Novákoviny

Dělám trochu pořádek v papírech a tak jsem narazil na svůj text pocházející ze samého počátku 90. let. Tehdy jej v novinách Občanského fóra neotiskli a decentně mi přitom naznačili, že tak to přece vůbec není. Dnes se víc než kdy jindy ukazuje, že přesně tak to je. Až z toho mrazí, protože text současně i naznačuje, že jestli se nebudeme hodně snažit, tak hned tak líp nebude.

Mezi lidmi sílí pocit, že se věci neubírají tím směrem, jaký jsme měli v listopadových ulicích na mysli, když jsme volali po změnách. V rozhodujících článcích moci jsou stále lidé pochybné minulosti a nejasných cílů, zákonodárné sbory se zabývají nepodstatnostmi a i to málo potřebných opatření, které se podaří prosadit, se v praxi obrací ve svůj opak. Ti, kdo se měli dobře za totality, mají se nyní ještě lépe, ti kdo se měli špatně, mají se ještě hůře. Vina je kladena (nikoliv neprávem) starým strukturám, temným silám, totalitní demoralizaci a dalším bubákům přespříliš sametové revoluce...

V této souvislosti není bez zajímavosti, že ruský spisovatel, vědec a myslitel Ivan Jefremov formuloval už před mnoha lety v poněkud odlišných podmínkách zákon, který jakoby mluvil přímo k naší současnosti. Nazval jej (patrně pod vlivem staroindické filosofie, ze které často čerpal) zákonem Ahrimanovy střely.

obr: Ivan Jefremov

Spočívá v tom, že při špatně uspořádané společnosti (lze jej však aplikovat i na ekologii a další složité systémy) se všechny akce - i dobře myšlené - mění v omyly, zmar a neúspěch. Za určitým bodem devastace u jakýkoliv zásah vede jen k dalšímu zhoršení. Ahrimanova střela likviduje vše, co vybočuje z průměru; v případě deklasované a demoralizované společnosti (nebo zdevastované přírody) tedy ničí vše, co se nad průměr vyvišuje, co směřuje k více žádoucímu uspořádání. Sebeušlechtileji myšlené iniciativy a skutky nakonec stejně vedou jen k dalšímu rozmnožení zla.

"Ahrimanova střela šílela, odstraňovala z cesty slušné a čestné lidi, rozmnožovala řady padouchů...," říká Jefremov ve svém sci-fi románu Hodina býka.

Nezní to moc optimisticky. Komunista Jefremov byl jedním z těch, kdo se dlouho pokoušeli zobrazit společnost takovou, jaká by měla být, takovou, ve které by se mohl člověk plně rozvíjet ke schopnostem, jež dnes jen tušíme, kde by nebyl každodenně ubíjen a ohlupován. Román Hodina býka, v němž formuluje zákona Ahrimanovy střely, ale už je jiný: vyjadřuje deziluzi, srážku ideálu s realitou - a není nejspíš náhodou, že vyšel dva roku po sovětské invazi do Československa.

obr: Hodina býka, české vydání

Jefremov v románu konfrontuje svou vysněnou ideální společnost s civilizací, kterou z pochopitelných důvodů umístil na vzdálenou planetu, která se však nápadně podobá tomu, v čem museli a musí žít milióny obyvatel východní Evropy. Zejména čtenáři v SSSR rychle poznali o čem je řeč - a v tom patrně také tkvěl úspěch románu, jehož styl je pro našeho čtenáře poněkud hůře stravitelný. "Ahrimanova střela šílela..."

Jefremov současně tvrdí, že evoluce života překonala Ahrimanovu střelu jen díky obrovskému časovému úseku, který měla k dispozici. Lidé však tolik času nemají. Vyplývá z toho, že skutečné změny k lepšímu nelze provádět unáhleně, bez rozmyslu, naslepo. Společnost se nemění revolucemi, ale výchovou lidí, výběrem, vytvářením obranných mechanismů proti působení starého zla. Veškerá opatření musí být promýšlena na mnoho kroků dopředu. Improvizace a hra naslepo vede jen k dalším propadům - navzdory vyhlašovaným cílům.

Nejen, že to zní logicky, ale patrně nejsem sám,komu to mnohé připomíná. Jestli zákon Ahrimanovy střely platí, tak máme před sebou mnohem delší a těžší cestu, než si většina z nás teď umí představit. Ne jen nějaké "utahování opasků" a "národní oběti", ale především nesmírné intelektuální úsilí. Pochod, na kterém budou velké porážky a jen malá vítězství - ale pokud jich bude dost, snad se nakonec pohneme dopředu. Všechny snahy tuhle cestu ulehčit nebo zkrátit povedou vždy jen k tomu, že se budeme znovu a znovu ocitat na jejím počátky - nebo ještě níž.

Jan A. Novák