Novákoviny

Když zalistujete katalogy návrhů moderních obytných interiérů, nejspíš vám budou připadat poněkud prázdné. Přitom je tam všechno: sedací souprava, stůl, televize, sem tam nějaká ta polička... a přece tu něco chybí. No ano, knihovna! Moderní interiéry přestaly počítat s knihami! Znamená to, že jejich papírová forma definitivně končí?

Proroctví o tom, jak papírové knihy zaniknou v konkurenci elektronických, je slyšet už pěknou řádku let - a to, že se zatím nenaplňují, ještě nemusí znamenat, že k tomu dříve nebo později nedojde. Citovat procenta prodejů by mělo stejnou vypovídací hodnotu jako chtít roku 1910 něco usuzovat z poměru počtů koní a automobilů na cestách. A vyjmenovávat v éře všudypřítomných čteček a tabletů výhody elektronických knih, je asi také zbytečné, takže pojďme rovnou k věci: chýlí se éra klasického knihtisku ke svému konci?

Hardware i software v jednom

Především je potřeba si uvědomit, že elektronická kniha vlastně žádná kniha není. Je to nehmotný soubor digitálních dat, který může nabýt podoby více či méně podobné skutečné knize v závislosti na parametrech hardwaru použitého k jeho dekódování. Vzhledem tomu, že tím hardwarem obvykle je elektronická čtečka, tablet, méně často smartphone nebo notebook, tak je asi každému jasné, že vždycky bude rozdíl mezi tím, jak vypadá (dejme tomu) Bible kralická v originále a v digitálním zařízení.

Stejně tak důležitá pro pochopení dalších osudů papírové knihy je skutečnost, že není nehmotnou informací a současně není ani pouhým nosičem informace. O její hmotnosti nemůže být pochyb - pokud ano, nechte si spadnout třeba nějakého Dana Browna z větší výšky na hlavu...

Není ani tak důležité, že informace je v tomto případě zaznamenána analogově (i čtečka nám ji konec konců musí zprostředkovat v této formě), jako spíš to, že obsah je tady nerozlučně spojený s formou. Nejenže kniha je zároveň softwarem i hardwarem, a tedy sama sobě i čtečkou, ale především její podoba je vydavatelem jednou provždy daná a prakticky neměnná (když pomineme místní historický folklór spočívající ve vytrhávání nebo začerňování nevhodných pasáží). Je zakonzervovaná dobou svého vytištění,vypovídá mimo jiné i o ní, je tedy také jakýmsi historickým dokladem.

U elektronických knih tomu tak obvykle není (těžko si představit, jak někdo v archivu nebo antikvariátu objeví software považovaný za dávno ztracený), takže případný orwellovský Velký Bratr by se éře e-knih dobře obešel i bez svého Ministerstva pravdy a Jámy pamětnice.

Ale nemalujme hned čerta na zeď a spokojme se s konstatováním, že čtečkám víc sluší knihy, u nichž moc nezáleží na formě, ani na trvanlivosti. A hned je zřejmé, že to s budoucností papírových knih nevypadá tak bledě - alespoň některých.

Čtečka nejspíš snadno nahradí učebnice, odborné texty, ale také paperbacky a vůbec většinu knih vydávaných ve velkých nákladech, u nichž jde na prvním místě o podnikatelský záměr. Přesto ale ani v tomto segmentu nenastupují e-knihy zdaleka tak rychle jak se od nich čekalo.

Zpátky před Guttenberga?

Komentátoři vidí několik důvodů: nejsou tak levné, jak se předpovídalo a tržní potenciál elektronických nadšenců už se nasytil, zatímco zbytek čtenářů je konzervativnější. Při distribuci e-knih navíc nad čtečkami začínají získávat převahu univerzálnější tablety, které ale nabízejí i atraktivnější zábavu než jen čtení.

Na zpomalení zájmu o e-knihy má vliv také obecný pokles zájmu o četbu u mladších generací. Právě ty jsou přístupnější inovacím, zatímco věkové kategorie tradičních čtenářů o novoty tohoto druhu tolik nestojí. Samozřejmě s výjimkou případů, kdy je čtečka zjevně výhodnější - například na cestách.

Kromě toho někteří odborníci upozorňují, že proces čtení není u elektronického tisku stejný jako u knihy. Odlišná je například navigace mezi informacemi, i podoba v jaké nám obsah utkví v paměti. Zatímco u knihy se při tom - obrazně řečeno - pohybujeme v trojrozměrném prostoru (pamatujeme si informaci i podle její polohy vzhledem k tloušťce knihy, podle listování, vidíme před sebou obálku a grafické provedení atd.), v elektronické publikaci je cesta k informaci lineární a bez dalších záchytných bodů. Proto se tištěný text údajně lépe pamatuje a subjektivní prožitek z četby je příznivější.

Je tedy možné, že koexistence papíru a elektroniky bude i u paperbacku trvat déle, než se ještě nedávno soudilo - stejně jako soužití kina a televize. Nakonec ale praktická hlediska nejspíš převládnou a knihám zbude poslední útočiště: výpravné tisky a bibliofilie. Tedy vlastně jakási papírová obdoba multikin a artových kin.

Dobrá papírová kniha není pouhým nosičem informace i proto, že je uměleckým dílem, a tedy - ať se nám to zamlouvá nebo ne - také majetkem, který má hodnotu estetickou i hmotnou. Kniha, která se nám líbí, je něco, co chceme vlastnit, přestože to není zrovna praktické; asi jako obraz nebo historickou zbraň. Tuhle roli žádné elektronické zařízení nedokáže nahradit - stejně jako dobrý obraz na stěně nenahradí sebedokonalejší displej s jeho elektronickou reprodukcí.

E-knihy tedy papírovou konkurenci nejspíš zatlačí do situace nikoliv nepodobné té, v níž byla před nástupem knihtisku. Samozřejmě nepůjde o iluminované rukopisy (i když, kdo ví...), ale výpravnost, relativně malý počet exemplářů a v neposlední řadě i vysoká cena ze zboží masové spotřeby opět udělá umělecká díla pro dobře situované vrstvy s vyšším vzděláním.

Pořád ještě ale nejsou vyloučená ani překvapení, protože psychologie trhu je nevyzpytatelná. Pamatujete si ještě digitální hodinky? Jeden čas to vypadalo, že ručičkám ukazujícím čas definitivně odzvonilo - a kde je dnes náramkovým ciferníkům s obrovskými číslicemi konec.

Klasika nakonec zvítězila, protože zřejmě lépe odpovídala jakýmsi vnitřním potřebám zákazníků. Vztah ke klasickým knihám může obsahovat podobné aspekty, není proto vyloučené, že při souboji papíru s elektronikou ještě vstoupí do hry faktory, s nimiž se zatím vůbec nepočítalo.

Jan A. Novák

Psáno pro Ekonom

You have no rights to post comments