Novákoviny

Konec dinosauřích vládců druhohor je spojován se srážkou Země s velkým asteroidem před 65 miliony let. Poslední dobou však tato teorie dostávala trhliny a nyní se zdá, že za genocidou dinosaurů stojí jiný pachatel: sopky.

"Shromáždili jsme důkazy, v jejichž světle teorie o vyhynutí v důsledku pádu jediného asteroidu neobstojí," uvedla koncem minulého roku v odborném časopisu Earth and Planetary Science Letters Gerta Keller z Princeton University. "Je to dnes už víc slepá víra než vědecká hypotéza. Vznik meteorického kráteru Chicxulub v dnešním Mexiku nebyl dost katastrofický na to, aby způsobil masové vymírání druhů."

K tomuto závěru dospěla Gerta Keller na základě vlastního výzkumu mikrofosilií planktonu v horninách pocházejících z časů katastrofy. Přesvědčivě ukázal, že vymírání nebylo záležitostí jediného okamžiku, ale začalo už přibližně 300 000 let před dopadem asteroidu Chicxulub a trvalo nejméně jeden milion let.

Drtivý úder

Hypotéza o velkém hynutí způsobené drtivým úderem jediného kosmického tělesa se zrodila v polovině 80. letech minulého století. Tehdy několik vědeckých týmů nezávisle na sobě ohlásilo objev tentké vrstvy bohaté na iridium na rozmezí hornin pocházejících z konce druhohor a počátku třetihor. Iridium je na Zemi vzácné, zato se hojně vyskytuje v meteoritech - a datování vrstvy přesně odpovídalo hromadného odchodu dinosaurů ze scény evoluce před přibližně 65 miliony let.

Když se krátce na to v Mexiku podařilo objevit i obrovský meteorický kráter, který vznikl v téže době, zdálo se, že do sebe všechno pěkně zapadlo. A aby to bylo ještě působivější, kosmická jizva o průměru okolo 180 kilometrů se nacházela u města jménem Chicxulub, což v jazyce starých Mayů znamená Ďáblova blecha...

obr: Hypotéza o náhlém vyhynutí dinosárů po zásahu Země asteroidem, byla tak působivá, že její oponenti dlouho živořili na okraji vědeckého zájmu. Nyní ale dostává čím dál vážnější trhliny...

Tak vznikl mediálně vděčný obraz majestátních vládců planety, které během jediného dne před 65 milióny lety nebe připravilo o trůn, aby uvolnilo cestu pro evoluci savců a nakonec i nás. Teorie inspirovala celou řadu katastrofických filmů, především ale obrátila zájem vědců ke kosmickým tělesům, které by mohly stejným způsobem ukončit i kariéru lidstva. Proroci konce světa dostali novou inspiraci: srážku s asteroidem nebo kometou.

Zdaleka ne všichni paleontologové s teorií náhlého úderu souhlasili, brzy se ale ocitli v postavení vědeckých disidentů. A nadlouho v něm zůstali, přestože některé skutečnosti do meteorické hypotézy nezapadaly a nepohodlných objevů postupně přibývalo. Představa bleskového zániku dinosauřího světa byla natolik efektní, že jakékoliv jiné vedle ní vypadaly překombinovaně a nepravděpodobně.

Nepohodlný hadrosaurus

Termín "třetihorní dinosaurus" vypadá na první pohled skoro stejně nesmyslně, jako třeba "suchý déšť" nebo "zkamenělý oheň" - vyhynutí těchto tvorů je v obecných představách natolik svázané s dramatickým ukončením druhohorní éry, že následujícím geologickém období prostě nemají co pohledávat (samozřejmě pokud pomineme ptáky, kteří jsou jejich přímými potomky). Když paleontologové přesto nacházeli fosilie neptačích dinosaurů v třetihorních vrstvách, v nejlepším případě se dočkali zpochybnění metodiky svého výzkumu.

obr: Hadrosauři na některých místech Velké vymírání přežili. Nacházejí se ve vrstvách z dob nejméně o stovky tisíc let mladších než byl okamžik vzniku meteorického kráteru Chicxulub

Ledy se začaly lámat teprve nedávno. Roku 2010 popsal Jim Fassett z US Geological Survey (USGS) v odborném tisku nálezy fosilie hadrosaurů z Ojo Alamo v Novém Mexiku, kteří měli žít ještě nejméně půl milionu let po domnělé kosmické katastrofě. Také on narazil na skeptiky tvrdící, že kosti se do mladších vrstev dostaly náhodně, byl ale odborník na datování geologických vrstev, a tak se nevzdal. Svou teorii, podle níž ostatky býložravého dinosaura ze skupiny hadrosaurů ležely přesně tam, kde jejich někdejší majitel vypustil duši, se rozhodl dokázat.

Fassett zjistil, že kosti z Ojo Alamo měly jiné složení mikroelementů, než kosti dinosaurů ze starších období, pro paleontologickou komunitu to ale byl slabý důkaz. Tým Larryho Haemana z University of Alberta proto použil novou metodu datování založenou na měření obsahu izotopů olova a Uranu ve fosiliích, která Fassettovu hypotézu potvrdila. Kosti byly staré 64,8 milionu let, hadrosauři z Nového Mexika tedy prokazatelně žili půl až tři čtvrtě milionu let po vzniku kráteru Chicxulub. A tedy i po "oficiálním" konci druhohor.

To bylo možné vysvětlit jen jediným způsobem: zkáza způsobená asteroidem nebyla tak rozsáhlá, jak se dosud předpokládalo a vyhnula se oázám, kde dinosauři žili ještě tisíce generací po ní. Jejich definitivní vymření zjevně způsobila řada dalších vlivů.

Ale jakých?

Schody ohnivé Apokalypsy

Odpověď se začínala rýsovat, když geologové v indické oblasti Deccan poblíž měst Mahabalešvár a Mambai našli lávové útvary jaké svými rozměry nemají obdoby. Vrstvy vyvřelé horniny tu místy dosahují mocnosti více než dva kilometry a pokrývají 500 000 kilometrů čtverečních.

Celkem jde o přibližně 512 000 krychlových kilometrů lávy, takže muselo jít o katastrofu, jakou si ani nedovedeme představit. Pro srovnání: při největší sopečné erupci za dobu existence lidské civilizace vulkán Théra vychrlil 60 krychlových kilometrů vulkanického materiálu, přičemž láva představovala jen část tohoto objemu.

obr: Lávové útvary Deccan Traps v Indii před 65 miliony let vytvořila nepředstavitelná  sopečná činnost o celé řády intenzívnější, než největší sopečné erupce během existence lidstva 

Oblast dostala název Deccan Traps, podle stupňovitých geologických útvarů připomínajících gigantické schody ("trapy" je geologické pojmenování čedičových skalních stupňů). V době, kdy se rodily, to tu muselo vypadat jako v pekle: z moře lávy rozlohou více než pětinásobně přesahujícího plochu České republiky za neustálého hřmění tryskaly stovky metrů vysoké fontány lávy a jedovatých plynů. Erupce trvající stovky tisíc let změnila klima na celé Zemi, zastínila slunce, otrávila ovzduší a vyvolala nekonečné kyselé deště. To všechno se stalo právě v době, kdy náš svět opustili dinosauři - a tak se hypotéza o vulkanické příčině velkého hynutí nabízela skoro sama.

Příznivci asteroidu se ale nevzdávali. Podle nich tak gigantické sopečné kataklysma nemohlo mít příčinu tady na Zemi. Musel je způsobit právě dopad asteroidu Chicxulub, nebo částí, které se od něj oddělily. Pochybnosti ale sílily.

Zapomeňte na asteroid

Profesorka Gerta Keller z Princeton University několik let trpělivě zkoumala geologické složení Deccan Traps i okolní sedimenty a snažila se z nich určit přesný životopis zdejšího lávového moře. Pomohly jí k tomu zejména fosilie mikroskopických organismů v usazeninách uvězněných mezi čedičovými proudy. Brzy se před vědci začal rýsovat obraz, který zcela změnil pohled na průběh velkého vymírání.

obr: Vyhynutí dinosaurů zřejmě má na svědomí sopečná činnost Deccan Traps - jedovaté plyny v ovzduší a klimatické změny po tzv. vulkanické zimě

Vše nasvědčuje tomu, že chrlení žhavého magmatu proběhlo ve třech fázích. První začala před 67,5 miliony let a byla slabší i ta ale stačila na výrazné ochlazení klimatu planety. Pak nastal relativní klid po celé 2,5 milionů let, životní podmínky dinosaurů se ale postupně horšily. Pak se ale otevřela země a láva vyrazila k povrchu znovu. Druhá fáze erupce byla nejničivější a trvala několik stovek tisíc let. V jejím průběhu také došlo ke srážce s asteroidem - poslední výzkumy dokonce naznačují, že tehdy na Zemi spadlo několik kosmických těles. Během druhé fáze erupce se Země stala téměř neobyvatelnou: ovzduší otrávilo obrovské množství kysličníku uhličitého a siřičitého, zuřily neustálé bouře doprovázené lijáky, teplota dál klesla. Právě tehdy velké vymírání vyvrcholilo. Ani tím ale peklo neskončilo. Třetí fáze erupce následovala 300 000 let po skončení druhé. A i když byla slabší, pro těch pár druhů, které ještě přežívaly, znamenala poslední ránu.

- - - - - - - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

  Víc o Deccan Traps i jiných sopkách a vulkanických katastrofách se dovíte v knize Smrtící sopky.

Nenajdete-li ji v knihkupectví, lze ji objednat na webu: 

http://www.kosmas.cz/knihy/155601/smrtici-sopky/

- - - - - - - - - - - - - - - - - -

"Námi shromážděná data naznačují, že mezi masovým vymíráním druhů na konci druhohor a průběhem erupcí v Deccan Traps je přímá souvislost," konstatuje profesorka Gerta Keller. "Samotný dopad asteroidu neměl natolik ničivé účinky, aby zasáhl pozemský život tak komplexně. Pro druhy postižené nestabilitou prostředí způsobené sopkami mohl být jen další ranou. Jsem si dnes naprosto jistá, že vyhynutí dinosaurů způsobila na prvním místě sopečná činnost."

Nová teorie o velkém hynutí sice mnohé vysvětluje, zároveň ale vyvolává i další nejistoty. Tou nejnaléhavější asi je zvláštní souběh několika zcela odlišných druhů katastrof v době před 65 milióny let. Ten sice může být náhodný - ale také nemusí. A tak se vynořuje otázka: může mít současný výskyt obrovské sopečné činnosti a pád několika velkých asteroidů společnou příčinu? A pokud ano, tak jakou? Nedá se vyloučit, že další výzkum velkého hynutí na přelomu druhohor a třetihor povede k objevům, které budou ještě významnější a ještě zlověstnější, než bylo nalezení kráteru Chicxulub - štípance Ďáblovy blechy.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

You have no rights to post comments