Novákoviny

Předpovědi konce světa jsou zřejmě staré jako lidstvo samo. Nejstarší se dochovalo na asyrské hliněné tabulce pocházející z doby okolo roku 2800 př. n. l. Jsou známé i ze starého Egypta a z antického Řecka, většinou však představovaly pouze okrajovou záležitost. Novou kvalitu jim dalo křesťanství, konkrétně biblická kniha Zjevení sv. Jana.

"I staly se zvukové a hromobití i blýskání a země třesení stalo se velké jakož nikdy nebylo... A všichni ostrovové pominuly a hory nejsou nalezeny..." Tak prorokuje Zjevení sv. Jana, poslední kniha Bible. Od doby kdy byla sepsána, je představa konce všeho v podvědomí euroamerické civilizace trvale přítomná. Je to představa zdánlivě hrůzná, ale současně také ničivě svůdná. Apokalypsa totiž není jen konec, ale zároveň začátek něčeho lepšího. Nabízí příslib věčné blaženosti - alespoň pro ty, kdo se považují za spravedlivé.

Bůh Montan

Konec světa tak je magnetem všech frustrovaných, neúspěšných, těch, kterým krajíc života opakovaně padá na zem namazanou stranou. Masově se šířící víra v něj tedy funguje jako spolehlivý indikátor civilizační krize. Ne náhodou obsahuje nepřiznané narážky na Zjevení sv. Jana také Hitlerův Mein Kampf a komunistická hymna Internacionála.

Historie ukazuje, že prorokové konce světa vůbec nejsou žádnou novinkou. Během prvních století křesťanství panovalo všeobecné přesvědčení, že druhý příchod Ježíše Krista (a tedy i konec věků) je na spadnutí. Úpadek římského impéria a řádění barbarů na dobytých územích jevily mnohé prvky z Janova zjevení.

obr: Vize konců světa jsou staré jako lidstvo samo

Konec světa hlásala například sekta montanistů založená v 2. století jakýmsi Montanem pocházejícím z Malé Asie. Ten o sobě tvrdil, že je definitivně posledním vtělením Boha, dokonce Otcem, Synem i Duchem svatým v jednom. Vyzýval své následovníky, aby opustili pozemský majetek i partnery, neuzavírali manželství a nedbali na potřeby těla - protože to už ani nestojí za to.

Montanisté byli jen jedním z mnoha křesťanských proudů věřících tou dobou v brzký konec světa. Západní církev dlouho nevěděla, jak se k nim postavit. Jasno si udělala až když se stala součástí státního aparátu římského impéria. Hlásat konec světa, který spravujeme, postrádá smysl - a tak se po ekumenickém koncilu roku 381 z členů apokalyptických sekt stali pronásledovaní kacíři. Ale hlasatelů konce světa přesto neubývalo, protože zdaleka ne každému křesťanovi se vedlo tak dobře jako biskupům. Heretici usoudili, že je lepší být potrestán církví na tomto světě, než propadnout plamenům pekelným, které už jsou zjevně na spadnutí.

Šílenství na konci milénia

Plameny pekelné se ale nekonaly. Svět i církev nakonec pád západořímské říše přežily, a tak se naděje blouznivců upnuly k novému obzoru - k nápadnému letopočtu 1000. Od řeckého výrazu pro číslovku 1000 (chilioi) se jim proto začalo říkat chiliasté. Přeneseně se od té doby tímto slovem označují všichni hlasatelé konce světa.

Chiliastické blouznění s blížícím se koncem prvního milénia dramaticky narůstalo až dosáhlo rozměrů všeobecného šílenství. Zatímco jedni se zbavovali majetku, rušili hrdelní tresty a opouštěli své domy v naději na věčný život, jiní naopak usoudili, že jejich věc už je tak jako tak ztracená, a tak loupili a vraždili.

Když se v roce 1000 Kristus nedostavil, objevil se nový termín: rok 1033, tisíc let od jeho ukřižování. A zase nic. Přišla všeobecná kocovina, ruce si tiše mnuli jen ti, kdo se odvržených majetků ujali.

Společné ženy pro husity

Možná, že i miléniový debakl přispěl k tomu, že většinová společnost se od té doby začala zabývat víc světskými záležitostmi a středověk nechal své nejtemnější časy úspěšně za sebou. Chiliastické nálady od té doby nabývaly masových rozměrů jen výjimečně.

Na našem území se ve velkém měřítku objevily v časech husitského řádění a byly jednou z dnes zřejmě dost podceňovaných sil, které jej v počáteční fázi poháněly. Projevily se především v nejradikálnějším křídle husitů, kde nabyly neobvyklé podoby.

Jeho zastánci už nehodlali na konec věků jen pasivně čekat, ale chtěli ho aktivně urychlit. Věřili, že Kristus nemá stanovený termín návratu, ale přijde, až budou všichni žít podle určitých pravidel: mít společné majetky i ženy, zrušit všechny formy vlády a dokonce i náboženské obřady. Založení Tábora roku 1420 bylo prvním krokem a příchod Krista se všeobecně očekával brzy na to. O rok později byli radikálové z města vypuzeni a nakonec je Jan Žižka fyzicky zlikvidoval.

Smrtící Nebeská brána

Církevní hlasatelé konce světa dodnes nevymřeli, ale hrají už jen okrajovou roli. Ve 20. století nastoupili na jejich místo apokalyptičtí proroci, kteří už se bez Krista obešli. Podle FBI je jen v USA sekt očekávajících Apokalypsu přibližně 1500. Nejčastěji spasitelskou roli Ježíše nahrazují mimozemskými kosmickými plavidly, které přiletí zachránit hrstku vyvolených - pochopitelně příslušníků sekty.

Obzvlášť tragickou podobu nabyla tato víra roku 1997. Tehdy vůdce sekty Heaven´s Gate (Nebeská Brána) Marshall Applewhite svým věrným namluvil, že v závěsu za kometou Hale-Bopp se k Zemi blíží mimozemská kosmická lod s příkazem zachránit vybrané pozemšťany. Na její palubu lze nastoupit dobrovolným odchodem z tohoto světa, který stejně bude vzápětí zničen. Sektu nikdo nebral moc vážně - až do 26. března, kdy policie v jejím kalifornském sídle našla 39 rozkládajících se těl s igelitovými pytli na hlavách. Applewhite "přestoupil do vyšší úrovně" i se svými věrnými.

¨

Létající talíře a softwarové chyby

Navzdory tragédii se s blížícím se druhého koncem milénia chiliastické nálady dál šířily. V létě roku 1999 odešlo do hor čekat záchrannou kosmickou lod několik desítek obyvatel kolumbijské Cartageny.

Podle jiných měl zánik vyplývat z Nostradamových proroctví, které jej údajně předpovídaly na červenec 1999. Kdyby se nevyplnilo, byla další šance během zatmění slunce 11. srpna 1999. Jedna španělská sekta si proto k tomuto dni připravila ve vesnici Aleixiar obrovský bunkr, mnoho lidí si alespoň dělalo zásoby pitné vody konzerv. Zase nic - ale chiliastické očekávání vytrvalo.

Vzápětí počítačové firmy rozpoutaly hysterii známou jako Y2K: při přechodu přes "devítkový letopočet" se mělo zhroutit vše, co nějak souviselo s počítači. Opět lidé odcházeli se zásobami do hor a jeskyn. A opět se neskutečně vydělávalo na lidské hlouposti a strachu...

Současná hysterie kolem konce mayského kalendáře a příletu planety Nibiru tak je jen dalším pokračováním tisícileté ságy o naivitě kombinované s nevzdělaností a fanatismem. Určitě ne pokračováním posledním.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

A něco apokalyptické nálady na konec: dva obrazy od Johna Martina, anglického malíře z 19. století

You have no rights to post comments