Novákoviny

V létě 1952 proběhla sdělovacími prostředky senzační zpráva o konfliktu mezi norskými proudovými stíhačkami a létajícím talířem nad arktickým souostrovím Špicberky. Poprvé se objevila v německém listu Saarbrücker Zeitung 28. června 1952 a je tak dramatická, že si dovolím ji tu volně převyprávět.

Během letních manévrů v oblasti Špicberského souostroví zaznamenala letka šesti tryskových strojů norského letectva nad ostrovem Nordaustlandet radarový kontakt s neznámým cílem. Vzápětí se přerušilo rádiové spojení a piloti začali kroužit, aby objevili příčinu podivného jevu. Pak ji opravdu našli: po nějaké době velitel letky kapitán Olaf Larsen pod sebou na zemi uviděl velký disk.

- - - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Text je ukázkou knihy Létající talíř pro Hitlera. Pokud ji už nenajdete v knihkupectví, je možné ji objednat zde

- - - - - - - - - - - - -

"Na zářivě bílém povrchu sněhu leželo něco ještě třpytivějšího, " píše autor článku v Saarbrücker Zeitung. "Byl to lesknoucí se kovový disk s průměrem 40 až 50 metrů. V jeho středu mezi dráty a troskami konstrukce trčely zbytky rozbitého kokpitu... Piloti neviděli v okolí žádné stopy pohybu, ani se jim nepodařilo určit typ a původ záhadného stroje. Nakonec proto nabrali kurs na Narvik, aby svůj podivný nález ohlásili."

V zápětí se na místo vypravil velký létající člun se skupinou expertů, mezi nimiž byl jakýsi dr. Norsel, norský odborník na raketové konstrukce. Výprava na trupu létajícího talíře našla blíže nespecifikované "ruské symboly" a přinesla překvapivě podrobné údaje o podivném stroji, včetně frekvence 934 Hz, na níž vysílal.

Měl být poháněn systémem 46 trysek po obvodu, dosahovat výšky až 160 kilometrů a mít dolet neuvěřitelných 30 000 kilometrů.

Článek podepsaný iniciálami J.M.M. končil prohlášením blíže nespecifikovaného německého konstruktéra "odvetných zbraní" jménem Riedel: "Je to typická V-7, na jejíž sériové výrobě jsem i já pracoval".

Článek vzbudil značnou pozornost a špicberskému incidentu se pak věnovala i další média. Kupodivu nikoliv ve Skandinávii, ale především v Německu a Jižní Americe. Pochopitelně se na něj vrhli také ufologové. Příznivci zelených pilotů z vesmíru s důmyslností sobě vlastní vytvářeli argumenty, proč nemohlo jít o pozemský stroj, zatímco ti serióznější začali ověřovat fakta. Brzy se ukázalo, že neexistuje ani kapitán Olaf Larsen, ani raketový odborník dr. Norsel, tím méně pak konstruktér Riedel. Nebo se je aspoň nepodařilo najít.

A tak zůstala jen otázka: byla to klasická novinářská kachna, nebo další desinformační hra studené války? Připomeňme, že na Špicberkách formálně patřících Norsku tehdy Sovětský svaz těžil nerostné suroviny a zřejmě je využíval i k méně zjevným účelům. Opět tedy - jako už tolikrát v souvislosti s podivnými jevy na zemi i na obloze - šlo o oblast, kde dva světové systémy vedly svou neviditelnou válku...

Jan A. Novák

You have no rights to post comments