Novákoviny

Arkadij a Boris Strugačtí: Obydlený ostrov. Přel. Libor Dvořák. Obálka Marek Hlavatý. Praha, Triton 2009. 403 s. 338 Kč.

Obydlený ostrov má dramatický děj s rychlým střídáním obrazů, přesto nepochybně není jen dobrodružství: chce být i poselstvím. K metodě autorů ale patří i to, že nad ním zůstává viset řada otazníků... 

Sám proti totalitě

Bratři Strugačtí pro mě vždycky byli trochu záhadou. S jejich díly jsem se setkával už v dětství a tehdy mi připadali trochu moc propagandističtí - dokonce i v kontextu sovětské tvorby té doby. Pak jsem ale pár let po srpnové okupaci 1968 narazil na jejich povídku Druhá invaze Marťanů a nevěřil svým očím. Ve sci-fi kulisách a s neobyčejně lehkým humorem popisovali normalizaci - jenže to napsali už roku 1967! Literární nadání smíchané s jasnozřivostí je vzácný dar a oni ho měli. Potvrdili to pak ve svých nejlepších dílech Piknik u cesty a Les.

Román Obydlený ostrov vznikl roku 1971, tedy ve vrcholné éře jejich tvorby, přesto má mnoho společného s knihou Je těžké být bohem z roku 1964. I tady je osamělý příchozí ze Země postaven tváří v tvář totalitnímu režimu jiné planety a bojuje proti silám zla. Hrdinové ale už zdaleka nejsou tak černobílí, i když kulisy zůstaly podobné.

Popravdě řečeno, ty kulisy by mohly zpočátku leckoho trochu mást. Je to sice cizí planeta, ale jsou tam lidé jako my, mají stejná auta, telefony, na křižovatkách stejné semafory… Ale pak tam jsou také jiné kulisy, které připomínají spíš pohádky. A jiné, jakoby vypadly z hodně temného hororu. Ale napínavý děj probíhá touto hyperrealitou s lehkostí, díky níž čtenář na hru rychle přistoupí. Nemohu se ostatně zbavit dojmu, že Strugačtí i tentokrát viděli do budoucnosti a při tvorbě kulis vynalezli metodu, kterou později rozvíjela literatura fantasy.

Svět, v němž se dramatický děj odehrává, přesto stále nutí k zamyšlení. Nepochybně je to parodie na náš svět, ale na který? Je to kritika kapitalismu nebo sovětského zřízení? Univerzální hybrid všeho hnusného, co se v moderní lidské společnosti nachází?

Čím víc o tom při čtení přemýšlíte, tím víc nabýváte dojmu, že před sebou nemáte kosmonauta potýkajícího se se zbloudilou civilizací, ale dvě vzájemně se svářící tváře ruské duše: ta první je Ruskem, jakým by chtělo být, Ruskem, které zachraňuje světy - a bojuje s Ruskem, jaké doopravdy je. Buď jak buď, Strugačtí tu zřetelně docházejí k sympatickému závěru, že ordinovat někomu pokrok je dost ošemetná věc.

Obydlený ostrov má dramatický děj s rychlým střídáním obrazů, přesto nepochybně není jen dobrodružství: chce být i poselstvím. K metodě autorů ale patří i to, že nad ním zůstává viset řada otazníků. Jak vypadá pozemská společnost, která vysílá supermany typu Maxima Kammerera aby měnili jiné světy k jejímu obrazu? Jak se lidé budoucnosti dopracovali k tomu, že sem tam nějaká ta kulka v srdci a játrech pro ně nepředstavuje větší problém? Proč Pozemšťané mezi sebou mluví německy? Není to, co spasitel Poutník na planetě předvádí, vlastně také jen nějaký další kult osobnosti? A - last but not least - opravdu je pokrok to, co za něj autoři považují?

Arkadij a Boris Strugačtí: Obydlený ostrov. Přel. Libor Dvořák. Obálka Marek Hlavatý. Praha, Triton 2009. 403 s. 338 Kč.

hodnocení:****1/2

You have no rights to post comments