Novákoviny

Blížící se výročí atentátu na Reinharda Hendricha vyvolalo vlnu mediálního zájmu – většinou ovšem jen rozmělňujícího stará schémata komunistické a národovecké propagandy z žabí perspektivy poraženého a okupovaného národa. Heydrich, jeden z nejschopnějších lidí ve vedení Třetí říše by si ale zasloužil mnohem hlubší pohled. Už proto, že jeho smrt zřejmě přehodila výhybky d?jin ještě významnějším způsobem, než se na první pohled zdá. Proto sem dávám část mírně upraveného textu na toto téma  z mé nové knihy „LÉTAJÍCÍ TALÍŘ PRO HITLERA“, která právě přichází na knižní trh.

"Takzvaný protektorát Čechy a Morava byl fakticky pod vládou jednotek SS, do níž se nikdo neodvažoval zasáhnout," řekl po válce Hitlerův ministr zbrojního průmyslu Albert Speer a zřejmě vůbec nepřeháněl. Prvním viditelným symptomem přeměny zbytku Čech a Moravy na řádové léno bylo dosazení Reinharda Heydricha do funkce říšského protektora. Protože Heydrich byl mnohem víc, než jen Himmlerův podřízený a velitel bezpečnostní služby Sicherheitdienst.

Jízda na tygru

Byl to právě Heydrych, kdo korigoval Himmlerovy často blouznivé vize a s chladnou hlavou trpělivě rozšiřoval sféru vlivu SS, aby se z nich stala nejmocnější síla v Říši. Jeho zájem sice patřil hlavně zpravodajským složkám organizace, nepochybně ale měl mnohem vyšší ambice, které možná byly skutečnou příčinou jeho smrti - ale nepředbíhejme.

Pro nás je teď důležité, že se roku 1941 stal zastupujícím říšským protektorem v Protektorátu Čechy a Morava a získal tak i zemi, v níž mohl začít realizovat své představy o vládnutí. Byla to zkouška na nového Vůdce? Nechybí úvahy o tom, že Heydricha od převzetí moci v Říši dělily jen dva nebo tři roky - a pak by se asi válka vyvíjela jinak. Jenže historie nezná "kdyby". Důležité je, že parašutisté vyslaní z Velké Británie rozhodli jinak.

Heydrichova na pohled zářivá kariéra zřejmě ve skutečnosti představovala divokou jízdu na tygru. Někdejší námořní důstojník, který musel opustit loďstvo kvůli jakémusi galantnímu dobrodružství, byl Himmlerův pravý opak: inteligentní, vzdělaný, všestranně nadaný (mimo jiné i hudebně a sportovně), pragmatický, dravý, tvořivý - a rasově problematický, protože celý život bojoval s pověstí o svém židovském původu. Nejen kvůli nápadně velkému zahnutému nosu a nadstandardním intelektovým schopnostem, ale i proto, že jeho otec hudebník byl v hudební encyklopedii uveden jako "Bruno Heydrich, původním jménem Süss". Jistě mu nepomohly ani pozdější pověsti o jakémsi tajně odstraněném náhrobku ze hřbitova v Lipsku s nápisem "Sara Heydrich".

Sice se mu podařilo předložit doklady o tom, že Isidor Süss nebyl jeho biologickým dědečkem (pro šéfa tajné služby jejich obstarání jistě nepředstavovalo problém), z SS se ovšem v jiných případech vyhazovalo i za pouhé podezření. Jeho protivníci (včetně náčelníka vojenské rozvědky admirála Canarise) měli ve svých trezorech pečlivě uschované kopie dokumentů, které tvrdily něco jiného - a nejspíš nebyla náhoda, že Heydrich na konferenci o konečném řešení židovské otázky ve Wannsee prosazoval názor, že lidé se čtvrtinou židovské krve jsou plnohodnotní Němci. Jediný dochovaný zápis z konference doslova říká: "Velitel bezpečnostní policie a SD vysvětlil, že... míšenci druhého stupně se zásadně počítají k osobám německé krve".

Sběratel kompromitujícíh materiálů

Přesto konkurenti bez podobných kostlivců ve skříni - či spíše neárijsky znějících jmen na starých rodinných náhrobcích - pro něj představovali trvalou hrozbu. Odtud také možná pramení jeho vřelý zájem o práci v tajné službě: říká se, že shromažďoval kompromitující materiály na všechny nacistické prominenty, Hitlera nevyjímaje. A že byl v této sběratelské činnosti nadmíru úspěšný, jako ostatně ve všem, do čeho se pustil. Se svou kariérou mířil hodně vysoko nejen díky nezřízené ctižádostivosti, ale i proto, že jakákoliv cesta, která nevede vzhůru, by pro něj mohla být začátkem konce.

I v Protektorátu se z pohledu Říše osvědčil. Použil strou metodu cukru a biče: drastickým způsobem zlomil odboj, zvýšením přídělů si získal dělníky a ze země udělal spolehlivou výrobní základnu pro bojující armády. Se sobě vlastním pragmatismem přistoupil také k jednomu z hlavních bodů svého poslání, kterým bylo poněmčení zbytku někdejšího českého státu. Často je citován jeho výrok, že "Čech už tu koneckonců nemá co pohledávat", ovšem vždy vytržený ze souvislostí. Ve skutečnosti v jiných částech téhož nástupnického projevu mířil i proti horkým hlavám v nacistickém hnutí, které chtěly Čechy zlikvidovat nebo vystěhovat okamžitě a stoprocentně, a proti Němcům, kteří svým chováním v protektorátu provokovali k odporu. V sousedství těchto pasáží už inkriminovaný výrok vypadá úplně jinak: jako úlitba fanatikům, kteří zatím ještě měli příliš velkou moc, než aby je mohl ignorovat.

Samozřejmě mu šlo hlavně o to, že teď Čechy potřeboval v továrnách a na polích, protože Říše neměla lidské zdroje, kterými by je mohla nahradit. Ale i tam, kde mluvil o dlouhodobých výhledech, na rozdíl od mnoha jiných nacistů požadoval selektivní přístup preferující poněmčování a nikoliv totální fyzickou likvidaci. Čech z jeho pohledu nebyl živel určený k vyhlazení, ale v podstatě Němec, který se nešťastným řízením osudu stal Čechem. Což není omluva pro jeho zločiny, ale prosté konstatování faktu: kdyby poválečný odsun Němců probíhal podle Heydrichových zásad, většina by jich tu ještě žila, byť by se z nich oficiálně stali Češi...

Parašutisté svým neuvěřitelně statečným činem mají (společně s českými letci v RAF) hlavní zásluhu na tom, že vítězné mocnosti druhé světové války nehodily Čechy do jednoho pytle s poraženými – a to je úspěch, který jim nikdo nikdy nevezme. Samotný atentát však málem skončil fiaskem a je dost důvodů věřit, že sami Němci museli v nemocnici na Bulovce dodělat práci, kterou Gabčík s Kubišem začali. Ostatně, už samotná volba místa atentátu naznačuje možnost, že se s touto eventualitou mohlo počítat... Důvodů, proč se zbavit nebezpečného a ďábelsky schopného Heydricha měli víc než dost.

Chcete o záhadách kolem atentátu na Reinharda Hendricha vědět víc? Přečtěte si mou knihu Tajemné Česko, kde o tom je celá kapitola. Vydalo ji nakladatelství XYZ a pokud ji nenajdete u Vašeho knihkupce, dá se objednat zde.

Jan A. Novák

obr: Místo, kde byl atentát proveden. Do nemocnice na Bulovce, je to odtud jen pár metrů...

-

You have no rights to post comments