Elektronický konkrarevolucionář o revoluci elektronických knih
- Kategorie: Informatika a média
- Vytvořeno 10. 5. 2010 7:58
Tak máme v IT konečně zas nějakou revoluci: po hubených letech, kdy už se zdálo, že není v tomto ohledu co vymýšlet, přichází konec papíru, jenž bude smeten do latríny dějin elektronickými čtečkami. Jenže totéž ohlašovali výrobci elektroniky už na frankfurtském knižním veletrhu roku 1999 - a ani po deseti letech papíru v knihovnách a kancelářích neubylo, spíš naopak.
K současnému nástupu čteček jsem tedy opatrný, a zdaleka nejen díky konzervativnímu založení pamětníka, který takových pseudorevolucí v informatice už zažil desítky. První z důvodů je opět poněkud pamětnický: film nenahradil divadlo, televize nezničila film, jednoduchou extrapolací tedy dojdeme k závěru, že čteěky nenahradí tištěný papír.
Každé nové médium přidalo novou kvalitu, aniž by tomu starému na kvalitě ubralo. Právě naopak; zatímco v časech kdy existovalo jen a jen divadlo, byla i řada scén hodně pokleslých forem, film a později televize přebraly právě tuto lidovější sféru a divadlo se stalo téměř výhradně záležitostí pro fajnšmekry. Zdá se, že tohle si po letech konečně uvědomili i výrobci čteček: už se nepokoušejí v nich nabízet romány, ale propagují je spíš jako kancelářské médium každodenní potřeby.
Zásadní problém ovšem zůstává - čtečka je jednoúčelový stroj, který za vysokou cenu plní primitivní funkci tištěného papíru a - na rozdíl od zmiňovaného filmu či televize - nenabízí nic nového. Je to buď hodně drahý a nepříliš kvalitní papír nebo hodně primitivní počítač, který skoro nic neumí. Chybí mu také nejpůvabnější vlastnost papíru, totiž možnost zmačkat jej a zahodit. A to ještě ke všemu v době, kdy tištěné slovo bojuje s konkurencí internetových hypermédií, z nichž na rozmazlené uživatele vyskakují videa, grafiky, zvuk a záplava obrázků.
Osobně si myslím, že čtečkoví revolucionáři mají dvě možnosti. První z nich je zařízení, které si jen nehraje na papír, ale je skutečnou elektronickou knihou vyššího řádu reagující na nástup hypermédií. Dovedu si například představit něco, co má dva displeje, takže to jde rozevřít jako kniha - a jeden z displejů přitom může v případě potřeby fungovat i jako dotyková klávesnice. Především to ale bude mít výkon potřebný pro práci s hypermédii. Kdybych byl kněžna Libuše, viděl bych už před sebou i nové typy uměleckých děl vytvářených právě pro tyto opravdu revoluční knihy...
A nebo je tu druhá cesta: přesvědčit obecenstvo, že kdo nemá čtečku ze současné produkce, není in - i přesto, že mu ta věc je celkem k ničemu. Když se to povedlo s iPhonem, proč by to nešlo s čímkoliv jiným.
Jan A. Novák