Novákoviny

Se symbolem srpu a kladiva nemá levice problémy, přestože jde o originální vynálezy krvavé komunistické ideologie. Naproti tomu hákový kříž vzbuzuje emoce ještě více než půl století po válce, i když to je symbol, který provází lidskou civilizaci nejméně deset tisíc let.

Hákový kříž neboli svastika má zvláštní moc - dokonce i bez spojení s hitlerismem, který si jej vypůjčil od prastarých kultur. "Černý hákový kříž na rudém pozadí nejen upoutává zrak, ale rovněž působí mocným podvědomým účinkem," píše Frederic Spotts, autor knihy Hitler a síla estetiky.

Univerzální symbol síly

 

Síla magického účinku svastiky funguje stejně jako u prostého kříže: je daná nejen údernou grafickou formou, ale také archetypálním vtiskem do lidského myšlení k němuž došlo během tisíciletého používání.

Na emočním účinku svastiky se ale podílí i tajemství jejího původu. S výjimkou Austrálie neexistuje obydlený kontinent, kde by lidé toto znamení v průběhu věků nepoužívali. Většinou přitom měl podobný význam - šlo o symbol slunce, světla, pozitivní síly.

obr: Svastika na antické podlahové mozaice. Foto:  Jan A. Novák

Indové v něm vidí symbol štěstí a kosmického řádu, svastika proto často tvoří střed rituálních obrazců, tzv. mandal. Číňané zase ji považují za symbol čtyř světových stran, a používají v učení feng-šuej. To vše platí o pravostranné svastice, zatímco její zrcadlový obraz se v magii používá jako popření moci původního slunečního symbolu.

Všeobecná rozšířenost svastiky mezi navzájem vzdálenými kulturami je podezřelá, protože hákový kříž (na rozdíl třeba od různých nebeských úkazů, zvířat nebo rostlin) je abstraktní symbol, který lze sotva vymyslet na různých místech současně.

"Jde o jeden z mála symbolů, který se v přírodě běžně nevyskytuje a je současně jednoduchý i upoutávající," píše americký astronom Carl Sagan.

Zastánci teorie, podle níž existovala dávná námořní civilizace, proto věří, že jde o důkaz zaoceánských kontaktů různých kultur. Naproti tomu přívrženci Atlantidy tvrdí, že znak roznesli její obyvatelé, když se po zániku své vlasti rozprchli po celém světě. Prozaičtější vysvětlení říká, že svastika se vyvinula z takzvaného slunečního kříže, což je kříž vepsaný do kruhu. Vzhledem k jeho jednoduchosti na něj mohli přijít lidé v mnoha oblastech nezávisle na sobě.

Syn bohyně Maji

Samotný výraz "svastika" pochází ze sanskrtu, proto se autorství symbolu často připisuje staroindickým kulturám. Údajně pochází ze slova "swasti", což znamená "štěstí". Další z verzí vzniku slova tvrdí, že staří Indové při náboženských obřadech rozdělávali oheň pomocí dřívek vynalezených mytickým tesařem Tvasti. Při tření v prohlubni dřeva sídlila bohyně ohně Maja a dala vzniknout svému synovi - bohu Agnimu.

Hákový kříž se skutečně objevuje už ve vykopávkách měst Harappa a Mohendžodaro v povodí Indu, které prožívaly svůj největší rozkvět mezi 26. a 17. stoletím př. n. l. a udivujícím způsobem převyšovaly většinu ostatních kultur té doby. Na pokusy zakázat používání svastiky v Evropské unii proto před třemi lety reagoval představitel Hindského fóra ve Velké Británii Ramesh Kallidai slovy: "Svastika k našemu náboženství patří pět tisíc let, jde o druhý nejsvatější znak hindů. Je to stejné jako byste chtěli zakázat křesťanům kříže."

obr: Svastika v různých kulturách a náboženstvích. Kresba: archiv

I hinduismus si ovšem svastiku jen přivlastňuje - a nejen proto, že Harappa a Mohenžodaro s tímto flosoficko-náboženským systémem neměly nic společného, protože ten se objevil až mnohem později. Hákový kříž byl dávno před nejstaršími staroindickými kulturami velmi rozšířený i na jeskynních kresbách doby kamenné. Jejich stáří se určuje velmi obtížně, pravděpodobně ale v mnoha případech jde o více než deset tisíc let.

"Svastika byla v prehistorické Evropě velmi rozšířený abstraktní symbol," říká britský archeolog Gavin Edwards. "Tyto rytiny existují nejen ve Velké Británii, ale také v Itálii, Švédsku, Portugalsku, Španělsku i jinde."

Neméně často se symbol hákového kříže používal i později. Našel se na keramice vykopané v Tróji, na předmětech z hrobů v Mezopotamii i jinde, zdobil etruské vázy i římské stavby... a jaksi mimochodem i starogermánské zbraně. Adolfa Hitlera by ale nejspíš nepotěšilo zjištění, že se vyskytoval také na židovských chrámech z počátku letopočtu a v mnoha semitských kulturách Blízkého východu. Používaly ho rovněž některé severoamerické indiánské kmeny, stejně jako slovanské národy.

Nic špatného v něm ale dlouho neviděl ani evropský novověk. Z Indie se dostal nejdříve do Británie, kde byl častým grafickým prvkem nejrůznějších blahopřání a Rudyard Kipling jím zdobil obálky svých knih. V 30. letech 20. století byl insignií 45. divize US Army, znakem vojenského letectva Finska a Litvy, používali ho i švédští letci.

Kosmické znamení nebo bumerang?

Univerzální výskyt svastiky už v době kamenné nedává spát mnoha badatelům. Jedna z hypotéz poukazuje na to, že symbol se vyskytuje především na severní polokouli. Zde se hvězdy zdánlivě otáčejí kolem Polárky a nejvýraznějším souhvězdím je Velký vůz. Poloha jeho hvězd se každý čtvrtrok pootočí o čtvrt kruhu - a vytvoří tak hákový kříž. S touto hypotézou ovšem příliš neladí skutečnost, že u většiny starých kultur byla svastika symbolem nikoliv hvězd nebo střídání ročních období, ale Slunce.

S jinou astronomickou hypotézou přišel již zmíněný Carl Sagan. Ve své knize Komety tvrdí, že většina vlasatic sice má jeden nebo dva chvosty, mohou ale mít i čtyři. Kdyby takové nebeské těleso mířilo přímo k pozorovateli, vypadalo by jako kříž. Kdyby rotovalo (což komety obvykle činí), chvosty by se zakřivovaly, takže by mělo podobu svastiky. Na čínském vyobrazení několika různých komet starém přibližně 2300 let je skutečně i těleso ve tvaru hákového kříže.

obr: Rotující kometa se čtyřmi ohony při pohledu v ose letu podle hypotézy Carla Sagana. Kresba: Jan A. Novák

Potíž hypotézy spočívá v tom, že pohled na kometu ze směru jejího letu přináší spíš smůlu než štěstí - takový obrazec by byl patrně tím posledním, co by lidé na obloze viděli. Sagan k tomu prostě jen dodává: "Ať už se na to díváme jako na příznivé znamení, nebo zvěstovatele neštěstí, nikdo vás nemusí přesvědčovat, že jde o důležitou věc." Nechybí ale fantastický názor, že právě proto mohla být svastika symbolem nějaké civilizace, která nepřečkala srážku Země s kosmickým tělesem, nebo je vzpomínkou na takovou katastrofu.

S jinou zajímavou možností přišel před několika lety britský badatel a spisovatel Terry Deary.

"Je to jedno z nejstarších zobrazení bumerangu," tvrdí spisovatel, který proslul především jako autor strašidelných příběhů pro děti. "Ukazuje, že zbraň, která se vrátí na místo hodu, nevznikla v Austrálii, ale mnohem dříve v Británii."

Deary vychází z pravěkých rytin v Ilkley Moor v západním Yorkshire, což je málo známá pravěká obrazárna pod širým nebem. Mezi rozeklanými skalami a megalitickými památkami se tu na kamenech nacházejí stovky rytin, jejichž stáří odborníci odhadují na 3000 až 4000 let. Vznikaly tedy přibližně ve stejné době jako slavné Stonehenge a není vyloučeno, že jsou dílem stejné nebo příbuzné kultury. Jedna z nejznámějších prehistorických rytin z Ilkey Moor je kříž se zahnutými rameny - svastika. Právě o ní Terry Deary soudí, že znázorňuje pravěkou obdobu bumerangu. Funkční čtyřramenné bumerangy opravdu existují a znají je australští domorodci i moderní sportovci. Podle Dearyho je kresba v Ilkley Moor důkazem toho, že bumerang v původní podobě byl čtyřramenný a vznikl před třemi až čtyřmi tisíciletími v Británii.

I tato hypotéza však má svá "ale". Nejen proto, že jsou známy i mnohem starší bumerangy (téměř výhradně dvouramenné), ale především proto, že někteří archeologové považují kříž z Ilkey Moor za padělek, který tu podle vzoru z jiných oblastí vytvořili až novodobí romantikové z viktoriánské éry.

Symboly nenávisti

Jako symbol nacistického hnutí vybral svastiku osobně Adolf Hitler, ale rozhodně nejde o jeho originální dílo, jak se občas tvrdí. "Díky své estetické citlivosti instinktivně pochopil, jakou mají symboly emotivní moc," říká Frederic Spotts v knize Hitler a síla estetiky. "Jeho génius spočívá v tom, že věděl, jak symboly vybrat a jak je prezentovat."

I nacistická svastika je pravostranná, není tedy prvkem černé magie, jak se někdy udává. Oficiální nacistická propaganda většinou tvrdila, že pochází ze starogermánských ság, kde měla symbolizovat sílu boha hromu Thora. Někteří autoři také tvrdí, že vznikla zkřížením dvou run "S", stejných, jaké tvořily znak organizace SS (Schutz Staffeln). Podle jiné verze svastiku prosadil geopolitik a ideolog nacismu profesor Karl Haushofer. Ten byl údajně ve spojení s tajnými společnostmi v Asii, jejichž rozpoznávacím znamením byla právě svastika. Haushofer měl velký vliv zejména na Rudolfa Hesse.

obr: Svastiku pro potřeby NSDAP osobně upravil Adolf Hitler. Repro: archiv

Ve skutečnosti však hákový kříž používaly různé německé spolky s rasistickým a šovinistickým podtextem už od 19. století. Jako symbol árijské čistoty ji propagoval přední ideolog tohoto hnutí, spisovatel, mystik, okultista a esoterik Guido List (1848-1919), který měl mimochodem s Hitlerem společnou také zálibu v kreslení. Roku 1919 napsal nacista dr. Friedrich Krohn pojednání o tom, proč by měla hákový kříž používat NSDAP. Není přitom bez zajímavosti, že Krohn - na rozdíl od Hitlera - navrhoval levostrannou svastiku. Hitler ji pak otočil zpět, určil poměry stran, barevné provedení i její včlenění do dalších grafických prvků. Oficiálním symbolem strany byla od roku 1920.

Symbolem zločinů nacionálně-socialistického režimu je tedy svastika ani ne jedno století. Oproti více než deseti tisíciletím, kdy představovala světlo, štěstí a síly dobra, ale jde jen o nepatrný okamžik. Přesto by její potírání snad bylo ospravedlnitelné, kdyby se stejně postupovalo i vůči ikonám ještě vražednějšího komunistického systému. Ale nejen v případě symbolů se měří dvojím metrem.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny/Víkend

 

You have no rights to post comments