Novákoviny

Nacistická Třetí říše po sobě kromě milionů mrtvých a zpustošené Evropy překvapivě zanechala i nepřeberné množství mýtů a legend. Přestože pamětníci Hitlerova státu ještě žijí, kolují o něm pověsti, které si v ničem nezadají s Platónovým vyprávěním o Atlantidě. Patří mezi ně i tajemná síla Vril, všemocné létající talíře Haunebu, nebo podivné zařízení die Glocke.

Všechny tyto mýty mají jednu věc společnou: podivuhodnou směs mystiky, okultismu a alchymie repasovanou kabátem moderní vědy. V tom je možná tajemství jejich úspěchu. Nabízejí novodobou náhražku středověké romantiky lidem, jejichž životy jsou všechno jiné, než romantické - a právě proto jejich přitažlivost sílí v dobách nejistot a krizí. Kdyby pro nic jiného, tak už pro tohle je důležité je studovat. Nikdy bychom při tom ale neměli zapomínat na jednu věc: o diktaturách se dobře čte, protože nabízejí víc vypjatých příběhů než zdánlivě stojaté vody demokracií. O to hůř se v nich ale žije.

Vril

Pojem Vril se poprvé objevil v literatuře roku 1871, kdy britský spisovatel Edward Bulwer-Lytton zveřejnil román The Coming Race (Přicházející rasa). Je tu všechno, co později zcela vážně propagovala Thule: podzemní nadlidé, kteří na obyčejné smrtelníky hledí "s větším pohrdáním než Newyorčané na černochy" (doba byla o hodně jiná než dnes), odmítání demokracie, víra v nadřazenost árijské rasy a v podzemní polobohy, které jí vrátí vládu nad lidstvem - a také síla Vril.

Na první pohled šlo o tuctovou okultní fantasy typickou pro druhou polovinu 19. století, jenže Bulwer-Lytton nebyl jen tak někdo. Jednak psát zřejmě uměl, protože jeho jiný román Poslední dny Pompejí zaznamenal velký úspěch a mimo jiné inspiroval Williama Turnera k namalování stejnojmenného a velmi slavného obrazu. A jednak byl šlechtic, aristokrat a poslanec parlamentu, takže měl o publikum postaráno. Nakolik myslel svůj román vážně, to už asi nezjistíme - jiní ho ale vážně vzali. Postupně kolem jeho děje začaly krystalizovat skupinky a okultní společnosti, které ho pojaly jako program. Jednou z nich byla Thule, o níž jsme psali jinde, jinou měla být s ní propojená společnost Vril.

obr: Mýtus vril přivedl na svět Edward Bulwer-Lytton ve fantastickém románu The Coming Race

Na veřejnosti se společnost Vril projevila jen jednou: roku 1930 v Berlíně vyšla publikace Vril - Die Kosmische Urkraft (Kosmická prasíla Vril) sepsána údajným členem berlínské buňky společnosti Vril vystupujícím pod pseudonymem Johannes Tauffer.

Bergier a Pauwels v Jitru kouzelníku tvrdí, že podrobnější informace o existenci společnosti Vril z Německa vynesl emigrant a raketový konstruktér Willy Ley, který už roku 1937 odešel do USA. Ley ovšem ve skutečnosti byl spíš literát než vědec a jeho hlavním zájmem byla vědecká fantastika, tedy v dnešní terminologii sci-fi. Vrilu se týkala jediná věta v jeho článku Pseudověda v nacistické říši (Pseudoscience in Naziland), který roku 1949 zvěřejnil sborník Astounding Science Fiction - tedy periodikum publikující sci-fi. Navzdory působivým podrobnostem, které z Leyova článku záhadným způsobem vyčetli Bergier a Pauwels, se tu toho ve skutečnosti moc nedovíme. Jde o pouhé konstatování, že... "skupina vznikla doslova na základě románu. Myslím, že si říkali Warheitsgesellschaft, tedy Společnost pravdy. Působili víceméně jen v Berlíně a trávili čas hledáním síly Vril".

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

TIP:
Text je ukázkou z knihy Létající talíř pro Hitlera, kterou vydalo nakladatelství XYZ/Albatros Media

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Jiní ale tvrdí, že vědí mnohem víc. Společnost Vril prý vznikla roku 1917 ve Vídni pod krycím názvem Alltdeutsche Gesellschaft für Methaphysik a její iniciátorkou byla tajemná a krásná Maria Orsič, napůl Chorvatka a napůl Němka. Dalšími zakládajícími členy se stali již zmínění pánové Karl Haushofer a Rudolf von Sebottendorf, kteří jako vklad přinesli své znalosti asijských kulltur a napojení na tamní duchovně spřízněné tajné společnosti, především Řád zeleného draka.

Společnost Vril také byla nějakým blíže nespecifikovaným způsobem napojena na Thule, někdy bývají dokonce zaměňovány. V každém případě šlo jejím členům o totéž: navázání na údajné vědomosti podzemních nadlidí, ovládnutí síly Vril a prosazení nadvlády árijské rasy nad lidstvem, která postupně přeroste ve vznik nového biologického druhu - skutečných živých bohů. Jedním z prostředků, jak toho docílit, mělo být také využití síly Vril k pohonu dopravních prostředků neskutečných schopností. Tedy především létajících talířů.

Haunebu

Maria Orsič byla zdatným médiem, která v transu komunikovala buď s podzemními bytostmi z Agarthy, nebo s vyspělými obyvateli jakési planety obíhající hvězdu Aldebaran, kteří byli pochopitelně také árijského původu. Mohla tak dodat Adolfu Hitlerovi informace potřebné pro jeho zázračný politický vzestup a svým soudruhům ze společnosti Vril zase konstrukční podklady pro stavbu létajících talířů. Některé z nich měly dokonce sloužit k transportu vyvolených k Aldebaranu.

obr: Stroje haunebu měly mít fantastické schopnosti, některé prý létaly i kosmickým prostorem. Otázka je, proč tedy Hitler prohrál válku

První talíř poháněný energií Vril postavila stejnojmenná společnost už roku 1922, další modely vznikly roku 1937 a 1929. Některé z nich nesly označení Haunebu. Roku 1941 vývoj přešel pod SS, které s činorodostí sobě vlastní pak postavilo bezmála desítku ještě pokročilejších typů a podtypů, přičemž poslední Haunebu IV měl mít průměr 120 metrů.

Spojení SS s mystickými řády ostatně zasvěcencům prozrazovalo i jejich samotné jméno - dvojice run "S" totiž prý ve skutečnosti neznamenala Schutstaffel, ale Schwarze Sonne, tedy Černé slunce. Má jím být podlahová mozaika v podobě kruhu s vetkanými lomenými rameny připomínající zmnohonásobenou svastiku nebo v kruhu se opakující runy SS. Nachází se v hlavní síni hradu Wewelsburg (Severní Porýní-Westfálsko), který Himmler vybral jako jakési kultovní a ideologické sídlo jeho řádu.

Mezi nesčetnými pohony, které byly v tajných laboratořích a továrnách SS za tím účelem vyvinuty, nechybí elektromagnetický, atihmotový, antigravitační a dokonce i tachyonový, přestože existenci tachyonů se dodnes nepodařilo prokázat. Pro nás je obzvlášť zajímavé, že jednou z lokalit, kde se na projektech Haunebu pracovalo, měla být Příbram.

Die Glocke

To všechno ale pořád ještě nic není proti tajnému projektu SS zvanému Die Glocke - Zvon, což bylo rafinované krycí označení odvozené od zvonovitého tvaru objektu. Měli ho vyvíjet přední němečtí vědci, jako třeba průkopník raketové techniky Hermann Oberth, nebo jaderný fyzik Walter Gerlach. Dnes se k tomu sice nějak nehlásí, ale kdo by se také hlásil, když to bylo tak tajné, že? Zvon se měl od roku 1942 vyvíjet na mnoha utajených místech v Polsku, což možná souvisí s tím, že o něm píše především polský autor Igor Witkowski. Tomu detaily projektu prozradil příslušník polské tajné služby, pochopitelně nejmenovaný.

Zvon se měl skládat z jakýchsi prudce rotujících kotoučů či válců a radioaktivní látky podobné legendární červené rtuti. Byl chlazen kapalným dusíkem a kapalným kyslíkem a překryt keramickým pouzdrem ve tvaru zvonu vysokým půldruhého metru. Spotřeboval obrovské množství energie, vydával silnou radiaci a zabil stovky lidí, včetně vědců, kteří na něm pracovali. K čemu měl sloužit, nějak není jasné, protože prý dokázal rušit gravitaci, měnit tok času, vydávat smrtící paprsky, ovlivňovat chemické a biologické pochody, měnit obyčejné kovy ve zlato... tedy příliš mnoho věcí najednou, než aby se této pohádce dalo při zdravém rozumu věřit.

obr: Jedna z představ o podobě die Glocke

Nicméně internet je plný "technických podrobností" o létajících talířích Vril a Haunebu, i konstrukci Zvonu, jsou ovšem takové povahy, že lidem s přírodovědným nebo technickým vzděláním mohou způsobit újmu na zdraví - a tak vás jich ušetřím.

Pokud vám předchozí informace připadají poněkud fantasmagorické, pak vězte, že jste se jen nechali oklamat ďábelskými manipulátory, kteří lidstvu zatajují pravdu a nejspíš patří k některé z ras zlomyslných podlidí. Tak vám to aspoň vysvětlí weby věnované této specifické odrůdě mystiky. Ale neklesejte na mysli, pořád ještě to může být i tím, že jste si uchovali zdravý rozum a vědomosti získané školním vzděláním.

Já osobně bych se přikláněl k druhé možnosti. Když už ponecháme stranou všetečnou otázku, proč tedy Třetí říše vybavená takovými technologiemi prohrála válku, tak pořád ještě zůstává několik historických faktů. Jeden z nejpodstatnějších je ten, že Hitler - na rozdíl od tvrzení mnoha autorů záhadologické literatury - mystiky vůbec nemusel, dokonce ani ty rasistické. Už v Mein Kampf jasně uvedl, že tyto směry považuje za škodlivé; existuje dost důvěryhodných svědků dokládajících, že jeho idolem byla předkřesťanská antika, zejména Řecko.

"To jsme mohli rovnou zůstat u církve, ta má alespoň skutečnou tradici," komentoval Himmlerovy snahy vytvořit z ariánských mýtů oficiální nacistickou ideologii. Ještě konkrétněji se vyjádřil ve veřejném projevu roku 1938: "Základem našeho programu není žádné tajemné učení, nýbrž jasné a srozumitelné poznání. Běda, vloudí-li se do směrnic hnutí nebo státu nejasné mystické prvky... Náš kult zní výhradně: pěstování přírodního a tím i Božího záměru."

Hned po nástupu k moci ostatně nacisté okultní společnosti nekompromisně rozehnali - dokonce i ty, z jejichž rasistických názorů sami čerpali. Mnoho jejich členů skončilo v koncentrácích, odešlo do exilu (včetně již několikrát zmiňovaného von Sebottendorfa), nebo se stáhli od ústraní a zůstali mimo hlavní proud dění s Damoklovým mečem Gestapa nad hlavou. Mýtus Haunebu tedy sice obsahuje některá skutečná jména - ale to je tak asi všechno, co má společného s realitou. Dnes žije především v určité části neonacistického hnutí, kterému dodává naději, že jeho idoly pomocí těchto technologií unikli do bezpečí a jednou se pro ně vítězně vrátí.

Zatím si ale dávají dost na čas.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments