Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Zemětřesení na Chebsku mohou být předzvěstí nových vulkánů

sop0

Zdálo by se, že v poklidné střední Evropě něco takového jako vznik nové sopky vůbec nehrozí. Není to ale tak docela pravda. I odborníci připouštějí, že se tu riskantní oblasti nacházejí. Nejsou od nás ani tak moc daleko - jednou z nich je vulkanická oblast Eiffel v německém Porýní.
Mnozí geologové věří, že se tu v hlubinách stále nachází jeden ze silných konvekčních proudů tlačících zespodu na zemskou kůru, takže silná sopečná činnost se může kdykoliv obnovit.
 

 

Malý český Yellowstone

Bizarní pustá krajina zbarvená minerály do žluta a do běla, řada kráterů se stupňovitými stěnami, v nichž to divoce bublá a syčí, všudypřítomný zápach sopečných plynů... Mohl by to být třeba Island nebo jiná vulkanická oblast, má to ale jeden velký háček: ty krátery jsou velké jen centimetry, nanejvýš desítky centimetrů a když od nich trochu odstoupíte, ocitnete se zase zpátky v poklidné české realitě. Ano, je to rezervace Soos u Mariánských lázní. Přesto nelze popřít, že se sopkami to tu má hodně společného. I za zdejšími přírodními divy (stejně jako za léčivými prameny a dalšími úkazy stojí žhavé magma, které to tu má k povrchu blíž než jinde.

Přitom Soos není jediným místem, kde tu vystupují na povrch sopečné plyny v podobě tzv. mofet, tedy postvulkanických vývěrů plynů o poměrně nízké teplotě. Další jsou v přírodní rezervaci Smraďoch u Mariánských lázní a na jiných místech. Když k tomu ještě připočteme mladé sopky, gejzír v podobě karlovarského vřídla a horké minerální prameny, tak jde o docela pěkný vulkanický areál. Do Islandu nebo Yellowstone mu sice, pravda,  trochu chybí, ale nemůžeme mít všechno.

 

sop5 

 

 

Sopečná činnost i její dnešní dozvuky na Chebsku souvisejí s takzvaným Oherským riftem (někdy nazývaným též Podkrušnohorský prolom) - příkopovou propadlinou, táhnoucí se souběžně s řekou Ohří, která vznikla tlakem pevninských desek deformovaných alpinským vrásněním před desítkami milionů let.

Zejména v místech, kde ji křížily další hluboké zlomy, byla zemská kůra značně oslabená, pukliny zasahovaly až do svrchního zemského pláště a pro žhavé magma se otevřela cesta k povrchu. Tak vznikly vulkány Českého středohoří i mohutný stratovulkán, z něhož později eroze udělala Doupovské hory. Ty se nacházejí na křížení Oherského riftu s Jáchymovským zlomem.

Totéž platí i o okolí Chebu a Mariánských lázní, o Komorní hůrce, Soosu a dalších zdejších vulkanických projevech. Zde do Oherského riftu pro změnu zasahuje Litoměřický zlom. Pokles povrchu podle zlomových linií vytvořil Chebskou pánev, kterou v minulosti zaplňovalo jezero se slanou vodou minerálních pramenů. Ve skutečnosti je struktura zdejšího podzemí podstatně složitější a jevy, které tu v minulosti probíhaly, byly mnohem komplikovanější, pro naše potřeby ale toto velmi zjednodušené schéma postačí.

sop6Důležité je, že podél zmíněných zlomů dodnes vystupuje žhavé magma z velkých hloubek na horní hranici svrchního pláště až relativně blízko k povrchu. Jak se dostává do oblastí z nižším tlakem, uvolňují se z něj plyny, které cestu za denním světlem úspěšně dovršují.

 

obr: V Soosu je žhavé magma nepříliš hluboko pod povrchem. Informační tabule z rezervace Soos. 

 

Buď samotné v mofetách, jaké známe ze Soosu i jiných míst tohoto kraje, nebo sebou berou podzemní vodu a tak se starají o prosperitu zdejšího lázeňství. Jen v samotném Soosu je na 200 vývěrů minerálních vod a sopečných plynů. Další jsou v širším okolí, například v již zmíněné rezervaci Smaraďoch.

Studium vystupujících plynů je jednou z nejdůležitějším metod vulkanologů: přítomnost některých látek může znamenat zrychlení výstupu magmatu k povrchu.

"Vývěry CO2 v západní části Oherského riftu... jsou spolu početnými projevy seismicity důležitým svědkem toho, že magmatická aktivita tu ještě neskončila," říká informační tabule v přírodní rezervaci Soos. A výmluvný je i další text : "I když magma jen málokdy vystoupí až k zemskému povrchu, nelze zcela vyloučit, že by se někdy sopečná aktivita oblasti mohla znovu probudit..."

 

Apokalypsa uprostřed Evropy

Zdálo by se, že v poklidné střední Evropě něco takového jako vznik nové sopky vůbec nehrozí. Není to ale tak docela pravda. I odborníci připouštějí, že se tu riskantní oblasti nacházejí. Nejsou od nás ani tak moc daleko - jednou z nich je vulkanická oblast Eiffel v německém Porýní. Mnozí geologové věří, že se tu v hlubinách stále nachází jeden ze silných konvekčních proudů tlačících zespodu na zemskou kůru, takže silná sopečná činnost se může kdykoliv obnovit.

Nejnázornějším příkladem zdejší sopečné aktivity je kráterové jezero Laacher See nacházející se 37 kilometrů jižně od Bonnu a 60 kilometrů od Kolína nad Rýnem. Jde o zatopenou kalderu hlubokou před 50 metrů o ploše 3,3 čtverečního kilometru, která se vytvořila při gigantické explozi před pouhými 12 900 lety. Tehdy zdejší vulkán dosáhl 6. stupně VEI a vychrlil asi 10 až 20 krychlových kilometrů sopečného materiálu. Sloup popela a páry erupce, jejíž hlavní nejničivější fáze zřejmě trvala jen tři dny, dosáhl výšky okolo 20 kilometrů a převládající větry odnášely mrak převážně východním směrem. Jeho stopy se dodnes nacházejí po velké části Evropy a slouží geologům k datování stáří usazenin. Bezprostřední okolí vulkánu pokryla tefra do výšky až 50 metrů. Šlo o nejničivější sopečnou katastrofu střední a západní Evropy za dobu existence člověka. Událost patrně měla dalekosáhlé důsledky pro klima i pro životní podmínky v oblasti.

sop1Datování katastrofy se přesně shoduje s koncem poslední doby ledové (tzv. würmského glaciálu) - a jaksi mimochodem i s datováním zkázy Atlantidy podle Platonových spisů.

 

obr: Laacher See 

 

 Ale nejen to: právě v té době se prudký růst teplot na nějaký čas zastavil a chvíli se zdálo, že doba ledová se opět vrací. Teprve po několika tisíciletích se klimatické změny zase začaly ubírat směrem k teplejšímu období, které máme dnes. Někteří badatelé se proto domnívají, že nápadný skok na teplotní křivce v této době mohl způsobit právě výbuch svou ničivou silou srovnatelný s erupcí Théry v 2. tisíciletí př. n. l.

Erupce sama o sobě katastrofální měla ještě další ničivou dohru. Horniny vyvržené z vulkánu přehradily řeku Rýn a vytvořily jezero o ploše 140 čtverečních kilometrů. Hráz nápor stoupající vody nevydržela dlouho - a vzápětí se povodím řeky až k moři převalila obrovská vlna bahna, která sebou brala vše, co se jí postavilo do cesty.

Žádný odborník nepochybuje o tom, že kaldera Laacher je stále živá. I prostým okem možné se o tom lze snadno přesvědčit: zejména u jihozápadního břehu z nahořklé vody barvené sopečnými minerály do nápadné modři na mnoha místech unikají bubliny sopečných plynů. Možná právě tento smrtící plyn mohl být za tajemnými úmrtími mnichů ze zdejšího benediktinského kláštera Abtei Maria Laach, o nichž se zmiňují středověké spisy. Ale nejen to. Také sledování tektonické aktivity, gravimetrická měření a další geofyzikální metody ukazují, že pod kalderou se nachází žhavé magma a nová erupce může přijít prakticky kdykoliv.

Velká katastrofa by se pravděpodobně ohlásila s dostatečným předstihem, ale v hustě osídlené průmyslové oblasti by dnes i malý výbuch způsobil pohromu. Tím spíš, že v této části Evropy s podobným nebezpečím dosud nikdo vážně nepočítal. Představa toho, co by se dělo, kdyby vulkanologové oznámili, že uprostřed Porýní se k povrchu dere žhavé magma, by vydala na několik katastrofických filmů - a skutečnost by v případě exploze VEI 6 mohla překonat i ty nejfantastičtější scénáře. Mimochodem: sopečný mrak z takové erupce by skoro jistě postupoval východním nebo jihovýchodním směrem...

 

Rodí se nová sopka?

V našem oherském riftu u Chebu (zjednodušeně řečeno) sopečná aktivita "mládne" ve směru od východu na západ, takže pokud se neprobudí některý z již existujících vulkánů, tak nový se nejspíš vyklube až těsně za hranicemi České republiky. Ale ani tato představa by nás neměla uklidňovat - a nejen proto, že přát ošklivé věci sousedům se nesluší. Vzhledem k převládajícím západním větrům by erupce v každém případě postihla i Česko, ostatně v tomto případě možná víc než Německo. Především ale na toto pravidlo nelze spoléhat, protože na vznik magmatických drah vedoucích k povrchu má vliv celá řada okolností. Mnohem závažnější patrně je poloha epicenter zemětřesných rojů, která se soustřeďuje do několika málo oblastí, kde je zemská kůra zřejmě hluboce narušená.

"Ozvalo se dunění z hlubin, tupé rány, máte pocit, že padáte někam do hloubky... rozhodně nic příjemného," tak nějak by se asi daly shrnou výpovědi těch, kteří zažili zatím poslední zemětřesný roj na Chebsku, k němuž došlo roku 2008.

sop4"Když se třásla zem v pátek, byla jsem venku a necítila nic, ale najednou se s velkým křikem zvedla hejna ptáků v širokém okolí, " vypráví svědkyně na internetové diskusi o jednom z prvních větších otřesů zemětřesného roje, který začaly přístroje registrovat 6. října. Pak se to ale začalo stupňovat.

 

obr: Pravděpodobně nejmladší českou sopkou je Železná hůrka u Chebu 

 

Největší intenzity tehdy dosáhla seismická aktivita 14. října. V okolí epicentra se projevovala drnčením skel v oknech nebo skleniček na stole, padáním předmětů z polic, vlněním vody v akváriích, dokonce nechyběl praskot v konstrukci domu. Většinu lidí ze všeho nejvíc vyděsilo temné dunění a rány z podzemí. Objevily se i trhliny ve zdech některých objektů, například v obci Šindelová nedaleko Kraslic.

"Zrovna jsem stál venku před domem a cítil to obrovské dunění, které se hnalo zespodu údolím směrem nahoru," řekl novinářům z Chebského deníku Rudolf Kovařík z Šindelové.

Nebylo to ani první ani nejsilnější zemětřesení v této oblasti. Přokonal ho například zemětřesný roj roku 1908, kdy otřesy dosáhly magnitudo (stupně Richterovy škály) 5.0. Epicentrum se nejčastěji nachází v okolí obce Nový Kostel.

Škody, které tyto zemětřesení působí, nejsou nijak velké, znepokojující je ale jiná věc: charakter záchvěvů země na Chebsku, je úplně jiný, než u běžných tektonických otřesů. Vyskytují se zde ve formě zemětřesných rojů, tedy velkých sérií otřesů a jejich ohnisko leží přímo pod epicentrem v hloubce okolo 10 kilometrů. Už to samo osobě stačí na podezření, že se tu děje něco neobvyklého.

sop2

obr: J. W. Goethe zkoumá Komorní hůrku. Názory na to, kdy přestala soptit, se rozcházejí, podle některých indicií tu ale projevy sopečné činnosti umlkly velmi nedávno. Repro: Jan A. Novák 

 

Podobné zemětřesné roje se vyskytují i na Islandu, v americkém Yellowstone, na Havaji, v Itálii a na dalších místech světa. "Často se vyskytují v oblastech aktivního nebo doznívajícího vulkanismu," konstatují autoři práce "Západní Čechy - přírodní geodynamická laboratoř", z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR. Odborníci proto soudí, že i na Chebsku souvisejí s oslabením zemské kůry a magmatickou aktivitou. To potvrzují i mofety a minerální prameny v oblasti. V laikovi to okamžitě vyvolá otázku: znamenají chebská zemětřesení, že někde u Nového Kostela exploduje sopka? Jednou z možných odpovědí je, že nikoliv, protože jde spíš o dozvuky dávné sopečné činnosti. To je také většinový názor geologů.

Zdaleka však ne jediný.

Před několika lety přišli němečtí vědci s opačnou hypotézou: otřesy na Chebsku nejsou labutí písní posledních českých sopek, ale předzvěstí zrodu nového vulkánu. Roku 2005 vědci z Výzkumného ekologického centra Halle-Lipsko a z Geologického výzkumného centra Potsdam zveřejnili hypotézu, podle které zemětřesné roje signalizují, že se tu dere k povrchu žhavé magma. Tvrdí, že jejich analýzy vulkanických plynů v minerálních pramenech oblasti prováděné po dobu dvanácti let prokázala, že se změnily poměry v zastoupení izotopů hélia.

"Takové hodnoty jsou jinak známy z aktivních sopek, jakou je například Etna," uvedla Karin Bräuerová z německého výzkumného týmu.

Hypotéza zazněla na mezinárodních vědeckých konferencích a objevila se v seriózních geologických sbornících. Nicméně většina geologů je k myšlence líhnoucí se sopky zatím spíš opatrná. A i ti, kteří ji zcela neodmítají, poukazují na to, že jde o záležitost tisíců let - a v případě bezprostředního ohrožení začnou zemské hlubiny varovat důrazněji. Informační cedule v Soosu například opatrně konstatuje: "I když magma jen málokdy vystoupí k zemskému povrchu, nelze zcela vyloučit, že by se v budoucnu mohla sopečná aktivita v této oblasti zase probudit. Při soustavném a detailním sledování seismické aktivity a složení plynů by se však s vysokou pravděpodobností a v patřičném předstihu dala předpovědět".

Opravdu?

Možná ano - jenže obnovení aktivního vulkanismu v dlouhodobě klidné oblasti by byl případ, s nímž zatím věda prakticky nemá zkušenosti. A nelze si nevzpomenout ani na tragickou nehodu Stanleya Williamse, který tak věřil na sledování unikajících plynů, až mu sopka Galeras explodovala doslova pod nohama...

 

Jan A. Novák

UPOZORNĚNÍ: Toto je zkrácená ukázky z knihy Smrtící sopky.

 

Nenajdete-li ji v knihkupectví, lze ji objednat na webu:

http://www.kosmas.cz/knihy/155601/smrtici-sopky/

 

 

 

sop3

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Templates from JoomlaShack.com