Novákoviny

Agent hvězd není sci-fi jako ostatní - a to hned z několika důvodů. Ten první se skrývá ve skutečnosti, že John Scalzi knihu začal psát v polovině 90. let jako neznámý redaktor a podle vlastního tvrzení jen pro svou zábavu. Roku 1997 ji dal na internet s tím, že komu se líbí, může mu poslat deset dolarů. K vlastnímu překvapení si tak vydělal nejen na hromadu pizzy, ale i na notebook, což jej nakoplo k dráze profesionálního spisovatele, která zatím vyvrcholila udělením prestižní ceny Hugo za jinou knihu (Old Man°s War, 2005). Nakonec se papírové podoby dočkal i Agent hvězd, když jej rovněž roku 2005 vydalo nakladatelství Subterranean Press.

Letos tedy konečně přichází řada i na české čtenáře a je to dobře, protože další, čím se Agent hvězd od většiny sci-fi liší, je dobrý humor. Pokud jste milovníky vtipných hlášek, tak tady jich najdete snad na každé straně hned několik a některé jsou povedené. A co je opravdu nečekané, mistry vtipné konverzace tu jsou i mimozemšťané, přestože je jinak s lidmi nespojuje prakticky vůbec nic.

V tom ale také spočívá jejich velký problém - a jaksi mimochodem i hlavní dějová zápletka knihy: Yherajkové sice mají s lidstvem ty nejlepší úmysly, ale jsou na pohled tak odporní, že by svým vystoupením z inkognita vyvolali civilizační šok. Taky byste asi nechtěli provozovat družbu s něčím, co vypadá jako přerostlá porce huspeniny, která umí vlákny rosolu vstupovat do těl lidí i zvířat. A tak zůstávají ve vesmíru na své lodi vyrobené z vykuchaného asteroidu a poněkud nekonvenčním způsobem angažují hereckou agenturu, aby vymyslela, jak je světu představit co nejšetrněji. Úkol dostane mladý nadějný agent Thomas Stein - a děj plný nečekaných zvratů může začít.

Kniha se dobře čte; nejen na začátku, kam každý zkušenější autor nasadí nejtěžší kalibr, ale i dál, což už tak docela běžné není. Neobvyklé je i to, že Scalzi toho nedosahuje pomocí dramatických akcí prošpikovaných sadistickými mordy, ale hlavně již zmíněným konverzačním humorem, který je většinou celkem laskavý, i když s nádechem cynismu. Kdybych měl v tomto ohledu Scalziho k někomu přirovnat, tak nejspíš k Raymondu Chandlerovi: Thomas Stein je v podstatě něco jako Phil Marlowe - jen s tím drobným rozdílem, že nepracuje pro lidi na hraně zákona, ale pro mimozemšťany. Steina s Marlowem ostatně spojuje i to, že navzdory poněkud prohnilé branži, v níž se pohybují, oba mají naprosto jasno, v tom, co je dobro a co zlo.

Nezanedbatelné části čtenářů bude na Agentovi hvězd vyhovovat také prostředí, v němž se odehrává - kdo by se nechtěl podívat do zákulisí světa hollywoodských hvězd. Většina českého publika se při tom ale občas ztratí v amerických reáliích. Scalzi rád odkazuje na reálné postavy: herce a jiné umělce, autory, producenty, podnikatele, politiky. Ne všichni jsou známí i za hranicemi USA, tím méně pak u nás. Tuzemské vlastence ale za to možná odškodní, že v ději se dvakrát mihne Česká republika (byť z toho jednou v nepříliš lichotivém sousedství Albánie).

Scalziho zdánlivý kulturní šovinismus ale není samoúčelný. Jeden z Yherajků tu celkem přesvědčivě vysvětluje, proč se při svých seznamovacích aktivitách neobrátili na OSN, ani na jinou mezinárodní organizaci, nebo aspoň na amerického prezidenta, ale na agenturu sloužící americkým showbusinessovým hvězdám: Amerika je sice ve vývozu všeho (včetně demokracie) spíš neúspěšná - s jedinou výjimkou, jíž je Hollywood. Je to jediné centrum, které přirozenou cestou získalo celosvětový kulturní dosah a autoritu ovlivňující životní styl planety. Zajímavým argumentem, který mimozemšťan v této souvislosti použil, je, že v mnoha zemích existují nařízení, přikazující nepřekračovat úředně stanovené procento hollywoodské produkce v domácích médiích...

Bystří, vtipní a konverzačně zdatní Yherajkové ovšem jsou také první drobnou slabinou knihy. Nejde ani tak o to, že jejich biologická podstata se tak trochu vzpírá poznatkům přírodních věd, ale právě o jejich lidskost. Rozsáhlých vědomostí o Zemi a lidstvu i schopnosti duchaplně žertovat o čemkoliv údajně dosáhli mnohaletým sledováním pozemského televizního vysílání - což je výsledek tak nečekaný, až vzbuzuje podezření, že měli omylem naladěno na kanál nějaké jiné civilizace. Znám pár lidí, kteří u televize ztrávili většinu života - vždy s přesně opačným výsledkem. Věřme však, že ve vesmíru skutečně existují rasy, které při spatření našich televizních relací nezapnou zpátečku, ani planetární anihilátor, ale opravdu nás pochopí. Scalzimu ostatně ani nic jiného nezbývalo, protože v závěru knihy se ukáže, že právě na této schopnosti Yherajků stojí vyvrcholení příběhu.

Dalším drobným a také vcelku milým nedostatkem Agenta hvězd je, že se tu prakticky nevyskytují významnější padouši. Dokonce i jediný aktér, který k tomu má nadějně nakročeno, se v závěru ukáže jako docela schopný a užitečný chlapík. Zrovna ve světě showbusinessu a médií se tomu nějak nechce věřit (tak trochu vím o čem mluvím). Totéž se dá říci i o ději, který je sice pečlivě zkonstruovaný, ale přesto poněkud řídký a někdy ne moc uvěřitelný. Kdyby nebyli hrdinové tak roztomile ukecaní, moc by nezbylo. Má to ale i své klady: kniha je skrz naskrz příjemné čtení, které vás pozitovně naladí. Scalzi navíc v samém závěru ukáže, že mu jde i o víc - myšlenka, že nejen pochopením, ale i procítěním hrůz holocaustu mimozemšťané obhájili svou lidskost, rozhodně plytká není.

České vydání má kvalitní a pozorný překlad, dá se mu vyčíst snad jen obálka. Chobotnice sedící na karosérii sporťáku s obsahem knihy moc nekoresponduje, stejně jako výkřik na její zadní straně ("Ostré lokty, božský vzhled, vlastní létající talíř a Země je tvoje"). Není to poprvé, kdy mám u tuzemské produkce sci-fi pocit, že pachatelé obálek v mnoha českých nakladatelstvích obsah neviděli ani z rychlíku.

(John Scalzi: Agent Hvězd. Přel. Ivana Drábková. Obálka Martin Stočný. Praha, Classic 2012. 352 s. 259 Kč)

Jan A. Novák

You have no rights to post comments