Novákoviny

Představa, že druh označující sám sebe za Homo sapiens - člověka moudrého - vyhyne, je sice nepříjemná, leč zdaleka ne nemožná, tím spíše, že onen samolibý "sapiens" občas moudrostí zrovna nepřekypuje. Odpověď na otázku, kdo nás tu potom nahradí, by nám pak už mohla být lhostejná, jenže není. I to patří k paradoxům lidské inteligence. A tak někteří vědci přemýšlejí, jak by v takovém případě "naše" planeta vypadala bez nás.

I když tu jsou určité odlišnosti, přesto by odchod člověka ze scény asi měl podobné důsledky jako vyhynutí dinosaurů: ustal by tlak ze strany tvorů suverénně ovládajících planetu a uvolnil by se prostor pro tvory dosud nenápadně žijící v ústraní. Rozdíl mezi dinosaury a námi přitom není ani tak v tom, že my máme inteligenci a technologickou civilizaci a oni ne (někteří odvážnější vědci ostatně soudí, že jim nic nebránilo dosáhnout téhož a že z rozlehlého světa období druhohor známe jen nepatrný zlomek), ale spíše v tom, že jejich vláda trvala desítky miliónů let, zatímco my tu jsme jen pár set tisíc let. Nástup nových druhů by tedy patrně byl rychlejší, nešlo by však asi o tak propastně rozdílné typy, jako byly kdysi savci vzhledem k dinosaurům.

Návrat k přírodním zákonům

Jednou z nejpropracovanějších studií na toto téma je kniha britského geologa a paleontologa Dougala Dixona After Man? - Zoology of the Future (Co bude po člověku aneb Zoologie budoucnosti), v níž se na základě interpolace současného vývoje popisuje svět za 50 miliónů let.

obr: Dougal Dixon se svými příšerkami. Ve svých knihách tvrdí, ža takováto monstra budou obývat Zemi za 50 milionů let, zatímco náž druh už bude patřit minulosti

Dixon logicky předpokládá, že člověk opustil scénu v důsledku přelidnění a následného vyčerpání zdrojů. Výsledkem je planeta prakticky zbavená lesů s velmi suchým podnebím, kde převládají pouště a savany. Vývoj k pouštnímu klimatu ještě podpořilo to, že většina kontinentů podle Dixona na své pouti opět dorazila k sobě a vytvořila rozlehlé plochy mimo dosah oceánského vzdušného proudění. Tomu všemu se přizpůsobila i fauna tohoto nepříliš utěšeného světa.

Dixon očekává, že neblahý osud člověka budou sdílet především všechny druhy na něm závislé, tedy hospodářská a domácí zvířata, ale také živočichové obyvající ty ekosystémy, které lidé zpustošili - hlavně lesní zvěř a divoké šelmy. Současně se opět v plné míře obnoví darwinovský mechanismus přirozeného výběru a uvolněné ekologické niky začnou osídlovat nové druhy - takové, u nichž se objeví odlišnosti, které jim dají výhody před stávající konkurencí.

Uplatní se ale i jiný zákon, který odborníci většinou znají jako zákon konvergence: ve stejném prostředí a při stejném způsobu života je vnější podoba tvorů shodná, přesto že se jedná o vývojově vzdálené druhy. Například vodní živočich lovící volně plovoucí ryby vypadá velmi podobně, přestože může jít v jednom případě o velkou dravou parybu (žraloci), v druhém případě o druhohorního ještěra ichtyosaura a ve třetím případě o současného savce delfína.

Dixon (snad v zájmu větší čtenářské přitažlivosti svého díla) některé druhy obývající "svět po nás" dokonce detailně popsal. Nastínil tu například vizi superkrálíka, nebo také jelenokrálíka, což je potomek dnešního králíka, který po odchodu přirozených nepřátel využije své nadprůměrné rozmnožovací schopnosti a vyvine se v druh velikosti jelena. Nakonec však přece jen dostane nepřítele v podobě potomků dnešních potkanů, což však tou dobou už budou rychlé a inteligentní šelmy velikosti psa.

Nástupce z chléva nebo z kanálu?

Pouštní a polopouštní podnebí bude podporovat také různé druhy adaptace na sucho, které se budou navenek podobat některým dnešním druhům. Vyvinou se nejrůznější orgány sloužící jako zásobárna vody pro přežití suchých období, a tak prý světlo světa spatří i jakýsi klokan s tučným ocasem - zásobárnou vody a živin, nebo beznohá zemní veverka podobná červu, která se bude jako červ také pohybovat.

Jinde už vynalézavý paleontolog svou obrazotvornost nekrotil vůbec: přímořským oblastem například předpověděl netopýry adaptované na život pod vodou, zatímco ve vnitrozemí budou nocí bloudit jiní netopýři, tentokrát zcela slepí a nelétaví, kteří budou přepadat vše živé pomocí svého ultrazvukového lokátoru...

obr: Budoucnost evoluce podle Dougala Dixona. Superpotkani útočí na superkrálíka...

Dixonovu knihu zpopularizoval televizní seriál, který podle ni natočila britská BBC (u nás jej vysílala ČT2), přesto však není třeba tyto vize brát moc vážně. Nejen proto, že soudce, který by znal pravdu, a byl ochoten nám ji zjevit, se ještě 50 miliónů let nenarodí.

Nezdá se například pravděpodobné, že by tak důsledně zmizeli právě tvorové vázaní na člověka. Mnohé naopak nasvědčuje tomu, že mají lepší šance, než dnešní houfně vymírající divoce žijící zvířata. Rozhodně nejde o náhodu - už tím, že se dokázali přizpůsobit zajetí, prokázali vysokou míru adaptability (samozřejmě pokud nejde o zdegenerované přešlechtěné rasy).

Přitom nemusí jít jen o inteligentní šelmy, jako jsou třeba psi a kočky, které se bez člověka většinou neztratí. Je známa řada případů, kdy si ve volné přírodě po řadu let velmi dobře vedly třeba i "neinteligentní" uprchlé krávy. Je ostatně ošidné soudit tvora podle jeho podoby v zajetí - například vepř od narození trvale uvězněný v omezeném prostoru a účelově překrmovaný působí tupě a odpudivě, ovšem člověk by za stejných okolností patrně nevypadal o nic lépe.

Dixon sice na domácí zvířata zrovna nesází, ale (stejně jako další "biologičtí futurologové") dává velké naděje právě jednomu z našich nejvytrvalejších průvodců - hlodavcům, zejména potkanům. Vysoká inteligence, vyvinuté sociální chování se složitými vazbami a především účinný způsob, jakým bojují proti všem pokusům o vyhubení, budí respekt. Nelze však přehlédnout, že s odchodem člověka by zmizela i jejich potravinová základna a životní prostředí. Znamenalo by to jejich konec, nebo z nastalého nelítostného konkurenčního boje vzejdou nejsilnější a nejinteligentnější jedinci, kteří nakonec ovládnou planetu?

A nebo bude všechno jinak? Několik desítek miliónů let je dlouhá doba a není vyloučeno, že člověk přece jen stihne trochu zmoudřet.

Jan A. Novák

obr: V jiných knihách Dixon předpokládá, že člověk nevyhyne. Takto by měl vypadat za 50 milonů let

You have no rights to post comments