Novákoviny

Je to jedna z nejtragičtějších postav zdejší vědy: August Carl Joseph Corda. Zdá se, že v den jeho narození 15. listopadu 1809 měly sudičky nad kolébkou v Liberci (tehdejším Reichenbergu) hodně špatnou náladu, protože Cordův krátký život představoval téměř nepřerušovanou sérii tragédií, neúspěchů a nedorozumění. Nemá ani hrob, protože zmizel při námořním neštěstí v místech, které dnes mnozí označují jako Bermudský trojúhelník smrti.

 

Začalo to hned po narození: oba rodiče mu zemřeli pár týdnů po té, co spatřil světlo světa a jeho výchovu převzala babička. Po její smrti se dostal do pochybné rodiny, která jej několik let vůbec neposílala do školy.

Teprve pražský strýc Vojtěch D. Corda mu zajistil trochu lepší podmínky - ale ne zas tak dobré, aby školy dokončil.

 

 

 

obr: August Karl Corda byl vynikající botanik a paleontolog - ale především notorický smolař. Takže ani nepřekvapí, že se zachoval jen jeden jeho portrét, který navíc nemá daleko ke karikatuře

 

 

K univerzitnímu vzdělání si musel pomoci sám během práce v chemické továrně. Po studiu medicíny se ocitl rovnou v prvních řadách bojovníků proti epidemii cholery. Ale i při tom všem se ještě stačil vzdělávat v botanice, která ho přitahovala už od dětství.

Roku 1832 Corda konečně pověsil doktorský plášť na hřebík a začal se věnovat biologii. Brzy na sebe upozornil několika zdařilými vědeckými pracemi, z nichž některé byly přeloženy i do angličtiny. Jeho podmínky se zlepšily teprve o dva roky později, když z něj hrabě Kašpar Šternberk udělal kurátora zoologického oddělení Vlasteneckého muzea, předchůdce dnešního Národního muzea.

Roční plat 400 zlatých mu konečně umožnil vědecky bádat - obzvlášť ceněné jsou jeho práce o mikroskopických houbách. Zabýval se také kapraďorosty a nahosemennými rostlinami, včetně těch, které žily v pravěku. Jedna velká skupina vyhynulých nahosemenných rostlin nese na jeho počest jméno kordiaty (Cordiatidae).

Corda udržoval styky s mnoha vědeckými kapacitami té doby, mezi jeho příznivce patřil i Alexander von Humboldt. Byl také zručný a velmi ceněný ilustrátor vědeckých publikací.

Šťastná hvězda mu ale neměla svítit dlouho: roku 1838 hrabě Šternberk zemřel a pravidelný zdroj financí vyschl. Peníze odešly, smůla se vrátila... Krátce na to se ještě ke všemu nechal zaplést do sporu, který tehdy lomcoval celou českou společností. A nejspíš nepřekvapí, že se v něm ocitl na straně poražených.

 

 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 

TIP

Text je ukázkou z knihy Utajené osobnosti českých dějin, kterou vydalo nakladatelství Alpress

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 

Roku 1817 našel panský úředník Josef Kovář v archívu Zelené Hory dva staře vyhlížející kusy pergamenu. Společně s děkanem Františkem Boubelem zjistili, že jsou psány v rádoby staré češtině (ve skutečnosti šlo spíš o směs staročeštiny, moderní češtiny, ruštiny a dalších slovanských jazyků) a vyprávějí o sporu dvou bratrů, který rozsoudila samotná kněžna Libuše.

V textu byl také spodní vlastenecký podtón, který naznačoval, že Čech nepotřebuje německé psané právo, protože mu úplně stačí moudrost zděděná po předcích. A nechyběly ani jiné výroky, v nichž kněžna Libuše a její vladykové projevují až podezřele hluboké pochopení pro trable české společnosti 19. století...

 

 

 

obr: Ukázka stránek z rukopisu zelenohorského. August Corda se do sporu o pravost zapletl zcela nezaviněně - ale při jeho smůle také zcela nešťastným způsobem, zož mu pak mnozí nemohli zapomenout

 

 

Forma rukopisu zelenohorského sugerovala, že pochází z 9. století, což by z něj dělalo nejstarší českou literární práci. Nálezci se celkem oprávněně domnívali, že německý majitel panství hrabě Jeroným Colloredo-Masfeld je za objev nepochválí, a tak pergameny anonymně odeslali do Prahy nejvyššímu purkrabímu. Jako správný anonym si Kovář v průvodním dopisu neodpustil několik urážek Colloredo-Mansfelda, což se brzy ukázalo jako značně neprozíravé.

V Praze objev vzbudil velký rozruch. Následovalo pátrání po původu zásilky, což Josefa Koláře stálo místo i důchod a roku 1848 v bídě zemřel. Zatím se společnost rychle rozdělila na pochybovače a zastánce pravosti - k prvním patřil například Josef Dobrovský, k druhým Josef Jungmann. A tak roku 1840 František Palacký pověřil Augusta Cordu úkolem, který s rostlinami moc nesouvisel: měl provést chemickou a mikroskopickou analýzu pergamenu, na němž byl text napsán. A Corda ke své smůle nedokázal říci ne.

Zavřel se s pergameny do laboratoře a krátce na to prohlásil že "z přírodně historického stanoviska a z prostého stavu spisu považuje tento dokument za nanejvýš starý". Sice tím potěšil zanícené vlastence, kteří toužili po nějaké hodně staré česky psané památce, ale - stejně jako v případě trilobitů - podkopal svou vědeckou pověst: rukopisy se ukázaly být podvrhem. Analýzy provedené v roce 1968 až 1971 definitivně odhalily, že pergamen sice opravdu pocházel ze středověku, kdosi ale seškrábal původní latinský text a místo něj napsal "staročeské" povídání o Libuši a sporu dvou bratrů. Skutečným autorem byl patrně některý z Cordových současníků, nejspíš filolog Václav Hanka (1791-1861).

Tím ale Cordovy trable zdaleka neskončily.

August Corda sice byl vynikající botanik a mikrobiolog, z paleontologie ale důkladně znal jen pravěké rostliny. Už jeho současníci mu také vytýkali zbrklost a sklon dělat ukvapené závěry. Přesto se nechal neuváženě uvrtat do dalšího projektu, z něhož sotva mohl vyjít jako vítěz: do již zmíněné práce na publikaci Prodrom einer Monographie der böhmischen Trilobiten, která měla vzít vítr z plachet Barrandovi. Dílo vyšlo roku 1847 - a Barrande neměl moc práce v něm najít celou řadu omylů. Pochopitelně si to nenechal pro sebe a kritika mezinárodně uznávané kapacity Cordovu pověst značně poškodila.

 

 

 

obr: Přesné datum úmrtí Augusta Cordy není známé. Zmizel bezestopy i s lodí Victoria kdesi v Karibiku - v místech, která jsou dnes zámá jako trojúhelník smrti... 

 

 

Ani tím Cordova smůla neskončila. Podle dobového tisku se jej během revoluce roku 1848 kdosi pokusil zavraždit, protože jeho politická agitace se některé ze stran konfliktu nelíbila. Které, to ale nevíme - české prameny o této epizodě decentně mlčí a list The Gardener Chronicle z roku 1850, z něhož zpráva pochází, do dalších podrobností nejde.

Ještě téhož roku se ale před smolařským botanikem objevila životní šance. Kníže Colloredo-Mansfeld tehdy sponzoroval cestu velké skupiny emigrantů do Texasu, kde měli založit novou kolonii. Jeho přáním bylo, aby výpravu doprovázel přírodovědec, který by na druhém konci Atlantiku sbíral materiál pro muzejní expozice. Volba padla na Cordu. Jenže poslat na moře člověka, který přitahuje smůlu, nebyl dobrý nápad.

Corda zřejmě dokonale ztělesňoval to, čemu pověrčiví námořníci v narážce na biblický příběh říkali Jonáš - někoho s nímž nelze plavbu na jedné lodi ve zdraví přežít. Takový nešťastník obvykle nekončil dobře; pokud ho nezabila vlastní smůla, postaral se o uklouznutí z paluby někdo z posádky. Přece se kvůli chlapovi neutopíme všichni...

Cordova americká výprava začala 6. listopadu 1848 v Brémách - a málem skončila už o pár dní později, když jeho loď ztroskotala u pobřeží Kentu v jižní Anglii. Smůlou pronásledovaný botanik se ale nenechal zviklat a do Ameriky nakonec přece jen dorazil. Vylodil se v New Orleans a v následujících měsících zkoumal a sbíral přírodniny hlavně na území Texasu. V posledním dopise z 28. září 1849 sdělil, že se i s většinou nashromážděných sbírek hodlá nalodit na brémskou loď Victoria, což také učinil. Victoria vyplula začátkem září - a krátce na to beze stopy zmizela kdesi v oblasti Karibského moře. Ano, tam, kde je obávaný Bermudský trojúhelník smrti...

O Augustovi Cordovi už nikdo neslyšel. Do Prahy dorazila jen nepatrná část jím nasbíraných exponátů, které poslal jinou lodí napřed. Brzy na to se z obecného povědomí vytratilo i jméno nešťastného vědce, který mohl ještě mnoho dokázat. Přesto má pomník možná trvalejší než ty, které stojí na náměstích a v parcích: jméno "kordiaty" budou paleontologové používat nejspíš tak dlouho, dokud bude existovat paleontologie.

 

Jan A. Novák

 

obr: Corda byl mimo jiné i vynikající ilustrátor

 

You have no rights to post comments