Novákoviny

Nedaleko od Prahy uprostřed překvapivě zachovalých lesních masivů Jevanska leží v korytě Zvánovického potoka velké množství podivných balvanů z hrubozrnné žuly – jsou opracované do tvaru válců o průměru přibližně jednoho metru. O jejich účelu a původním poslání existuje několik hypotéz, žádná z nich však zatím tuto záhadu nerozluštila definitivně.

Neortodoxní český historik Jan Peisker (1851-1933) kdysi vyslovil zajímavou domněnku: podle něj dávní obyvatelé naší země uctívali místa, která se dají vystopovat dodnes podle shodných geografických rysů a místních názvů. Jde o dvojice kopců, z nichž jeden byl zasvěcený kladným silám a nesl jméno Kobyla, které mu často zůstalo dodnes. Sousední vrch naopak v sobě soustřeďoval záporný princip a jeho název často souvisí s čertem, nebo má jiný neblahý náboj. Sem patří především všechny Vráže: František Palacký toto jméno odvozoval od slova "vrah", jiní historici od staroslovanského výrazu "vražiti", tedy čarovati. Netřeba tedy ani moc spekulovat o tom, co se tu v dávných časech dělo. I proto také na místech s Kobylami, Čertovými vrchy a Vrážemi často stojí církevní stavby, nebo aspoň místa uctívání svatých. Ale najdeme tu ještě něco: obvykle nechybí ani studánka se zázračnou uzdravující vodou. Obvykle bývá v sedle mezi oběma kopci, nemusí to ale být pravidlem.

Příkladů je spousta. Tak třeba u Stromkovic v Krkonoších je kopec Kobyla proslulá jako místo, kde dochází k zázračným uzdravením. Ohniskem nadpřirozeného působení je studánka s živou vodou pod kapličkou Panny Marie. Jde o vyhlášené poutní místo s křížovou cestou - což obvykle naznačuje, že tu bylo cosi uctíváno už před příchodem křesťanství.

- - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Text je ukázkou z knihy Hory a kopce opředené tajemstvím, kterou vydalo nakladatelství Alpress

- - - - - - - - - -

V Lužických horách je zase kopec Kobyla (627 m n m), který sousedí s vrchem jménem Bouřný (703 m n m). V sedle mezi nimi se má zjevovat přízrak bílého jelena. Nechybí ani sem tam nějaká ta jeskyně a prameny považované za léčivé (například Sirný pramen nebo Čerstvý pramen). Na svahu Bouřného je také viklan - bizarně tvarovaný kámen stojící na skalním podloží úzkou jen úzkou plochou. Právě o takových kamenech se soudí, že byly uctívány v předkřesťanských dobách.

Tak bychom mohli pokračovat dlouho, zůstaneme ale jen u jedné Kobyly v okrese Praha - východ. Nejen proto, že zdejší situace nápadně připomíná tu, kterou se vyznačuje stejnojmenný vrch v Lužických horách, ale i proto, že souvisí s jednou z velkých záhad minulosti.

Hledání zlého kopce

Kobyla u Černých Voděrad není jen tak nějaký kopeček - má i několik postranních vrcholků a pokrývá jej rozsáhlý lesní masiv, v němž se dá celkem snadno zabloudit. Část zdejšího lesa tvoří původní porost, který se zachoval ještě z časů před umělým obhospodařováním a dnes je chráněn v rezervaci s přiléhavým názvem Voděradské bučiny. Z postranních vrcholů i svahů Kobyly místy trčí bizarně tvarované skály z rozpukané žuly, jinde jsou zase svahy pokryté kamennou sutí - zkrátka je to poněkud divočejší krajina, než obvyklé "houbařské" lesy, na jaké jsme ve středních Čechách zvyklí. Místní obyvatelé věřili, že Kobyla přitahuje mraky, a proto jsou zdejší bouře obzvlášť silné. Je tu ale ještě něco, co probouzí fantazii. Ale nepředbíhejme.

obr: Kamenné válce v korytě Zvánovického potoka. Hypotéze o mlecích kamenech neodpovídá provedení ani rozměry

Foto: Jan A. Novák

Na severu a východě masiv Kobyly ohraničuje soustava Jevanských rybníků, už téměř sto let vyhlášené rekreační místo Pražanů. Na jihovýchodě to ale vypadá jinak: liduprázdným zalesněným údolím se tu mezi strmými svahy vine Zvánovický potok. Nad ním se pak tyčí Holý vrch, ještě o něco vyšší než Kobyla (má dnes na vrcholu telekomunikační stožár). Může to být ten druhý, "zlý" kopec? Možná, protože jeho současné jméno se zjevně vztahuje k nějakému období, kdy nebyl zalesněn a nemusí tedy být původní. Máme tu ale i další a mnohem vážnější kandidáty.

Jedním z nich by mohlo být nedaleké návrší jménem Ostrá Hůra mezi Zvánovicemi a Třemblaty, které obestírají podivné pověsti. Ostře vystupující kopec s nadmořskou výškou 482 metrů prý je bývalá sopka, pod níž se ukrývá velké podzemní jezero. Zápis ve staré kronice zvánovické školy tvrdí, že jedné zimy chlapci na Ostré Hůře objevili místo, kde se neudrží sníh. Na skalách a kamenech tu jsou prohlubně připomínající kopyta. Tedy místo pro čerta jako stvořené.

Jenže Ostrá Hůra je od Kobyly skoro dva kilometry. Nebylo by něco blíž?

Ano, bylo. A pro naše potřeby to sedí jako ulité.

Z hlediska hledání zlého vrchu je mnohem zajímavější dvojice kopců na levém břehu Zvánovického potoka, které jsou ve skutečnosti už vlastně součástí masivu Kobyly - tvoří jakési její jihozápadní předhůří. A teď pozor: na jižnějším z nich je bizarní několik metrů vysoký skalní útvar připomínající z určitého úhlu pohledu rozšklebenou lidskou tvář. Jmenuje se... no, ano - Čertův kámen!

Ale to ještě zdaleka není všechno. Oba kopce dělí údolí s divoce rozeklanými skalními útesy, v nichž se nachází malá puklinová jeskyně. Podivné kamenné útvary se dají nalézt také na severnějším vrchu. Je tu například velký balvan tvaru stojící na několika menších, nebo kameny jejichž povrch zdobí systém překvapivě pravidelných žlábků. Na jednom je téměř přesně kruhová prohlubeň s ostře ohraničeným obrysem, v níž se trvale drží voda. Opodál jakási neznámá síla rozpoltila plochou kamennou desku na tři kusy...

obr: Kruhová prohlubeň v kameni na vrcholu jednoho z okolních kopců, v níž se neustále drží voda. Mohla sloužit k rituálním účelům, ale také jako umělý horizont pro astronomické nebo kalendářní účely

Foto: Jan A. Novák

Vrcholy obou kopců s podivnými kameny místy ohraničené ostrými skalními srázy patří k těm místům, kde se citlivější lidé necítí moc dobře. Proto ani nepřekvapí, že podle místních pověstí tu bylo pohanské obětiště, kde žlábky v kamenech stékala krev a kněží z hladiny temné vody v prohlubních věštili budoucnost. Proto se prý nedaleké obec jmenuje Černé Voděrady.

Dobře, máme Kobylu a našli jsme k ní i "zlý" vrch zasvěcený temným silám. Zbývá už jen posvátná studánka. Ani tady vás nezklamu - o opět se nabízí možností hned několik. Mohl by jí být například pramen malého potoka, který protéká mezi oběma kopci a pod nimi ústí do Zvánovického potoka. Prameniště jsou i na svazích severnějšího z obou kopců. Stačilo by je jen vyčistit a máme studánku. Kdo může říct, že některé z nich kdysi studánkou opravdu nebylo?

Je tu ale ještě jedna možnost. Právě proti ústí potoka protékajícího mezi oběma kopci na pozemcích dnešního hotelu Legner (bývalý pionýrský tábor) vyvěrá pramen zvaný Lesní. Údajně byl znám odedávna a pro mocnou léčivou sílu si jeho vodu nechal dovážet do Prahy sám císař alchymistů Rudolf II. Pak prý upadl v zapomnění a na základě starých informačních zdrojů znovu otevřen v roce 2007. To bohužel říkají jen webové stránky hotelu, zatímco jinde se mi žádné údaje o léčivém Lesním prameni u Zvánovic nepodařilo najít. Nejde tedy vyloučit, že se jedná o marketingový tah managementu. Ale možná ten pramen opravdu našli na základě vyprávění pamětníků, jak tvrdí. V každém případě prameny na lokalitě zcela nepochybně jsou.

Máme tedy sestavu "hodný" vrch, "zlý" vrch a zdroj vody mezi nimi kompletní. Přesně tak, jak to po posvátných místech požaduje Jan Peisker zmiňovaný v úvodu této kapitoly - aniž by voděradskou Kobylu znal.

Ale nejen to. Zvláštní náhodou se právě v tomto místě nachází ještě jedna záhada - a mnohem větší.

Záhada pohanského chrámu

Když se koncem 60. let minulého století na trhu objevily knihy Ludvíka Součka a Ericha von Dänikena, byla to bomba. Tvrdilo se v nich, že naši planetu kdysi navštívili mimozemšťané, případně, že vyspělé technické civilizace tu vzkvétaly už dávno před tou naší, a že památky na ně pořád ještě existují. Mají podobu artefaktů, které si věda nedovede vysvětlit, nebo je vysvětluje nevěrohodně - mimo jiné i megalitických objektů. Bylo mi tehdy okolo patnácti a knihy jsem pochopitelně nekriticky hltal, jak v tom věku člověk hltá všechno, co boří zavedené pravdy a zpochybňuje autority.

obr: Celkový pohled na lokalitu největšího výskytu válcovitých kamenů. Několik dalších je v postranním údolí a na okolních kopcích

Foto: Jan A. Novák

A právě tehdy jsem našel velké kamenné válce ležící zapadlé v korytě Zvánovického potoka. Oblíbení autoři udělali své a já nabyl přesvědčení, že jsem na stopě přinejmenším mimozemského kosmodromu, nebo alespoň základny Atlanťanů. Věk mi budiž omluvou, mělo to ostatně i kladné stránky: lokalitu jsem podrobně fotograficky zmapoval a udělal jednoduché mapky. Vzniklo tak jedinečné svědectví o podivných objektech, z nichž mnohé od té doby zmizely, a o lokalitě, která pak hodně utrpěla zubem času i barbarskými lidskými zásahy. Svědectví, jenž by mohlo být jedním z klíčů k záhadě, která dodnes nebyla uspokojivě vysvětlená.

Pod kopcem s kamennou hlavou čerta tehdy leželo ve Zvánovickém potoce i v širším okolí několik desítek přesně opracovaných válců vytvořených z nepodajné hrubozrnné žuly. Většina s "normovaným" průměrem 120 centimetrů, jen několik jich mělo mezi 112 a 114 centimetry. Zato výška byla velmi proměnlivá - kolísala od 30 do 70 centimetrů. Několik jich bylo také v údolí s potůčkem mezi oběma kopci. Ale co je obzvlášť důležité: jeden se nacházel i na vrcholu kopce s kamenem, který má na sobě kruhovou prohlubeň naplněnou vodou. Celkem jich bylo okolo třicítky, ledacos ale nasvědčovalo, že pod nánosy v potoční nivě mohou být další.

Byly tu i další divné věci. Například velké kamenné kvádry opracované do tvaru dokonalých hranolů, nebo přerušované rýhy ve skalních blocích, které - jak jsem se později dověděl - sloužily k přesnému odlamování pomocí klínů. Zvláštní pozornost zasluhoval nedokončený válec, jehož tvar teprve začal vystupovat z přírodního kamene, ležel (a dodnes leží) v malém lomu na svahu kopce s čertovou hlavou. Alespoň jedno tedy víme jistě: válce se na lokalitě vyráběly.

Ale k jakému účelu?

obr: Z exkurse na lokalitu se členy KPUFO Plzeň

Foto: Jan A. Novák

Literatura na toto téma byla tehdy velmi skromná a obvykle tvrdila, že jde o výrobnu mlýnských kamenů z doby poměrně nedávné. Na místě prý zůstaly ty nezaplacené - takže platební morálka mlynářů v kraji zřejmě byla nevalná a je trochu s podivem, že výrobci po tolika podnikatelských nezdarech živnost raději nezabalili.

Ve skutečnosti jde o naprostý nesmysl, protože válce tvoří hrubozrnná žula, jejíž nerovný povrch se pro mletí mouky vůbec nehodí. Ostatně žádný z kamenů nemá ani náznak pokusu o vytvoření otvoru pro osu, která by jím otáčela. Námitka, že se vrtala až po dopravě na místo určení, neobstojí. Vynaložit tolik úsilí na dopravu a pak riskovat, že kámen při vrtání pukne - tak hloupí snad naši předkové nebyli.

Místní lidová tradice záhadu vysvětlovala zajímavějším způsobem. Podle ní se na vrcholech obou kopců nacházelo pohanské obětiště a monumentální chrám. Kněží tu věštili budoucnost z hladiny černé vody v prohlubních na kamenech, a proto se také nedaleké obec jmenuje Černé Voděrady. Válce byly součástí chrámových sloupů. Svatyně vzala za své s příchodem křesťanství - a kamenné válce jsou zbytky sloupů, které vyznavači nové víry svrhly ze svahů do potoka.

Vypadá to docela dobře, tím spíš, že v antickém světě i jinde se chrámové sloupy z kruhových kamenů stojících na sobě opravdu vztyčovaly. Věštění z vodní hladiny (hydromancie) se na mnoha místech světa běžně praktikovalo, stejně tak ale bylo možné lesklou hladinu vody použít jako umělý horizont při astronomických měřeních. Kultovní kamenné mísy s vodní hladinou se například našly v legendárním inckém městě Machu Picchu.

Předkřesťanské svatyně také křesťané skutečně ničili, ostatně, nedaleko odtud působil svatý Prokop, který byl na převýchovu pohanů expert. I zde se prý činil: během svého působení v Posázaví prý vyhnal rovných 1000 démonů. Mohla tato jeho nelehká pracovní náplň souviset s existencí nějakého významného kultovního centra v oblasti? Pro tuhle hypotézu silně mluví i existence názvu Kobyla a utváření lokality zcela v duchu Peiskarovy charakteristiky posvátných míst.

Oficiální archeologové tu v 80. letech provedli omezený průzkum a došli k mnohem střízlivějším závěrům: válce vznikly ve středověku a měly sloužit k drcení rud v Kutné Hoře. Tvrzení však má řadu logických trhlin. Opět je na pováženou především nepřítomnost otvorů pro osy. Také rozměry i materiál jsou pro podobný účel značně předimenzované - například kameny pro mletí zlaté rudy, které se dochovaly v jižních Čechách a na Šumavě vypadají úplně jinak. Ostatně Kutná Hora je odtud vzdušnou čarou asi 20 kilometrů - po křivolakých a blátivých středověkých cestách pak ještě mnohem dál. Že by se nenašel podstatně bližší lom, když celý zdejší kraj tvoří kvalitní žula?

Nejpodivnější ale z tohoto hlediska je kulatý kámen na vrcholu sousedního kopce. Představa, že mnohatunový válec, který je určen pro Kutnou Horu, nebo jiné místo těžby, někdo jen tak z bujarosti skutálel z lomu do údolí a pak vyvalil na strmý a mnohem vyšší sousední kopec, vypadá trochu nepravděpodobně.

Věrohodné vysvětlení záhady tak stále chybí. Lokalita nepožívající žádné ochrany mezitím chátrá, kameny se ztrácejí, těžba dřeva těžkými stroji přetváří terén k nepoznání... Nebude trvat dlouho a po "pohanském chrámu" - ať už to ve skutečnosti bylo cokoliv - zůstanou jen fotografie.

Jak se tam dostat?

Nejbližší železniční zastávka je v Říčanech, odkud vede přímo do údolí Zvánovického potoka zelená turistická značka. Jinou možnost pro vyznavače železniční dopravy nabízí vlaková zastávka v Senohrabech a zelená značka vedoucí na hráz rybníka v Černých Voděradech. Zde z ní uhneme vlevo na silnici do Zvánovic, která vede přes Zvánovický potok. Autobusem se jde dostat do Jevan, zde narazíme na červenou značku do Voděrad - a dál stejně jako z Chocerad.

Pokud jsme přijeli na kole nebo autem,,zamíříme na místo, kde silnice mezi Zvánovicemi a Černými Voděrady přechází po můstku Zvánovický potok. Auto tu můžeme nechat v malém opuštěném lomu a vydat se proti proudu potoka. První opracované kameny uvidíme v korytě potoka pod objekty hotelu Legner, nejvíc jich je v místech, kde do něj ústí menší levobřežní přítok. Podél něj se také dostaneme k místu, kde jsou v bočním údolí útesy vzdáleně podobné skalním městům a malá puklinová jeskyně. Tady také narazíme na cesty vedoucím na vrcholové plošiny obou kopců. Jižní vede poblíž nedokončeného válce a zavede nás až na vrchol nepřehlédnutelnou Čertovu hlavu. Na severnějším z obou kopců (po delším hledání v mlází a houští) najdeme kámen s vodní hladinou a další skalní útvary.

Ideální dobou pro návštěvu lokality je předjaří bez sněhu, kdy kameny neskrývá tráva a listí.

název: Kobyla

nejvyšší bod: 501 m n m.

souřadnice GPS: 49o56°45,2"N, 14o47°34,9"E

kde se nachází: Praha - Východ

zajímavosti v okolí: Voděradské bučiny, Jevanské rybníky

východisko k výletu: Černé Voděrady, Jevany, Zvánovice

Jan A. Novák

obr: Kdysi tu bylo žulových válců mnohem víc. Některé klesly do bahna, jiné byly ukradeny... Snímek z počátku 70. let.

Foto: Jan A. Novák

obr: Za uplynulá desetiletí zmizely i další opracované kameny, které mohly o účelu lokality prozradit víc.  Snímek ze 70. let minulého století.

Foto: Jan A. Novák

You have no rights to post comments