Hum: tajemný zvuk, který může i zabít
- Kategorie: Záhady
- Vytvořeno 26. 6. 2014 12:47
Lovci záhad se zdaleka neomezují jen na létající talíře a lochnesku - jedním z méně známých strašidel moderní doby je tzv. hum. Jde o zvuky neznámého původu, které mohou labilnější jedince dohnat až k šílenství a sebevraždě. Názory na příčiny se různí: od tajného vládního výzkumu a pokusů na lidech až po mimozemšťany nebo anděly z Apokalypsy…
"Zní to jako takové to trvalé bzučení, co slyšíte, když jdete pod vedením vysokého napětí," popsal fenomén hum pro BBC instalatér Kevin Fall z britské vesnice Woodland (Durham). Další obyvatelé obce zvuk popsali jako rachot naftového motoru. Ozýval se jen v noci a slyšeli jej pouze někteří - většinou lidé ve věku mezi 50 a 60 lety. Obec pozvala i odborníka na akustiku, tomu se ale příčinu nepodařilo zjistit.
Woodland zdaleka není jediné místo, kde se fenomén projevuje - trpí jím tisíce lidí na mnoha místech. "Totálně to z vás vysaje energii, ničí vás stress, nemůžete spát," popsala pro britský tisk jedna z obětí jevu už roku 1992. "Bral jsem obrovské dávky prášků pro spaní a přesto jsem trávil noci s hlavou v dlaních a jen plakal a plakal..."
"Mozek vibruje mezi ušima..."
Fenomén se neomezuje jen na Woodland nebo Británii - tajemné zvuky byly zaznamenány také v USA, v Indonézii, v Austrálii, Rusku a na řadě dalších míst. Někde se objevuje opakovaně, a pak obvykle dostane místní název: v Bristolu mají Bristol Hum, v australském městě Bondi zase slyší Bondi Hum a podobně.
obr: "...měl jsem pocit, že mi mozek vibruje mezi ušima..."
Taos Hum v Novém Mexiku patří k těm nejslavnějším - dočkal se nejen univerzitního výzkumu, ale i prezentace v populárním televizním pořadu Unsolved Mysteries. Badatel Glen McPherson z University of British Columbia, který sám patří mezi osoby zasažené fenoménem hum, spustil roku 2012 projekt The World Hum Map and Database, zaznamenávající výskyt úkazu po celé planetě.
Údajně první případ hum byl hlášený už roku 1940 z londýnské čtvrti Belgravia. Tehdy se objevilo podezření, že souvisí s vysílači nebo jinou technikou v budově nedalekého ruského zastupitelství, to ale nebylo potvrzeno. A ani ve většině ostatních případů se zdroj nenašel.
Záhadný zvuk slyší jen malá část osob v postižené oblasti (podle odborníků 2 až 10 procent populace lokality), většinou vyššího věku, převažují mezi nimi ženy. Nebývá obvykle slyšet za dne a při zvýšené hladině hluku v okolí, projevuje se častěji v místnostech než v otevřeném prostoru. Někdy je hum velmi obtížný a může vést i k bolestem hlavy a těžkým psychickým potížím.
"Dokud to nezačalo, neměl jsem žádné problémy se spánkem," uvádí šedesátiletý Steve Kohlhase z Brookfieldu v Connecticut. "Když to spustilo, zdálo se mi, jako bych si strkal vlastní prsty do uší." Jiným zase připadá, že jim vibrují uši, další mají pocit, že se s nimi chvěje postel nebo podlaha.
"Někdy to bývá docela intenzivní, a pak to je jako kdyby vám vibroval mozek mezi ušima," popsal nepříjemné projevy fenoménu jeden z občanů Aucklandu pro místní televizi.
V Kokomo (USA, stát Indiana) byly dokonce zaznamenány případy závratí, žaludečních nevolností, průjmů a naprosté vyčerpanosti. List Guardian uvádí, že v Británii hum způsobil už nejméně tři sebevraždy.
Vražedný infrazvuk
Vědecký výzkum fenoménu hum se potýká se stejným problémem jako zkoumání kulového blesku: je poměrně vzácný, nikdo nedokáže předem říci, kdy a kde se projeví, navíc jej většina lidí nevnímá. Podobně jako u kulového blesku je také v tomto případě vědecká obec rozdělená - jedni tvrdí, že jde o psychický problém, masovou hysterii nebo další novodobý mýtus z kategorie urban legends, jiní věří že má reálnou fyzikální podstatu.
Ti se obvykle shodují na tom, že to jsou zvuky o velmi nízké frekvenci 3 až 30 Hz, proto často nejsou slyšitelné (lidské ucho dokáže vnímat frekvence v rozsahu od přibližně 20 Hz do 20 kHz). Velmi nízké frekvence prokazatelně mají negativní vliv na lidský organismus a jsou proto už dlouho předmětem tajných armádních výzkumů.
obr: Milovníci konspiračních teorií obviňují ze vzniku jevu tajný vojenský projekt HAARP
Zvuky s frekvencí několika málo kmitů za vteřinu rozechvívají vnitřní orgány a ovlivňují ústrojí středního ucha. To může u některých lidí zpočátku způsobovat euforii, která však brzy přejde do pocitů tísně, strachu nebo dokonce do nausei, jejíž příznaky jsou totožné s mořskou nemocí. Podobnost s obtížemi obětí fenuménu hum je nepřehlédnutelná. Použijete-li správný kmitočet se správnou energií, můžete i zabít. Nenápadně, na dálku a paradoxně také tiše, přestože vražedným nástrojem je zvuk. Uvádí se, že skutečně devastující vliv na lidský organismus mají především frekvence mezi 1 a 10 Hz.
Infrazvuk používali lidé cíleně už ve středověku. Basová píšťala varhan není nic jiného než výkonný generátor nízkých kmitočtů a s věřícími shromážděnými na mši dokáže dělat doslova zázraky. Podle některých zdrojů používali infrazvuk i nacističtí propagandisté při Hitlerových projevech, aby v davu probudili tu správnou náladu - ostatně subwooferový reproduktor v kinech a domácích soupravách má podobný účel.
Někteří kytovci dokáží pomocí infrazvuku omráčit a zabít kořist - a vojáci by to chtěli umět také. Zvuková zbraň je ideální prostředek pro války nového typu: její nasazení je prakticky nedokazatelné, lze ji použít i v době míru (třeba na demonstranty, nebo sídla nepohodlných organizací), nemusí zabíjet, pouze cílové osoby vyřadí z provozu na potřebnou dobu.
Proto nepřekvapí, že dostupné informace jsou skromné - a většinou tak nějak divné. Aaron Alexis, který v září 2013 postřílel 12 lidí v budově vojenského námořnictva ve Washingtonu, měl elektrotechnické vzdělání, oprávnění k práci s tajnými informacemi a současně se léčil u psychiatrů. Tvrdil přitom, že je obětí infrazvukové zbraně...
Mnohem častěji se lze dočíst, proč infrazvuková zbraň nefunguje: zdroj zvuku by musel mít velké rozměry (viz již zmíněná basová píšťala kostelních varhan) a jsou problémy s tím, aby negativní vliv nezasáhl také tam, kde nemá, včetně obsluhy. Nelze ale vyloučit, že jde jen o kouřovou clonu kolem skutečných výsledků.
Trouby posledního soudu
Nepřekvapí proto, že hum se těší velkému zájmu vyznavačů konspiračních teorií. Podle nich jde o tajný vládní výzkum prováděný na nic netušících občanech. Někteří také věří, že tajemné zvuky nějak souvisí s experimenty HAARP (ionosférický výzkum prováděný za účasti armády), nebo se ztracenými vynálezy geniálního Nikoly Tesly, kterých se údajně po jeho smrti roku 1944 zmocnila FBI.
obr: Křesťanští fundamentalisté tvrdí, že na hum se přesně hodí popis trub andělů Posledního soudu, jak jej popisuje Bible...
Někteří soukromí badatelé v této souvislosti upozorňují také na program TACAMO, při němž byla zkoumána využitelnost nízkých kmitočtů pro komunikaci s ponořenými ponorkami. Přehlížejí ale, že v tomto případě šlo o elektromagnetické a nikoliv akustické vlnění.
Nechybí ani záhadologická klasika: bez mimozemšťanů na Zemi nepadne ani list ze stromu, bylo by tedy divné, kdyby neměli prsty i v tomhle.
Na své si přišli také ortodoxní vykladači Bible. Ti věří, že hum ohlašuje příchod Ježíše Krista na blížící se Poslední soud a mají pro to i důkaz přímo v textu Zjevení svatého Jana: "I viděl jsem sedm těch andělů, kteříž stojí před obličejem Božím, jimž dáno sedm trub... I zatroubil první anděl a stalo se krupobití a oheň smíšený s krví..." (Zjevení, 8). Nechybí ani technické rozbory dokazující, proč trouby popsané v Bibli musí vydávat právě infrazvuk.
Pravdou je, že seriózní snaha dobrat se zdrojů humu zatím měla jen skromné výsledky. Například v již zmíněném Kokomo dala radnice na výzkum 100 000 dolarů a vědci opravdu našli chladící věž a kompresor, které emitovaly nízké frekvence. Jenže stížnosti občanů neustaly ani potom. Podobné výsledky měly i jiné výzkumy. Badatelé, kteří se fenoménem zabývají, proto volají po rozsáhlejších výzkumu.
Většina seriózních vědců soudí, že hum je jakýsi vedlejší produkt moderní civilizace, něco jako zvuková obdoba světelného smogu. Obrovské množství strojů a dalších zařízení je podle nich zdrojem zvukových vln, které se navzájem ovlivňují (tzv. infterference) a rezonují i na vzdálených místech, aby výsledkem byl infrazvuk, který zdánlivě nemá zdroj. Do důkladnějšího výzkumu se ale státní správa ani prestižní vědecká pracoviště moc nehrnou, protože zastáncům konspiračních teorií se už podařilo problém dokonale zdiskreditovat.
Jan A. Novák
psáno pro HN/iHned.cz
obr: Mapa výskytu hum v programu projekt The World Hum Map and Database
Komentáře
http://myslenkyocemkoli.blogspot.cz/2014/05/zvuk-o-nizke-frekvenci.html
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.