Novákoviny

Zemřel Steve Jobs - a tahle zpráva nejspíš nějak zasáhne každého, kdo nevnímá počítače a mobily jen jako pracovní nástroj. Jak už to tak u výrazných osobností bývá, Jobs se skládal z explozívní směsi problematických lidských vlastností, schopnosti vidět dál než jiní a bezohledné vůle své vize prosadit. Byl jedním z těch, kdo mění svět, lhostejno, zda k lepšímu či horšímu. Což konstatuji s plným vědomím toho, že Jobsovy úspěchy posledních let už nebyly ani tak na poli technologií, jako spíš na poli manipulace s masami konzumentů. Jeho význam tím ale není o nic menší - pojďme si tedy jeho životní dráhu v krátkosti připomenout.

"Ovocnářská firma", která tak dobře založila Forrest Gumpa, byla legendou od samého počátku - a zůstala jí až do současnosti. Už její vznik v garáži (připusťmě ovšem, že americké garáže jsou o dost větší a komfortnější než ty naše) roku 1976 k americkému silikonovému snu neoddělitelně patří. Hlavní zakladatelská postava Steve Jobs zůstal v čele až do konce (byť s nezanedbatelnou desetiletou přestávkou), další dva, Steve Wozniak a Ronald Wayne už z firmy odešli. Jméno společnosti vždy spočívalo na kvalitě a exkluzivitě. To druhé ovšem dnes už platí jen pro počítačovou část produkce, protože těžiště podnikání se muselo chtě nechtě posunout k masovosti. Čímž mám samozřejmě na mysli iPod, iPhone a iPad - pro jedny mýty a pro druhé bubliny, v každém případě však fenomén současného byznysu.

 

Budhismus a drogy

Steve Jobs se narodil 24. února 1955. Byl adoptovaným dítětem, školy nedokončil, svůj téměř fanatický zájem o počítače ale brzy zúročil zaměstnáním vývojáře videoher u firmy Atari. Pak nějaký čas cestoval po Indii, kde se inspiroval k zájmu o budhizmus, stal se z něj vegetarián a nechyběly ani experimenty s drogami typu LSD. Co z toho se podepsalo na jeho předčasné smrti, už můžeme jen hádat...

 

obr: Hvězdná 70. léta - Wozniak a Jobs (vpravo) naskakují na vlnu počítačové revoluce.

 

V 70. letech se seznámil s dalším počítačovým fanatikem Stevem Wozniakem. Svůj první počítač postavili roku 1976 v garáži a tam také začínala jejich firma Apple. Technickým inovátorem tandemu byl spíš Wozniak, zatímco Jobbs projevil mimořádný smysl pro pro vytváření mýtu - a tedy pro marketing. Apple byl jednou z prvních firem, které přišly s tehdy téměř utopickou myšlenkou, že "myslící stroje" nebudou sálová monstra, ale mohou stát na každém pracovním stole a být ovládány pomocí uživatelsky přítulného rozhraní. Stroj Apple I vypadal spíš jak krabice od bot, přesto se ho prodalo na tehdejší dobu slušných 200 kusů.

Mikropočítač Apple II už vzbudil nejen pozornost odborníků, ale jako vůbec první velkosériově vyráběný stroj tohoto druhu představoval také komerční úspěch. V počítačích Apple se jako první začaly objevovat prvky, které dnes považujeme za samozřejmost: diskové mechaniky, grafické uživatelské rozhraní a mnoho dalších.

A konkurence horlivě opisovala. Apple i Jobbs prožívali svá hvězdná léta. Právě tehdy se skutečně zapsali do historie naší civilizace.

 

Ústup ze slávy

Pak se ale firma začala dopouštět strategických chyb. Vysoký důraz na kvalitu a exkluzivitu vedl k tomu, že se objevila levnější konkurence: Commodore, Amiga, Atari a další. Úspěch Applu ale především inspiroval k vytvoření stolního počítače také tehdejšího hráče číslo jedna, společnost IBM. Ta však svou platformu, známou jako PC, otevřela každému - a pécéčka zaplavila svět.

Uzavřená platforma Apple Macintosh se stala doménou výtvarníků, hudebníků a snobů a zvolna ztrácela na významu. Firmu postupně opustili její zakladatelé, boj s dominujícím PC však už nezvládali ani zkušení marketingoví matadoři. Nic na tom nezměnila ani skutečnost, že v určitých kruzích tehdy bylo vlastnictví Apple téměř povinné, i přesto však podnik postupně vyklizoval jednu pozici za druhou.

 

Návrat na výsluní

Roku 1996 se do Apple po desetileté přestávce vrátil neúspěchy poučený Jobs a "nakousnutému jablku" se opět začalo dařit. Zaujal novým operačním systémem i avantgardním přístupem k designu svých výrobků, svět okouzlila nevšední tvář stolních počítačů iMac G3 a G4 i luxusní notebooky. Skutečným zlomem se však roku 2001 stalo uvedení hudebního přehrávače iPod. V dalších letech následovalo spuštění internetového prodeje hudby iTunes - a z produkce firmy známé do té doby jen počítačovým labužníkům se stává masová záležitost.

 

obr: Apple G3 znamenal designovou revoluci nejen ve světě počítačů

 

Apple dál vyráběl (a stále vyrábí) kvalitní stolní počítače i notebooky, Jobs však zjevně tlačil na to, aby těžiště produkce mířilo na hudbu a další zábavu pro mladé. Jakýmsi iPodem pro obraz se měl stát počítačový televizor AppleTV, jeho uvedení však vzbudilo spíše rozpaky. Dalším výbojem firmy do světa elektronické zábavy mladých se stal iPhone - svérázný mobil s dotykovým displejem místo klávesnice, na jehož prodej neváhali zákazníci čekat ve spacích pytlích i několik nocí. Dnes je "ajfoun" těžištěm tržního úspěchu Apple, pokud ovšem někdo tvrdí, že je to "revoluce" či výsledek technologického vizionářství, pak se nechal zaslepit marketingovým čarodějnictvím firmy; není to nic víc než produkt geniální propagační kampaně. Co z toho platí pro iPad, to ukáže teprve budoucnost...

V roce 2004 lékaři Jobsovi diagnostikovali zhoubný nádor slinivky, který se pak podařilo úspěšně odoperovat. Pacient nepodstoupil ani chemoterapii ani ozařování a mluvčí Apple brzy na to oznámil, že "Stevovo zdraví je pevné". Zdraví firmy ostatně zřejmě také, protože na situaci Applu se tehdy Jobsova nemoc nijak zvlášť neprojevila. Jenže už o několik málo let později bylo všechno jinak.

 

Tajná nemoc

Roku 2006 se v tisku začaly objevovat první spekulace o příčinách nezdravého vzhledu Steva Jobse a brzy o problémech pochyboval málokdo. Přesto Apple - nikoliv nepodoben tiskovým kancelářím přestárlých velmožů komunistického impéria - mlžil dalšími zprávami o Jobsově neochvějném zdraví. Pak připustil běžnou infekci a nakonec jakési blíže neurčené, ale zaručeně banální problémy s imunitou.

A pak jeho šéf úplně zmizel ze světa - aby v červnu 2009 Wall Street Journal přinesl zprávu, že zakladatel Apple v dubnu absolvoval transplantaci jater kvůli zhoubnému nádoru. A logicky následovaly více či méně zasvěcené komentáře posuzující možnou úspěšnost zákroku a Jobsovy další vyhlídky. Společnost nakousnutého jablka oficiálně mlčela dál a přesto - nebo možná právě proto - její akcie po Jobsově zmizení poklesly o celých deset dolarů.

Celou pravdu o Jobsově stavu se svět dlouho nedověděl, mnohé se ale dalo domýšlet. Letos v lednu si šéf-zakladatel vzal zdravotní dovolenou, v srpnu odstoupil z pozice generálního ředitele - a nyní přišla zpráva nejhorší. Nejen pro jeho obdivovatele, ale především pro Apple, protože (na rozdíl od jiných společností, kde jsou šéfové nahraditelní) víra v nakousnuté jablko byla v podstatě vírou v marketigovou genialitu Jobse. Nechybí ani úvahy o tom, že podnik se vydal na cestu k bezvýznamnosti.

 

Problematický kult osobnosti

Takže: co bude dál?

Informační revoluce přinesla nový typ podnikatele: zatímco dřív si vedoucí osobnosti podnikatelského světa své soukromí spíš chránily a obměna vedení na podnik nemívala osudový vliv, s mikroprocesory a osobními počítači přišly i podnikatelské hvězdy. Se vším, co k tomu patří - včetně více či méně psychopatologických povahových rysů a sem tam nějakého toho skandálu.

Steve Jobs je přímo ukázkový příklad; jeho výbuchy vzteku a bleskové výpovědi zaměstnancům jsou pověstné, jeho údajné poměry s některými ženami (včetně Joan Baez) nebo nejasnosti kolem otcovství dcery stále budí zájem bulváru.

Současně ale byl Steve Jobs poslední aktivní osobnost tohoto typu v počítačové branži. Je prakticky jedno, kdo bude firmu dál řídit teď a co s ní bude po Jobsově odchodu, protože éra vizionářů v informatice tak jako tak končí. Počítače a mobily se postupně staly tím, co spotřební elektronika a automobily: nejsou už velká jména, ale jen velké společnosti. Průkopnické individuality se stěhují jinam. Troufnu si hádat: Nanotechnologie? Genetika? Soukromá kosmonautika? Alternativní energie? Uvidíme.

O to víc je mi odchodu Steva Jobse líto. Nejen z pocitu prosté lidské účasti, ale tak trochu i ze sentimentu: byl živým symbolem počítačové revoluce, která měla své neopakovatelné kouzlo.

Jan A. Novák

 

Psáno pro Novákoviny

 

POZNÁMKA

Text je volný pro další šíření, pokud bude opatřen funkčním odkazem na Novákoviny a plným jménem autora

 

You have no rights to post comments