Novákoviny

Na dni, kdy Kryštof Kolumbus objevil Ameriku, zdánlivě není nic záhadného: podle učebnic prostě 12. Října 1492 spatřil zemi, která se později ukázala být novým kontinentem. Ve skutečnosti se tak ale stalo za velmi podivných okolností. Datum, které je považováno za symbolický počátek novověku, předznamenalo záhadné světlo, o jehož podstatě jedni vedou spory, zatímco jiní tuto událost raději mlčky přehlížejí. A přece Kolumbovy deníky mluví jasně…

Záhadné věci zažil v oblasti zahrnované do Bermudského trojúhelníku i nejslavnější námořník všech dob Kryštof Kolumbus. Snad nejpodivnější je jeho zpráva v lodním deníku bezprostředně předcházející historickému dni 12. října 1492, kdy byl pro blížící se novověk objeven první kousek amerického kontinentu.

Toho dne měly lodě malé flotily za sebou více než dvouměsíční plavbu dosud nevídanou bezbřehou prázdnotou oceánu. Zažily už malomyslnost, vzpouru, strach i neustálé přemlouvání ze strany admirála, aby posádky vydržely ještě pár dnů a ještě pár dnů...a ještě pár dnů... To ovšem říkal již mnoho dní a prakticky nikdo mu nevěřil. Už chybělo jen málo, a objev, který změnil svět, se odsunul o řadu let...

V téže chvíli se ale jako na zavolanou objevilo na obzoru jasné světlo a pohybovalo se směrem nahoru a dolů. Kdo to na pobřeží dával Kolumbovi signál ve chvíli, kdy hrozilo, že buď otočí lodě zpět dobrovolně, nebo se posádka vzbouří?

obr: Kolumbova první plavba na západ je považována za historický předěl a začátek nové éry. Dodnes ji však obestírá řada záhad

Deník výpravy (české vydání z roku 1942) mluví jasně: "Dne 11. října, po západu slunce dal se admirál směrem k západu. Pluli rychlostí 12 mil v hodině a do dvou hodin po půlnoci se dostali kupředu o 90 mil. Poněvadž karavela Pinta byla rychlejší než ostatní dvě lodi, plula před admirálem... Sotva nastala noc, když námořníci odříkávali Salve Regia, (admirál) tuše, že je země nablízku, upozornil je na nadcházející objev a vybídl k bedlivé bdělosti."

Tomu už nejspíš nikdo z Kolumbovy posádky nepřikládal valný význam. Jenže v tu chvíli se stalo něco podivného: "Admirál stoje v 10 hodin večer na předním půlpalubí spatřil světlo. Třebaže věc byla tak nejistá, že se neodvážil tvrdit, že je to země, přece jen zavolal Pedra Gutiéreze, králova poháronoše a řekl mu, že se mu zdá, že vidí světlo, aby i on se podíval, což tento učinil a světlo viděl.

Totéž řekl Rodrigo Sanchezovi ze Segovie, kterého král a královna poslali s armádou jako inspektora, ten však neviděl nic, poněvadž byl na takovém místě, odkud nemohl viděti. Když na ně admirál upozornil, bylo spatřeno ještě jednou nebo dvakrát, bylo to jako vosková svíčička, která se houpala nahoru a dolů, což by se však jen pramálo lidem bylo zdálo jako známka země, nicméně admirál byl jist, že je jí velmi blízko..."

- - - - - - - - - - - - - - 

UPOZORNĚNÍ:
Text je ukázkou z knihy Tajemství mořských hlubin, kterou vydalo nakladatelství XYZ/Albatros Media

- - - - - - - - - - - - - -

Světlo, které se jako na zavolanou objeví v takový historicky příhodný okamžik, pochopitelně budí nedůvěru. Indiáni sotva lákali nečekané a nezvané hosty na břeh, ostatně nejspíš lodě ještě ani nemohli pro tmu a velkou vzdálenost vidět. Kromě toho se světlo pohybovalo sem a tam "jako špatná voskovice, která se rozsvěcuje a zhasíná". Někteří historici se proto snaží záhadu smést ze stolu tvrzením, že šlo o padající meteorit, tomu však charakteristika světla vůbec neodpovídá.

obr: Podivné světlo, o ktrém mluví deníky Kolumbovy výpravy, zaujalo i ufology...

Podivné jsou i další okolnosti jevu. Na Pintě světlo nikdo neviděl, přestože byla pevnině o velký kus blíž. Ale ani na ostatních lodích by je nejspíš nikdo nespatřil, kdyby je na mihotající jiskřičku admirál neupozornil. Skoro to vypadalo, že čekal na nějaký signál - a ten přišel. Jenže kdo mu jej dal?

Nelze si přitom nevzpomenout na pověsti, že Kolumbus šel na jisto, protože jako kartograf měl k dispozici tajemné mapy, které neznámý kontinent zakreslovaly dlouho před jeho výpravou. Jen zdánlivě se s tím nesrovnává Kolumbovo tvrzení, že doplul do Indie. Neznámý světadíl nikoho (tím méně pak investory výpravy) nezajímal, zato bohatý Orient ano.

Jisté je jen jedno: toho dne Kolumbus pro svět objevil Ameriku. Sice nevíme přesně, kde se tak stalo, lze však jen stěží pochybovat, že někde na severu Karibiku - v oblasti dnes známé také jako Bermudský trojúhelník smrti. Záhadou zůstává, kdo mu to tehdy svítil na cestu, která otevřela novou kapitolu v dějinách lidstva.

Ale i kdyby to byla jen náhoda, je přinejmenším podivné, že se podobný jev za podobných okolností opakoval ještě jednou. A s takovou důkladností, že v našich mapách navždy po sobě zanechal památku v podobě nápisu Tierra del Fuego - Ohňová země.

Bylo to při další historické plavbě znamenající předěl ve vývoji civilizace - při Magellanově cestě kolem světa. Tehdy roku 1520 mu v cestě stál americký kontinent táhnoucí se (jak víme dnes, jak však stěží mohl vědět velký mořeplavec) prakticky od jedné polární oblasti ke druhé. Magellan tvrdošíjně vjížděl do každé větší zátoky či ústí řeky v naději, že to je počátek průlivu, který ho dovede do oceánu na druhé straně kontinentu a pokaždé se musel zklamaně vrátit.

Když v listopadu (aniž o tom věděl) konečně vplouval do té správné zátoky a zastihla ho noc, spatřil na jižní straně dlouho hledaného průlivu řadu světel, která mu vytýčila cestu. Věřil, že to jsou ohně domorodců a nám nezbývá než tomu věřit také. Protože, kdo by to mohl být jiný? Ale naskýtá se podobná otázka, jako v případě Kolumbova světla:  proč by domorodci v nehostinné a řídce obydlené subpolární pustině čekali na břehu průlivu s připravenými ohni na první evropskou loď?

Jan A. Novák

obr: Jedna z Kolumbových lodí na dobové ilustraci

obr: Světla planoucí na dosud neznámé pevnině viděl i Ferdinand Magellan v klíčovém okamžiku své historické cesty kolem světa

You have no rights to post comments