Novákoviny

Už Matest Agrest a jiní průkopníci z dřevních časů archeoastronautiky v souvislosti s hypotézami o návštěvách mimozemšťanů upozornili na Baalbeckou terasu a její součást, tzv. trilithon - tři kamenné bloky, z nichž každý váží nejméně 800 tun. Byly by to asi vůbec největší opracované kameny, jaké za celou historii lidského rodu vznikly, kdyby v nedalekém lomu neležel rozpracovaný kvádr čtvrtý - ještě větší.

 

Hmotnost tohoto kamenného obra se odhaduje na nejméně 1000 tun (jiné zdroje uvádějí 1200, 1500 nebo dokonce 2000 tun) a je dlouhý 21,5 metrů, přičemž šířka je 4,8 metru a výška 4,2 metry.

I pokud platí nejskromnější odhad hmotnosti, tak přibližně stejně váží 16 amerických tanků Abrams, nebo 20 tanků T-72, které jsou ve výzbroji české armády. Jak chtěli stavitelé (ať už jimi byl kdokoliv) v dobách, která neznala motory a těžkou stavební techniku, s tímto gigantem pohybovat, a pak ho ještě na milimetr přesně usadit do terasy, není jasné.

 

 

obr: Odhady hmotnosti největšího monoitu se pohybují mezi 1000 a 2500 t. I dnešní technika by s ním měla velké problémy

 

 

Pouhé vlečení je v tomto případě prakticky neuskutečnitelné pro obrovský třecí odpor. Stejně nerealizovatené je podkládání kulatinami: kdyby byly ze dřeva, hmotnost kolosu by je rozdrtila, kdyby byly z kovu, rozdrtily by podloží. Od lomu k terase by proto musela vést důkladně dlážděná dálnice - což evidentně nevede a nikdy nevedla.

Legendy místních arabských obyvatel vysvětlení mají: terasu i kámen, kterému říkají Hadžar al-kubla (Kámen jihu) vytesali obři. V dřívějších dobách se proto lomu, v němž monolit leží, raději širokým obloukem vyhýbali; věřili, že zlé síly, díky nimž něco tak podivného vzniklo, tu působí pořád. Zdánlivě poněkud nepochopitelná proto je pověra, že kámen pouhým dotykem léčí neplodnost žen.

Což je důvod, proč se mu říká také Kámen těhotné ženy. V arabštině se to řekne Hadžar al-hubla - a rázem je to jasné: "kubla" a "hubla" se rýmuje tak, že si někdo prostě jen zaměnil obra (nebo džina) s těhotnou ženou.

Bylo by nespravedlivé při této příležitosti nepřipomenout, že v egyptském Asuánu leží ještě větší opracovaný kvádr. Blok z červené žuly je dlouhý 41 metrů a jeho hmotnost se odhaduje na nejméně 1185 tun. Puknul ale dřív, než ho staroegyptší kameníci dokončili. V tomto případě měly dopravu z největší části obstarat vody Nilu, zbytek by se odehrál v v plochém pouštním terénu v bezprostřední blízkosti veletoku. Nic z toho ale Baalbek ležící v nadmořské výšce hodně přes 1000 metrů nabídnout nemůže.

Baalbek se nachází asi 85 kilometrů severovýchodně od Damašku, takže k hypotetické Sodomě u Mrtvého moře to odtud není moc daleko. A pokud jste kosmonaut z jiné planetární soustavy, tak už teprve ne. Představa, že na nějakou politováníhodnou událost doprovázející meziplanetární dopravní ruch doplatila lidská sídliště v údolí Siddim, je docela svůdná.

 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 

TIP:

Text je ukázkou z knihyZáhady Bible, kterou vydalo nakladatelství Alpress

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 

 

 

Dnes na terase tvořené gigantickými dokonale opracovanými bloky stojí chrámy z časů římského impéria, a tak bývá obvykle i rampa pod nimi přisuzována Římanům. Jenže to vůbec není jisté. Opět narážíme na problém datování vzniku opracovaného kamene, které nejde provést jinak, než spekulativně.

Zde to platí tím spíš, že Římané sice opravdu byli zdatní inženýři, ale srovnatelný výkon už nikde jinde nepředvedli - obelisky postavené v metropoli jejich říše neměly ani 500 tun. Podezřelé je i to, že by na celkem nevýznamném místě pocítili potřebu vybudovat komplex chrámů, který ve všech ohledech překonává chrámy jejich světovládného Města. Proč, když jindy se usilovně snažili, aby Řím nebyl ničím zastíněn? Ledacos proto nasvědčuje tomu, že plošina tu byla už dřív. Možná dokonce o hodně dřív.

 

 

obr: Mohou gigantické kamenné bloky Baalbeku souviset s mýtem o babylonské věži a zničení Sodomy ohněm z nebes?

 

 

 

Mohlo to být v časech, kdy po zemi proháněli Synové nebes, v časech před potopou či těsně po ní, nebo v dobách, kdy Hospodin dštil síru na Sodomu a Gomoru?

Nevíme.

Nabízí se ostatně domněnka, že právě Baalbecké terasy se týká biblické vyprávění o stavbě babylónské věže. Ta je sice obvykle vykládána jako setkání kočovníků s gigantickými zikkuraty v Mezopotámii a už sám její všeobecně vžitý název k tomuto zdánlivě snadnému vysvětlení svádí. Podívejme se ale, co o tom vlastně Bible říká doopravdy:

"Byla pak (po potopě) všecka země jazyka jednoho a řeči jedné. I stalo se, že když se brali od východu, nalezli pole v zemi Sinear a bydlili tam. A řekli jeden druhému: nuže, nadělejme cihel a vypalme je ohněm... Nebo řekli: vystavějme sobě město a věži, jejíž vrch by dosahoval k nebi, a tak učiňme sobě jméno, abychom nebyli rozptýleni po vší zemi..." (Genesis, 1. Mojžíšova, 11:1-4).

Hospodin se na to přišel podívat a nelíbilo se mu to. I tentokrát - podobně jako na jiných místech Starého zákona - se sice nevíme proč vlastně, vše ale nasvědčuje tomu, že nechce, aby mu lidé přerostli přes hlavu. A tak: "...sestupme a zmaťme jazyk jejich, aby jeden druhému nerozuměl. A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi i přestali staviti města toho. Protož nazváno jest jméno jeho Bábel..." (Genesis, 1. Mojžíšova, 11:7-9).

Právě tyto pasáže inspirovaly hypotézu, že mýtus o bybylónské věži vznikl během babylónského zajetí Židů v 6. století př. n. l., kde viděli věžovité chrámy zvané zikkuraty. I ty jsou přece z nepálených cihel - jenže zmínka o nich v Bibli se může týkat pouze města a nikoliv samotné věže. A dál už tu neladí skoro nic. Bábel nemohl být Babylon už proto, že Židé během tamního pobytu na vlastní oči viděli, že odtud lidé určitě neodešli - koneckonců právě tamní obyvatelé nad nimi v předešlé nešťastné válce zvítězili a zajali je.

V Bibli je také příběh věže umístěn v čase hned za potopu, zjevně tedy muselo jít o legendu velmi starou, zatímco Babylón pro autory Bible představoval žhavou současnost, asi jako pro nás New York. Zikkuraty na vlastní oči viděli, věděli o co jde.

Díky svým živým kontaktům s Egyptem jistě znali také egyptské pyramidy, které byly mnohem monumentálnější - a přesto je nezmiňují. Zikkurat jim mohl sice imponovat, do biblické věže "sahající až do nebes" ale má hodně daleko.

Bylo jí tedy to, co se někdo pokoušel budovat z gigantických kvádrů v Baalbeku? Rozhodně to nejde vyloučit. Věž sahající až do nebe ostatně může být docela hezkou alegorií pro středisko kosmických letů...

Jenže Agrestova představa, že ke startům do vesmíru jsou potřeba obrovské rampy, už je dávno překonaná - ať už byla baalbecká plošina z gigantických kvádrů čímkoliv, skoro určitě to nebyla startovací rampa. K čemu ale sloužila doopravdy, to nevíme. Známe jen rozměry - a ty s biblickou legendou o obrech docela dobře ladí.

 

Jan A. Novák

 

 

 

 

 

You have no rights to post comments