Novákoviny

Víte, které z pražských  návrší je opředené nejvíce záhadami a obdařené nejstaršími památkami? Nejspíš řeknete, že Hradčany, Vyšehrad, možná i Petřín. Ve skutečnosti přinejmenším stejnou dávku starých tajemství ukrývá na pohled nepříliš nápadný a málo známý vrch Ládví a jeho bezprostřední okolí.

Ládví dnes představuje zalesněný lesopark mezi Prosekem, Kobylisy, Ďáblicemi, Chabry a dalšími někdejšími vesnicemi - dnes už jen částmi Prahy. Je to příjemné místo pro vycházky v dosahu městské dopravy, telekomunikační věž na jeho vrcholku ale naznačuje, že je i něčím víc: kdyby tu nebyl les, viděli byste z vrcholku v nadmořské výšce 359 metrů podstatnou část středních Čech. Výhled severním směrem na Říp, Milešovku a velkou část Českého středohoří odtud prý obdivoval už Karel Hynek Mácha. Z druhé strany poblíž kobyliské vozovny (například z terasy restaurace Na zlaté vyhlídce) se dá za dobrého počasí vidět i kopce nad Sázavou.

Ostrov v pravěkém moři

Kdo tohle místo v dávné minulosti kontroloval, ten měl pod palcem území nápadně podobné oblasti původního rozšíření kmene Čechů. Ale vzhledem k jejím geografickým vlastnostem (úrodné poříční nížiny lemované na jihu nalezišti zlata) patrně také předchozích mnohem starších kmenů. Proto by vůbec nemělo překvapit, že právě kolem Ládví nacházíme patrně nejstarší objekty Prahy: menhiry v Chabrech a několik románských kostelíků, které podle všeho měly zakrýt místa, kde se praktikovaly pradávné pohanské kulty. Ale nepředbíhejme - historie Ládví je podstatně delší.

obr: O tyhle skály na Ládví se kdysi rozbíjelo pravěké moře. Zdejší buližník patří k nejstarším horninám na území naší republiky a našly se v něm stopy velmi primitivního života ze samých počátků evoluce

Foto: Jan A. Novák

Vrch Ládví je tajemné místo, kde zřejmě už pravěcí lidé těžili buližníkové bloky na stavbu svých svatyní - nejméně jeden menhir mlčky stojí v nedalekých Chabrech dodnes (budeme se jím zabývat v jednom z dalších dílů tohoto seriálu).

V druhohorním období křídy před 78 miliony let byl kopec ostrovem v mělkém teplém moři. Pořád ještě není tak těžké si představit, jak se o útes, na němž dnes stojí ďáblická hvězdárna, rozbíjejí vlny hnané severním větrem, zatímco hluboko pod nimi loví draví ryboještěři. Z mlhy na severním obzoru nevystupují kopce Středohoří, ale mořské ostrovy s vysokými horami...

Samotná hornina, z níž je kopec tvořen, vznikla ještě dřív - před 600 až 800 miliony let, tedy v období proterozoika, kdy už na Zemi žily primitivní bakterie, ale mnohobuněčné organismy ještě na svůj čas čekaly ve vzdálené budoucnosti.

Jde o buližník skládající se převážně z kysličníku křemíku s příměsí grafitu, na jehož původu se geologové dodnes neshodli. Zřejmě se tvořil na dně moří v místech, kde z hlubin vyvěraly horké prameny s vysokým obsahem křemíku, současně se ale na jeho vzniku možná nějak účastnil i tehdejší život. V buližnících Šárky na druhém břehu Vltavy se totiž našly fosílie mikroskopických organismů zvaných mřížovci (Radiolaria) tvořících křemičitanové schránky. Jsou to vůbec nejstarší pozůstatky života nalezené na našem území.

Buližník je jedna z nejtvrdších hornin. Dobře vzdoruje erozi vodní i chemické, nevadí jí žár a vydrží i mechanické namáhání. Pro poslední vlastnost jej na Ládví vyhledávali už pravěcí lidé, kteří z něj vyráběli kamenné nástroje.

Dodnes tu po nich zůstaly malé lomy na severním svahu kopce. Má se za to, že tito lidé tu žili před 70 až 110 tisíci v období středního paleolitu. Existuje ale kontroverzní hypotéza, podle níž jsou nálezy z Ládví mnohem starší.

Dvacetkrát starší než Altamira?

Na Ládví rád chodil i výtvarník a spisovatel Jiří Mikula (1926-2004). Nejen proto, aby tu načerpal inspiraci pro svá díla, ale také jako amatérský archeolog. Zastával myšlenku, že kámen opracovávaly lidské nebo předlidské kultury mnohem starší, než ty, kterým to oficiální věda přiznává.

obr: Věž na nejvyšším místě Ládví. Kdyby byla přístupná, byl by z jejího vrcholu výhled od Středohoří až po kopce nad soutokem Vltavy se Sázavou. Pěkné výhledy směrem na sever jsou ze severovýchodního okraje Ládví u Ďáblické hvězdárny.

Foto: Jan A. Novák

Konkrétně na Ládví podle něm měli působit primáti z rodu Rudapithecus už před 13 miliony let, tady v období třetihor zvaném miocén (-23 až -5,33 miliony let). Rudapitékové v té době skutečně žili na území dnešního Maďarska, šlo o primáty, kteří byli později zařazeni do rodu Dryopithecus.

Ti se podobali šimpanzům, žili na území Asie, Afriky i Evropy, kde byly jejich pozůstatky nalezeny ve Francii, Španělsku v Maďarsku, na Slovensku a na dalších místech - nikoliv však v Čechách. To sice ještě nutně neznamená, že se tu nevyskytovali, ale...

To, že by si Dryopithekové cílevědomě vyráběli nástroje nebo měli jiný druh hmotné kultury, považují vědci za krajně nepravděpodobné. Naopak se domnívají, že byli vývojově níže než dnešní lidoopi a blíž k opicím.

Jiří Mikula se ale nevzdal. Usilovně sbíral kameny, o nichž soudil, že jsou opracované. Nazýval je protoplastikami a věřil, že představují pozůstatky kultury, která tu kvetla už během třetihor. Své domněnky shrnul v knize Dvacetkrát starší než Altamira, která vyšla roku 1983 v nakladatelství Albatros.

Mikulovy amatérské výzkumy brali profesionální vědci s úsměvem a jeho protoplastiky dodnes považují za hříčky přírody. Přesto by si Mikulova sbírka ve světle nových poznatků antropologie možná zasloužila přece jen podrobnější průzkum.

Poměrně nedávno se například podařilo v Africe objevit místa, kde lidoopi opravdu dlouhodobě a cílevědomě vyráběli kamenné nástroje. Je tedy možné, že je tedy hmotná kultura starší, než se dosud předpokládalo. Zda o tom vypovídají i nálezy na Ládví, je ale jiný problém - antropologové zatím soudí, že ne.

(pokračování)

Jan A. Novák

Psáno pro časopis Naše rodina:

You have no rights to post comments