Novákoviny

Zvláštně kulaté výročí 99 let… Atentát na arciknížete Františka  Ferdinanda d´Este a jeho manželku Žofii v Sarajevu 28. června 1914 odstartoval válku, která v různých obměnách trvala v podstatě až roku 1989 a nenechala kámen na kameni. Zákeřnému činu srbských teroristů i jeho důsledkům se věnovalo, věnuje a ještě bude věnovat hodně autorů, tak si tu tentokrát raději připomeneme šťastnější epizodu z života nešťastného aristokratického páru. Dobový článek vyšperkovaný pikantnostmi z Kalendáře Národní politiky je nejen roztomilou ukázkou decentního společenského bulváru před sto lety, ale i názorným dokladem toho, jak to doopravdy bylo s českým úpěním pod habsburskou tyranií.

Prvý červenec r. 1900 stal se sňatkem arciknížete Františka Ferdinanda z Este s hraběnkou Žofií Chotkovou, povýšenou do stavu knížecího se jménem Hohenberg, zvláště pro náš národ památným. Genius dějin tomu chtěl, aby královna Anna nebyla poslední nevěstou z Čech, která podá ruku předem ustanovenému dědici císařství rakouského. Byl to tudíž slavný a významný den, a zámecká kaple v Zákupech, kdež sňatek ten byl požehnán, stala se jím navždy památnou.

Nevěsta následníkova, hraběnka Žofie Chotková nepochází sice z krve královské, avšak zajisté z prastarého, vysokého, hrdého rodu šlechtického, jenž lnul vždy k historickému národu této vlasti - nepřináši ženichu svému věnem korunu se čtyřmi lény a také nebude s ním sdíleti trůn, ale jedno přináší mu přece - štěstí.

Věru žádná princezna, ani z nejpřednějšího rodu panovnického, nebyla by shrnula na své hlavě tolik upřímného požehnání a blaha ždání, co shrnula se ho téhož dne do Zákup ze všech stran větrné růže jako neviditelné fluidum účastenství všech národů sjednocených v říši, již panovati má jednou žezlo jeho císařské a královské Výsosti arciknížete Františka Ferdinanda.

Bylať slavného dne toho celá říše s ním šťastna, nejen pro tklivé a něžné pozadí tohoto sňatku, ale také vědomím, že hruď, kteráž byla schopna takového rozhodnutí, jest přístupna pocitům nejryzejším, a že nese v čistém svém nitru také záruku blaha národů, jejichž žehnání linulo se zajisté z hloubi srdcí vznícených opravdovou vřelostí a oddaností. Vždyť známo, že při sňatcích uzavíraných mezi členy panovnických rodů mívá větší platnost hlas osvědčených státníků a diplomatů, něž hlas srdce a horoucí jeho sten po štěstí, a že majestát trůnu bývá z pravidla i podmanitelem, jemuž se hnutí srdcí, stojících trůnu nejblíže, povolují bez hlesu rtů.

I bylo to v pravdě poetické divadlo, jež naskytlo se toho dne národům této říše sňatkem v tichých Zákupech, na půdě království Českého. Se zvroucněním hlasu oznamoval mocnář ve čtvrtek před tím členům rodu svého a nejvyšším radům svým své svolení ku sňatku arciknížete Františka Ferdinanda, a v prohlášení svém, na něž přísahu složil, pravil arcikníže výslovně, že svolení to bylo mu uděleno jakožto "nový důkaz milostivého a blahosklonného smýšlení Jeho Veličenstva císaře. Nic jiného tedy než touha po štěstí, po svrchovaném štěstí srdce (proloženo) došla tu splnění. A to štěstí je tím dokonalejší, že došlo k tak tklivému souhlasu u svrchovaně rozhodující hlavy panující rodiny.

V Zákupech uskutečnil se sedmiletý sen o štěstí, snění následníkem trůnu a kralevicem naším. I byl sňatek ten jako scénou z dávné, něžným blahem překypující pohádky, jaké se už ani nevypravují, a zároveň byl i událostí naprosto vymykající se z dosavadních tradic - byl to sňatek, jímž hraběnka z prastarého českého rodu, spřízněného s historickou konservativní šlechtou českou, povznesena byla až k samé výšině trůnu, jejž sice sdíleti nemá, o jehož pocty však bude se děliti se svým chotěm.

Arcikníže František Ferdinand pomýšlel nějakou dobu zříci se úplně nároku na trůn, aby mohl hraběnku Žofii Chotkovou pojati za choť. Teprve později po úradě s odborníky v příslušných zákonech poznal, že toho třeba není, neboť může býti pouze požadováno, aby choť jeho a potomstvo vzdali se práva na trůn.

Dříve také chtěl arcikníže František Ferdinand, jenž byl s hraběnkou Žofií Chotkovou tajně zasnouben, dáti upraviti vilu d´Este v Římě stráviti alespoň část roku na statcích svých v Itálii, jež zdědil po vévodovi z Modeny. Když však zjistilo se, že není třeba, aby se vzdal práva na trůn, upustil od tohoto svého úmyslu, poněvadž statky v Itálii odevzdá svému bratrovi Ottovi, když vstoupí na trůn.

Není známo, kdy se arcikníže František Ferdinand zasnoubil, zdá se však, že stalo se to nepochybně asi v době, když hraběnka Žofie Chotková opustila dům arcikněžny Isabely. Tato zvala následníka trůnu se zálibou do své rodiny. Radila se s ním o různých reformách a nových opatřeních, jež chtěla provésti na svých statcích a usedlostech, jež arcikníže Bedřich a bohatým dědictvím po arciknížeti Albrechtovi dostal. Navštěvovala jej se svými dcerami v Eckartsaue na Dunaji, kde založil velký park a zvala jej velmi často do Halbthurnu na uherských hranicích, kdež dala přestavěti zámek dle plánů, jež arcikníže schválil a kdež dala založiti také krásný park. Zde arcikníže František Ferdinand rád meškával. Trávil celé večery v důvěrném hovoru o umění s hraběnkou Žofií Chotkovou, skromnou dvorní dámou, a hovory ty patrně arciknížete velmi poutaly. Styky tyto potrvaly, až nadešlo loni na podzim rozhodnutí.

obr: Hraběnka Žofie Chotková

Arcikníže František Ferdinand strávil noc v Halbthurnu. Velmi záhy ráno chtěl odjeti. Arcikníže nosí různé moderní přívěšky na dlouhém zlatém řetízku: klíček, nožík, pouzdérko na párátku, tužku atd. Řetízek ten měl komorník arciknížeti dáti do kapsy jeho obleku. Náhodou však řetízek ten se dostal pod pokrývku na stole, kde zůstal ležeti. Služebnictvo arcikněžny Isabely později řetízek s přívěsky našlo a odevzdalo jej své velitelce. Tato prohlédla si elegantní a zvláštní přívěsky na řetízku a tu spatřila k svému překvapení též velmi ozdobný malý medailonek a v něm krásně provedenou miniaturní podobiznu hraběnky Žofie Chotkové. Půl hodiny po tomto nálezu odjela hraběnka beze všech zavazadel z Halbthurnu a arcikníže František Ferdinand nebyl od té doby již více hostem arciknížete Bedřicha.

Od té doby žila hraběnka Žofie Chotková u své sestry paní z Werthenau v Dráždanech, nebo v Březnici u druhé sestry hraběnky Nosticové, kde ji arcikníže navštívil. Není pochyby však, že již dříve se s ní zasnoubil.

Vznešení manželé budou bydleti střídavě v zámku Konopišti a Chlumci v Čechách, v Belvederu vídeňském a v Eckhartsauu na Dunaji.

- -

Zámek zákupský nalézající se blíže České Lípy, jest dvoupatrová budova, prostě stavěná, kterou obklopuje starý park. Má několik dvorů a čítá skoro 200 pokojů. Náležel nejprve rodině Lobkoviců, pak přešel v majetek knížat Sasko-Lauernburských, načež vystřídali se jako majitelé: vévoda Karel II. z Falce-Zweibrückenu, princ Waldeck, král Maxmilian Josef Bavorský a velkovévoda Ferdinand III. Toskánský a od roku 1824 náležejí Zákupy rakouskému panujícímu rodu.

Syn Napoleona I., jenž v zámku tomto však nikdy nebydlil, jmenuje se odtud "vévoda zákupský".

Historicky zajímavé jsou v zámku zákupském tyto místnosti: "Kulečníkový sál", v němž měli svou schůzi 8. července 1876 náš císař a ruský car Alexandr II. a "audienční sál" s nábytkem 300 let starým. Kaple, kde konaly se oddavky, nalézá se v pobočním křídle a nad ní vypíná se jednoduchá vížka. Jako zvláštnost ukazují se v blízkosti zámku vysoké stáje, které zříditi dal vévoda Lauernburský pro velbloudy, kteří zde poprvé v Evropě byli chování.

Zámek konopišťský jest zamilované sídlo arciknížete Františka Ferdinanda. Náležel mocnému rodu Rožmberků, hraběti Waldsteinovi z Friedlandu, hrabatům z Vrby a knížatům Lobkovickým. Od Františka knížete Lobkovice byl zámek tento a jeho zboží koupen pro nynějšího majitele za 2 1/2 milionu zlatých.

Zámek konopišťský podržel si částečně svůj historický ráz zevnější, částečně byl obnoven, a jak stojí na návrší, lze dobře viděti jeho vysokou hradní věž z dalekého okolí i ze železničního vagonu.

obr: Následník habsburského trůnu arcikníže František Ferdinand dˇEste. Měl v úmyslu modernizovat říši, odpoutat ji od politické závislosti na vilémovském Německu a nebyla mu cizí ani myšlenka federalizace. Nechybí názory, že i proto musel v Sarajevu zemřít...

Uvnitř má zámek 100 místností a pokojů, jest elektricky osvětlen a telefonem spojen s budovami úřednickými a myslivnami Zámek má mnoho loveckých vzácných trofejí a předmětů z cesta arciknížete kolem světa, starožitností, uměleckých děl a obrazů. Obklopen jest lesnatým parkem, v jehož jedné části v pařeništích pěstují se drahocenné květiny. Les kolem zámku má své koketní lesní zámečky, sv. hubertský a Friedeckský, přechovává množství zvěře najmě srnčí a dančím, stříbrných a zlatých bažantů. V hradním příkopu lezou na stromy, koupají se a provádějí své nemotorné kotrmelce medvědi. Nyní jest jich počtem osm a pocházejí z Ruska a Bosny. V koňských stájích má místo 28 jezdeckých a kočárových koní.

Park a les kolem Konopiště jsou ohrazeny a přístupny jen na zvláštní dovolení. Arcikníže František Ferdinand značně zvětšil les kolem Konopiště, upravil v něm cesty i postavil nové hájovny a myslivny. Na Konopišti pořádají se slavné a hlučné hony, k nimž zváni bývají nejpřednější čeští kavalírové a první hodnostáři.

Arcikníže František Ferdinand jest velkým milovníkem honby. Počtem zastřelených zvířat překonal i zvěčnělého korunního prince Rudolfa, o němž známo, že prachu a náboje nešetřil.

V celém okolí zná každé dítě pana arciknížete, jehož jméno u lidu jest "vysoký pán". Když zavítá na Konopiště, mají živnostníci a obchodníci benešovští velkou radost, neboť hned v závodech svých dobře cítí jeho přítomnost.

Že nyní všeobecná pozornost upjata hlavně k vznešené choti pana arciknížete, jest samozřejmo. Lidu se líbí, že dědic trůnu vyvolil si družku života českou šlechtičnu a že láska překonala u něho všecky jiné ohledy a překážky.

 Kalendář Národní Politiky na rok 1901, str. 119-123

You have no rights to post comments