Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Jeskyně obřích krystalů

Jeskyn? krystal?, Naica, Jan A. Novák, Novákoviny    Na první pohled to vypadá jako scéna z nějakého fantastického filmu. Skupina badatelů v těsné podzemní kobce obléká oranžové skafandry vybavené dýchacími přístroji, pak otevírají hermetický uzávěr - a za ním se objeví jeskyně vyhlížející jak zhmotnění snu šíleného mineraloga. Všude kolem ze skalních stěn trčí gigantické krystaly velikosti rodinného domu.

Takhle nějak ve starém kultovním filmu vypadala planeta Krypton, z níž pocházel Superman. Nebo pohádkové krystalové jeskyně, které ve svých fantastických románech Cesta do středu Země a Hvězda jihu líčil zakladatel žánru sci-fi Jules Verne. Jenže tohle není kulisa pro film.

 

   

Výzkumníci několika národností a mnoha oborů se v rámci programu Naica Project v hloubce téměř 300 metrů pod povrchem chystají na průzkum unikátní dutiny s největšími krystaly na světě. Nachází se v mexickém pohoří Naica a byla objevena při těžbě stříbra, zinku a olova v hlubinných dolech. Vědci se nyní snaží objev především dokonale zdokumentovat

    "Těžba ve zdejších dolech dosáhla hloubky téměř 800 metrů a je nutné odtud neustále čerpat vodu. Jakmile bude činnost dolu ukončena, pumpy se zastaví a unikátní jeskyně se ocitne 170 metrů pod hladinou. K tomu zřejmě dojde za 5 let," říká profesor Paolo Forti z Boloňské univerzity. "Je ale možné, že krystaly budou poškozeny ještě mnohem dřív, protože podmínky se těžbou v dolech změnily."

    Času je tedy málo - ale práce jde velmi pomalu. Prostředí, v němž vědci působí, se totiž podobá peklu.

 

     Smrtící klenotnice

    Hermetický uzávěr a skafandry se mohou zdát poněkud zbytečně dramatické, ale badatelé vůbec nepřehánějí. V dutině s krystaly se teplota blíží 60 stupňům Celsia, vládne tu stoprocentní vlhkost a ani kvalita vzduchu nestojí za moc. Bez ochranného obleku se zde dá vydržet jen několik málo minut.

    "Je to skutečné kosmické dobrodružství, přestože se odehrává na naší planetě," říká Antonie de Vivo z italské geografické společnosti La Venta. Ta je jednou z mnoha mexických, italských, španělských a amerických výzkumných organizací, které při výzkumu unikátní dutiny spolupracují.

Mementem je osud horníka, který tu chtěl krátce po objevu tajně ukrást několik krystalů. Vybavil se několika plastovými vaky s čerstvým vzduchem, ale ani to mu nepomohlo. Ztratil vědomí a když ho našli, byl po smrti - doslova uvařený. Od té doby je vstup vybaven ocelovými dveřmi s dokonalým zabezpečením a dovnitř smí jen pár vyvolených. Dokonce i návštěvníci, kteří uvidí krystaly jen ze speciální zasklené pozorovatelny, musí projít zdravotní prohlídkou, která klade důraz hlavně na krevní tlak. I v pozorovatelně se totiž teplota blíží 50 stupňům. Omezené množství turistů sem může po předchozí objednávce o nedělích, kdy se v dole netěží.

    Obří průsvitné krystaly, které díky lomu světla hrají všemi barvami duhy, tvoří sádrovec. Vysrážel se zde z horkých roztoků proudících z hlubin Země.

    "Přestože vesmír vypadá, že je zrozen z chaosu, tendencí hmoty je tvořit organizované struktury," tvrdí badatelé z La Venty. "Tím, čím je na povrchu život, tím jsou hluboko pod ním krystaly. Ty z dolu Naica přitom představují extrémní případ takových organizovaných struktur."

 

     Jeskyně mečů a Jeskyně krystalů

    Historie krystalových jeskyní v Mexiku začala už roku 1794, kdy byly ve vápencovém pohoří Naica nalezeny bohaté rudné žíly s vysokým obsahem stříbra. Ve velkém se ale začalo těžit až roku 1910. V krasové oblasti nepřekvapovalo, že horníci při těžbě občas naráželi na podzemní dutiny přírodního původu. Roku 1910 ale přišel první náznak toho, že by se tu mohlo nacházet i něco mimořádného: jedna ze štol otevřela přístup do jeskyně plné sádrovcových krystalů dlouhých až dva metry. Podle jejich tvaru dostala jméno Cueva de las Espadas, tedy Jeskyně mečů. Geologové přitom zjistili, že zdejší kras nevznikl činnost povrchových vod, jak je obvyklé, ale hlubinných termálních vod. Není přitom bez zajímavosti, že podobný tzv. hydrotermální kras se nachází i u nás nedaleko Hranic na Moravě.

    Jeskyně mečů se současně stala i odstrašujícím příkladem, jak s takovým objevem nezacházet. Byla zpřístupněna veřejnosti, změna mikroklimatu ale brzy vzala krystalům lesk a mnohé byly rozkradeny.

    Roku 2000 přišel ještě lepší objev. Horníci Pedro a Juan Sanchezovi se při ražení štoly provrtali do velké dutiny kulovitého tvaru, kde byly ještě mnohem větší krystaly než Jeskyni mečů. Informovali vedoucího ražby ing. Roberto Gonzalese a ten okamžitě nechal změnit směr ražby. Tak byl pro svět zachráněn unikát hodný zápisu do Guinessovy knihy rekordů: krystaly dosahují délky přes 11 metrů, jsou tedy větší než vůz pražské tramvaje. Ty největší váží okolo 55 tun. Dutina dostala jméno Cueva de los Crystales (Jeskyně krystalů).

    Pokusy o krádeže minerálů ve dnech následujících po objevu, které nakonec vyústily v tragédii, přiměly těžební společnost k důkladnému zajištění vstupu. Odborníci přitom soudí, že ani Jeskyně krystalů není poslední kpřekvapení zdejšího podzemí, a tak pozorně sledují postup těžby v dolech.

Kvůli mimořádně obtížným podmínkám se výzkum dutiny rozbíhal velmi pomalu - Project Naica začal až roku 2006. Navzdory speciálním oblekům nikdy nebylo možné souvisle pracovat déle než hodinu - trpěli lidé i citlivé přístroje. Objektivy kamer, fotoaparátů a zaměřovacích přístrojů se rychle pokrývaly rosou a nepomáhalo ani neustálé otírání. Brzy se ukázalo, že neoddělitelnou součástí projektu musí být také medicínský výzkum, který zjistí podmínky, za jakých mohou vědecké týmy v pekle Cueva de los Crystalos vydržet.

    Přesto se postupně podařilo získat dostatek dat, které v další fázi umožní vytvoření přesného 3D modelu dutiny. Konečním cílem programu Project Naica bude pokusit se o nalezení cesty, jak tento světový unikát zachovat i po ukončení těžby.

 

    Příloha

    Hostina v podzemní

    Krystalové jeskyně se nacházejí i u nás, i když ne s tak unikátní výzdobou jako v Mexiku. Většina jich byla rychle zdevastována a odtěžena. Příkladem může být objev, který v 19. století na Moravě zdokumentoval jeskynní badatel a archeolog Jindřich Wankel.

    Roku 1862 pracoval horník jménem Prokop v železnorudném  dole hraběte Salma  nedaleko Němčic, když se pod ním dno štoly náhle propadlo. Muž se zřítil o několik metrů níž - a když si posvítil kolem sebe, zjistil, že se nachází v dutině plné obrovských třpytivých krystalů. Dno dutiny tvořila železná ruda.

    "V tisícerých pestrobarevných záblescích se odráželo světlo lampy od četných ploch krystalů," píše Wankel.

    Den objevu ale současně znamenal i počátek konce podzemní klenotnice. Pro podnikání Hugo Salma byla jeskyně především zdrojem železné rudy a pro obyvatele okolních vesnic vítanou pracovní příležitostí. Ještě před zahájením těžby ale nechal hrabě uspořádat slavnost a bohatou hostinu přímo v podzemí.

    "Jeskyně byla upravena pro návštěvu hostů, vedle těžní klece byl postaven oltář. Slavnostní obřad, jehož se zúčastnili významní hosté, lid a horníci, sloužil děkan ze Sloupu," napsal Wankel o oslavě uspřádané 6. srpna 1862. "Pak duchovenstvo a shromáždění sestoupilo do skvěle osvětlené jeskyně, aby byl odkrytý poklad co nejslavnostněji posvěcen. Uprostřed jeskyně stála řádně vystrojená tabule a hornická kapela zahrála národní a hornické písně. Až dlouho do noci bavili se horníci a lid na této zvláštní jeskynní slavnosti."

 

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack