Novákoviny

    Během takzvaných národně-osvobozeneckých válek v jihovýchodní Asii v polovině 20. století se ve zpravodajství často objevoval podivný zeměpisný název Planina džbánů (Plain of Jars, Thong Hai Hin). Málokoho tehdy asi zajímalo, proč má oblast krvavých bojů tak podivné jméno. Zajímavé to ale je: rozlehlou náhorní planinu tu pokrývají stovky gigantických kamenných nádob. Podivné monumentální objekty se nepodařilo přesvědčivě přiřadit k žádné známé kultuře, ani objasnit jejich smysl - a tak se o nich raději příliš nemluví.

     Planina džbánů je součástí náhorní roviny Xieng Khoang ležící přibližně dvě stě kilometrů jihovýchodně od hlavního města Laosu Vientiane. Povrch jedné její části v okolí města Phonsavanh pokrývá obrovské množství podivných nádob. I když jméno oblasti by snad mohlo navozovat představu, že se tu povalují střepy něčeho na způsob našich pivních džbánků, skutečnost je mnohem podivnější: v nádobě z planiny Xieng Khoang by si ale nikdo pivo nedonesl.

    Největší z těchto kamenných nádob totiž mají výšku přes tři metry a obvod více než osm metrů. Hmotnost i těch menších kusů dosahuje několika tun, zatímco ty největší mají více než deset tun. Ne všechny jsou válcovité - mnohé mají tvar krychlí či kvádrů se zaoblenými rohy. Stěny jsou silné a nápadné je především dno, jehož tloušťka představuje často i polovinu výšky vnějšího tvaru. Nádoby jsou částečně zapuštěné do země a na některých místech leží velmi hustě vedle sebe.

    Většina "džbánů" je z pískovce nebo vápence, nechybí ale ani žulové exempléře, či výrobky z jiných materiálů. Pokud je neznámí tvůrci opravdu tesali z kamene, pak Planina džbánů patří do stejné kategorie záhad jako slavné britské Stonehenge, megalitické chrámy na Maltě, nebo menhirová pole v Bretani - manipulace s mnohatunovými balvany musela pro lidi vybavené jen primitivní technikou představovat velký problém.

   obr: Planina džbánů leží v centrální části Laosu (vyznačeno modře)

    Někteří vědci proto raději poukazují na místní pověsti, podle nichž byly nádoby uplácány z jakési umělé směsi obsahující jíl, písek, cukr a živočišné produkty. Tedy něco na způsob betonu poněkud netradičního složení.

Přesvědčivý důkaz ale chybí, protože na lokalitě nikdy neproběhl důkladnější archeologický průzkum. Oblast zatím marně čeká i na zařazení do seznamu památek UNESCO.

     Zásobárna nebo hrob?

    Poslední podrobnější vědecká zpráva o Planině džbánů pochází z roku 1935, kdy na planině pracovala francouzská archeoložka Madeleine Colaniová. Pak přišla druhá světová válka, období národně-osvobozeneckých bojů, vietnamská válka a válka v sousední Kambodži. Krajinou se pohybovaly zdivočelé tlupy bojovníků přivyklých zabíjet, a tak zůstaly podivné obří džbány stranou pozornosti oficiální vědy.

Neexistují tedy podklady pro přesné datování, ani určení souvislosti s nějakou konkrétní kulturou. Teprve v 90. letech minulého století se podařilo laoským archeologům lokalitu alespoň důkladně zmapovat.

    Pokud se dnešní archeologie Planinou džbánů vůbec zabývá, pak zdejším objektům přisuzuje stáří asi 2000 let a předpokládá, že jde buď o nádoby pro ukládání zásob, nebo o schránky pro lidské ostatky. Obě teorie mají značné vady na kráse. Zásobnice, do níž je nutné složitě lézt (vnější nadzemní stěna nádob je kolmá a někdy i půldruhého metru vysoká), by se obtížně plnila i vyprazdňovala.

    obr: Gigantické kamenné nádoby se často vyskytují ve velkých skupinách

     Ani po pohřbech zde nebyly nalezeny žádné památky. Navíc vnitřní prostor "džbánů" je v poměru k celkovému objemu velmi malý. Nacpat do něj nebožtíka by šlo jen těžko a ukládání zásob by bylo dost nefektivní - pokud ovšem nešlo o to chránit cosi mimořádně cenného před nějakým obzvlášť velkým nebezpečím.

Že by to bylo cosi na způsob moderního sejfu?

S jiným možným vysvětlením přišla už Madeleine Colaniová. Podle ní byl do nádob ukládám popel nebožtíků. Jednu z místních jeskyní přitom považovala za jakési centrální krematorium pro celou oblast. Jednoznačné důkazy však opět chybí.

    Také datování je sporné a i někteří archeologové přiznávají, že jde o pouhou spekulaci. Dokonce i kdyby ve "džbánech" nebo jejich okolí byly nalezeny předměty umožňující odhadnout stáří, nelze prokázat, že se zde ocitly v době stavby záhadných cisteren a ne až dodatečně.

    Je zajímavé, že takovéto podivné objekty, které by mohly mít jakousi skladovací funkci, jsou i na jiných navzájem vzdálených místech naší planety. Laoským "džbánům" se vzdáleně podobají tři a půl tisíciletí staré obří hliněné nádoby na zásoby nalezené v palácích minójské Kréty. Ale i v jejich případě někteří badatelé pochybují o jejich skutečném účelu. Také jejich plnění a vyprazdňování by totiž bez moderní techniky bylo značně obtížné a nepraktické.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

You have no rights to post comments