Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Artefakt z hory Coso: případ pravěkého motoru

coso0

Nepřímých indicií možná naznačujících někdejší návštěvy mimozemšťanů na Zemi není právě málo, přesvědčivý důkaz, který by obstál i před přísným zrakem vědy, však i po mnoha desetiletích vytrvalého pátrání nadšenců stále chybí. Je možné, že by tu návštěvníci z hvězd byli a přitom nic neztratili, neodhodili, nezanechali? Kdyby se podařilo najít pozůstatky nějakého vyspělého technického zařízení ve starých geologických vrstvách, vše by bylo rázem jasné.

 

Někteří zastánci archeoastronautiky (oboru, který se snaží nacházet stopy po mimozemšťanech na Zemi) tvrdí, že nejméně jeden takový artefakt existuje. Je jím předmět nejčastěji označovaný jako geoda z hory Coso. Jenže ani tato indicie není bez vad - možná je to jeden z nejvýznamnějších objevů měnících pohled na místo lidstva ve vesmíru, možná jeden z nejrafinovanějších podvodů v dějinách vědy, či spíše pavědy. Podivný předmět nalezený na úbočí kalifornské hory Coso vzrušuje milovníky záhad už více než čtyři desetiletí.

 

Zapalovací svíčka místo drahokamu

Sběratelé minerálů dobře vědí, co je to geoda - jde o oblý kus horniny magmatického původu vzniklý při chladnutí horkých roztoků. Nejen pro geology a mineralogy, ale také pro klenotníky jde o velmi atraktivní kus kamene, protože právě uvnitř geod je možné najít ty nejkrásnější drahokamy či polodrahokamy. K tomu je ovšem třeba geodu rozříznout pomocí diamantového kotouče. Přesně to učinili 14. února 1961 se svými nálezy z kalifornské hory Coso sběratelé Wallace Lane, Virginia Maxey a Mike Mikesell.

A nestačili se divit.

coso1

Trojice sběratelů nebyla žádnými amatéry. V kalifornském městě Olancha měli obchod se suvenýry a drahokamy a hora Coso se svými bohatými nalezišti patřila k jednomu ze zdrojů jejich zisku. Proto 13. února - jako už mnohokrát předtím - vyrazili na její svahy poblíž vyschlého jezera Owens doplnit sortiment. Nasbírané geody dopravili domů a teprve druhého dne se v dílničce u obchodu pustili do jejich zpracovávání.

 

obr: Záhadný předmět z hory Coso: dole rozříznutá geoda, nahoře rentgenový snímek

Foto: archiv

 

 

Za normálních okolností je nejobtížnější rozříznout pevnou povrchovou vrstvu geody. Pak už jde obvykle vše snadněji, protože uvnitř se většinou nachází dutina vyplněná krystaly. Jenže jedna z geod řeznému kotouči vzdorovala mnohem víc, než je obvyklé. Když se sběratelům konečně podařilo proniknout do jejího nitra, spatřili něco, co před tím ještě nikdy neviděli.

Uvnitř nebyly krystaly, ale pevná tvrdá hmota podobná porcelánu s obrysem ve tvaru přesného kruhu. V jejím středu byla dvoumilimetrová dutina vystlaná lesklým kovem. Při bližším ohledání navíc zjistili, že ve vnější krustě geody obklopující porcelánový válec jsou uvězněné další podivné artefakty pravidelných tvarů. Bylo zřejmé, že v nitru pradávného geologického útvaru je předmět vytvořený jakousi inteligencí.

Tak to alespoň vylíčili nálezci. jejich líčení pak převzaly mnohé sdělovací prostředky i autoři spekulativní literatury. U nás geodu z Coso poprvé zpopularizoval Ludvík Souček ve své populárníknize Tušení stínu.

 

Motor, anténa, nebo ďábelské mámení?

Nálezci také tvrdili, že hned po rozříznutí kamene přizvali geology, kteří jim měli sdělit, že "geoda musela vznikat nejméně 500 000 let", neupřesnili však maličkost - v kterém geologickém období se tak stalo. Ještě podivnější však je, že identitu těchto "odborníků" nálezci nikdy neprozradili.

coso4

 

obr: Fotodokumentace výzkumu geody z Coso. A - povrch geody, B - řez geodou, C- rentgenový snímek z boku a z čelního pohledu, D - zvýrazněné kovové struktury na rentgenovém snímku

Foto: archiv

 

 

Jediným skutečně existujícím člověkem, který objekt prokazatelně zkoumal, byl jakýsi Ron Calais. Ten pořídil nejen fotografie, ale i rentgenové snímky. Ty rovněž oběhly svět. Výsledkem byla další senzace: uvnitř obou polovin geody jsou ještě dva kovové kroužky či prstence. Celek nápadně připomínal zapalovací elektrickou svíčku do vznětového motoru.

Ovšem geoda musela vzniknout před mnoha miliony let, dávno před tím než se na naší planetě objevil člověk. Někteří záhadologové proto okamžitě přispěchali s tvrzením, že nález je pozůstatkem po motoru mimozemšťanů, kteří naší planetu navštívili v některé z minulých geologických epoch.

"Svíčka z hory Coso" se záhy těšila široké pozornosti ufologických magazínů po celém světě. Kupodivu si zatím nikdo z nich nevšiml další záhady: v této oblasti se nachází velké množství pravěkých skalních kreseb znázorňujících bytosti s podivně znetvořenými hlavami a různé těžko identifikovatelné předměty.

 

- - - - - - - - - - - - - - - 

POZNÁMKA:  Podivnými artefakty z dávné minulosti se zabývá kniha  Záhadné vynálezy, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Pokud už není ve vašem knihkupectví, lze ji objednat na webové adrese: http://eshop.alpress.cz/index.php?page=detail&item=9788073628048

- - - - - - - - - - - - - - - -

 

Kritičtějším badatelům ovšem vrtalo hlavou, proč civilizace, která překonala mezihvězdné vzdálenosti, používá něco tak nedokonalého, jako je spalovací motor. Někteří proto soudili, že jde o kondenzátor, vysílací anténu, nebo elektronický prvek využívající vysokoteplotních keramických supravodičů.

Nechyběly ale ani názory, že to je důkaz existence jakýchsi předlidských civilizací. V případu se také velmi angažovali v USA hojně rozšíření kreacionisté - lidé věřící, že Bůh stvořil Zemi za šest dní a zkameněliny jsou v ďábelským mámením. Podle nich tu "svíčku" zapomněli hřešící lidé předpotopní éry. Kreacionistou ostatně byl i Ron Calais, autor rentgenových snímků.

 

Ztracená stopa

Rozhodnout mohl jen důkladný vědecký výzkum. Walace Lane ale sdělil, že geodu vydá pouze tomu, kdo zaplatí 25 tisíc dolarů. Vědci o koupi zajíce v pytli neměli zájem a dali od případu ruce pryč. Více vytrvalosti projevili kritičtí amatérští záhadologové.

coso3

Ti v 90. letech rentgenové záběry předložili k posouzení organizaci sběratelů automobilových svíček - a na světě bylo nové překvapení. Několik předních autorit nezávisle na sobě opravdu rozpoznalo svíčku do spalovacího motoru. Ale nejen to: podle nich zcela jistě šlo o typ Champion z roku 1920...

 

obr: "Archivní" zapalovací svíčka Champion z roku 1020, kdy se v oblasti těžilo. Podobnost s nálezem je víc než nápadná.

Foto: archiv

 

 

Dnes se má za to, že svíčka skutečně pochází z první poloviny 20. století, kdy na hoře Coso probíhala intenzívní těžební činnost. Záhadou je, jak se dostala do geody - a zda trojice opravdu našla geodu.

Někteří skeptikové tvrdí, že ve skutečnosti ztracenou či vyhozenou svíčku jen obalilo ztvrdlé bahno, cement, nebo jiná směs vzniklá při dolování a nálezci si okolnosti objevu poněkud přibásnili. Podle jiných dokonce "geodu" vytvořili uměle, nebo si jednoduše všechno vymysleli.

Záhadologové usoudili, že nejlepší bude zeptat se samotných nálezců. Pátrání, které roku 1999 podnikli badatelé Pierre Stromberg a Paul Heinrich však přineslo jen částečné výsledky: Wallace Lane mezitím zemřel, Wirginia Maxey s nimi odmítla komunikovat a Mike Mikesella se nepodařilo najít. A co je nejhorší: nezvěstný zůstal i sám záhadný předmět z hory Coso.

Kolem podivného nálezu tak dodnes zůstává mnoho nejasného. Nekritickým milovníkům záhad to stále ještě dává víru a naději, ovšem i autority, jako například Erich von Däniken se tomuto "důkazu" raději po špičkách vyhýbají.

 

Nepatřičné nálezy

Předmětů nalezených v "nepatřičných" geologických vrstvách je ovšem mnohem víc - pohříchu okolnosti nálezu a zkoumání zatím téměř vždy připomínaly případ geody z Coso. Například v 80. letech 19. století během zlaté horečky nalezl horník J. Neale kladivo zarostlé v hornině v šachtě pod kalifornskou horou Touomne, která zde procházela třetihorními vrstvami starými 33 až 55 milionů let. V té době ovšem nemělo být na Zemi po inteligentním člověku ani památky. Velmi zvláštní shodou okolnosti je to opět v Kalifornii.

coso5

 

obr:  Z oblasti hory Coso pocházejí také pravěké kresby podivných postav a dalších zvláštních útvarů

Foto: archiv

 

 

Podobné podivné nálezy z té oblasti pak shromáždil a uspořádal J. D. Whitney, geolog státu Kalifornia. Za své pojednání o třetihorních nálezech sklidil posměch "seriozních" vědců, kteří ovšem dokázali argumentovat pouze tím, že pravdu mít prostě nemůže. Dokumentace nálezů je ale tak nedokonalá, že rozhodnout už dnes nelze.

V roce 1844 nalezl skotský lékárník David Brewster nedaleko Kingoodie kladivo i s kusem zkamenělé rukojeti zarostlé do pískovcového balvanu. Vědci z Britského centra geologického výzkumu později určili jeho stáří na 360 až 460 milionů let a nález logicky označili za podvrh. Jenže podobných objektů bylo víc. Podivné je, že o 44 let později se ve stejné oblasti našel železný hřebík - tentokrát v uhelných vrstvách starých 60 milionů let.

Už v 16. století našli španělští horníci v peruánských stříbrných dolech železný hřebík zarostlý do stříbrné rudy. V Austrálii našli horníci zase kus opracovaného meteorického železa a v americkém Massachusetts kovový model loďky. Zejména v dobách, kdy domácnosti ještě topily uhlím, se ale podivné věci objevovaly také v domácnostech. Například roku 1888 v americkém Coloradu z uhlí vypadl železný náprstek, zatímco v jiných případech šlo o zlatý řetízek, kovovou lžíci a řadu dalších artefaktů.

coso6

 

obr: Prastaré petroglyfy na skalách v okolí jezera Owen

 

 

 

Potíž je v tom, že většina nálezů z 19. století se ztratila, aniž by mohly být prozkoumány moderními metodami. Skepse vědců je proto zcela na místě - tím spíše, že z moderní doby jich je známo mnohem méně. Záhadologové ale oponují tí, že v současnosti, kdy v dolech pracují důlní kombajny a domácnosti vyhřívají jiná paliva je pravděpodobnost objevu ještě menší než dříve.

Důvody ale mohou být i jiné: vědci obhajující nepohodlné nálezy však byli často umlčováni velmi nevybíravými prostředky. Například Thomas Lee z kanadského národního muzea byl po objevení "nevhodně" starých artefaktů vyhozen a podobně dopadl i jeho nadřízený, který se jej pokusil obhajovat. Naleziště bylo zničeno a předměty se ztratily.

Většina seriózních badatelů si proto dvakrát rozmyslí, zda stojí za to riskovat kariéru, místo nebo jen vědeckou pověst obhajováním nepohodlných názorů. Teprve opravdu prokazatelný nález by mohl rozhodnout spor o návštěvách z jiných světů či ztracených vyspělých civilizací. Dokud nepřijde, půjde jen o nepodloženou hypotézu.

Jan A. Novák

Psáno pro Astro

coso2

 

obr:  Okolí vyschlého jezera Owen, odkud "svíčka" pochází

Foto: archiv

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack