Novákoviny

Takzvané turínské plátno s otiskem postavy i tváře Ježíše Krista je stále předmětem dohadů a hypotéz – často dost odvážných Nechybí ani poměrně dobře doložené tvrzení o tom, že látka nese stopy působení jakéhosi mimořádně silného energetického výboje, který do ní vypálil otisk zabaleného těla. I v tomto případě - stejně jako v mnoha dalších pasážích Bible) tedy narážíme na stopy technologií mnohem vyspělejších než ta naše. Hypotéza je o to zajímavější, že dobře koresponduje i s jednou podivnou pasáží v Novém zákoně. Z pohledu našeho pátrání po tajemných Synech nebes a indicií, že Ježíš byl nositelem jejich tajemství, je docela vzrušující.

Badatelé (většinou jaderní fyzici), kteří tuhle myšlenku zastávají, připomínají "obrazy", které do zdí Hirošimy vypálila exploze jaderné zbraně. Efekt by se obrazu z turínského plátna velmi podobal. Vědci z proslulé laboratoře v Los Alamos ale vypočítali, že k něčemu takovému by bylo třeba výboje několika miliónů voltů po nesmírně krátkou dobu miliardtin vteřiny. Dnešní věda si ale vznik takového záření v podmínkách biblického Jeruzaléma nedokáže představit.

Jean-Baptiste Rinaudo z fakulty přírodních věd v Montpelier zase věří, že obraz by mohl vytvořit tok protonů. Dokonce to pokusně ověřil - a výsledek se ze všech pokusů o imitaci turínského plátna blížil patrně nejvíc. Pořád ale chybí vysvětlení, jak by se něco takového mohlo stát.

Zastánci této teorie ale připomínají jednu pasáž v Novém zákoně, která o podivném výboji přímo mluví. V bohoslovecké terminologii se této události říká Proměnění Páně nebo také Proměnění na hoře Tabor (anglicky Transfiguration.).

O co šlo?

Po nějaké době působení začal Ježíš své učedníky připravovat na to, že tahle část jejich mise končí a čeká je cesta do Jeruzaléma, kde on zemře a po třech dnech zase vstane z mrtvých. Petr mu to začal rozmlouvat, ale Ježíš ho dost příkře odbyl: "Ku pohoršení jsi mi, neboť nechápeš věcí, které jsou Božské" (Matouš, 16:23).

O týden později vzal Petra, Jakuba a Jana na vrchol jakési hory..."a proměnil se před nimi. I zaskvěla se tvář jeho jako slunce, roucho pak učiněno bílé jako světlo. A ukázal se jim Mojžíš a Eliš rozmlouvající s nimi... Když pak on ještě mluvil, oblak světlý zastínil je. A aj hlas z toho oblaku řkoucí: Tentoť jest můj milý syn... Když pak sestupovali z té hory, přikázal jim Ježíš, řka: Žádnému nepravte tohoto vidění, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých."

Co to mělo znamenat? Proč u toho Ježíš potřeboval mít tři lidské svědky, kterým pak přikázal mlčet. A proč hlas mluví o Synu člověka a současně se označuje za jeho otce?

- - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ: Text je ukázkou z knihy Záhady Bible, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Pokud ji nemá váš knihkupec, můžete ji objednat zde

- - - - - - - - - - -

Není bez zajímavosti, že zejména umění východních církví na obrazech znázorňujících Proměnění Ježíške Krista s oblibou zasazuje do útvaru, který se podobá startující raketě. Je s podivem, že pan Daniken a jeho archeostronautičtí následovníci tuto příhodu (pokud vím) nechávají ležet ladem. Západní malíři ovšem byli v tomto ohledu o dost střízlivější (viz přiložené reprodukce).

Možná šlo jen o jakousi skromnější reprízu Mojžíšovy rozmluvy s Bohem na hoře Sinai, ať už za ní bylo cokoliv - už jsme několikrát viděli, že některé zázraky se v Bibli v různých obměnách stále opakují. Ortodoxní zastánci archeoastronautických hypotéz zase poněkud prostoduše tvrdí, že Ježíš tu měl schůzku se svým řídícím důstojníkem z kosmické lodi typu "betlémská hvězda", aby dostal instrukce pro blížící se ukřižování a zmrtvýchvstání.

Fyzikové věřící, že obraz na Turínském plátně vznikl jakousi silnou radiací, upozorňují, že tahle příhoda může být vodítkem, i když její podstatu vysvětlit neumí. Pokoušet se o to by bylo bláhové, protože pokud za tím opravdu stojí nějaká mnohem vyšší inteligence, tak toho prostě nejsme schopni.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments