Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Časovaná bomba tiká pod Yellowstone

 

"V poslední době se půda na některých místech Národního parku Yellowstone zdvihla o 25 centimetrů," konstatoval začátkem roku geolog Robert Smith z University of Utah. Přestože vzápětí konstatoval, že rychlost zdvihu koncem minulého roku poněkud poklesla, znovu zesílily hlasy tvrdící, že Yellowstone představuje smrtelné riziko. "Pod severozápadem USA dřímá strašlivý drak," hlásají novinové titulky a občas nechybí ani volání po evakuaci.

Ta by ovšem moc nepomohla. To, co z Yellowstone hrozí, totiž není obyčejná sopka. Drak, který tu spí, má jméno supervulkán. 

 

 

 

Horší než asteroid

Nejsmrtonosnější vulkanickou pohromou moderní doby byl zřejmě výbuch sopky Krakatoa v mořské úžině mezi Jávou a Sumatrou roku 1883. Ničivá síla exploze byla 13 000krát větší než jakou disponovala hirošimská jaderná puma. Zahynulo asi 40 až 100 tisíc osob, z povrchu země zmizely stovky měst a vesnic. Několik následujících let byla průměrná teplota na celé planetě o 1,2 stupně nižší. Vulkán tehdy vychrlil přibližně 21 krychlových kilometrů sopečného materiálu.

A teď si představte erupci, při níž by sopka do atmosféry vyvrhla nejméně 1000 krychlových kilometrů, tedy asi padesátkrát víc.

 

yellow4obr: První fáze erupce supervulkánu Yellowstone

 

Ono to ani dost dobře nejde, protože za celou dobu existence našeho druhu se nic takového nestalo. Jisté je jen jedno: výsledek by se příliš nelišil od jaderné války. Na rozdíl od ní tomu ale nejde zabránit. A může k tomu dojít prakticky kdykoliv - někteří vědci dokonce varují, že náš čas už se začíná naplňovat. Dnes se má za to, že taková supererupce je 5 až 10krát pravděpodobnější než srážka Země s asteroidem.

"Supervulkán je největší ničivá síla, která se může na naší planetě projevit," říkají vědci z americké vládní organizace USGS (United States Geological Survey). "Jeho erupce by měla globální důsledky, které jsou předem neodhadnutelné, protože jde o hrozbu, s jakou se naše civilizace dosud nesetkala."

 

Hrozba z turistického ráje

Národní park Yellowstone ve Wyomingu je jednou z největších přírodních atrakcí Spojených států. Ke zdejším turistickým magnetům patří také gejzíry a horké prameny, protože největší část této přírodní rezervace tvoří obrovský sopečný kráter - kaldera o rozloze 55x72 kilometrů, která vznikla při gigantické erupci před 640 000 lety. Vulkán - nebo lépe řečeno supervulkán - tehdy vyvrhl právě oněch 1000 krychlových kilometrů pevných látek, které pokryly většinu povrchu severoamerického kontinentu a jehož stopy se dodnes nacházejí ve vrtných jádrech ze dna Mexického zálivu. Dopad na klima musel být značný a dlouhodobý - kdyby tehdy existovala civilizace našeho typu, nejspíš by to znamenalo její konec.

yellow1Nic přitom nevylučuje, že se v historicky krátké době může něco podobného stát znovu. Geologické výzkumy naznačují, že supererupce se tu opakují s neúprosnou pravidelností: během čtvrtohor je yellowstonský supervulkán předvedl také před 1,3 miliony lety a před 2 miliony lety. Není třeba ani příliš ovládat matematiku, abychom došli k představě časové řady s intervalem asi 600 tisíc let. A k podezření, že čtvrtá supererupce je na cestě...

 

obr: Yellowstone je jedním z největších turistických magnetů USA. Pod jeho povrchem se ale ukrývá smrt 

 

Vulkanologové uklidňují, že něco takového by nepřišlo jako blesk z čistého nebe, protože i obyčejné sopky před velkou erupcí několik týdnů nebo měsíců vysílají varovné signály. Jenže se supersopkami nejsou žádné zkušenosti. Z Yellowstone také chybějí jakékoliv historické údaje o vedlejších projevech zdejší sopečné aktivity, protože bílý člověk sem přišel teprve před několika málo staletími. Moderní měření ale naznačují, že posledních sto let se tu dějí věci, které na klidu nepřidají.

 

Magma stoupá

Měření prováděná v Yellowstone od 20. let minulého století prokázala, že povrch kaldery se ustavičně zvedá rychlostí několika centimetrů za rok. Nejpravděpodobnější příčinou je rostoucí tlak magmatu tlačící na zátku uzavírající obrovský kráter. Počítačové modely ukázaly, že zdvih půdy odpovídá zvětšení gigantického podzemního jezera žhavé lávy o desetinu krychlového kilometru za rok.

yellow7Roku 2003 mapování dna jezera Yellowstone pomocí přesného sonaru ukázalo novou výduť dlouhou téměř 700 metrů a vysokou 30 metrů, kterou zřejmě způsobil rostoucí tlak z hlubin.

 

obr: Pohled pod povrch: 1 - tekuté magma, 2 - polotekuté magma, 3 - ztuhlé magma, 4 - základna kaldery, 5 - tuf, 6 - mladá láva z erupcí po vzniku kaldery. Kresba: Jan A. Novák

 

Také satelitní radarové měření naznačilo, že se tu pod zemí něco děje. Ve stejné době se přidaly i jevy, na jejichž sledování ani nebylo potřeba žádné přístroje. V dosud suché oblasti Norrisova gejzíru se objevily nové hydrotermální vývěry, zatímco jiné naopak vyschly. Současně se zrychlilo zvedání země - v některých místech až na 20 centimetrů za rok. Frekvence mikrootřesů vzrostla až na tisícovku ročně, krátkodobě i víc. Jen v období od prosince 2009 do ledna 2010 jich bylo téměř 500.

Krátce po zemětřesení na Haiti 12. ledna došlo v Yellowstone k jednomu z nejsilnějších otřesů, které tu byly naměřeny za celou dobu seismického sledování oblasti - 21. ledna měl záškub zemské kůry magnitudo 3, 8. Vědci z USGS ale věří, že souvisel spíš s pohybem zemské kůry na již existujících zlomech, než se stoupáním magmatu.

 

Černá magie

Varovných příznaků neustále přibývalo a téma yellowstonského supervulkánu se dokonce stalo námětem dvoudílného hraného filmu, který natočila britská BBC. Až koncem roku 2010 geologové z amerického geologického výzkumu (USGS) zaznamenali zpomalení stoupavého pohybu země a téměř okamžitě přispěchali s radostným ujištěním: "Nevidíme žádné důkazy toho, že by v předvídatelné budoucnosti mělo dojít ke katastrofické erupci." Jenže i před velkými erupcemi běžných sopek často dochází k dočasnému uklidnění živlu. A tak k tomuto prohlášení geologové z USGS raděj poněkud pýthicky dodali: "Interval erupcí v Yellowstone není ani pravidelný, ani předvídatelný."

yellow3USGS pak zveřejnila celou řadu důkazů, proč není třeba se bát. Její odborníci soudí, že země nad obrovským jezerem žhavého magmatu v podzemí se zvedá a klesá periodicky - říkají o tom, že "dýchá".

 

obr: Jeden z hydrotermálních vývěrů v Yellowstone

 

Mezi lety 1976 a 1984 se například povrch kaldery zdvihl o 18 centimetrů, zatímco v následujících deseti letech klesl o 14 centimetrů. Celkový trend je sice vzestupný, vědci se ale domnívají, že jde jen o jednu z mnoha dlouhodobých period vzestupu a poklesu trvajících v průměru 15 tisíc let.

Ne všichni geologové s tím ale souhlasí a poukazují na to, že pro podobné teorie chybí dlouhodobé podklady. Letos v lednu vývoj v Yellowstone Michio Kaku z City University of New York okomentoval slovy: "Předvídání erupce není nic než černá magie. Určitě víme jen to, že k ní dříve nebo později dojde. A můžeme proti tomu udělat jen jedno - vzít nohy na ramena."

 

Vulkanická zima

Yellowstone podstatě není nic jiného než tikající časovaná bomba. Pod povrchem se tu nachází rezervoár o rozměrech moderního velkoměsta (průměr okolo 70 kilometrů), který je plný žhavého magmatu a natlakovaný plyny. Ve skutečnosti jde o členitý vertikální systém nadupaný energií, jehož kořeny začínají v hloubce 600 kilometrů, zatímco "strop" dělí od zemského povrchu jen asi 7 kilometrů. A není to strop nijak zvlášť pevný, jak o tom svědčí četné otřesy, gejzíry a další jevy.

yellow5Až jednou tento strop povolí, bude to mít pro lidstvo nedozírné následky.

 

obr: Pokročilá fáze supererupce. Civilizace, jak ji známe dnes, by nejspíš skončila.

 

Profesor Bill McGuire, který se na prestižní University College v Londýně zabývá problematikou geologických rizik, o pravděpodobných dopadech supererupce Yellowstone listu UK Daily Express řekl: "Oblak prachu a par by vystoupil do výšky 50 kilometrů. V okruhu 1000 kilometrů by zahynulo vše živé působením padajícího popela, lávovými proudy a dalšími efekty prvotní exploze. Jen lávy by bylo tolik, že by stačila pokrýt celé území Spojených států vrstvou o síle 15 centimetrů. Pak by přišla dlouhá vulkanická zima. Lidstvo by se ocitlo na pokraji vyhynutí."

Další odhady upřesňují jiné aspekty katastrofy. Samotná erupce by trvala týdny nebo měsíce. V Severní Americe by například zcela vymřelo 75 procent všech rostlin. Průměrné teploty na Zemi by poklesly o 5 až 10 stupňů na dlouhou řadu let. Na konci této vulkanické zimy by se lidstvo patrně zredukovalo z několika miliard na několik tisíc jedinců.

 

Jan A. Novák

UPOZORNĚNÍ: Více o supervulkánu Yellowstone a dalších vulkanických katastrofách najdete v knize Smrtící sopky. Pokud ji nenajdete ve svém knihkupectví, můžete ji objednat zde:

http://www.kosmas.cz/knihy/155601/smrtici-sopky/

 

 

přílohové texty:

Supervulkánů je víc

V současnosti je vědcům známa existence šesti potencionálně aktivních supervulkánů:

- Yellowstone (USA)

- Valles Caldera (USA)

- Long Valley (USA)

- Toba (Indonézie)

- Taupo (Nový Zéland)

- Ayra (Japonsko)

Většina supervulkánů se tedy nachází na území USA. Někteří vulkanologové se přitom domnívají, že je tu ještě jeden, který se nachází pod Kaskádovým pohořím, jehož součástí je i sopka St. Helens. Dalším sporným (zato však nepříjemně blízkým) supervulkánem je oblast Flegrejských polí na jihu Itálie.

 

yellow8a

 

Stupnice síly sopečných výbuchů (VEI)

Pro hodnocení síly sopečné erupce používá osmibodová stupnice označovaná jako VEI (Volcanic Explosive Index). Hodnotí se při tom celá řada kritérií, z nichž nejvýznamnější je objem vyvrženého materiálu.

- stupeň 1:

Objem vyvrženého materiálu je menší než 10 tisíc krychlových metrů, průběh erupce je neexplozivní, láva se volně vylévá, škody jsou obvykle malé. Takto soptí například Mauna Loa na Havaji.

- stupeň 2:

Objem vyvrženého materiálu je 10 tisíc až milion krychlových metrů, výška mraku nad sopkou nepřevyšuje kilometr. Sopka soptí pravidelně, často, bez větších škod. Příkladem je Stromboli v Itálii.

- stupeň 3:

Vyvrženo milion až 10 milionů krychlových metrů materiálu, výška mraku 1-5 kilometrů. Tak soptí například hora Galeras v Bolivii. Vrcholnou fázi současné erupce Eyjafjallajökull většina autorů ohodnocuje stupněm 3, někteří stupněm 4.

- stupeň 4:

Objem vyvrženého materiálu je 0,1-1 kilometr krychlový, je vyvržen do výšky 10 až 25 kilometrů, erupce má katastrofický průběh. Ke katastrofám tohoto rozsahu dochází v průměru jednou za 10 let.

- stupeň 5:

Objem vyvrženého materiálu 1-10 krychlových kilometrů do výšky větší než 25 km. Příkladem může být výbuch Vesuvu, který roku 79 zničil Pompeje, nebo výbuch Mt St Helen roku 1980. V hustě obydlených oblastech by dnes taková erupce ohrozila miliony lidí a vynutila by si rozsáhlou evakuaci obyvatel s nepředvídanými důsledky.

stupeň 6:

10 až 100 krychlových kilometrů vyvrženého materiálu do výšky větší než 25 kilometrů, katastrofa s globálními důsledky, například výbuch trhlinového systému Laki roku 1783. K podobným jevům dochází v méně než jednou za století, za posledních 10 tisíc let došlo k asi 50 katastrofám tohoto typu. Jde o události, které ovlivní klima planety na několik let, vedou k neúrodě a sociálním otřesům.

- stupeň 7:

Vyvrženo 100 až 1000 krychlových metrů sopečných hmot do výšky přes 25 kilometrů. Anglosaské tabulky takovou explozi popisují jako "superkolosální", dochází k ní méně než jednou za tisíciletí. Naposledy takto vybuchla Tambora roku 1815. Dnes by taková erupce významně ohrozila existenci civilizace v současné podobě.

- stupeň 8 (supervulkán):

Vyvrženo více než 1000 krychlových kilometrů materiálu do výšky přes 25 kilometrů, za posledních 10 tisíc let k takové erupci nedošlo. Nejmladší "megakolosální" výbuch tohoto typu předvedla před 26,5 tisíciletími sopka Taupo na Novém Zélandu. Jde o tzv. supervulkány. Exploze tohoto typu mají dalekosáhlý dopad na klima celé planety a vedou k vymírání celých živočišných druhů.

Komentáře   

0 #1 httfg 2013-05-23 09:02
pojebte sa
Citovat
+2 #2 jirka 2014-07-20 05:10
Cituji httfg:
pojebte sa

no tak to bouchne,stejně tomu nikdo nezabrání.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Tutorial: by JoomlaShack