Novákoviny

Podle většiny paleontologů měli dinosauři vymřít při srážce Země s asteroidem před 65,5 až 66 miliony let. Ne všichni s tím ale souhlasí. Skeptiky nyní podpořilo nové datování kostí hadrosaura, který žil ještě 700 tisíc let po velkém hynutí.

Arthur Conan Doyle, otec nesmrtelného Sherlocka Holmese kdysi popsal ve svém románu Ztracený sv?t jihoamerickou vyso?inu, kde majestátní druhohorní tvorové přežili až do současnosti. Někteří američtí paleontologové věří, že obdobu tohoto Ztraceného sv?ta objevili v Novém Mexiku. Už loni popsal Jim Fassett v odborném tisku nálezy kostí hadrosaur?, kte?í m?li podle jeho názoru žít ještě nejméně půl milionu let po domnělé planetární katastrofě. Tehdy mu ale jeho kolegové ještě moc nevěřili. Nyní se ale začíná ukazovat, že měl zřejmě pravdu.

 Ztracený svět v Novém Mexiku

"Velký problém této hypotézy je, že kosti se sice nacházejí ve vrstvách prokazatelně pocházejících z doby po velkém hynutí, mohly se však do nich dostat dodatečně, například při povodních," přiznal tehdy sebekriticky Fassett.

"Stává se to celkem často. Byl to také případ většiny dosavadních nálezů, které zdánlivě dokazovaly, že dinosauři nevyhynuli na konci druhohor."

 obr: Hadrosauři se objevili na Zemi před 100 miliony let - a možná opustili scénu jako poslední

Pro datování archeologických nálezů a čtvrtohorních fosilíí (například předchůdců člověka, mamutů atd.) se běžně používá radiokarbonová analýza, která však na dinosaury nestačí. S její pomocí totiž lze určovat stáří jen do doby před přibližně 70 tisíc let - a to je málo.

Jim Fassett přesto tvrdil, že kosti býložravého dinosaura ze skupiny hadrousaurů, které nalezl v Ojo Alamo v Novém Mexiku, ležely přesně tam, kde jejich někdejší majitel vypustil duši. Věřil proto, že zde ještě dlouho po katastrofickém konci posledního odbobí druhohor existovala jakási obdoba Doyleho Ztraceného světa - oáza s příznivými podmínkami, kde žily celé generace dinosaurů po stovky tisíc let. Dokládal to tím, že kosti z Ojo Alamo měly jiné složení mikroelementů, než kosti dinosaurů ze starších období. Pro paleontologickou komunitu to ale byl slabý důkaz. Nyní se však potvrdilo, že Fassett se nejspíš nemýlil.

Nejasný konec druhohor

Kostí hadrosaura z Ojo Alamo se chopil tým vědců z University of Alberta vedený Larrym Heamanem. Podrobil je nové datovací metodě, která se nazývá datování U-Pb, což je (zjednodušeně řečeno) analýza obsahu izotopů uranu a olova ve fosilích. Spočívá v tom, že za života živočicha jeho kosti obsahují jen zanedbatelné množství uranu, jakmile se však přemění ve fosilie (což se stane nejpozději 1000 let po uhynutí), začne se do nich tento radioaktivní prvek dostávat z minerálů okolních hornin.

V téže chvíli se uran začne známou rychlostí měnit v izotopy jiných prvků a na konci tohoto procesu (přesněji dvou rozpadových řad izotopu uranu 238U) je určitý poměr izotopů olova 206Pb a 207Pb.

obr: Larry Heaman a kost hadrosaura 

Metoda je použitelná pro datování předmětů starých až 4,5 miliardy let - a do toho se dinosauři pohodlně vejdou. Pracuje přitom s přesností 0,1 až 1 procento naměřené hodnoty.

 Larry Heaman přitom zjistil, že kosti hadrosaura z Nového Mexika jsou staré 64,8 milionu let. Prokazatelně tedy žil půl milionu až tři čtvrtě milionu let po konci druhohor pyšnících se označením "věk dinosaurů". Heaman výsledky své práce zveřejnil v lednovém čísle odborného časopisu Journal of Geology.

Larry Heamann se přiklání k Fassettově názoru, že v Novém Mexiku existovala oáza, která umožnila některým dinosaurům přežít kosmickou katastrofu před 65,5 až 66 miliony lety. Objev ale nejspíš bude vodou na mlýn i těm paleontologickým disidentům, kteří už nějaký čas tvrdí, že v hypotéze o zničení druhohorního světa asteroidem jsou závažné nesrovnalosti.

 Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

You have no rights to post comments