Novákoviny

Čtvrtý červenec, Den nezávislosti je asi nejoblíbenější svátek Američanů - a od roku 1997 by ho jejich zásluhou mohli slavit také Martané, kdyby nějací existovali. Toho dne totiž na jejich planetě přistál první automobil. Vlastně spíš miniautomobil, jehož velikost novináři tehdy přirovnávali k laserové tiskárně, přesto šlo o historickou událost: vozítko Sojourner vysazené sondou Pathfinder bylo první pohyblivou laboratoří na Rudé planetě.

"Návrat na Mars znamená začátek nové éry v našem kosmickém výzkumu," komentoval tehdy úspěch mise prezident Bill Clinton. "Informace získané na této planetě nám pomohou lépe porozumět našemu vlastnímu světu a mohou přispět k objasnění tajemství sluneční soustavy".

Clinton dost přeháněl, jak už to tak politikové rádi dělávají. Ve skutečnosti sice byla výprava Pathfinder opravdu návratem po dlouhé přestávce, ale současně v mnoha ohledech také krokem zpět. Oproti dvojici půltunových přistávacích modulů sond Viking, které o více než 20 let dřív provedly na Marsu sérii ambiciózních experimentů, představoval vozík Sojourner desetikilovou hračku s velmi skromnou vědeckou výbavou. I tak ale o zahájení nové éry výzkumu Marsu svým způsobem opravdu šlo.

Pocta Carlu Saganovi

Mise Mars Pathfinder začala po tříletém plánování a několika odkladech startem rakety Delta II z floridského kosmodromu 4. prosince 1996. Byla to druhá výprava programu Discovery, který měl zkoumat planety pod heslem "lépe, levněji a rychleji". Oficiálně se tvrdilo, že vyslání většího množství jednodušších automatů omezí ztráty v případě havárie jednoho z nich, ve skutečnosti se ale kladl důraz především na slovo "levněji": mělo jít o výpravy s náklady pod 150 milionů dolarů. Kosmická agentura NASA tehdy už prožívala svůj ústup ze slávy, jen si to ještě odmítala přiznat. Pathfinder ve skutečnosti nakonec vyšel na 196 milionů dolarů.

 

obr: Mise Mars Pathfinder - schéma přistávacího manévru.

Kresba: NASA

 

 

Jednou z cest, jak ušetřit, představoval i neobvyklý způsob přistání. 4. července 1997 se na poušť v oblasti Ares Vallis na severní polokouli Marsu s nebe zřítil hrozen velkých míčů, několikrát se odrazil od země (první skok byl vysoký přes 15 metrů) a nakonec tiše splaskl. Už nepotřebné airbagy odkryly vlastní sondu, která pak rozevřela trojici solárních článků.

O den později mohla vypustit do marsovského světa šestikolové minivozítko Sojourner. Místo přistání bylo při té příležitosti přejmenováno na Carl Sagan Memorial Station na počest astronoma, popularizátora vědy, spisovatele a spolupracovníka NASA při planetárním výzkumu, který zemřel krátce předtím.

 

obr: Dálkově ovládané vozítko Sojourner bylo dlouhé přes 60 cm a vážilo přibližně 10 kg.

Kresba: NASA

 

Neobvyklý způsob přistání přinesl i první problémy. Některé z vaků zůstaly po přistání částečně nafouknuté a bránily roveru sjet z přistávací plošiny. Zpočátku vázla i komunikace mezi sondou a vozítkem, takže se nějaký čas zdálo, že z výletu po okolí místa přistání nebude nic. Nakonec se ale podařilo všechny potíže odstranit a výzkumný program mohl začít.

Vědecký náklad levné sondy byl ovšem dost omezený. Přistávací část disponovala několika kamerami a komplexem ASI/MET, který prováděl atmosférická a meteorologická měření. Vozítko Sojorner se pochopitelně bez kamer také neobešlo, kromě toho mělo i několik jednoduchých magnetických detektorů a především protonový a rentgenový spektrometr APXS. Ten mohl zjišťovat složení povrchových částic půdy. Předpokládalo se, že rover poháněný fotovoltaickými panely vydrží pracovat týden až měsíc.

Průkopnický experiment

Sojourner představoval nejzajímavější část mise: mobilní na dálku ovládané zařízení rozšiřovalo možnosti výzkumu a poprvé v historii dávalo vědcům alespoň zprostředkovaně příležitost užívat si přítomnost na povrchu Marsu podle vlastního výběru.

 

obr: Sojourner při pozemních testech. Na Marsu nakonec vydržel pracovat třikrát déle, než se od něj čekalo

Foto: NASA

 

 

Zatím ale spíš než o vědecký nástroj šlo o technologický experiment. Rover byl dlouhý pouhých 65 centimetrů a mohl dosáhnout maximální rychlosti 3,4 kilometrů za hodinu, dostihl by ho tedy i unavený chodec. Se Zemí komunikoval přes přistávací plošinu a nepočítalo se, že by se od ní příliš vzdaloval. Během mise od ní také nikdy nebyl dál než 12 metrů.

Sojourner byl po ruském Lunochodu teprve druhý mobilní stroj na jiné planetě. Jenže Mars není Měsíc, takže se jeho operátoři museli vypořádat s úplně novými problémy. Největší z nich představovala skutečnost, že signál mezi Zemí a Marsem letí několik minut, takže není čas řešit mimořádné situace. Nenáročný plochý terén v místě přistání tak byl současně autoškolou a zdrojem poznatků pro inženýry navrhující rovery příštích generací i programátory vymýšlející algoritmy jejich řízení.

 

obr: Záběr přímo z akce - kamera Pathfinderu snímá Sojourner zkoumající balvan v místě přistání.

Foto: NASA

 

 

Navzdory počátečním problémům Sojourner nakonec předčil všechna očekávání a vydržel fungovat až do 27. září, kdy se s ním podařilo navázat spojení naposledy. Za téměř tři měsíce (trojnásobek maximální očekávané životnosti) urazil 100 metrů a provedl měření chemických vlastností půdy i několika balvanů na 16 zastávkách.

Nezklamala ani přistávací plošina. Ta vyslala na Zemi několik milionů údajů o počasí a 16 500 snímků povrchu Rudé planety dosud nevídané kvality. Panoramata marsovské krajiny nebo záběry Sojourneru provádějícího měření se tehdy objevily snad ve všech médiích a svým způsobem rozšířily obzor lidského vnímání: Mars se začal stávat součástí našeho světa. Sondy oblétávající Mars později Carl Sagan Memorial Station několikrát vyfotografovaly a potvrdily, že Pathfinder tam stále tiše odpočívá.

Ve srovnání s velkolepou misí Vikingů byly vědecké výsledky výpravy Pathfinder spíš skromné. Tentokrát zcela chyběl biologický program, zatímco chemická a meteorologická měření především rozšiřovala a potvrzovala už známé poznatky. O to tu ale tolik nešlo. Sojourner byl o řád levnější a hlavně  představoval první krok k dalším mobilním laboratořím - na prvním místě k dvojici úspěšných roverů Spirit a Opportunity zkoumajících Mars od roku 2003. A také k těžké mobilní laboratoři Curiosity, tentokrát už velikosti skutečného automobilu, která by měla na povrchu Rudé planety přistát začátkem letošního srpna. Očekává se od ní, že přinese snad i odpovědi na některé otázky týkající se existence života na Rudé planetě.

Sojourner také ukázal, že Mars je možné zkoumat i v podmínkách, které astronautice přejí mnohem méně, něž tomu bylo v časech studené války a závodů o Měsíc. Jeho význam je o to větší, že robotickým vozítkům bude nutné i nadále svěřovat úkoly, které se původně čekaly od pilotovaných misí.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

obr: Asi nejslavnější snímek z mise Pathfinder - panoramatický záběr okolí s vrcholem Twin Peaks na obzoru

Foto: NASA

 

You have no rights to post comments