Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Výročí: Smrt v bunkru pod Berlínem

braun0

Dnes, 30. dubna si svět připomíná výročí smrti Adolfa Hitlera  - a trochu v pozadí přitom zůstává Eva Braunová, která konec údajně sdílela s ním. Hitlerova dlouhodobá přítelkyně, milenka a nakonec na několik posledních hodin života i manželka, patří snad k největším paradoxům historie Třetí říše. Na místě, kde bychom hledali zvrhlou mocichtivou intrikánku, jejíž povaha je snůškou nejďábelštějších vlastností, nacházíme jen průměrně inteligentní maloměšťačku. A přesto je její odchod ze scény dějin zahalen velkým tajemstvím.

 

Postavení Evy Braunové v Hitlerově Německu má daleko do pozice, jaké se těší "první dámy" i toho nejposlednějšího moderního státu. Eva o pozornost veřejnosti zřejmě příliš nestála, především však ji diktátor zcela záměrně držel v ústraní. Má se za to, že jeho uvažování se přitom ubíralo přibližně stejným směrem, jakým postupují mužské hvězdy pop-music: pro davy fanynek musí být idol alespoň na venek stále nezadaný. Vzhledem k hysterickému obdivu, který Hitler vzbuzoval v německých ženách, patrně nebude tato úvaha příliš daleko od pravdy. V každém případě se řadový Němec během války o Evě Braunové nedozvěděl nic a ani v nejvyšších kruzích se o ní téměř nemluvilo.

"Nevýrazná, povrchní a nudná..."

Nebylo ostatně ani příliš o čem mluvit. "Všechny historiky Eva Braunová zklame," řekl jednou Hitlerův architekt a ministr zbrojního průmyslu Albert Speer. Narážel tím na charakteristiky, v nichž se shodovali téměř všichni z užšího kruhu zasvěcenců: podle nich byla jednoduchá až hloupá, povrchní a nudná. Co tedy na ní přitahovalo jednoho z největších tyranů tohoto století?

Hitlerův poměr k ženám je sám o sobě dodnes záhadou. Z jeho mládí je znám pouze jediný alespoň trochu doložený vztah, který měl mít se svou sestřenicí Geli Raubalovou. Happyend se však nekonal; Geli spáchala sebevraždu. Hitler to - alespoň navenek - těžce nesl, podle některých historiků však měl v její smrti sám prsty.

braun1

 

obr: Eva Braunová

 

S Evou Braunovou se vůdce nacistů seznámil roku 1929 díky svému fotografovi Hoffmannovi, v jehož ateliéru pracovala jako asistentka. Pocházela z přísně katolické mnichovské rodiny a její rodiče (zejména otec) ze známosti s Hitlerem neměli žádnou radost.

Na fotografiích vidíme celkem pohlednou, ale nevýraznou a nezapamatovatelnou tvář - a taková její majitelka nejspíš i doopravdy byla. K jejím zálibám patřila četba laciné beletrie, sentimentální filmy, tanec, lyžování a hory. Neměla žádnou větší ctižádost ani mocenské či politické ambice. Politika jí vůbec nezajímala. Možná právě to na ní Hitlera přitahovalo nejvíc. Byla pro něj patrně ztělesněním vyrovnanosti a maloměšťáckého klidu, o kterém paradoxně a jaksi navzdory svému skutečnému životu často snil.

braun2

 

obr: Letní scéna z Berchtesgadenu

 

Eva Braunová žila v Mnichově, kde jí později Hitler platil byt, auto s řidičem a zařídil stálý příjem. Od roku 1936 většinou přebývala v Hitlerově alpském sídle v Berchtesgadenu. Často byla sama; pak psala hysterické dopisy a tropila scény, přesto svému Adolfovi zůstávala neochvějně věrná. Teprve od roku 1943 s ním směla být častěji.

O tom, jaká byla skutečná povaha jejich vztahu, se dodnes vedou spory. Hitler jej ve své závěti charakterizoval jako "mnohaleté upřímné přátelství". Podle Speera byl vůdce impotentní (nechával si prý podávat nejrůznější hormonální přípravky) a Evě měl dokonce jednou doporučit, aby si pro sexuální uspokojení raději našla jiného partnera. Také Hitlerův poněkud šarlatánský osobní lékař Morell říká, že spali odděleně. Ostatně i v jejich posledním útočišti, stísněném bunkru pod říšským kancléřstvím, měla Eva Braunová svou vlastní ložnici.

Přesto vše nasvědčuje tomu, že tito dva podivní lidé - jeden z největších masových vrahů v dějinách a tuctová maloměšťačka - k sobě chovali oboustranný překvapivě hluboký a stálý vztah až k trpkému společnému konci. Nebo snad i za něj?

Věrná až za hrob?

Když utichly poslední výstřely druhé světové války v Evropě, začali se vítězové zajímat, co se doopravdy stalo s Adolfem Hitlerem. Z německého rozhlasu sice věděli, že vůdce spáchal 30. dubna 1945 v Berlíně sebevraždu, šířily se však pověsti, že ve skutečnosti žije a skrývá se. Takové informace mohly ztěžovat situaci Spojenců v rozvráceném Německu, bylo proto třeba je rychle přebít něčím přesvědčivým. Pravda ovšem ležela kdesi v rozbombardovaném Berlíně, který byl pod správou Rusů, a ti měli o poskytování pravdivých informací svou vlastní představu. Britové nicméně do jejich sektoru vyslali historika Hugh Trevor-Ropera s úkolem zjistit, jak vlastně skončil Hitler a jeho dvůr. Ten pak výsledky svého pátrání shrnul v knize Poslední dny Adolfa Hitlera.

braun3

 

obr.: Hitler Evu před veřejností důsledně utajoval a jejich společné snímky jsou vzácné

 

Dílo několikrát opakovaně vydané snad ve všech zemích světa přesvědčivě líčí konec diktátora i jeho družky. Podle Trevor-Ropera Eva navzdory Hitlerovým protestům přijela do Berlína, odhodlaná s ním sdílet dobré i zlé až do konce. Vůdce jí za to odměnil improvizovanou svatbou, která plynule přešla v sebevraždu. Ráno 30. dubna se novomanželé rozloučili s ostatními obyvateli bunkru, pak se Hitler zastřelil a Eva Braunová rozkousla skleněnou ampulku s kyanidem. Našli je klidně ležící na pohovce. Albert Speer k tomu později řekl: "Hitler vždy tvrdil, že jedině Eva Braunová a jeho vlčák Blondi mu budou věrni až do poslední chvíle. Nechtěli jsme tomu věřit, ale v tomto případě ho intuice nezklamala." Mimochodem, Blondiho otrávili v bunkru také. Těla vynesli na povrch, polili benzínem a zapálená ponechali svému osudu. Tak je také našli Rusové.

Téměř kýčovitá historka o vůdci, který raději volil smrt vlastní rukou než pokoření porážky a o jeho ženě věrné až za hrob, se stala oficiální součástí historie. A to i přesto, že výpovědi svědků z bunkru si navzájem významně odporují, že smrt kyanidem nekončí v klidném spočinutí na pohovce, ale v dramatických křečích a že pátrání Trevor-Ropera nejspíš ovlivnila britská tajná služba, která (stejně jako Rusové zkoumající mrtvoly z bunkru) potřebovala mít Hitlera spolehlivě a přesvědčivě mrtvého.

Později se ale objevily ještě významnější indicie naznačující, že přinejmenším Eva Braunová v bunkru pod říšským kancléřstvím svůj život neukončila.

Podstrčená mrtvola

Britskému chirurgovi a soudnímu znalci v oboru střelných poranění Hughu Thomasovi se romantická historka o smrti Adolfa Hitlera a Evy Braunové příliš nezdála. Dal si tu práci a ve své knize Dvojníci shromáždil svědectví nejen osob, které byly v bunkru a po letech se vrátily z ruského zajetí, ale také Rusů, kteří mrtvoly našli, pitvali a identifikovali. Přitom zejména skutečnosti týkající se údajného těla Evy Braunové jsou takové povahy, že Trevor-Roperovu verzi značně zpochybňují.

braun4

 

obr.: Políčko ze soukromého firmu pořízeného na Bertesgadenu

 

Podle znaleckého ohledání provedeného Rusy už 8. května totiž sice šlo o ženu věkem a vzrůstem přibližně odpovídající Evě, i přes značné poškození ohněm však bylo patrné rozsáhlé poranění hrudníku šrapnelem. Příslušníci ruské tajné služby později usoudili, že projektil zasáhl až mrtvé tělo v závěrečné fázi dobývání bunkru, ve zprávě lékařů se však výslovně uvádí, že poranění krvácelo. To je ale možné pouze tehdy, když je v krevním oběhu tlak, jinými slovy, za života dotyčného. Žádné svědectví však neříká, že by Eva ukončila svůj život za pomoci dělostřeleckého projektilu.

Další nesrovnalosti se týkaly otravy kyanidem. Mrtvá sice měla v ústech střepy ampule a charakteristický zápach hořkých mandlí, ten však již nebyl cítit při pitvě vnitřností. Pokud by ale příčinou smrti byla skutečně otrava touto látkou, nacházela by se v největší míře právě tam. Zdá se tedy, že ampule byla rozdrcena v ústech až po smrti této ženy.

Nejzávažnější indicií však je porovnání chrupu. Mrtvá měla - na rozdíl od skutečné Evy Braunové - zuby ve velmi špatném stavu a naprosto neodpovídající záznamům jejího zubního lékaře. Vše tedy nasvědčuje tomu, že mrtvola byla podstrčena proto, aby živá Eva mohla uniknout. Podle Hugha Thomase celou věc zinscenovali příslušníci SS, kteří současně zabili Hitlera a kamuflovali jeho sebevraždu. Vůdce už prý totiž byl v tak špatném tělesném stavu, že uniknout nemohl - a pro poválečnou nacistickou legendu (a případnou čtvrtou říši) mělo lépe posloužit jeho sebeobětování. Podle švýcarské novinářky Carmen Moryové pak žila Braunová se svou sestrou Gretel na jistém statku v Bavorsku. Mimochodem, Evina matka Franziska se dožila bezmála stovky let a zemřela v Bavorsku teprve roku 1976...

Mnozí odborníci s Thomasovou verzí o úniku pouze Evy Braunové bez Hitlera nesouhlasí. Sama nebyla schopná něco podobného vymyslet ani zorganizovat. Neudělali by to ani jiní - pro poválečné záměry vysoce postavených nacistů neměla žádný význam, většina z nich jí naopak opovrhovala. To platí zejména o vlivném Martinu Bormanovi, který z bunkru patrně skutečně unikl. Jediný, kdo by se o ní postaral byl její Adolf; pokud opravdu přežila, tak jen díky tomu, že přežil i Hitler.

To už je ale jiná historie.

Jan A. Novák

Psáno pro Mladý svět, podzim 2000

 



Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Templates: by JoomlaShack