SERIÁL: Radarová stanice SS na magické skále (2)

Kategorie: Cesty za záhadami

Vytvořeno 26. 11. 2012 10:52

zbiroh0

Ke starým hradům a zámkům patří i staré záhady, Zbiroh je ale výjimkou: může se vedle nich pochlubit také tajemstvími s kořeny ve 20. století. Na prvním místě je to tajná radiová či radarová stanice nacistické organizace SS, která měla využívat mimořádných vlastností skály, na níž zámek stojí. Klíčem k tajemství má údajně být zámecká studna, která ale zatím vydala jen jeho část - a možná zdaleka ne tu nejdůležitější..

(předchozí díl seriálu)

V roce 1944 už bylo jasné, že dny Třetí říše nezadržitelně spějí ke svému konci, ne všichni nacisté se s tím ale hodlali smířit. Většině šlo jen o to přežít, třeba i ve službách vítězů, někteří ale věřili, že jejich čas ještě přijde a začali myslet na Čtvrtou říši. Proto bylo třeba pečlivě utajit vše, co se mohlo jednou zase hodit.

Úniková cesta

Nastalo velké zametání stop a budování důmyslných úkrytů pečlivě zajištěných nástrahami z trhavin. Nejméně jedna z nich je i na zámku Zbiroh. Nebo spíš hluboko pod ním...

To je i důvod, proč po tajné radiové stanici na Zbirohu zůstaly jen nejasné zmínky. Přesto není vyloučené, že odpovědi na otázky, které se jí týkají, by mohly být přímo na zámku dodnes. Má to jen jeden háček: ukrývá je hradní studna, která představuje další záhadu tvrdošíjně vzdorující pokusům o objasnění.

zbiroh6

obr: Vstup do studny. Za nenápadnými dveřmi se ukrývá pravděpodobně jedna z nejstarších a nejhlubších středověkých hradních studen v Evropě

Foto: Jan A. Novák

Zbirožská hradní studna je údajně nejhlubší v Evropě, podle skromnějších autorů přinejmenším v Evropě střední. Potíž je v tom, že o její skutečné hloubce panují velmi rozdílné představy, a tak se můžete dočíst o sto padesáti metrech, stejně jako o sto devadesáti. Nejčastěji se udává hloubka okolo 163 metrů - a když uvážíme, že buližník je jedna z nejtvrdších hornin (svým složením má blízko ke křemenu), pak její vyražení středověkými prostředky nepochybně představovalo nesmírně náročnou záležitost.

O to podivnější je, že se neví, kdo studnu vykopal a z jaké doby pochází. Jisté je jen to, že je velmi stará - předpokládá se, že vznikla už ve 13. století, tedy zřejmě brzy po založení hradu (o němž toho ale také moc nevíme). První určitější zpráva o ní pochází až z roku 1652. O pár desítek let později (roku 1686) při pokusu o její vyčištění tragicky zahynul rakovnický zedník s pozoruhodným jménem Adam Tygr. Ve zprávě o dalším čištění na počátku 19. století se uvádí její hloubka 480 vídeňských stop, což je přibližně dnešních 152 metrů.

Už ve starých dobách se spekulovalo o tom, že ze studny vedou nejméně dvě postranní štoly sloužící jako tajné únikové cesty z hradu (teprve později přebudovaného na zámek). Nechybí při tom ani obvyklá pověst o kachně spuštěné na dno, která pak vyplavala na potoce kdesi v okolí Zbirohu. Jiné pověsti mluví o tom, že v hradní skále je skutečný labyrint podzemních chodeb a další mají být v širším okolí zámku. Druhá světová válka a přítomnost jednotek SS na zámku pak k této legendě přidaly novou kapitolu - a mnohem znepokojivější.

Podivné rozkazy

Příslušníci SS při svém posledním úklidu na zámku sotva toužili po svědcích z řadách českého obyvatelstva, přesto se po válce v okolí vyrojily pověsti o jejich aktivitách v podzemí. Tvrdilo se, že do studny a pobočných chodeb bylo ukryto velké množství tajných materiálů, zbraní a pokladů (včetně dodnes pohřešované Jantarové komnaty ruských carů). A aby se k tomu nikdo nedostal, vznikla v hloubce okolo 80 metrů silná železobetonová přepážka, pro všechny případy ještě opatřená výbušnými nástrahami. Na ni esesáci naházeli mnoho metrů hlíny a smetí a pár beden nevýznamných dokumentů, snad pro ukojení zájmu případných zvědavců. Mnohametrové vrstvy betonu a železa měly uzavřít i výstupy štol na povrch v okolí zámku.

zbiroh7

obr: Průzkum studny

Foto:

http://www.radio.cz/en/section/curraffrs/nazi-wartime-secrets-revealed-in-castle-well

Po válce už Colloredo-Mansfeldové své panství zpět nedostali. Na zámek se nastěhovala československá armáda a nejpozději roku 1955 navázala na tradici založenou jednotkami SS: své sídlo tu měl 59. prapor směrových stanic - tedy útvar specializovaný na radiové odposlechy a další věci, kterým se dnes říká elektronický boj. Oblast se stala pro běžné smrtelníky hermeticky uzavřená, mapy se dokonce tvářily, že něco jako zámek tu vlastně ani neexistuje.

Ovšem tajné jednotky lidové armády působící v objektu, pod nímž možná jsou nedotčené a ještě ke všemu podminované prostory, o nichž vědí jen bývalí příslušníci SS - to bylo dost na pováženou. Zřejmě proto se roku 1965 do studny spustili armádní potápěči. Ten letopočet je možná důležitý: ve stejném roce Státní tajná bezpečnost rozjela i podivnou potápěčskou akci v šumavských jezerech, při níž měly být "objeveny" podvržené nacistické dokumenty.

Výzkum na Zbirohu tehdy začal slibně. Hned na jeho počátku našli potápěči dřevěnou bednu s dokumenty, po odstranění několika metrů hlíny a smetí nejméně jednu nebo dvě další. Po provizorním ošetření putovaly dokumenty do Plzně a do Prahy - a tam se beze stopy ztratily. Dodnes tak nikdo neví, co v nich bylo. Objev ale měl nečekané následky: místo pochvaly přišel přísný zákaz další práce a potápěči prý byli obratem převeleni do akce na šumavských jezerech. Vojáci pak do studny naházeli několik metrů hlíny a navíc svedli i dešťovou vodu z nádvoří zámku.

Proč?

O tom se můžeme jen dohadovat. Obsahovaly nacistické bedny něco, co se týkalo provozu tajné stanice SS? Nebo něco, co kompromitovalo mocné soudruhy (kteří velmi často měli z časů okupace máslo na hlavě)?

(pokračování)

(předchozí díl)

Jan A Novák

(psáno pro časopis Naše rodina)

zbiroh5_2