Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

O čtení

čtenářka, čtenář, reader, knihy, budoucnost knihy    Jak jisté megafirmy potřebují víc a víc vnucovat své čtecí mašiny, množí se i "diskuse" o tom, jestli se blíží konec papírových knih. To může být samozřejmě otázkou jen pro nedovzdělance nebo lidi zaplacené těmito firmami - knihy byly, jsou a budou, alespoň pokud budou existovat lidé hodní toho označení. Už jenom proto, že text zaznamenaný na papíře (pergamenu, kameni...) má poctivou snahu být trvalou hodnotou, která si za svým obsahem stojí, zatímco binární kód stahovaný z neuchopitelného prostředí Sítě do čtecích forichtungů je manipulovatelný jak povětrná ženština a přímo si říká o svého Velkého Bratra a jeho Jámu pamětnici. A to ani nemluvím o tom, že v počítačovém světě se dnes formáty a systémy mění bezmála ob rok, tak že za pár desítek let by ze světa zmizely obsahy všech knih, které zrovna nějaký čas "negenerovaly zisk".  Velmi živě si dovedu představit, že by mezi nimi byly právě ty nejlepší... 

Očekávání Velkého Bratra

Otázka existence knih tedy není důležitá, vlastně to ani otázka není. Důležitá je ale otázka existence čtenářů knih. Případný Velký Bratr (ať už je jeho motivací ideologie nebo jen zisk) bude mít na jejich existenci stejně malý zájem, jak malý zájem má dnešní obchodník s tretkami na vzdělání, které by lidem ukazovalo skutečné hodnoty. Čtenáři knih asi budou prostřednictvím reklamy otevřené i skryté stále více konfrontováni s otázkou, proč dělat něco tak nemoderního, něco, co je nejen málo "trendy" a "in", ale v podstatě i svým způsobem nepohodlné, když dnešní  média za vámi budou chodit stále víc sama a jaksi pod tlakem - a díky rostoucí multimedialitě dříve nebo později nebudou vyžadovat ani namáhavé luštění dlouhých textů.

Proč tedy číst Homéra, když o trojské válce existují akční filmy, nespočet kreslených seriálů a jistě se brzy dočká i zpracování v podobě počítačové hry?

Odpověď první: pod povrch věcí

Také jsem nějaký čas patřil k těm, kteří pro samou honbu za... sakra, za čím to vlastně bylo?... přestali mít čas na knihy. Mojí četbou byly v nejlepším případě noviny a časopisy, a společně s jejich tvůrci jsem se vzrušoval nad událostmi, jejichž obzor sotva přesáhl pár týdnů, nebo dokonce ve skutečnosti ani žádnými událostmi nebyly. Byl jsem zahlcován příběhy, jejichž jedinou myšlenkou bylo pachtění za penězi a mocí, figurkami směšně se natřásajícími, aby si jich někdo všiml, ochotnými udělat možné i nemožné, aby jejich nicotnost aspoň na chvíli vystoupila z anononymity...

Bylo to únavné, frustrující a svým způsobem to připomínalo drogu - návyk na každodenní dávku pseudonovinek. Ve skutečnosti ale z nich v hlavě nezůstávalo téměř nic. Jen nervozita, rozladění, pocit nespokojenosti, prázdno a cosi velmi podobného kocovině. Možná právě to je skutečným cílem: frustrovaný člověk je obvykle dobrý konzument - čehokoliv.

Pak jsem měl najednou trochu víc času a zastesklo se mi po knihách. Bylo to, jako návrat do ztraceného ráje: svět, v němž je čas myšlenky rozvést a dovést do konce, konstruovat spletité děje, vkládat jinotaje, naznačovat cesty a poznávat lidi složitých osudů. Protože výrazové prostředky knihy jsou sice pořád ještě jen zrcadlem reality, nikoliv realitou samou, ale mají moc se jí maximálním způsobem přiblížit. Nic nedokáže proniknout do takové hloubky pod zjevný povrch (reality, dějů, myšlenek, osudů) jako psané slovo.

Ale nejen to: kniha dokáže tento komplexní obraz reality také zakonzervovat, trvale uchovat a učinit v podstatě nepřístupný dodatečným manipulacím. Už proto, je pojem "elektronická kniha" s pomíjivostí jejích digitálních textů stejný protimluv jako papírová socha nebo hliněný kámen. To, čemu se říká e-book, je pořád víc spíš elektronická obdoba spínacích desek na pracovní texty, nebo dokumentu z kopírky, než opravdová kniha. Jaksi mimochodem a jen na okraj: ani možnost listovat stránkami se tu dosud nepodařilo uspokojivě napodobit.

Ne náhodou se v časech nepřejících svobodnému myšlení  společně s nepohodlnými lidmi likvidovaly i nepohodlné knihy. Kniha je vlastně cosi jako pokračování osobnosti autora jinými prostředky. Ale ani ta nejhorší totalita ještě nevyhrožovala likvidací knihy jako takové.

Odpověď druhá: čtenář - nadčlověk

Když Heinrich Himmler rozjímal, co jeho SS provedou s porobenými národy východu, usoudil, že pro pracovní síly stačí znalost počítání do sta - ale rozhodně by neměli umět čít. Ve skutečnosti ani nemusel být tak radikální, protože není čtení jako čtení. Je značný rozdíl mezi těmi, kdo od dětství jsou ve styku s literárními díly a čtou pravidelně, a mezi těmi, kdo sice formálně jsou gramotní, ale svět literatury je míjel. Své o tom vědí například nadšenci, kteří se pokoušejí civilizovat naše, no...jak se říká "nepřizpůsobivé spoluobčany". Většinou se totiž ukazuje, že i když se v dospělém věku naučí číst slova a věty, obsah složitějšího textu jim uniká. Což v tomto případě nemusí být podpora rasistických teorií, protože totéž platí i o dobře socializovaných lidech, kteří prostě na čtení rezignovali, nebo se spokojují s tištěnými výkřiky titulků pod pestrobarevnými obrázky bulváru a ženských časopisů.

Psychologické výzkumy totiž dost přesvědčivě dokázaly, že celoživotní čtení knih mění strukturu myšlení: jedinec odchovaný literaturou umí abstrahovat, zobecňovat problémy, má podstatně vyšší úroveň představivosti, nespokojuje se obvykle s povrchním pohledem. Samozřejmě, hrají tu roli i jiné faktory (IQ, dědičné vlohy, prostředí atd.), nicméně čtenář knih je z pohledu nečtenáře téměř cosi jako tajný superman: vypadá sice stejně, má však skryté schopnosti, kterými jej převyšuje. Většinou se to i nějak pozná na jeho životě: nemusí být nutně úspěšnější ani šťastnější  (přestože i to prý často platí), rozhodně je ale vnitřně bohatší a lépe se orientuje ve světě, v němž žije.

Těm, kteří čtou

Svět bez knih dokonale popsal Ray Bradbury v knize 451 stupňů Fahrenheita, která (jako každá správná sci-fi) s věkem nestárne, ale naopak nabývá na naléhavosti. Tak daleko sice ještě nejsme, ale přesto doporučuji ke čtení - kdysi mi Bradburyho totalita televizních telestěn a nekonečných seriálů připadala jen zábavná, dnes už z ní mrazí. Jen k hasičům spalujícím knihy na potkání jsme ještě nedospěli. Nebude to ostatně ani třeba, Právě náhrada knih jejími elektronickými obdobami to zvládne také - a na rozdíl od Bradburyho hasičů to provede diskrítně a tiše: texty zaznamenané před dvaceti lety na tehdejší elektronické nosiče jsou dnes prakticky ztracené...

Důvod, proč by měl někdo zájem na tom, aby ze světa zmizely knihy, jsem tu už nakousl: kniha učí lépe myslet - a samostatně myslící člověk je nejen nesnadná kořist pro manipulace, ale (a to dnes vystupuje obzvlášť do popředí), špatný konzument a bytost nebezpečně rezistentní oblbování všeho druhu, reklamu nevyjímaje. Navíc má v knihách  a ve své představivosti k dispozici nekonečné množství alternativních světů - míst pro emigraci před oblbující realitou. Kdykoliv tam může načerpat sílu a zase se vracet, aby čelil konzumní jednoduchosti, ignoroval ji a dával jejím trikům skutečná jména.

Ve skutečnosti asi není možné dosáhnout toho, aby všichni četli alespoň trochu kvalitní věci. Pokud se někdo rozčiluje nad převahou bulváru, pak je třeba si uvědomit, že většina jeho konzumentů patří do té kategorie, která před nástupem informačního věku nečetla prakticky vůbec. Jinými slovy: bulvár není čtení, ale jen jeho napodobenina pro chudé duchem.

Vrstva skutečných čtenářů byla po staletí poměrně úzká - ale vždy to byla vrstva lidí, kteří přinejmenším ovlivňovali svět. Většinou k lepšímu. Tito lidí si i v těch nejhorších časech dokázali cestu ke knize najít.

Knihy tedy zůstanou, protože zůstanou čtenáři. Možná jich nebude mnoho počtem, vždy ale svým významem převáží masu ostatních. Budou nejen číst, ale vychovávat a hledat další čtenáře. Ochraňovat a pokud možno i rozhojňovat knihy - dokonce i takové, kterým třeba momentálně nerozumí. Společně s Bradburym si dovedu představit i jakési rosenkruciány knihy, zednářské spolky čtenářů... ale snad nebude tak zle.

Jan A. Novák

Psáno pro Novákoviny

tento text je volný k libovolnému použití, za předpokladu uvedení autora a adresy www.novakoviny.eu

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Template: by JoomlaShack