Novákoviny

Klasické sci-fi poslední dobou moc není, a když je, tak často mívá problémy s první slabikou názvu žánru, která sugeruje spojení s vědou. A takových, které by se ještě ke všemu odehrávaly v tradičním prostředí, jímž je samozřejmě vesmír, už je opravdu jak šafránu. Takže první dobrá zpráva: přesně tohle představuje Reynoldsův transport ledu. Ta druhá hlásá, že kniha je napsaná dobře a fundovaně - autor je nejen dobrý a úspěšný spisovatel, ale i bývalý astrofyzik. Čtenář sci-fi při četbě Transportu ledu ale sotva přehlédne, že základní téma není moc originální: Saturnův měsíc Janus, který se prom?ní v gigantický mimozemský artefakt a odvleče hrdiny do hlubokého vesmíru - to je přece Clarkova slavná Vesmírná odysea 2001 tak trochu střihnutá Setkáním s Rámou od téhož klasika. Vůbec to ale není na škodu…

Podobností schématu paralela s Clarkem zdaleka nekončí; najdeme tu i obdobu Hvězdné brány, která pohltila a na věčnost odeslala Davida Bowmana v knižní podobě Kosmické Odysei blahé paměti. V tomto případě jí ale hrdinové říkají Konstrukce a polapila celou obrovskou loď i s více než stovkou lidí... 

Reynolds Clarka sice parafrázuje, ale nevykrádá - jeho styl je v mnoha ohledech jiný. Tam, kde dávný klasik jen naznačoval, současný autor dopodrobna rozvádí: jsme přímými svědky životních příběhů mnoha členů posádky původně těžařské lodi Rockhopper, i s detailními popisy jejich úsilí přežít v podmínkách, s jakými se nikdo z lidí dosud nesetkal., i jejich kontaktů s několika mimozemskými kulturami. Reynolds to umí podat strhujícím způsobem, který člověka nepustí od knihy.

Proto moje radost z úspěšného návratu klasické kosmické sci-fi byla tak velká, že jsem měl po celou dobu četby v úmyslu dát do hodnocení všech pět hvězdiček – i navzdory drobným nedostatkům (především rozvleklá upovídanost hrdinů i v situacích, kdy většina lidí moc nemluví a občasná nedbalost editora českého překladu). Závěr ale ukázal také zápory autorova stylu: detailní popisnost tu najednou začíná působit jako selhávání fantazie. Mimozemšťané vyzní tak trochu jako postavičky ze špatného trikového filmu a místo Clarkovy Hvězdné brány s posláním téměř biblickým, se ukáže, že Konstrukce zřejmě slouží jako...

Ale ne, nebudu prozrazovat.

Spokojím se s konstatováním, že tam, kde Clark dokázal bravurně balancovat na hranici mezi vědou a mystikou, a pracovat s temnými náznaky, se Reynolds držel reality tak úporně, že samém závěru sklouzl do béčkové kosmické střílečky.

I tak je to skvělá kniha, která se čte jedním dechem, volbou dějového schématu Vesmírné Odysey si ale autor o své újmě vynutil srovnání, z něhož by málokdo vyšel dobře. V každém případě je Reynolds zjev, který stojí za pozornost - a také důkaz, že klasická sci-fi není (aspoň v anglosaském světě) mrtvá. Milion dolarů, které autor dostal za příslib napsání deseti dalších románů v příštích deseti letech, by nakladatel jistě neinvestoval pro nic za nic...

(Alastair Reynolds: Transport ledu. Přel. Petr Kotrle. Obálka: Lukáš Tůma. Praha, Triton 2012. 515 s. 279 Kč)

Psáno pro XB-1

Jan A. Novák

You have no rights to post comments