Novákoviny

Mnohé esoterické praktiky středověku a raného novověku, jako třeba alchymie, hvězdopravectví a další, byly jen zkomolenými zlomky skutečných znalostí dávných dob zahalenými do čarodějnických blábolů dodávajících vážnosti nic nechápajícím mágům před stejně nechápajícím posluchačstvem. Dá se přitom ale také předpokládat, že kromě toho existovali majitelé skutečných vědomostí, kteří neměli potřebu se s nimi chlubit. Jedním z nich nejspíšš byl papež Silvestr II.

Při troše fantazie si můžeme představit i skutečný důvod, proč se církvi veřejná magie všeho druhu tak moc nelíbila: zasvěcenci z nejužšího kruhu v jejích řadách (protože, kde jinde by mohli být, když knihovny vlastnily jen kláštery) dobře věděli, že jde o podvody a bludy. A současně nestáli o to, aby se skutečné vědění stalo zjevné. Problémy mnicha Rogera Bacona nemusely vyplývat z toho, že moc věděl, ale z toho, že moc mluvil.

Připadá vám to přitažené za vlasy? Ve skutečnosti není důvod: alchymie a mystika se po celý středověk pěstovala i v nejvyšších panovnických a církevních kruzích; už jsme na to ostatně narazili v předchozí kapitole v případě opata Sugera, "vynálezce" gotického slohu.

Asi nejlepším dokladem ale je osoba čaroděje a ďábla na papežském stolci Silvestra II.: běžnému smrtelníkovi by k nedobrovolnému opuštění tohoto světa v podobě pečínky stačil i pouhý zlomek toho, co měl údajně provozovat tento muž zastávající nejvyšší církevní post. A nebylo toho málo. Rozprávěl s mrtvými, poroučel ďáblům (pokud ďáblem nebyl on sám) a provozoval černou magii. Podle jiných legend mu ďábel pomohl k papežskému stolci, protože jinak neměl čím mu zaplatit, když s ním prohrál v kartách nebo kostkách.

obr: Papež Silvestr II. si svým zájmem o vědy a mimořádným intelektem vysloužil měl pověst mága a čaroděje

Silvestr II. prý také vlastnil kovovou hlavu, která odpovídala na otázky - možná tu samou, o níž už jsme slyšeli ve spojitosti s františkánem Rogerem Baconem. Kromě toho měl také čarodějnou knihu zaklínadel, kterou ukradl arabskému černokněžníkovi - a samozřejmě ji nenechával zahálet.

Když měl neúspěch u jakési ženy, sáhl po něčem atraktivnějším: měl známost s čarodějnicí (nebo přímo ďáblicí) Meridianou. Takové spolky ale většinou nekončí dobře, a tak Silvestra jeho kamarádi z pekla nakonec roztrhali a z jeho očí si udělali hrací kuličky.

Někteří to ale vidí tak, že i ve smrti se na ně snažil vyzrát: aby se ho čerti nemohli zmocnit, nechal se na smrtelné posteli na důkaz opravdu upřímného pokání rozřezat svými kardinály za živa na kusy. Moc mu to ale zřejmě nepomohlo, protože během pohřbu se ukazovala divná znamení a po smrti straší - jeho kosti prý v hrobě chrastí, když má zemřít úřadující papež.

Takovou pověst si musí člověk vysloužit - a Silvestr II. na tom pracoval opravdu poctivě. Narodil se jako Gerbert d°Aurillac někdy okolo roku 946 ve francouzském městě Belliac, studoval matematiku v Katalánsku a tam zřejmě přišel do styku s tehdy pokročilejší arabskou vzdělaností.

Později se stal v Římě učitelem císařského syna a budoucího císaře Otty II, což Gerbertovu kariéru katapultovalo k vyšším církevním postům a nakonec i do politiky. Přátelil se mimo jiné i s českým biskupem sv. Vojtěchem.

Papežem Silvestrem II. byl zvolen roku 999 - což asi k jeho ďábelské pověsti přispělo také. Mnoho křesťanů totiž očekávalo, že v roce 1000 nastane konec světa, káli se ze svých hříchů a zbavovali majetků, zatímco jiní na tom hodně vydělali. Konec světa ale nepřišel a napálení kajícníci zřejmě soudili, že jim to zástupce Boha na Zemi měl včas předem sdělit. Nechyběly ani pomluvy, že to neudělal proto, aby se sám obohatil.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

TIP:

Text je ukázkou z knihy Utajené vynálezy, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Se slevou si ji můžete objednat zde

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Spolky s ďáblem by ale Gerbertovi tehdejší obecenstvo přiřklo i tak. Dá se říci, že byl prvním renesančním člověkem, protože se k antickému odkazu hlásil o několik století dřív, než to v západním světě začalo být módou. Okolí udivoval schopností rychle z hlavy provádět složité výpočty - a vidět v tom kouzla v časech všeobecné nevzdělanosti nebylo nijak těžké. Přinesl do Evropy arabskou početní pomůcku abakus a ještě ji zdokonalil.

Podle některých dobových zpráv dokonce sestrojil první mechanické hodiny poháněné závažím (i když mnozí současní autoři to zpochybňují, protože další konstrukce mechanických hodin se objevily až o téměř tři století později). K jeho vynálezům patří varhany poháněné vodou, astroláb a také první glóbus - znázornění Země jako koule. Postavil astronomickou observatoř, zabýval se ale zřejmě také alchymií a magií. I to byl důvod, proč o něm roku 1113 (tedy dlouho po jeho smrti roku 1003) mnich Sigebert z Gemblours napsal: "Byl vyhlášeným černokněžníkem a usmrtil ho ďábel".

Jan A. Novák

obr: Silvestr II do Evropy také vrátil antickou a arabskou výpočetní pomůcku abakus - předchůdce počítacích strojů

You have no rights to post comments