Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Paracelsus: alchymista, lékař a výtržník

paracel1

Philippus Theophrastus s Hohenheimu zvaný Paracelsus je považován za otce novověkého lékařství. Jako první se odvážil jít za rámec antické mediciny, kterou do té doby středověk jen bezmyšlenkovitě napodoboval. A nejen to - Paracelsus se (na rozdíl od jiných stejně zvídavých ale méně přímočarých kolegů) odvážil své netradiční názory také zveřejňovat.

 

 

Už v přezdívce "Paracelsus" se ukrývá tajemství povahy tohoto geniálního podivína. Po celá staletí považovala evropská medicína za vrchol všech znalostí to, co učily antické autority, především Řekové Galén a Hypokrates a Říman Celsus. "Paracelsus" tedy vlastně znamená cosi jako "víc než Celsus". Toto jméno si dal Philipus Theophrastus sám, což není právě znak osobní skromnosti. Na rozdíl od většiny jiných lidí s podobně zbytnělým sebevědomím však v tomto případě nešlo o příliš velkou nadsázku.

 

Tajemné cesty za poznáním

Paracelsus se narodil ve švýcarském městě Einsiedeln roku 1493. Ve skutečnosti se jmenoval Philippus von Hohenheim a i jeho otec byl lékař. Téhož roku se Kolumbus vracel ze své první úspěšné výpravy a skoro se dá říci, že je v tom určitá symbolika - co znamenal janovský mořeplavec pro poznání světa, tím byl švýcarský medicínský buřič pro lékařskou vědu. Oba se rozhodli pro nevyšlapané cesty, což jim přineslo neklidný život, ale lidstvu dalo nový směr.

paracel2

 

obr: Philippus Aureolus Theophrastus von Hohenheim známý jako Paracelsus proslul výtržnostmi a z léčením nemocí, které byly v jeho době považovány za nevyléčitelné. Byl jedním z prvních lékařů, kteří začali medicínu oprošťovat od středověkých pověr.

Dobový portrét od Quentina Massyse (1466-1529)

 

 

Paracelsus získal hodnost magistra a poté patrně i doktorský titul. Po ukončení studií se vydal na cesty, které trvaly 12 let a staly se předmětem mnoha legend. Kde všude doopravdy byl, už asi nikdo nezjistí, o to fantastičtější historky však o tomto jeho životním období kolují.

Podle nich došel až do Arábie a do Indie, a tam se mu dostalo vysokého zasvěcení od tamních mágů, alchymistů a učenců, což v té době často nebyly tři různé "specializace", ale obvykle se soustřeďovaly v jediné osobě.

Tak byl později vnímán i Paracelsus. Nejen díky lékařským schopnostem. Někteří jeho současníci psali o tom, že navzdory výstřednímu a bouřlivému životu nikdy nezůstával dlouho dlužen, nepochybně proto znal tajemství výroby zlata...

 

Brzy vstávat, brzy spát

Po návratu z cest se stal Paracelsus vojenským lékařem. Na rozdíl od svých univerzitních kolegů tak měl možnost nahlížet do lidského organismu opravdu zblízka a ještě za života pacientů, protože tehdejší bitvy byly stejně krvavé jako ty dnešní a ještě častější. Díky této drsné praxi a pozorovatelskému talentu si švýcarský lékař brzy získal mezinárodní věhlas.

paracel3

 

obr: V Paracelsově době představovala alchymie alternativní pohled na svět. Ještě nešlo o vědu, ale už tu byla snaha oprostit se od starých dogmat a hledat nové cesty. 

Ilustrace z alychymistického spisu

 

 

Ten ale měl i jiné příčiny. Paracelsus již na úsvitu novověku odhalil základní tajemství osobní popularity dnešních mediálních hvězd, které spočívá v permanentním vytváření skandálů. Švýcarský lékař k tomu měl neobyčejný talent: pitky, výtržnosti, urážky kolegů, ale i "happeningy" spočívající v pálení spisů medicínských autorit na veřejných přednáškách. I díky tomu jeho toulky světem vlastně nikdy neskončily, i když ne vždy se na ně vydával dobrovolně.

Jeho neklidný život jej okolo roku 1537 zahnal i do Českého království, kde se na čas stal osobním lékařem Jana z Lipé. Dochovaly se i rady, které svému pacientovi dal: pohyb na čerstvém vzduchu, časně vstávat, časně chodit spát, pravidelně a střídmě jíst a umírnit se v sexuálním životě.

Tato receptura byla pro Paracelsa svým způsobem příznačná. Tam, kde si jiní lékaři hráli na čaroděje, míchali lektvary a mumlali cizí slova, tam on doporučoval jednoduché a srozumitelné věci. Byl i průkopníkem jistého druhu lékařské osvěty, psal například příručky pro laiky.


 

Doktor až za hrob

Základem jeho filosofie bylo především pozorování. "Umění léčit má dvě strany - knihy Galénovy a přírodu. Kdo chce prozkoumat přírodu, musí jí projít krok za krokem," napsal.

paracel4

A dělal to opravdu důkladně. Nebál se nechat poučovat ani od přírodních léčitelů a dalších osob na okraji společnosti, které byly tehdy nezřídka obviňováni z čarodějnictví. Svým způsobem tak předznamenal i dnešní trend k alternativní medicíně.

 

obr: Další z Paracelsových dobových portrétů

 

 

Velmi současně znějí například jeho úvahy o významu životní harmonie pro zdraví člověka, o předávání životní energie a o významu meditace. V tomto případě je ovšem otázka, zda opravdu viděl tak daleko, nebo zda se spíše někteří dnešní léčitelé neobracejí k jeho spisům. Paracelsus jako lékař-alchymista obestřený tajemstvími je pro uspokojení dnešní touhy po "lidštější" medicíně a po mystice obzvlášť vhodný.

Sám se však poučkami o životní harmonii příliš neřídil. Jak žil, tak i zemřel: našli jej mrtvého v jedné salcburské hospodě 24. září 1541. Ač tedy jiným život prodlužoval, sám si jej výrazně ukrátil. Dodnes se ovšem přesně neví, jak přesně vlastně tento svět opustil. Podle některých zpráv se upil, podle jiných dostal záchvat mrtvice, nebo jej zprovodili za světa najatí vrahové.

Ale ještě i k jeho hrobu chodili nemocní, protože se věřilo, že jeho zázračná léčivá moc smrtí nemohla pominout. Někteří mystikové ostatně dodnes věří, že skon jenom předstíral, protože ve skutečnosti poznal tajemství nesmrtelnosti...

 

Jan A. Novák

 

 


Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates from JoomlaShack.com