Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Tajemné světlo Karla von Reichenbacha

reich1

Parapsychologie, zkoumání aury, psychotronika, léčivé energie, léčitelství - to všechno jsou jevy, které dnes jedni nekriticky vzývají, zatímco jiní je stejně nekriticky odmítají. Jedním z průkopníků těchto bádání byl Karl von Reichenbach, který významnou část svého života strávil na Moravě.

 

Karl von Reichenbach nebyl žádný šarlatán. Naopak, šlo o jednoho z nejvýznamnějších vědců a podnikatelů, kteří v 19. století působili na našem území. Zůstal nám po něm parafin, celá řada objevů v organické chemii a metalurgii, ale třeba i blanenské železárny, které pomáhal zakládat - a přesto je dnes skoro neznámý. Z hlediska Čechů měl totiž smůlu: narodil se jako Němec a ještě ke všemu byl šlechtic. A tak ho samozvaní tvůrci jediné a správně historie z našich dějin na dlouho téměř vymazali.

Tomu, co se dnes ne zcela správně označuje jako mimosmyslové jevy, se Reichenbach začal věnovat až v závěru života, poté co prožil řadu osobních tragédií a proher. Bádání, kterému říkal ódické, řady jeho kritiků a nepřátel ještě rozšířilo.

"Nemohu si stěžovat na nedostatek zájmu o způsob, jakým jsem o této citlivé látce pojednal, i když ne všichni kolegové přírodovědci vyjádřili s mými názory souhlas," napsal Karl von Reichenbach o reakcích na své parapsychologické výzkumy. "Zdá se mi však zvláštní, že ani za deset let od uveřejnění mých poznatků se otevřeně neozval žádný z mnohých jejich protivníků. To nebylo tím, že by neměli chuť se se mnou pustit do sporu, ale proto že cítili, že fakta jsou zakořeněná příliš hluboko než aby jimi otřásly bouře nevole a odmítání."

 

Do vězení za německé Tahiti

Karl Ludwig svobodný pán z Reichenbachu se narodil 12. února 1788 v německém Stuttgartu. Navzdory titulu (který získal až později) pocházel z poměrně prostých poměrů; jeho otec byl knihovník, rodina však byla vzdáleně příbuzná s básníkem Friedrichem Schillerem. Vystudoval univerzitu v Tübingen, kde získal titul doktora filosofie, zpočátku to však na vědeckou dráhu moc nevypadalo.

reich2

 

obr: Karl von Rechenbach byl mezinárodně uznávaný chemik a metalurg

 

V mládí se nadchl pro politiku - a ne jen tak ledajakou: zakládal tajný spolek, který by vybudoval německý stát na ostrovech jižního Pacifiku, nejlépe na romantickém Tahiti. To ale nelíbilo ani samotným Němcům a Reichenbach strávil krátký čas ve vězení za podvratnou činnost.

Za mřížemi Reichenbach z romantických až příliš velkoněmeckých snů vystřízlivěl a po propuštění zaměřil své ambice jiným směrem. Vsadil na vědu, především chemiii a metalurgii. Tentokrát to byla správná volba, protože průmyslová revoluce volala po nových materiálech. A Reichenbach její volání vyslyšel.

Jedním z jeho zájmů byla destilace různých přírodních surovin (od ropy až po dřevo) při níž bylo možná narazit na dosud neznámé a při tom užitečné látky - nebo získat levněji a snáz látky už známé. Když se problému věnoval ve Vídni, setkal se tam s mužem, který měl podobné zájmy. A navrch panství na Moravě, kde chtěl tyto technologie uplatňovat ve velkém. Byl jím Hugo Franz starohrabě Salm-Reifferscheidt (1776-1836). Na jeho pozvání Reichenbach roku 1821 přesídlil na salmovské panství v Blansku aby řídil tamní železárny.

 

Otec Blanenských železáren

Reichenbachovo působení na Moravě se stalo nejplodnější etapou jeho života. Její začátek ovšem byl poněkud dramatický: se Salmovou podporou navrhl a postavil velké zařízení na suchou destilaci dřeva, které mělo produkovat řadu komerčně zajímavých surovin. Chemická reakce se ale vymkla kontrole a hřmění běsnící pece po několik dní děsilo široké okolí.

reich3

 

obr: Karl von Rechenbach v pozdějších letech.

 

 

Reichenbach se od pokusů s destilací organických surovin nenechal odradit. Podařilo se mu tak připravit parafin, který se brzy stal levnou a kvalitní náhražkou včelího medu ve svíčkách. Jako výchozí surovina pro řadu kosmetických výrobků se používá dodnes. Reichenbach také jako první připravil řadu syntetických barviv a fenol, který našel uplatnění ve zdravotnictví, kosmetice a chemickém průmyslu.

Největší úspěchy Reichenbach sklízel ve vedení železáren, kde rozšířil a zmodernizoval výrobu. Salm z něj brzo udělal vrchního ředitele s podílem na zisku. K dalším Reichenbachovým úspěchům patří stavba rájeckého cukrovaru, největšího podniku svého druhu v tehdejším Rakousku, vybudování chemické výroby a další podnikatelské aktivity. Za své zásluhy o rozvoj průmyslu byl roku 1836 povýšen do šlechtického stavu. Slavná produkce blanenské litiny byla především jeho dílem a blanenské železárny, z nichž vytvořil moderní podnik, stále existují.

Potřeba surovin pro hutě přivedla Reichenbacha také k zájmu o geologii. Sestavil na svou dobu nesmírně podrobnou geologickou mapu Blanenska a zabýval se i výzkumem jeskyň Moravského krasu. Pád meteoritu nedaleko Blanska 25. listopadu 1833 obrátil jeho zájem také ke kamení kosmickému a začal budovat sbírku těchto těles. Hrabě Salm měl podobné zájmy, Reichenbacha považoval víc za přítele než zaměstnance a do některých podniků se pouštěli jako společníci.

Idyla skončila Salmovou smrtí roku 1836. Hraběcí vdova ani její syn pro přírodovědecké zájmy německého vědce už takové pochopení neměli, především ale došlo ke sporům o majetek a vliv v salmovských podnicích. Roku 1840 Reichenbach Blansko opustil, koupil si nedaleko Vídně zámek Cobenzl, aby ho upravil pro své pokusy a sbírky. Tím začala nejkontroverznější etapa jeho vědecké kariéry: výzkum tajemného záření, které nazval "od".

 

Odinovy paprsky

"Přinesl jsem jedné temné noci v květnu 1844 křišťál k jedné velice senzitivní dívce. Společně s profesorem Lippichem jsme ve dvou místnostech udělali naprostou tmu, v jedné z nich jsme na neznámém místě umístili křišťál. Po chvíli jsme děvče uvedli do místnosti. Trvalo jen krátce, než označila místo, kam jsme jej položili. Řekla, že celá hmota krystalu plane jemným světlem, že z jeho hrotu vyzařuje plamének o délce ruky, modrý a jiskřící... Bylo to první pozorování z tisíců podobných, které od té doby následovaly."

reich4

 

obr: Starohrabě Hugo Salm, na jehož blanenském panství strávil Reichenbach nejplodnějšé léta své kariéry

 

 

Reichenbach sám záření neviděl, takže plně spoléhal na osoby, kterým říkal senzitivci. Neměl tím na mysli senzibily v dnešním slova smyslu, ale spíš lidi všeobecně vnímavější, nervově labilnější a nijak zvlášť výjimečné. "Není tak těžké se s nimi setkat, je jich všude dost," upřesňuje ve svých spisech. "A pokud je nemůžete sehnat, ptejte se po takových, kteří neklidně spí, mluví ze sna, jsou trýzněni krátkými migrénami, stěžují si na bolesti žaludku, nemají rádi větší společnost, zdržují se jen v úzkém kruhu přátel neb vyhledávají samotu..." Jinými slovy: Reichenbachův senzitivec je téměř totéž co dnešní neurotik.

Reichenbach své pokusy dál zdokonaloval. Nechal si postavit komoru, v níž byla absolutní tma a pokusným osobám předváděl nejrůznější materiály. Zvláštní pozornost při tom věnoval magnetickým tělesům.

"Na obou koncích tyčového magnetu hoří plamen, světlý, jiskřivý, jasný; na severním pólu modrý, na jižním žlutočervený... Postavte tyčový magnet svisle, jižním pólem nahoru a plamen roste... Ještě zřetelnější bude záření, použijete-li magnetu podkovovitého a postavíte-li jej oběma póly vzhůru... z obou jeho pólů tryská jemný plamen, tedy dva plameny vedle sebe, které se nepřitahují, neruší, nepůsobí na sebe navzájem."

Badatel toto záření nazval odické na počest nejvyššího starogermánského boha Odina, který mimo jiné ovládal i magické síly. O svých bádáních vydával v listu Algemeine Zeitung na pokračování populární seriál Odické listy, později vydal i dvě odborné práce.

reich5

 

obr: Reichenbachova kresba záření vycházejícího z pólů magnetu

 

 

O podstatě jevu napsal: "Pozoruji projevy energie, kterou nemohu zařadit nikam mezi druhy energie známé. Pokud zjištěná fakta neposuzuji mylně, jde o energii někde mezi magnetismem, elektřinou a teplem, která však nemůže být s žádnou jmenovanou ztotožňována". Je třeba říci, že tato věta vznikla v době, kdy o elektromagnetickém vyzařování a společné elektromagnetické podstatě světla a tepelného záření ještě vědci neměli ani potuchy.

Ve vědeckých kruzích se Reichenbachova práce setkala s velmi rezervovaným postojem. Proto se badatel vydal na vědecký seminář do Lipska, kde chtěl své závěry obhájit. Než k tomu mohlo dojít, onemocněl a 19. ledna 1788 v tomto městě zemřel.

Od té toby je od považován za jeden z vědeckých omylů, výplod senility stárnoucího vědce balamuceného podvodnými médii. Důkladná metodika a velké množství experimentů však nutí k opatrnosti - Reichenbach i v pokročilem věku měl daleko do potrhlého esoterika popírajícího přírodní zákony. Moderní výzkumy vlastností takzvaných terahertzových vln (elektromagnetického záření na pomezí mikrovln a infračerveného záření) jakoby dávaly za pravdu Reichenbachově tvrzení, že žijeme ve světě, v němž září prakticky všechno. Dnešní věda sice soudí, že intenzita teravln je hluboko pod prahem citlivostí lidského vnímání - víme však o našich smyslech opravdu všechno?

A nebo je za odem něco úplně jiného?

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

 


Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Templates: by JoomlaShack