Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Létající stroje na středověkých freskách

decani0

Dvě kabiny nápadně připomínající kosmickou loď se řítí oblohou, pod níž se rozkládá Jeruzalém a na kříži visí Ježíš Kristus. Freska z balkánského kláštera Dečani vzrušuje ufology už řadu desetiletí, zatímco skeptikové sbírají důkazy, proč o kosmické lodě nejde.

 Pravoslavný klášter Visoki Dečani se nachází v západní části provincie Kosovo pod horami Prokletije v údolí řeky Bistrica. Příkaz k jeho stavbě dal srbský car Stefan III. koncem 13. století. Roku 1327 se díla ujala skupina architektů a stavitelů pod vedením Vituse Kotorského, přičemž jakýmsi supervizorem byl arcibiskup Daniel II. Po násilné smrti vládce pokračoval v budování jeho syn Dušan. Hlavní objekty byly hotové roku 1335 a krátce po jejich dokončení se začalo s freskovou výzdobou.

 

Jména většiny mistrů se nezachovala - s výjimkou jakéhosi Sergiuse Sinfulského, který se na jeden obraz podepsal. Podle stylu odborníci soudí, že šlo o umělce z pobřeží tehdejšího Srbska pracující pod vlivem tzv. řecké školy (pictores graeci).

 

V každém případě byly fresky hotové okolo roku 1350. Jejich umělecké kvality jsou natolik vysoké, že roku 2004 je organizace UNESCO zařadila do seznamu chráněného kulturního dědictví lidstva.

Mnohem větší reklamu jim ale už dřív udělal Erich von Däniken známý hledač stop po pobytu mimozemšťanů na naší planetě. Ten totiž na jedné z nástěnných kreseb z Dečani našel něco, co velmi připomíná jednomístné kosmické kabiny, jakými byly kosmické lodě Vostok nebo Mercury z počátků kosmické éry. Díky milionovým nákladům Dänikenových knih se "UFO z Dečani" stalo slavné po celém světě.

 

Kosmické lodě nad Jeruzalémem?

Däniken sice fresku z Dečani zpopularizoval, rozhodně ale nebyl jejím skutečným objevitelem. Jako první si jí patrně všiml srbský student jugoslávské akademie výtvarného umění Alexander Paunovič už roku 1964. Od té doby byla mnohokrát reprodukována v záhadologické literatuře snad všech jazyků - a není divu.

decani1Freska se záhadnými objekty na obloze opravdu vypadá působivě. Zatímco v dolní části vidíme klasickou scénu ukřižování Ježíše Krista, nad jeho hlavou se prohánějí podivné věci.

  

obr: Druhý podezřelý objekt na fresce z Dečani.

  

V pravé části obrazu vidíme na obloze kulovitý objekt s hrotitou přídí a třemi paprsky za zádí, které mohou někomu připomínat antény nebo oheň z trysek raketových motorů. Na trupu jsou dva znaky zářící hvězdy. Uvnitř sedí v těsném kokpitu muž, který se ohlíží za sebe - a zjevně má proč. Z levé části obrazu jej totiž pronásleduje další taková kabina. Člověk v ní dokonce má ruce v poloze naznačující držení jakési řídící páky, volantu či kniplu. Ze zádi opět vybíhá větší množství hrotitých výčnělků sugerujících antény či snad plameny z trysek.

Není přitom bez zajímavosti, že "seriózní" publikace o Dečani se nejslavnější fresce chrámu raději vyhýbají. Pokud vůbec reprodukci této scény obsahují, pak je obvykle zabrána tak, aby se podivné objekty ocitly mimo zorné pole. Ani srbská pravoslavná církev, která je majitelkou a uživatelkou kláštera, se  světoznámými "kosmickými loděmi středověku" nijak nechlubí.

 

Alegorie slunce a měsíce

Naproti tomu příznivci Ericha von Dänikena a jeho hypotéz o návštěvách mimozemšťanů na Zemi nepochybují, že církevní umění tu zachytilo jakousi starou vzpomínku na tajemné létající objekty jiných civilizací. Věří, že obraz nějak souvisí se záhadnými pasážemi v biblických a apokryfních textech, které zmiňující nepochopitelné úkazy, například Ezechielovo vidění jakéhosi podivného létajícího stroje v poušťi, Jákobův nebeský žebřík, Eliášův ohnivý vůz nebo Enochův únos na nebesa. Ve freskách z Dečani přitom vidí jeden z nejvýznamnějších důkazů pro svá tvrzení.

decani2Skeptikové ale jsou jiného názoru. Italský badatel Diego Cuoghi například tvrdí, že ve skutečnosti nejde o kosmické lodě, ale o alegorické zobrazení slunce a měsíce.

  

obr: Celkový pohled na fresku Ukřižování z Decani 

  

Upozorňuje, že tato tělesa ve stejném uspořádání (odcházející měsíc vpravo, přicházející slunce vlevo) jsou vžitou manýrou středověkého církevního umění a běžným doprovodem scény ukřižování. Velmi často také mají tato nebeská tělesa rysy lidské tváře - stejně jako je kreslívají malé děti. Někdy v nich nechybí ani celé postavy nebo dokonce zvířecí povozy. Sluneční spřežení přitom táhnou koně, možná jako odezva antických bájí o Phaetonovi, zatímco měsíční rohatí býci, přičemž roh v mnoha starých kulturách symbolizoval měsíční srpek. Podle Cuoghiho a jeho kolegů neznámý umělec v Decani pouze náhodně zvolil stylizaci, která nám dnes připomíná kosmickou kabinu 20. století. Je to podobné jako s obrazy Hieronyma Bosche: také jsou plné objektů nápadně připomínajících moderní stroje, které se v jeho době nevyskytovaly.

 

Raketové monstrum

Zastánci tzv. archeoastronautických hypotéz se ale nechtějí vzdát tak lacino. Upozorňují přitom na další církevní kresby s objekty připomínajícími dnešní kosmické technologie. K častým tématům tohoto druhu patří například jakési sloupy chrlící ze své spodní strany plameny a dým, takže objekty se nápadně podobají dnešním raketám.

decani4 Někdy na takových podivných předmětech stojí lidské postavy, nebo mají tyto "raketové sloupy" místo nohou. Celé monstrum zjevně létá, což dávní umělci na svých kresbách ještě zdůraznili tím, že dole znázornili krajinu, budovy nebo lidské postavy užasle hledící na oblohu.

  

obr: Alegorické vyobrazení Ježíše může někomu připomínat raketu...

  

Kresby tohoto typu se vyskytují především v pravoslavné oblasti. Zdobí například klášter Sucevita v Rumunsku u hranic s Moldávií a řadu dalších církevních staveb na východě a jihovýchodě Evropy. Skeptické vysvětlení se nabízí skoro samo: jde o ilustraci setkání Mojžíše z Hospodinem na hoře Sinaj.

"I stalo se dne třetího, když bylo ráno, že bylo hřímání a blýskáním a oblak hustý na té hoře, zvuk také trouby velmi tuhý, až se zhrozil všechen lid, který byl v ležení. Hora pak Sinai všechna se kouřila, protože sestoupil na ni Hospodin v ohni a vystupoval dým její jako dým z vápenice a třásla se všechna hora velmi hrubě...," říká starozákonní kniha Exodus.

Na první pohled je to jasné, jenže je tu jeden háček: hora Sinaj není sopka. Skeptické vysvětlení tedy neříká, co ony kresby doopravdy zobrazují, ale naopak mimoděk připomíná, že Bible je plná narážek na podivné technologie, které na jednu stranu vysoce převyšují možnosti té doby, na stranu druhou jsou ale tak trochu pod úroveň skutečného všemohoucího Boha.

 

Holubice na létajícím talíři

Příznivci Dänikenových teorií věří, že další indicie podporující mimozemskou inspiraci podivných objektů na církevních kresbách se dají najít i mimo křesťanský svět. Mají to být například staroindické texty mluvící o létajících strojích, o zbraních s účinky atomové bomby a o návštěvnících z nebe, nebo mayský reliéf ze 7. století našeho letopočtu nalezený v mexickém Palenque, na němž je opět cosi velmi podobného jednomístné kosmické kabině.

decani5Inspirovali se snad umělci v Indii, Palenque a v Dečani stejnou skutečnou předlohou - možná létajícím strojem, který používají cizí astronauté při cestách mezi orbitální základnou a zemským povrchem?

  

obr: Aert de Gelder, Kristův křest. Proč se ale Duch svatý podobá létajícímu talíři?

  

Skeptikové z řad historiků umění a archeologů říkají že ne: indické eposy jsou důkazem bujné fantazie svých tvůrců a muž v Palenque neřídí kosmický modul, ale jde o nešťastníka ležího na obětním oltáři nebo o boha kukuřice.

Asi ano. Jenže tu pořád ještě jsou i další podivné církevní obrazy. Třeba Křtění Krista od vlámského malíře Aerta de Geldera z roku 1710. Možná, že kulatá věc, která se tu vznáší na nebi a z níž jdou k Ježíšovi a sv. Janovi čtyři úzké paprsky, je také nějaký symbol nebeského tělesa, nebo ještě spíš Ducha svatého - jak tomu alespoň napovídá malá bílá skvrnka na jejím povrchu, která při bližším ohledání vypadá jako silueta holubice. Proč je ale skoro k nerozeznání malá a připlácnutá na něco, co ze všeho nejvíc připomíná placatý talíř s ostrými okraji?

To už nám Aert de Gelder neprozradí. A tak ufologové dál sní o tajných vědomostech, které nechávali zasvěcenci tu a tam v náznacích problesknout na malbách objednaných církví, zatímco skeptikové se rozčilují nad nedouky, kteří nectí pravidla přísné vědy. My ostatní se pak můžeme jen radovat z toho, že pořád ještě jsou věci mezi nebem a zemí, které umožňují, aby se fantazie rozletěla naplno.

 

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny, Víkend

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Extension: by JoomlaShack