Novákoviny

Záhad je na světě mnoho, ale jen jeden stát se může pochlubit tím, že se jimi bezmála profesionálně zabýval jeho panovník. Ano, jedná se o legendami opředeného Rudolfa II., císaře Svaté říše římské a českého krále. Jeho vztah k alchymii je pověstný, pán Pražského hradu ale měl i jiné pozoruhodné zájmy. Většina lidí u nás jej zná jen jako pomateného geronta z filmu Císařův pekař, ve skutečnosti to však byl mimořádně vzdělaný člověk - jeden z mála panovníků, který s umělci a vědci nemusel jednat jako mecenáš povýšeností zakrývající neznalost, ale jako rovný s rovnými. Pokud v této zemi dodnes zůstal nepochopen, není to jeho chyba. 

 

 

Rudolf II. (1552-1612) byl výjimečný mimo jiné i proto, že žil ve výjimečné době. Byly to časy renesance, kdy se hroutila se stará dogmata o přírodě i vesmíru, mizela církevní tabu, zdálo se, že směrem do budoucnosti se otevírá tisíce nových dveří. Přitom to, co na oné době dnes vnímáme jako krok vpřed, byl vlastně především obrat vzad - směrem k antice, k jejímu myšlenkovému bohatství, duchovní mnohotvárnosti a nespoutanosti. Jen tím je možné si vysvětlit, že vynikající muži Rudolfových časů, které dnes považujeme za špičkové vědce a bořitele pověr, byli současně také čarodějové a alchymisté, aniž by se to navzájem vylučovalo. Tehdy ještě všechno bylo možné; kouzelná brána se zavřela až později. I proto se tehdy mohlo stát, že Rudolf nebyl jediným členem habsburského rodu, který se zabýval esoterikou.

 

 

Habsburská tolerance

Císař Rudolf II. bývá často líčen jako člověk, který se až nepochopitelně vymkl tradičně bigótní atmosféře habsburského dvora a současně jako nedovzdělaný trouba, který byl schopen naletět kdejakému šarlatánovi. Nic není vzdálenější pravdě. Už Rudolfův otec Maxmilián II. (1527-1576) měl vynikající humanistické vzdělání, projevoval nezvyklé sympatie k protestantům a byl vášnivý sběratel uměleckých děl, zbraní a kuriozit.

Katolickou bigótnost vnesla do této linie habsburského rodu až jeho sestřenice Marie Španělská (1528-1603), s níž byl ne tak úplně dobrovolně oženěn. Ještě stačil svým dětem zajistit výchovu prostřednictvím věhlasných učitelů, mezi nimiž nechyběli ani luteráni - pak ale Marie tvrdě zasáhla.

 

obr: Rudolf II na málo známém portrétu, který byl objeven teprve nedávno. Za autora je pokládán italský malíř Martino Rota

 

I díky tomu byl jeho syn Rudolf ze "zkažené" Vídně poslán na vychování do Španělska, které tehdejší protestantská epidemie nezasáhla ani okrajově. Nakonec to ale stejně dopadlo právě naopak.

Ostatně ani Maxmilián II. nebyl v rodu se svými zálibami žádnou bílou vranou. Také jeho bratr Ferdinand Tyrolský (1529-1595), který mimo jiné zastával i úřad českého místodržitele, byl přítel věd, ctitel umění, sběratel uměleckých děl - a podle některých autorů také zasvěcenec tajných nauk. Výrazem toho má být letohrádek Hvězda na Bílé Hoře v Praze, jehož plány údajně sám vypracoval.

 

 

Hvězda: architektura zasvěcených

Stavebních památek, v nichž milovníci záhad vidí různá skrytá poselství je mnoho - pražský letohrádek Hvězda ale je jednou z mála stavebních, o níž to lze říci bez větších pochybností. Byl vystavěn v renesančním slohu letech 1555 až 1558 a základní kámen položil 27. června 1555 sám Ferdinand Tyrolský. Jím signované plány stavby i jejích jednotlivých podlaží jsou dodnes uchovávány v Rakouské národní knihovně.

Půdorys unikátně koncipované stavby má tvar magického obrazce vytvořeného ze dvou protínajících se trojúhelníků, takzvané Šalamounovy hvězdy, další geometrické prvky naznačující vliv tajných nauk jsou zabudovány do prostorového rozvržení interiérů.

 

obr: Arcivévoda Ferdinand Tyrolský byl v letech 1557 až 1567 místodržící v českých zemích. Měl podobné zájmy jako Rudolf II - včetně vědy, esoteriky a shromažďování uměleckých děl. Jedinou panátkoupo jeho působení v Praze je letohrádek Hvězda plný netradičních prvků a esoterických symbolů

 

 

Milovníci záhad tvrdí, že ani lokalita nebyla vybrána náhodně: v těchto místech prý bývalo předkřesťanské kultovní místo. Ferdinand pak prý lokalitu vybral proto, že zde vyvěraly záhadné energie zemských hlubin.

 

- - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Podrobněji se můžete s působením Rudolfa II a jeho příbuzných i s dalšími záhadami naší země seznámit v knize Tajemné Česko, kterou vydalo nakladatelství XYZ. Pokud ji nenajdete u Vašeho knihkupce, lze ji objednat zde.

- - - - - - - - - - -

 

Také vnitřní výzdoba Hvězdy je plná astrologických narážek a esoterických jinotajů - a dodnes si nejsou historikové umění jistí jejím posláním. Bylo to jen místo pro uložení Ferdinandových sbírek a pro pořádání občasných společenských akcí, jak tvrdí střízliví badatelé? Nebo příbytek kamene mudrců magickou silou přitahující dějinné zvraty, jak věří milovníci záhad? Vždyť právě tady se později odehrála bitva na Bílé Hoře, která odstartovala genocidu třicetileté války i novou éru historie českého státu...

 

 

Tajná láska

S Ferdinandem Tyrolským se do budoucna počítalo jako s českým králem, jenže to nevyšlo. V duchu romantických telenovel bychom mohli říci, že tento Habsburk dal před mocí přednost lásce - a vůbec by to nebylo melodramatické přehánění. Roku 1557 se tajně oženil s prostou měšťanskou dcerou Filipínou Welserovou (mimochodem údajně vynikající kuchařkou, bylinkářkou a moudrou ženou) a neopustil ji ani, když se aféra provalila a z mnoha stran na něj byl činěn nátlak, aby se jí vzdal.

Dal málo urozené manželce přednost i před korunou českou a polskou, stejně jako před mnoha dalšími výsadami. Příběh nakonec dospěl k happyendu: roku 1576 papež manželství uznal, nicméně potomci byli vyloučeni z následnických práv.

 

obr: Phillipine Welzer, tajná láska a později tajná manželka Ferdinanda Tyrolského. Arcivévoda jí dal přednost před kariérou a uzavřel si tak cestu k císařskému trůnu. Manželství bylo nakonec uznáno, Ferdinand ale musel opustit Prahu 

 

Příběh romantické lásky Ferdinanda a Filipíny možná dává i prozaickou odpověď na místo výběru lokality pro letohrádek Hvězda. Zřejmě nešlo ani tak o energie místa, jako spíš o jeho odlehlou polohu a klid: místodržící měl zájem na tom, aby jeho tajná manželka nebyla příliš na očích.

Pro českou zemi tím ale byl Ferdinandův talent ztracený. Jen letohrádek Hvězda naznačuje, že už jeho osobou mohl být naplněn osud Prahy jako centra esoterického vědění. S vynuceným odchodem manželů (nejdříve na Křivoklát, později do Tyrolska) se toto pootevřené dějinné okno zase uzavřelo - ale jen zdánlivě. Jakoby ta sudba byla příliš významná, než aby ji mohl zhatit politický pád jediné osoby. Místo Ferdinanda už měl Zeitgeist – „duch doby“ - připravenou zálohu. A vůbec ne špatnou. Rudolf II. Ferdinanda Tyrolského ještě mnoha ohledech překonal.

 

Jan A. Novák

Další díl seriálu

Psáno pro časopis Naše rodina

 

obr: Letohrádek Hvězda na dobové kresbě

 

 

 

You have no rights to post comments