přezdívku "kníže alchymistů" nedostal pro nic za nic, a už vůbec ne jako výraz pochlebování mecenáši. Jím vytvořený "think tank" skutečně byl až na výjimky duchovním výkvětem své doby. Prahou tehdy aplespoň prošli lidé jako Tycho Brahe, Johannes Kepler, Giordano Bruno, Tadeáš Hájek z Hájku, vynikající mechanik a konstruktér úspěšné ponorky Cornelius Drebbel i mnozí jiní. A císař se svými učenými hosty nemusel jednat povýšeně z titulu své vladařské funkce, protože si mohl dovolit ještě mnohem víc: být jedním z nich.

 

 

Ztracené poklady Kunstkomory

Stejně jako Karel IV., i Rudolf II. byl vášnivý sběratel. Pražský Hrad proto pojal především jako velkolepou kulisu svých sbírek. Neshromažďoval už ale ostatky svatých a třísky z Kristova kříže. Co všechno v jeho Kunst und Wunderkammer bylo, se dnes můžeme už jen dohadovat - ale zřejmě od všeho něco.

 

obr: Alchymista

 

 

Ale to "něco" bylo pokud možno co nejúžasnější, nejvzácnější, nejkurióznější. Základ Kunstkomory zřejmě tvořily rodové habsburské sbírky přestěhované do Prahy z Vídně, ale císař pak kolekci doplňoval o další exempláře tempem až zběsilým. Dnešní historiky umění na Kunstkomoře zajímají především obrazy a tak trochu ještě i sochy, jenže ty představovaly jen část císařových zájmů. Ve skutečnosti tam mohlo být ledacos - a některé z těch věcí by nám asi vyrazily dech i v naší době.

"Císaře zjevně fascinovala mnohovrstevnost světa a vytušil vzájemné vazby mezi jednotlivostmi," říká Jan Boněk, autor knihy Rudolf II. a jeho císařská Praha. "Jeho cílem bylo vytvořit jakousi osobní encyklopedii vnějšího světa v celé jeho rozmanitosti a záhadnosti... Sbírky měly císaři usnadnit vstup do jím předpokládaného tajného bratrstva vzdělanců, jejichž poznatky byly natolik závažné, že nemohly být přístupné širokému publiku."

A tak i obsah Kunstkomory byl utajený a znalo ho jen několik málo zasvěcenců. A ti si jej nechali pro sebe - nešetřili však slovy chvály a obdivu.

To je také vše, co po ní zůstalo. Sbírky patrně byly rozkrádány už za Rudolfova života, tempo jejich rozplývání se pak ještě urychlilo po jeho smrti. O zbytek se pak postarali Švédové během třicetileté války.

 

Jan A. Novák

Předešlý díl seriálu

Další díl seriálu

Psáno pro časopis Naše rodina

obr: Knihovna Escorialu

 

 

 

You have no rights to post comments