Novákoviny

Ve snu je to úplně jednoduché: mávnu rukama a letím. Máloco je tak krásné - s probuzením ale tahle dovednost bohužel mizí. Někteří lidé to však prý dokázali: ovládli umění levitovat, tedy létat bez křídel, vrtulí a turbin. Levitaci jsme se na Novákovinách už jednou věnovali zde, teď se zajímavému fenoménu vrátíme ještě jednou a podrobněji.

 

Už více než 1,8 milionů diváků má na svém kontě klip z YouTube, na němž chlapík venčící v lese psa narazí na holčičku volně poletující mezi stromy. Skoro určitě to je  trik, obrovský zájem diváků ale prozrazuje, jak moc bychom chtěli létat. Škoda, že to bez triků nejde.

Nebo snad jde?

"Často se odlepil od země a zůstával zavěšený ve vzduchu," tvrdí Katolická encyklopedie z roku 1910 o muži jménem Josef Desa, známějším jako svatý Josef Kupertinský. A i když schopnost levitace je přičítána mnoha křesťanským svatým, Desův případ je zdokumentován nejlépe.

 

Navzdory inkvizici

Josef Desa se narodil roku 1603 v někdejším Neapolském království chudému tesaři který se  ukrýval před zákonem kvůli dluhům. Matka měla s výchovou syna problém i proto, že byl ducha poněkud mdlého a navíc dlouhodobě nemocný, takže školu moc neviděl.

Přesto se rozhodl, že bude knězem - což ovšem vyžadovalo intelekt a znalosti, kterými zjevně nedisponoval. To, že se mu přání roku 1628 po mnoha peripetiích splnilo, sám pokládal za zázrak způsobený Pannou Marií. Projevil se zřejmě i v tom, že učitelé viděli jeho náboženskou horlivost a při zkouškách v mnohém slevili.

 

obr: Takhle prý v 17. století létal Josef Desa známější jako svatý Josefg z Kupertina. Nebylo by špatné to umět...

 

 

Josefova horlivost byla skutečně nevšední: ukládal si jeden půst za druhým, požadoval nejtěžší práce, nadřízení oceňovali jeho absolutní poslušnost. Méně se jim zamlouvaly jeho sklony k mysticismu. Do extází upadal už od dětství, měl schopnost při nich popisovat vzdálené děje, které se opravdu staly a 4. října 1630 údajně poprvé vzlétl.

K jeho nejlepším aviatickým kouskům prý patřilo překonání asi 80 metrů vzduchem, když pomáhal při stavbě křížové cesty a všiml si, že dělníkům se nedaří pohnout s těžkým křížem. Od té doby se při svých meditacích odlepoval od země často za přítomnosti mnoha svědků. Někdy se prý vznášel ve vzduchu i několik hodin. Moc příjemné to ale zřejmě nebylo, protože se nacházel v transu a celé tělo měl nepřirozeně strnulé.

Prostoduchost Josefových kázání mu přinesla u lidu úspěch, ještě víc ale přitahovala pozornost jeho pověst létajícího světce. Církev se z tohoto typu reklamy kupodivu vůbec neradovala. Josef prošel několika vyšetřováními ze strany vědců i inkvizice, žádný podvod nebo dokonce působení temných sil však odhaleno nebylo. Údajně vystoupil do výšky více než sedmdesátkrát a to dokonce i za přítomnosti tak vážených svědků, jakými byli papež Urban VIII., známý matematik Gottfied Wilhelm Leibnitz a další. Přesto ho nadřízení raději uklidili do odlehlého kláštera v Osimo, kde stranou pozornosti roku 1663 zemřel.

 

Když svatí poletují

Navzdory počáteční nevoli církve se studijní úsilí Josefa Desy i jeho schopnost létat staly mezi prostým lidem populární, a tak se roku 1767 dočkal svatořečení. Z toho, že je dnes považován za patrona studentů, letců a kosmonautů, by jistě měl radost.

 

obr: Poletující Tereza z Avily. U svatořečených osob je těžké rozlišit, které zprávy jsou původní a které výplodem církevní propagandy nebo lidové tvořivosti

 

 

Josef z Kupertina není jediným aviatikem mezi svatými. Podobné schopnosti se připisují také sv. Františkovi z Assisi, Tomáši Akvinskému a dokonce i Anežce České.

Svatá Tereza z Avily poletovala v 16. století ve vzduchu až půl hodiny. Dobře zdokumentovaný výškový rekord mezi světci zřejmě drží svatý Petr z Alcantary (1499-1562), který se vznesl ke kostelní klenbě ve výši 15 loktů (asi 11,5 metrů) a zůstal tam s roztaženýma rukama celý den.

Významný německý spisovatel a filosof Joseph von Göres (1770-1848) ve své čtyřdílné knize Die christliche Mystik zdokumentoval celkem 72 takových případů. Ne všem musíme věřit, přesto mají mnoho společného: k levitaci měli sklony lidé hluboce věřící a nevalného zdraví. Vznášeli se obvykle ve stavu nábožného vytržení, hnutí mysli, často i proti své vůli.

Byli obdaření i dalšími schopnostmi, kterým se dnes říká parapsychologové. Většinou se za ně styděli a nejednou měli kvůli nim problémy i ze strany církve.

 

Případ Home

Případům ze středověku a raného novověku nemusíme věřit, další ale byly zaznamenané i v moderní době. K nejslavnějším patří levitace Daniela Dunglase Homeho (1833-1886) ze skotského Edinburghu. Jeho matka Elisabeth měla pověst věštkyně, otec William proslul spíš jako agresivní alkoholik. Stejně jako Josef Desa i Daniel Home měl v dětství chatrné zdraví (trpěl tuberkulózou) a spíš než hry s kamarády ho přitahovala Bible. Míval vidiny, údajně uměl na dálku rozpohybovat předměty - poprvé prý svou dětskou kolébku...

Později Home odešel ke své tetě do USA a tam začal předvádět své první seance. Měl úspěch a současně vzbuzoval i pozornost skeptiků, kteří větřili nějaký podvod.

 

obr: Daniel Dunlas Home - i s vlastnoručním podpisem

 

 

V srpnu 1852 s ním uspořádal podnikatel Warden Cheney ve svém domě seanci, na níž pozval také vydavatele F. L. Bura. Ten o tom později napsal: "Ještě jsem ho držel za ruku, když jsem najednou viděl jeho nohy, které se vznášely třicet centimetrů nad podlahou.

Třásl se vzrušením po celém těle. Vykazoval zmatenou směs pocitů - zvýšený strach a vytržení Homea roztřásly a v daném okamžiku vypadal, že nemůže vydat ani slovo. O něco později se snesl dolů, a pak opět nahoru. Na potřetí dosáhl stropu a dotkl se ho rukama a nohama."

Home se svými produkcemi cestoval po USA i Evropě a mezi lidmi, kteří ho viděli létat, byla celá řada prominentů, o jejichž serióznosti se dá těžko pochybovat, včetně francouzského panovníka Napoleona III. nebo otce Sherlocka Holmese Sira Arthura Conana Doyleho.

Nechyběli mezi nimi ani vážení vědci, jako byl třeba chemik a fyzik Sir William Crokes. Ten po důkladném výzkumu nakonec nemohl než konstatovat, že jevy, kterých byl svědkem, nejdou vysvětlit pomocí poznatků současné vědy. Podvod se ale Homemu nikdy prokázat nepodařilo.

 

Moc zvuku bubnů

Vznášející se postavy na pravěkých skalních kresbách vědci vysvětlují zážitky pod vlivem drog. Tak se dají objasnit i přiznání čarodějnic v inkvizičních procesech, stejně jako mnohá úmrtí narkomanů při pádech z oken. LSD, lysohlávky i další farmaka skutečně dokáží skutečně navodit pocit schopnosti letu - tvrdý dopad ale zmírnit neumí.

Svědectví o letech svědků či médií typu Daniela Homeho se zase skeptikové snaží vysvětlit davovou psychózou. Je to ovšem jen vytloukáním klínu klínem, protože není znám, jak tak spolehlivě ovlivnit mysl tolika lidí. Kde jedna záhada končí, začíná druhá...

 

obr: Tajemství levitace prý nejlépe znali i tibetští lámové

 

 

Rájem poletujících svatých mužů je zřejmě Tibet. Tamní mniši se údajně dokázali vznést vsedě nebo vycvičit běžce, kteří obrovskými skoky ve stavu polovědomí překonávají strmé skalní srázy. Americký autor spekulativní literatury David Hatcher Childress ve své knize Antigravity and the World Grid cituje jakéhosi dr. Jaerla, který v Tibetu viděl mnichy, jimž se dařilo dostat vysoko do vzduchu těžké balvany pomocí zvyků vyluzovaných symetricky rozestavenými bubny a troubami.

Mohl by to být jen další z neověřitelných výmyslů - tím spíš, že film, který o tom měl doktor Jaerl natočit není k dohledání. Jenže... Server patřící serióznímu časopisu New Scientist uveřejnil text o výzkumu Johna Bushe z Messachusetts Institute of Technology týkajícím se levitace vodních kapek nad meditačními nádobami známými pod označením "tibetské zpívající mísy". I na přiloženém videu jsou vidět drobné kapky poskakující nad hladinou rozechvělou zvukovými vlnami. Bushův spolupracovník Denis Terwakne z University of Liége k tomu poznamenal: "Vzbudilo to naši zvědavost".

Tibetské mísy jsou zhotovené z bronzu a už nejméně tři tisíce let se používají při duchovních cvičeních i při léčbě mnoha nemocí, pooperačních a poúrazových stavů. Mají zvláštní tvar díky kterému dokáží vydávat čisté základní tóny (tzv. první harmonická složka) i jejich kombinace. Někteří neortodoxní badatelé věří, že právě kombinace určitých frekvencí za přesně stanovených okolností může mít jakési antigravitační účinky (tzv. sonická levitace) - v případě Jaerlových kamenů i meditačních misek. Stejně dobře možné ale je, že kapky jen vymršťuje a udržuje nad hladinou stojaté vlnění vybuzené chvěním stěn misek.

 

Jan A. Novák

 

obr: Home a jeho kouzelnické kousky

 

You have no rights to post comments