Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Světélkující chodba pod Jihlavou

jihlava0

Tajuplné podzemí dotváří atmosféru nejednoho historického města, jedničkou u nás ale je nepochybně Jihlava. Její spletitá síť chodeb se může pochlubit i takovými záhadami, jako jsou stěny pokryté světélkující látkou nebo výskyt paranormálních jevů.

 Amatérské badatele, kteří roku 1978 vnikli do jihlavského podzemí v blízkosti kostela svatého Ignáce, zaznamenali neobvyklý jev: když zhasli svá světla, stěna chodby dlouhá přibližně 12 dál světélkovala nazelenalým světlem. Místu se začalo říkat Svítivka a přitáhl pozornost milovníků záhad všeho druhu - od seriózních badatelů až po blouznící fantasty.

 

 

Úkryt pro neklidné časy

Jihlava je staré hornické město, v jehož okolí se těžilo stříbro nejpozději od 13. století, a tak není existence historického podzemí nijak překvapující. Nachází se tu okolo 25 kilometrů chodeb ve třech úrovních, což je hned po Znojmě nejrozsáhlejší podzemní městský labyrint u nás. Zdejší havíře zaměstnávali měšťané zřejmě nejdřív pro ražení sklepů potřebných jako skladovací prostory v těsné středověké zástavbě, brzy ale zjistili, že podzemí jim v neklidných dobách může nejednou zachránit i krk: ze staré Jihlavy mířily únikové chodby na všechny světové strany. Musela to být docela dřina, protože štoly jsou ražené v tvrdé žule a rule. První záhadou zdejšího podzemí je už to, že se na stěnách nedochovaly stopy kouře a ohně. Středověcí horníci totiž tvrdou horninu obvykle rozrušovali tak, že ji nejdříve vystavili žáru a pak polévali vodou. Teprve do takto rozpukaného kamene se mohli s úspěchem pustit železnými klíny a sochory. Také ke svícení se tehdy pochopitelně používal pouze oheň. Badatelé se domnívají, že stopy dýmu zmizely v důsledku pozdějších úprav chodem.

 

Barva z drogerie

Objev světélkující chodby se vědci i amatérští luštitelé záhad pokoušeli vysvětlit nejrůznějšími způsoby. Zpočátku se mnozí domnívali, že jde o přirozený jev: mohl nějak souviset s přirozenou radioaktivitou hornin, nebo s přítomností zvětralého stříbra na povrchu stěn. Brzy se ale ukázalo, že radiace nikde nepřevyšuje běžnou úroveň a že přímo v lokalitě světélkující chodby se kov nikdy netěžil.

jihlava1

 

obr: Podzemní chodby pod Jihlavou tvoří několikapatrový labyrint, v němž se dá snadno zabloudit. Zmapovaná, zpřístupněná nebo zabezpečená je jen část, pravděpodobně tu existují další neznámé prostory.

Foto: Jan A. Novák

 

Další hypotéza předpokládala, že stěnu chodby pokrývají světélkující sloučeniny fosforu, které vydávají slabé světlo při oxidaci vzdušným kyslíkem. Fosfor tvoří podstatnou část lidských kostí a mohl se sem dostat z blízké krypty kostela sv. Ignáce, kde byli pohřbíváni mniši. Jiným zdrojem biologického původu mohly být světélkující bakterie, houby nebo jiné mikroorganismy. Také ty využívají pro svícení kyslík.

Další pokusy na místě však ukázaly, že nejde o světlo, které by mělo vlastní zdroj energie, ale o tzv. luminiscenci - jev, kdy látka svítí až poté, co je ozářena z jiného zdroje. Analýza provedená na Přírodovědecké fakultě University Karlovy v Praze nakonec prokázala, že povrch chodby je potřen tenkou směsí barytu a wurtzitu, což je sloučenina železa, síry a zinku. Složení odpovídalo luminiscenčnímu nátěru Lichtgelb, který za druhé světové války vyráběla německá firma IG Farben Leverkusen. Tehdy byla běžně k dostání i v drogeriích bývalého Protektorátu a používala se pro označení vchodů do protileteckých krytů.

Konkrétní důvod, proč kdosi použil Lichtgelb i v jihlavském podzemí, se ale nepodařilo zjistit. Nejpravděpodobnější je, že i některé úseky zdejších katakomb hráli roli v protiletecké ochraně obyvatelstva.

Později byla objevena ještě jedna světélkující chodba - a znalci zdejšího podzemí tvrdí, že existuje i třetí, údaje o její poloze ale nemají v úmyslu zveřejnit. Přístupná veřejnosti v rámci prohlídkového okruhu jihlavským podzemím tak je pouze Svítivka.

 

Vchod do jiných dimenzí?

Podstata tajemného světélkování se sice vysvětlila, někteří milovníci záhad se s prozaickým rozuzlením příběhu nehodlají smířit. Nahrává jim mimo jiné i skutečnost, že velká část jihlavského podzemí je stále neznámá a do nezmapovaných chodeb pronikají nadšenci pracující na vlastní pěst, kteří o publicitu nestojí. Právě od nich zřejmě pochází pověst o velkém podzemním jezeře zvaném Svatojakubské podle toho, že má ležet kdesi v blízkosti kostela svatého Jakuba.

jihlava2

 

obr: Návštěvnický okruh jihlavským podzemím vede i světélkující chodbou.

Foto: Jan A. Novák

 

Říká se také, že v okolí Svatojakubského jezera mají být šachty, z nichž se line tajemné namodralé světlo. V okolí se prý povalují podivně lehké modré kameny nepodobné žádné známé látce. Někteří nadšenci dávají tyto údajné objevy do souvislosti s německým jaderným programem za druhé světové války - nic ale nenasvědčuje tomu, že nejde jen o bujnou fantazii.

Totéž platí i o tvrzeních senzibilů, že právě v blízkosti svítící chodby se nachází brána do jiných dimenzí, do tajné podzemní říše Agartha a dalších prostor přístupných pouze vyvoleným. Mají to dokazovat zvláštní pocity, které tu lidi nečekaně přepadají, zvuky kroků, pohyby virgule...

Koncem 90. let se na "psychotronický výzkum" této lokality zaměřila také TV Nova. Novinář Stanislav Motl tu sám strávil několik nocí jen ve společnosti několika fyzikálních přístrojů a měl při tom vidiny a živé sny, které zaznamenal v knize Strážce brány. Na vchod do jiné dimenze to ale nevypadá: zkuste přespat třeba i jen v obyčejném sklepě a nejspíš se vám bude zdát ledacos.

Během této akce také spuštěná termokamera natočila jakýsi neurčitý stín. "V dolní části monitoru se objevuje světlé místo, které je čím dál světlejší," líčí největší úlovek svého pobytu v podzemí Stanislav Motl. "Ne nezdá se mi to, změna je víc než patrná. Vzduch se výrazně ochlazuje. Před nejtajemnějším místem jihlavského podzemí se evidentně cosi podivného děje..."

- - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

 Podrobněji se můžete se záhadami jihlavského podzemí i dalšími tajuplnými lokalitami naší země seznámit v knize Tajemné Česko,  kterou vydalo nakladatelství XYZ

Pokud ji nenajdete u Vašeho knihkupce, lze ji objednat zde.

- - - - - - - - - - -

Za podobných okolností se tu o pár let dřív podařilo natočit jakýsi stín - který ale může být čímkoliv. Jako potvrzení existence paralelních světů pod Jihlavou asi flek na obrázku stačí jen prostším duším.

Senzibilové také tvrdili, že ve výklenku u svítící chodby cítí přítomnost nadpřirozených sil, zatímco podle proutkaře tu měly být za stěnou volné prostory. To pak potvrdil i geofyzikální radar - jenže zkušební sonda na žádnou dutinu nenarazila ani po dvou metrech vrtání.

 

Podivné zemětřesení

V souvislosti s jihlavskými záhadami se sice často probírají jevy dost pochybné, kupodivu ale stranou pozornosti zůstává atypické a obzvlášť ničivé zemětřesení, které 4. srpna (některé zdroje uvádějí také 5. nebo 6. srpna) roku 1328 postihlo Českomoravskou vysočinu. Podivné je především to, že oblast je považována za velmi klidnou a stabilní oblast českého masivu.

Při tomto zemětřesení byla zle byla postižena právě především Jihlava do té doby vzkvétající díky těžbě stříbra. Město bylo pobořeno tak, že o troskách domů v centru mluví zprávy ještě v několika dalších staletích. Otřesy také způsobily zánik několika dolů na stříbro a těžké poškození většiny ostatních. O to podivnější tedy je, že se nezachoval žádný popis katastrofy.

Další záhadou tohoto otřesu je jeho původ. Jistě nešlo o zřícení důlního díla, protože rozsah škod i postižená oblast jsou příliš velké: v téže době postihlo zemětřesení také Brno, Olomouc, Žďár nad Sázavou, nechybí ani zprávy o otřesech na Slovensku a v Polsku.

 

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

jihlava3

obr: Mapka podzemního labyrintu v okolí svítící chodby.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack