Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Atlantida na Slánské hoře

slansk1"Zdali kamenná mísa na Slánské Hoře k památkám megalithickým připočtena býti má, neodvážil bych si ani přisvědčiti, ani popírati," napsal roku 1893 významný český archeolog Josef Ladislav Píč (1847-1911). V jeho době se totiž soudilo, že kruhové prohlubně v kamenech nacházející se na mnoha místech Čech jsou umělého původu a sloužily pravěkým lidem jako obětiště. Jedna z nich je právě i na Slánské hoře.

 

Dnešní geologové umělý původ většinou vylučují zatímco archeologové k tomu dodávají, že nemají k dispozici nálezy dokazující jejich využívání ke kultovním ani jiným účelům. Ale...

Kamennou mísu na Slánské hoře najdeme na skalním výběžku nacházejícím se pár metrů pod vrcholem hory a mířícím k severu. Je v čedičové skále, má průměr asi 80 centimetrů a hloubku 20 centimetrů. Vyznačuje se podivnou vlastností: když se k ní vydáte s kompasem v ruce, bude střelka dlouho ukazovat správně - jenže právě u mísy se otočí o 180 stupňů.

Náhoda?

Možná, ale uznejte, že podivná. Ostatně na svazích Slánské hory najdeme podivných věcí víc.

 

Nemrtvá sopka?

Slánskou horu můžeme označit za jakousi sestru Řípu. Vznikla během třetihor, tedy v přibližně stejné době a také stejným způsobem: je to troska někdejší sopky. Skládá se proto také ze stejné horniny, kterou je druh čediče zvaný nefelinit. Každopádně by měla být dávno mrtvá, jenže...

V kronice zdejší piaristické koleje stojí, že "osmého dne měsíce února (roku 1726) jako zázrak způsobilo ve Slaném, kdy hora řečená Slánská jakoby s Vesuvem soupeřila, ze čtyř rozsedlin vyvrhla dým, s mohutným rachotem jakoby vodopádů, což celý Slaný k této podívané přivedlo". Některé zdroje proto i dnes uvádějí, že sopečná aktivita třetihorního vulkánu skončila až v 18. století - to by ale znamenalo, že v samém srdci Čech jen pár desítek kilometrů od Prahy máme činnou sopku!

slansk2

obr: Charakteristická sloupcová odlučnost čediče v lomu na Slánské hoře prozrazuje sopečný původ. Tudy kdysi tekla žhavá láva...

Foto: Jan A. Novák

 

 

Geologové podivný kronikářský záznam obezřetně nekomentují, vyhnul se mu i vulkanolog Vladislav Rapprich v zatím nejúplnější publikaci o českých sopkách (Za sopkami po Čechách). Pokusy o skeptická vysvětlení si tedy musíme posloužit sami.

První je, že skutková podstata činu známého dnes jako novinářská kachna nebyla cizí ani starým kronikářům. Další by mohlo znít, že došlo k jakémusi otřesu nevulkanického původu nebo řícení v podzemních dutinách a z trhlin se vyvalil obyčejný prach. Do třetice by to mohl být v chladném měsíci únoru i pouhý teplý vzduch z labyrintu skalních trhlin, jaký vytváří "sopečné" efekty například na vrchu Boreč, o kterém píšeme jinde. Nebo náhle vzplanula uhelná sloj, kterých je v kraji docela hodně...

Asi také cítíte, že nic z toho moc nesedí: kronikáři by očividný výmysl nejspíš neprošel, z února 1726 není známo žádné zemětřesení u nás ani v okolních zemích, Boreč (na který v souvislosti se Slánskou horou upomíná V. Rapprich) ani náhodou nepředvádí "mohutný rachot jakoby vodopádů" a uhlí by nejspíš hořelo hodně dlouho. A že tedy stojíme tváří v tvář geologické záhadě.

Další důvod k pochybnostem nad skeptickými výklady kronikářského sdělení je i existence slaných pramenů pod úpatím Slánské hory, které daly jméno nejen kopci, ale i městu a celému kraji.

Podle kroniky Václava Hájka z Libočan je někdy v 8. století objevil při lovu jakýsi Holot, přítel knížete Nezamysla. Dostal žízeň a tak jeho pozornost upoutal proud vody vyvěrající z čedičové skály. Moc si jím ale nepomohl, protože voda byla slaná. Po návratu o své příhodě zpravil vladaře a ten se zaradoval: sůl tehdy ještě byla nad zlato nejen v pohádkách. A tak ani nepřekvapí, že podle Hájka tu o pak pramen probíhaly kruté boje mezi Čechy a sousedními Lučany, kteří si na zdroj skvělého exportního artiklu taky dělali nárok.

- - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Text je ukázkou z knihy Hory a kopce opředené tajemstvím, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Pokud ji nenajdete v knihkupectví, lze ji se slevou objednat zde

- - - - - - - - - -

Slané prameny (podle některých starých textů jich bylo několik) vyvěraly na severním svahu kopce a definitivně zanikly v 19. století zřejmě díky těžbě čediče. Dnešní "slaný pramen" ve slánské Nezamyslově ulici s nimi nemá nic společného, ostatně ani není slaný (a jeho pití se nedoporučuje kvůli hygienické závadnosti). Naproti tomu ty skutečně slané mohly představovat jeden z projevů doznívající vulkanické aktivity. Údaje o složení a teplotě, které by k tomu nejspíš řekly víc, ale bohužel neexistují.

Nezamyslův kamarád Holot jistě nebyl první, kdo si pramenů všiml. Právě vzácná sůl byla důvodem, proč se tu lidé usazovali už od doby kamenné a proč hora zřejmě odedávna měla mimořádný hospodářský i kultovní význam.

 

Město staré šest tisíc let

"Od roku 1879 putoval jsem na Slánskou horu často a tu jsem brzy zjistil, že na polích u jejího temene je nepřeberné množství nástrojů z doby kamenné," vzpomínal na časy svého mládí historik umění Václav Vilém Štech (1885-1974). "Byla tu kamenná dláta, rovněž mlaty, sekerky, všelijaké nožíky z pazourku a mnoho předmětů z kostí. Bylo toho tolik, že v každé brázdě objevovalo se těch předmětů množství nesmírné.

slansk5

 

obr: Trojice křížů na vrcholu Slánské hory. Z památek na mimořádně rozsáhlé pravěké osdídlení nezůstalo vůbec nic. Sítliště pohltil lom na čedič, nalezené předměty z největší části zmizely v soukromých sbírkách

Foto: Jan A. Novák 

 

 

 

Na straně západní byly jeskyňky a stříškami krytá zákoutí, v nichž právě tak tloukli velké kousky čediče na drobný štěrk různí lamači, jako to dělali na severovýchodní straně hory dole ve velkém dělníci vyrábějící štěrk. O některých jeskyňkách se říkalo, že jsou z časů pradávných, a dělníci mi rádi ukazovali všelijaké pravěké nástroje, které kolem sebe nacházeli."

Lidé sídlili na Slánské hoře už 4 tisíce let před počátkem našeho letopočtu, o dva tisíce let později na úsvitu doby bronzové tu vyrostla velká osada únětické kultury a s přestávkami se tu žilo až do 9. století našeho letopočtu. Zmíněný Václav V. Štech ve svých vzpomínkách zaznamenal místní pověsti, podle nichž Slané kdysi bylo na Slánské hoře a teprve později se jaksi přestěhovalo pod ní - což je v podstatě pravda. Další důkaz, že folklórní paměť dokáže uchovat informace i přes takové propasti času, které se zdají být nepřekonatelné.

Podle obrovského množství pravěkých nálezů, jaké téměř nemá na jiných lokalitách obdoby, se dá soudit, že šlo o sídliště mimořádného významu. Atlantidu střední Evropy ovšem nezničila sopka, na níž stála, tak jako tu antickou, ale lidská chamtivost. V první řadě lom, který do 50. let minulého století spolykal většinu území, na němž se osada rozkládala. Své ale udělali i svérázní milovníci starožitností. Nechme ještě jednou zavzpomínat Václava V. Štecha:

"...tu dámu přesvědčil její manžel (zámožný obchodník Zahrádka, okolo roku 1890), že nesmírný počet nálezů na bývalém hradišti může se státi předmětem zájmu velkého počtu muzeí v celém Rakousku i za hranicemi. Pustil se do práce tak, že jal se četnými dělníky překopávati do hloubky několika metrů polnosti, které tu jeho manželce náležely a shromažďoval jako vydatnou kořist vše, co z pravěku zbylo na Slánské hoře... Mluvilo se, že v nějakých kůlnách měl celé hromady těchto věcí a odhadoval se počet objevených nástrojů na 30 000 kusů. To prý přišlo do různých muzeí v Rakousku i za hranicemi, ba i za moře."

 

Megalitický kalendář

A ještě něco se na Slánské hoře našlo: bílé křemencové kameny, které zjevně nepocházejí odtud. Největší je asi dva a půl metru dlouhý a leží kousek pod vrcholem na trase naučné stezky, další menší jsou níž, některé až na jižním úpatí hory.

slansk6

obr: Křemencové balvany u úpatí Slánské hory nejsou místního původu. S velkou pravděpodobností se jedná o zbytky jakéhosi megalitického objektu, možná pravěkého kalendáře

Foto: Jan A. Novák

 

 

Téměř jistě sem byly dopraveny lidmi - a tak se logicky objevila hypotéza, že jde o menhiry, které kdysi bývaly součástí megalitického objektu (svatyně nebo observatoře - což ovšem nejspíš splývalo v jedno) na vrcholové plošině hory. Nenesou sice zřetelné známky umělého opracování, už samotný výběr materiálu je ale výmluvný: bílá barva kamene s místním černým čedičem ostře kontrastuje.

Zajímavou domněnku týkající se hypotézy pravěké observatoře na Slánské hoře zveřejnil soukromý badatel Zdeněk Ministr ve Sborníku Slánský obzor roku 1998. Podle něj byl vrchol jen součástí širší sítě pozorovatelen, odkud pravěcí lidé sledovali pohyby nebeských těles.

Dalším bodem sítě byl vrchol nedaleké Vinařické hory - rovněž třetihorní sopky příbuzné Řípu. I na ní se našly bílé křemencové balvany obdobné těm ze Slánské hory. A jaksi mimochodem prakticky stejného složení, jako mají kameny tvořící známé kounovské řady (viz kapitola Rovina).

Síť pak na vhodných místech doplňovaly pozorovací objekty v nížině, například rondel (objekt s kruhovým příkopem) u obce Byseň. Zdeněk Ministr pomocí výpočtů dokládá, že porovnáním bodů zdánlivých východů a západů Slunce i Měsíce nad různými kopci Českého středohoří bylo možné s velkou přesností předpovídat důležitá data, zejména rovnodenností a slunovratů. 

 

slansk4

obr: Z dutin ve skalách občas uniká páry a někdy se prý ozývá i hřmot...

Foto: Jan A. Novák

Jak se tam dostat

Cesta na Slánskou horu je velmi jednoduchá: kopec tvoří nepřehlédnutelnou dominantu Slaného, kam vedou jak četné autobusové linky, tak i železnice (trať Louny - Kralupy) a rychlostní silnice R7 z Prahy. Naučná stezka po pamětihodnostech hory začíná v ulici Pod horou poblíž křižovatky s ulicí Na Vavřinci a má 11 zastavení seznamujících s geologií, historií i přírodou místa. Její součástí je také vyhlídkový bod, odkud je pěkně vidět na centrum města Slaný.

 

 

 

 

 

obr: Slánská hora, pohled od západu. Foto: Jan A. Novák

Komentáře   

+2 #1 Pavel 2013-12-23 17:55
Protože na slánsku žiji,tak vím,(nebo si třeba myslím,že vím)že pod městem Slaný existuje jezero slané vody.Své by o tom mohli vyprávět horníci pracující na šachtě Velkodůl Slaný který mimochodem nebyl nikdy naplno zprovozněn-podm ínky pro provoz zde byly příliš extrémní.Díky vyvření magmatu v třetihorách staršími vrstvami s uhelnými ložisky vzniklo přírodní koksovatelné uhlí-antracit.P roblém je umístění ve velké hloubce,metan a právě slaná voda,která při odčerpávání systematicky likvidovala čerpadla a velmi agresivní slaná voda byla odváděna(údajně )do Vltavy keramickým potrubím,protož e jiný materiál to nevydržel.Kroni kářský zápis o projevu aktivity v 18 století je zajímavý,není možné,aby byl ve hře metan?

S pozdravem Pavel
Citovat
+1 #2 j.a.n. 2013-12-23 18:19
To je velmi zajímavé. Metan by to možná být mohl. Zkusím po tom víc zapátrat
Citovat
0 #3 Klára 2014-07-09 22:36
Pavle,

pracuji na diplomové práci týkající se slaného pramene a slané vody ve Slaném.... bohužel i když pátrám už několik měsíců, nepodařilo se mi najít žádný zápis o slaném jezeru pod městem nebo pod horou.
Nevíte, jestli něco takového neexistuje? Případně nevíte o někom, kdo by o jezeru mohl vědět více?
Byla bych vděčná za jakoukoliv pomoc :)
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla 1.5 Template: by JoomlaShack