Novákoviny

Kdyby existovali nějací Marťané, mohli před přibližně čtvrt stoletím (přesněji v pátek 11. května 1984) pozorovat zajímavý jev: přechod Země přes sluneční kotouč. A kdyby měli podobnou náturu jako lidé, nejspíš by přitom propadali panice hned ze dvou důvodů...

V okamžiku přechodu je totiž Mars vůči Zemi i v tzv. opozici, takže je jí nejblíž. A současně obě planety se Sluncem vytvářejí přímku. Na přelomu 19. a 20. století vždy během opozic Marsu lidé radostně propadali obavám z útoku zlých Marťanů, což mimochodem vedlo i ke vzniku několika pozoruhodných literárních děl (Wells: Válka světů, Lasswitz: Na dvou planetách...). A seřazení několika planet do čehosi vzdáleně podobného přímce podněcovalo u prostších osob hrůzu z konce světa ještě roku 2000.

Marťané by se museli bát docela často, protože k přechodu Země přes Slunce dochází asi jednou až dvakrát za století. Skutečný „velký transit“, kdy temný bod naší planety putuje přímo přes střed slunečního kotouče je ale velmi vzácný: naposledy k němu došlo roku 2277 př. n. l., další bude roku 5003.

Martané neexistují, a tak si poměrně vzácného přechodu Země přes Slunce neužili ani v pátek 11. května 1984. Přesto tato událost možná jednou vstoupí do historie Marsu. Až si budou kolonisté na Rudé planetě připomínat pozemskou literaturu věnovanou jejich nové vlasti, jistě nevynechají ani slavného spisovatele sci-fi Arthura C. Clarka. A dost možná, že marťanské děti se budou při té příležitosti učit i o jeho povídce Transit of Earth, která vyšla v lednovém čísle časopisu Playboy roku 1971. Končí tím, jak poslední astronaut z nezdařené výpravy lodi Olympus v okamžiku své smrti může ještě alespoň na okamžik zahlédnout rodnou planetu vstupující do světla slunečního kotouče.

Je to povídka dvakrát smutná. Poprvé kvůli špatnému konci, podruhé kvůli tomu, že ve skutečnosti se lidé na Mars nedostali dodnes.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny-Víkend

You have no rights to post comments