Třetí říše dobývá USA
- Kategorie: Tipy a varování
- Vytvořeno 19. 11. 2011 13:13
Cestování časem je ve sci-fi klasika. A není divu, že autory stále láká, protože jim umožňuje zábavnou hru, kterou si historikové nemohou dovolit, totiž, co by bylo, kdyby. Přesně z téhle kategorie jsou i Scarrowovi Jezdci časem: spatříme USA pokořené a dobyté armádami vítězící Třetí říše. Což sice také není moc originální, nejednoho čtenáře ale asi překvapí, že velitelé invazní armády nejsou takoví ti prvoplánoví nacističtí padouši...
Už jednou jsem tu psal, že na cestování časem už toho není moc k vymýšlení - a Scarrow jako by se mi ze všech sil snažil dát za pravdu. Zápletka je klasická: kdosi hlídá, aby se stroje času nezneužívaly a dějiny šlapaly jako hodinky. A kdosi jiný má úmysly přesně opačné. A už se to může rozjet….
Scarrow je docela dobrý vypravěč a na nic si nehraje, takže pokud máte rádi klasiku, nebudete se nudit. Kniha je zjevně určená především dospívající mládeži, není hloupá, ani se nepodbízí. Dalo by se říci, že je to lehké čtení odvedené dobrým řemeslníkem - a tím bychom asi mohli skončit, jenže je tu ještě něco. Něco, co možná leckoho přinutí o knize přemýšlet i poté, co ji odložil. A tady mi nezbude, než z děje prozradit trochu víc.
Nuže tedy: píše se rok 2066 a civilizace pomalu umírá. Na přelidněné planetě chybí zdroje, kvete terorismus, zuří zločinnost, znečištění a klimatické změny devastují svět, půda nerodí. Miliardy lidí se tísní v posledních obyvatelných zónách. Přesto společnost založená na sobectví a hamižnosti, dál pokračuje v drancování.
Geniální vědec Paul Kramer se rozhodl jednat. Jeho plán byl prostý - ale pro většinu normálních čtenářů asi trochu šokující. Kramer se v neutěšeném a polorozpadlém New Yorku zmocnil stroje času a se skupinou věrných vyrazil do roku 1941 rozmluvit Adolfu Hitlerovi útok na Sovětský svaz. Věřil totiž, že rozumně spravovaná Třetí říše dokáže nejen vyhrát válku a ovládnout svět, ale především si počínat tak, aby k civilizačnímu kolapsu nedošlo. V nové verzi historie stvořené Kramerem pak skutečně nakrátko spatříme New York roku 2001, který sice není tak veselý jako dnes, současně ale nezná kriminalitu, bezduchou komerci, bídu kontrastující s nesmyslným plýtváním - hlavně se ale nebojí budoucnosti. A 11. září letadla teroristů nepřiletí...
Ne, Scarrow není nácek, takže ukáže i odvrácené tváře nového světa - ale protože ani ty nejsou tak strašné, jako neradostná tvář původní reality, nechá nakonec Kramera pro jistotu zešílet a své dílo zničit. Tak jak to románoví potrhlí vědci obvykle dělávají; nikdo sice neví proč, ale kdyby génius neskončil vlastní rukou v nějakém efektním ohňostroji, krutě by se prohřešil proti pravidlům žánru.
Tím bychom mohli Paula Kramera spokojeně opustit, jenže tak jednoduché to není, protože obraz těch dvou New Yorků v mysli aspoň trochu zůstane. A spolu s ním i pochyby nebo strach. Protože to, co napadlo tváří v tvář prohlubující se civilizační krizi románového Kramera, nejspíš bude napadat čím dál víc skutečných lidí. A jestli se opravdu ukáže, že jiná cesta dál se nerýsuje, tak tahle povede nad hodně hlubokými propastmi.
Jan A. Novák
(Alex Scarrow: Jezdci časem. Přel. Jaroslav Žerávek. Obálka James Fraser. Praha, BB/art 2011. 327 s. 199 Kč)
Psáno pro XB-1