Novákoviny

Dlouho se zdálo, že na Slovensku menhiry, dolmeny, kamenné řady nebo kruhy neexistují. Před několika lety ale byly objeveny pozoruhodné opracované kameny nedaleko západoslovenské obce Holíč. Podle některých amatérských badatelů jde o pozůstatky megalitické svatyně, která tu stála před více než osmi tisíciletími. Oficiální věda je však dodnes odmítá vzít na milost, protože je kolem nich mnoho nejasného.

 

Megalitická kultura zatím ukrývá mnoho záhad. Smysl obrovských kamenných staveb neznáme - pokud nespočívá v tom, že dávní stavitelé chtěli zachovat památku na svou existenci přes propast věků. V takovém případě splnily svůj účel.

Patří mezi památky na tuto záhadnou kulturu i objekt v Holíči?

Holíč (okres Skalica) leží v oblasti Záhoří, prakticky na samé západní hranici Slovenska. V lednu roku 1988 tu dělníci při stavbě sídliště u lokality zvané Kalvárie narazili na velké kameny - na nichž jim ale zjevně nepřišlo nic divného, protože se vzápětí pustili do jejich odstraňování za pomoci bagrů a buldozerů. Přesto se o nálezu dověděl etnolog a tehdejší ředitel Záhorského muzea ve Skalici Rudolf Irša. Balvany, z nichž některé měřily až 6 metrů, vyfotografoval a celou situaci zdokumentoval. Jenže to už dávno neležely v původních polohách. Na spor bylo zaděláno: na jedné strany barikády stojí Rudolf Irša a další příznivci existence megalitických objektů na území Slovenska, na straně druhé oficiální slovenská archeologie, jejíž zástupci nález zpochybňují.

 

Kruhová svatyně

Nejdříve dejme prostor obhájcům pravosti megalitů u Holíče. Podle Rudolfa Irši lokalita představuje kultovní objekt, jehož základem byla obětní jáma pocházející z období let 6500 až 5500 př. n. l. Později kolem ní lidé vybudovali kruhový val zvaný rondel, který měl vnější průměr 60 metrů. Ten byl ještě obehnaný příkopem s úctyhodnou hloubkou 5 metrů. Také tento objekt plnil jakousi sakrální funkci. Takové kruhové stavby jsou skutečně známé z jiných míst - ale stejně jako v případě megalitů, nikoliv ze Slovenska.

 

obr: Kameny byly přemístěny do parku u holíčského muzea

 

 

Rudolf Irša přiznává, že poničení lokality stavební technikou při výstavbě sídliště dlouho nedovolovalo rekonstruovat původní polohu nalezených balvanů, později jej ale napadlo, že by šlo využít leteckého snímkování. Tvrdí, že na fotografiích pořízených ze vzduchu je zřetelně vidět nejen rondel (a další menší rondely v jeho blízkosti), ale dokonce i místa, kde balvany stály.

Podle této interpretace se měl největší z nich dosahující výšky 680 centimetrů nacházet v samotném středu svatyně, zatímco ostatní stály v soustředných kruzích kolem. Současně vytvářely i jakousi paprskovitou strukturu. Podle Rudolfa Irši se pouze čtyři kameny z několika desítek kusů (podle některých zdrojů jich dokonce bylo přes 40) nacházely při odkrytí lokality stavbou sídliště v původní poloze. U ostatních autor použil dedukce - někdy poněkud svérázné: "Při výběru možných poloh jsme se řídili principem symetrie".

Existence samotných kamenů na lokalitě je ovšem nezpochybnitelná. Jde o jemnozrnný pískovec místního původu se zjevnými stopami umělého opracování. Některé rýhy na zvětralém povrchu při troše fantazie vypadají jako geometrické útvary, stylizované postavy - a na největším menhiru je znázorněno i cosi jako kladivo. Laik ovšem těžko dokáže rozeznat, co je výtvor přírody, nebo vzniklo díky manipulaci s kameny pomocí těžké stavební techniky při úpravách terénu během stavby sídliště a co je opravdu výtvor pravěkého člověka.

 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 

UPOZORNĚNÍ:

Tento článek je zkrácený úryvek z knihy Putování po největších záhadách Slovenska, kterou vydalo nakladatelství XYZ. Byla distribuovaná pouze na Slovensku, lze ji ale objednat přes tamní internetová knihkupectví (aspoň doufám)

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 

 

Rudolfa Irša ale takové pochybnosti nemá. Podle něj je na kamenech je bohatý soubor kreseb převážně kultovního charakteru: "Nástroje (vyobrazené na největším menhiru i dalších kamenech) jsou atributy kultu. Postavy představují lidi a božstva. Kameny... jsou objekty nesoucí informace o mytologii, života kmene a rodu. Je to dílo, které je možné obsahem přirovnat ke knize". Na svém webu (www.irsa.szm.com) dále uvádí: "Na jiném kameni nacházíme scécu, na níž je lovcem nebo bojovníkem přinášena oběť bohu." Dokonce tu v jeho interpretaci nechybí ani symbol pro božstvo nejvyšší: "Na samém vrcholu (největšího kamene) je symbol božské bytosti - kříž s kruhem".

Popravdě řečeno, interpretace je to dost odvážná a jen málokdo tam něco podobného najde. Nelze vyloučit, že právě toto nekritické nadšení přihrává vodu na mlýn skeptikům. To platí i o jeho tvrzení, že může jít o keltskou svatyni, protože hypotéza o keltském původu drtivé většiny megalitických staveb je dávno překonaná. I sám Rudolf Irša na svém webu říká: "Ve střední a východní Evropě je známý jen jediný případ takovéto stavby - a to v Holíči. To je další z argumentů jeho odpůrců. Ale ani tím, bohužel, jejich výhrady nekončí.

 

Názory skeptiků

Rudolf Irša o svých objevech roku 1999 napsal publikaci Kameny zapomenutého času (vydala Záhorská vlastivědná společnost se sídlem ve Skalici), na odborníky však neudělala velký dojem. Archeologové z oficiálních vědeckých pracovišť na Slovensku se i nadále k objevu v Holíči dlouho stavěli nedůvěřivě a odmítali lokaltu považovat za prehistorické naleziště.

Nelze se jim příliš divit, protože v okamžiku, kdy se sem dostali, už byla původní nálezová situace zcela zničená stavební technikou a pro dohady nadšenců neexistovaly přesvědčivé důkazy.

 

obr: Rýhy a vrypy na povrchu údajných holíčských megalitů

 

 

Dnes navíc část kamenů není k nalezení, protože mezitím prostě zmizela - a zbytek nechal Rudolf Irša převést na pozemek u holíčského muzea, kde tak vzniklo jakési přírodní lapidárium. Většina informací, které by vědcům mohli o objektu něco podstatného říci, se tak nenávratně ztratila. Své ale nejspíš sehrálo i to, že na Slovensku z pochopitelných důvodů nejsou archeologové, kteří by měli hlubší znalosti o megalitických objektech.

Nejpodstatnější argumenty skeptiků lze shrnout do několik bodů:

- kameny jsou místního původu (na rozdíl od typických megalitických staveb, kam byly dopravovány z velkých dálek) a mohou pocházet z nedalekého lomu

- stopy po opracování mohly vzniknout až v moderní době

- obrazce na povrchu kamenů jsou velmi nezřetelné a mohou být přirozeného původu

- na lokalitě samé se dnes zachoval jediný prehistorický objekt, jímž jsou stopy po zásobní jámě na obilí. Naproti tomu to, co nadšenci považují za rondely a příkopy má charakter přirozených terénních vln a chybí zde kulturní vrstvy dokládající pobyt lidí v dávných dobách.

Zdánlivě zdrcující a definitivní rozsudek - přesto tím celá historie zdaleka ještě neskončila.

 

Francouzský expert je opatrný

Rudolf Irša se obrátil na tisk, který - na rozdíl od tehdejší holíčské radnice - stál jednoznačně na jeho straně. Svou knížku také nechal vytisknout ve francouzštině a postaral se, aby ji dostali do rukou francouzští odborníci, kteří mají s megalitickými stavbami bohaté zkušenosti. Ti roku 2003 skutečně projevili zájem lokalitu oficiálně navštívit. A tak 12. května 2004 stál u záhadných kamenů pan Charles-Tanguy Le Roux, věhlasný specialista na období neolitu, autor mnoha vysoce ceněných odborných prací a hlavní konzervátor bretaňské oblasti - což samozřejmě znamená především úzkou specializaci na megalitické stavby.

Charles-Tangui Le Roux projevil při obhlídce kamenů v lapidáriu i při návštěvě původní lokality zdvořilé uznání. Nechyběli při tom ani zástupci tisku, a tak se vzápětí objevily nadšené zprávy o tom, že pravost lokality byla definitivně potvrzena renomovaným odborníkem mezinárodního významu. Zdálo se, že Rudolf Irša konečně vyhrál svůj dlouholetý boj - a Slovensko má unikátní megalitický objekt. Své původně odmítavé stanovisko následně přehodnotilo i vedení města, kterému navíc zřejmě došlo, že mimořádná památka může být přínosem pro turistiku.

 

obr: Kresba největšího holíčského megalitu se zvýrazněním povrchové struktury připomínající rytinu jakési zbraně nebo nástroje

 

 

Konečnou tečkou za touto historií měla být zpráva, kterou v červnu téhož roku pan Le-Roux opravdu vypracoval a zaslal slovenským odborným pracovištím. Jenže ta ve skutečnosti znamenal další zvrat: souhrnné stanovisko zkušeného experta je totiž mimořádně opatrné. A formulované tak diplomaticky, že se k němu mohou hlásit stejně dobře nadšenci, jako jejich oponenti z řad skeptiků. Proto ani moc nepřekvapí, že širší veřejnosti existence tohoto dokumentu prakticky unikla a tisk, stejně jako zastánci pravosti holíčských menhirů o ní raději decentně mlčí.

K čemu tedy bretaňsky specialista na megalitické památky došel?

Obsáhlá zpráva má několik stran z nichž přibližně polovinu zabírá popis nálezových okolností, objevených megalitů, historie objevu - a také vymezení pojmu "megalit" a "megalitické". Následující věta potvrzuje, že Charles-Tanguy Le Roux se snažil o maximální opatrnost: "Protože Slovensko je oblastí, o níž se v souvislosti s megalitismem dosud nemluvilo, budu zde tento pojem používat v nejširším smyslu, tedy bez časového či funkčního významu."

Ve zprávě se jednoznačně konstatuje, že kameny byly uměle opracované za pomoci těžkého nástroje, které byly ve většině případů nejspíš železné - neříká se ale v které době. Připomeňme však, že většina megalitických památek je neolitického původu, kdy železo nebylo známo.

 

obr: Pohled na areál parku s holíčskými kameny. Přemístění z původní lokality je zachránilo, současně ale nejspíš zahladilo mnohé významné informace o nich.

 

 

Stejně diplomatická je i formulace francouzského experta týkající se existence kreseb na povrchu kamenů: "V čase objevu byly na mnoha blocích pozorované různé znaky, avšak po jejich patnáctiletém vystavení na volném prostranství je pokryly mechové porosty a porušila eroze. Přesto mohla být existence větší části výzdoby uvedené v publikaci R. Irši potvrzená, nebudu se věnovat jejímu popisu, protože tyto znaky byly po vykopání jistě viditelnější než dnes." A dál už se ve zprávě mluví pouze o rýhách.

Opatrné je i stanovisko týkající se svatyně, rondelu a příkopů na místě nálezu. Pan Le Roux upozorňuje, že jde zřejmě o pozůstatky středověkých opevňovacích staveb, ty však mohly být příčinou zániku původního megalitického objektu. A na závěr doporučuje lokalitu dále zkoumat a nalezené kameny lépe chránit.

Historie holíčské megalitické lokality je tedy stále otevřená. Ale ať už jsou zdejší menhiry čímkoliv, představují naději: pořád bude co zkoumat a žádné překvapení není vyloučené.

Jan A. Novák

 

 

 

You have no rights to post comments