Novákoviny

Když Apple uvedl na trh iPhone 5S, svět vyznavačů konspiračních teorií se zatetelil radostným vzrušením. Přístroj totiž obsahuje Touch ID, což není nic menšího než čtečka otisků prstů, která nahrazuje obvyklé heslo. Takže všechno bylo rázem jasné: jablečný IT moloch usilující ovládnout soukromí uživatelů udělal další krok ke světovládě. Pomocí 5S získá obrovskou databázi otisků prstů a bude mít miliony majitelů svých přístrojů doslova pod palcem. Ale ani kriminálka přece nemůže shromažďovat daktyloskopické stopy lidí, kteří nic neprovedli - a lidé z Apple smí? O co jim přitom jde? Předávají údaje americkým tajným službám? Nebo dokonce malým zeleným lidičkám ze Síria?

Než se pokusíme odpovědět, neuškodí se o Touch ID dovědět něco víc, protože už samotný princip činnosti některé odpovědi naznačuje.

Touch ID - na rozdíl od mnoha dosavadních snímačů otisků - nepracuje na optickém principu, ale na principu měření elektrické vodivosti vybraných úseků kůže. Je to technicky jednodušší a mechanicky odolnější, což se u mobilního telefonu hodí. Jaksi mimochodem to také uvrhá do časové tísně případného narušitele, který by se chtěl do přístroje dostat pomocí vašeho palce a neobtěžovat se přitom se zbytkem vaší maličkosti (ano, i to se u technologií daktyloskopické identifikace občas bohužel stává...)

Z elektrického (přesněji řečeno kapacitního) čtení otisku také vyplývá způsob jeho uložení. Zjednodušeně řečeno: program podle daného algorytmu vybere stanovené charakteristické body na povrchu prstu a údaje o nich dá do paměti. Nejde tedy o daktyloskopický otisk v pravém smyslu slova. Apple navíc tvrdí, že informace je v přístroji zašifrovaná a nikam se dál nepřenáší. Čemuž my, co po nás jdou a s ještírky z Aldabaranu jsme jedna ruka, samozřejmě nevěříme, ale...

obr: Technologie Touch ID dovoluje mobilu Apple 5S snímat otisk prstu uživatele

Z hlediska ochrany soukromí jsou důležité především dvě věci. Za prvé: je na vůli uživatele, zda se rozhodne pro klasické heslo nebo pro otisk prstu - a kdykoliv to může změnit. Bylo by ostatně hloupé uříznout si palec na cirkulárce a ještě ke všemu kvůli tomu muset zahodit nelevný přístroj. A za druhé: zatímco v kriminalistické databázi, nebo v dnes už běžných biometrických pasech je daktyloskopický záznam přiřazen k dalším osobním údajům, v iPhone nikoliv (aspoň pokud jste si je tam z ne moc pochopitelných důvodů nezanesli). Pro sledování soukromí tedy není žádný rozdíl mezi smartphonem chráněným heslem a otiskem prstu. Každopádně je riziko mnohem menší, než to, kterému se vystavují majitelé biometrických pasů a mnoha dalších elektronických průkazek - zvlášť pokud jsou vybaveny možností dálkového čtení, RFID a podobnými technologiemi. O uživatelích notebooků chráněných daktyloskopickými skenery ani nemluvě.

Správný vyznavač konspiračních teorií ovšem má odpověď i na tohle: "Pane vy jste také jedna z těch ovcí, co věří oficiálním médiím! Copak nevíte, jaké možnosti mají? Stačí si vzpomenout, co všechno našli v tom létajícím talíři u Roswellu..."

Ano já vím - ale na dodávkách sušených muchomůrek z mlhoviny v Andromedě už jsem tak závislý, že musím psát všechno, co mi telepaticky diktují. Takže, kde jsem to přestal...

Ochrana otiskem prstu (v případě 5S výhradně palce a ukazováčku) je prakticky neprolomitelná, má ale i své nevýhody. Na rozdíl od hesla si prst zatím nemůžete vyměnit. Teoreticky tedy existuje možnost, že někdo data charakterizující váš otisk získá a zneužije. Prakticky je to ale natolik složité, že stejného efektu lze docílit i jednoduššími prostředky.

Naopak si až nepříjemně živě vybavuji si nejméně jednu situaci, kdy by se mi takové zařízení v mobilu moc hodilo. Všude kolem byl led a sníh, auto trčelo zádí k nebi, dveře, kterými jsem z něj vylezl, se nacházely v poloze, v jaké obvykle bývá poklop tankové věže. Nikde nikdo. Stále ještě v šoku jsem sáhl po mobilu - a nedopatřením jej vypnul. A protože šok přetrvával, tak jsem si nedokázal vybavit PIN...

Takové věci se ale naštěstí nestávají moc často. Čtečka otisků prstů v iPhone 5S je především zajímavý marketingový tah, který asi nejvíc ocení milovníci elektronických hraček a špionážních filmů. Slibovat si od ní významné vylepšení práce s přístrojem by asi byla přibližně stejná chyba, jako se jí paranoicky bát.

Jan A. Novák

Psáno pro Ekonom

You have no rights to post comments